Vltava pod Čertovou stěnou Bystřina jménem Vltava už je dávno řekou, když dorazí do královského města Rožmberk. Je tam krásný jez a pod ním už hlavatky jsou. Vlastně abych byl přesný: jedna určitě. Ale i s ní je to, jako jak kdysi napsal velký Ota Pavel: „Do oblohy člověk vidí, do lesa pohlédne, ale do pořádné řeky nevidí nikdo. Do pořádné řeky lze nahlédnout jedině prutem..” Nám rybářům nezbývá než chytat a tím zjišťovat, co hladina schovává, což asi bude jeden z hlavních důvodů, proč trávíme tolik času u vody a ještě déle v teplu domova naše budoucí počínání u vody promýšlíme.

Já a mnoho mých známých jsme o existenci ryby jménem Rožmberská Hlavatka přesvědčeni. Ta už nesmazatelně patří (vedle vranovského sumce Ezopa, nechranické štiky Terezy, lužnické parmy či berounského zlatého jesena) mezi legendární ryby našich vod. Tyto ryby tvoří jakési bratrstvo. Ve svém revíru jsou na samém vrcholu potravního řetězce. Že se i člověk může v jejich přítomnosti octnout v roli kořisti se dočtete v dalším vyprávění.

Rožmberský jez Že pod rožmberským jezem loví monstrózní hlavatka mi poprvé pověděli v baru Zamzík v městečku Nové Hrady na jihu Čech bratr Milan a kamarád Martin Bedri. Na důkaz toho, že ji považujeme za něco mystického bylo druhý den při rybolovu na Zevlově rybníce založeno Bratrstvo Rožmberské Hlavatky. Nechci tu psát o tom, jak se moji kumpáni o této hlavatce dozvěděli, ale o našich setkáních s ní.

Poprvé jsem se s Rožmberskou Hlavatkou setkal před třemi lety. Tehdy jsem ještě o její existenci neměl ani ponětí. Byli jsme na Vltavě na vodě a při sjezdu rožmberského (!!!) jezu se všechny naše posádky udělaly. Kamarád Martin Bedri z tohoto incidentu vyvázl se zraněním zad – měl modřinu téměř přes celou jejich půlku. Mysleli jsme si, že do něj najela a přejela ho loď plná mastňáků. Všichni jsme to tehdy viděli, a tak tomu i věřili, jenže Martin teď po letech přiznal, že to asi bylo trochu jinak: ”Ta loď do mě tenkrát fakt vole najela, ale stejně mi přišlo, že jsem dostal pecku víc zespoda. Když jsem si teď dal jedna a jedna dohromady, tak mi došlo, že na mě tehdy zaútočila Rožmberská Hlavatka. Nechápu sice proč zrovna na mě, Radek s Milanem jsou lepší rybáři, ale možná se mě prostě bála víc. Fakt je ten, že hlavičky dává tvrdší než nácek. Ten šlic jsem tam měl ještě měsíc.”

Cesta za hlavatkou ve vestách Martinovi, který je znám svojí mnohomluvností, bychom asi příliš nevěřili, jenže jeho slova potvrdil Venca Prokop (zkušený vodák a rodák z Rožmberka) – mluví zde i o našich dalších setkáních s touto rybou, řekl: ”Jezdim na vodu už 20let, ale tohle jsem ještě neviděl. Byli to takový frajírci, do všeho po hlavě, ale byla s nima sranda, lidi je měli docela rádi. Nejlepší byl ten tlustej fousatej, v hospodě měl kecy, jak sjede s matyldou Colorado, ale jakmile sedl do tý jeho kánoe, tak se furt máchal ve vodě. Chrastnul tam i v Rožmberku pod jezem. Tam řádí ta hlavatka. Já tehdy stál na břehu, tak jsem to celý viděl. Máchal se v tý vodě, ona to rozjela plnou rychlostí a napálila mu to do zad. On pak večer v kiosku všem vykládal, že do něj nějakej blbec najel lodí. Já to celý viděl, tak mi bylo jasný, jak to je. Navíc ani ta nejrychlejší kánoe takovej šlic neudělá. Další rok se měli setkat s naší hlavatkou zase, jenže povodeň je zastavila už ve Vyšáku. Potřetí přijeli letos. To už měli založený to jejich Bratrstvo a bylo jich tam požehnaně. Cestou prochytávali třpytkama každou část řeky. To si piš, že na ně byla narychtovaná. Jenže oni se zatim naučili na těch jejich Vydrách jezdit, ten fousatej dokonce kormidlovat a nikdo z nich se tam neudělal, tak měla holka smůlu. Myslel jsem si, že je po všem, ale nebylo. Ten náš rožmberskej jez je přitahoval jako magnet, tak večer drapli vesty a že si to sjedou od jezu až do kempu na vestách. Říkal jsem si, že dneska poteče krev, někdo to nepřežije! Krev tekla hned na začátku. Jeden z nich se navlík do těch vest, zařval a skočil do 20 centimetrový hloubky. Rozsekl si pořádně ruku, ale že prej to sjede. Jez projeli a ona si je jen prohlížela. Byl jsem z toho docela v šoku. Možná to bylo tim, že s nima nejel ten fousatej (šel si radši dřepnout do hospody), nebo jí přišlo, že už se vytrestali dost sami, ale spíš si myslim, že si uvědomila, že jí mají vlastně rádi. Že to s ní myslej dobře a ono to asi tak je, jsou to sice takový hejskové, ale oni by jí neublížili, žádní masaři to nejsou.”

Členové BRH Jak vidíte, tak každé mé setkání s Rožmberskou Hlavatkou bylo více méně náhodné a ač fanatický rybář, tak jsem se k ní vždy přiblížil jen při sjezdu Vltavy. A o tom to právě je. Tuto šlechtičnu našich vod musíme chránit, ne lovit. Osobně jsem si nikdy nedovolil pod rožmberský jez svoji nástrahu nahodit. Zní to celé jako nějaká pohádka a protože pohádky mají mít dobrý konec, tak i Rožmberskou Hlavatku bychom měli ulovit, ale až pár chvil před její přirozenou smrtí. V tu dobu bude dosahovat maximálních rozměrů!

Chcete– li se o Rožmberské Hlavatce dozvědět více, tak vás odkazuji na webovou stránku: http://www.hlavatka.wz.cz/, případně se těším nashledanou při dalším psaní z cyklu: legendární ryby našich vod.

text a foto: Radek Filip (člen BRH– specializace plavaná)