Chvíli kroužil pár metrů od břehu a přemlouval holky, ať se s ním jdou projíždět. Když odmítly, ještě chvíli plácal vesly, a pak přirazil ke břehu. Od rybařícího chlapce (zřejmě kamaráda) si půjčil prut s nejlacinější kulatou plandavkou, a znovu vyrazil na vodu. Dost amatérsky vesloval, prut nechal bez povšimnutí ležet na zádi vratké laminátky. Celou tu dobu táhl plandavku asi 25 metrů za lodí, aniž by si jí všímal. Možná nevěděl co s ní...

Za dvacet minut se vrátil zpět ke břehu a začal navíjet, aby prut vrátil kamarádovi. Jenže na ´blýskači´ už visel okoun jako selátko. Měřil 48 cm! Chudák kluk ani netušil, že se mu na ´zapomenutou´ plandavku pověsil trofejní krasavec. S rybou se pochlubil opalujícím se kamarádům, postrašil s ní pištící děvčata, a poté ji daroval starému rybáři, který se o pruhovaného fešáka přihlásil, aby se měl doma a mezi kamarády čím chlubit.

Jaká plandavka má naději na úspěch?

plandavky Na to je jednoduchá odpověď. Především taková, která se dokáže při pohybu směrem ke břehu pěkně pootáčet, vrtět a jemně blýskat. A těch je většina!

Pestrobarevnou kolekci blinkerů (blýskačů) pro všechny typy vod nabízejí například firmy KETTNER a D.A.M. (Effzett), za pozornost dále stojí plandavky BETE, VANPLA, JENZI, MÜLLER... Zkrátka těchto plechových nástrah, cenově dostupných pro každého rybáře, je na trhu dost. Dokonce řada rybářů–kutilů, která má k tomu odpovídající technické zázemí, si vyrábí plandavky sama.

Nejčastěji používané velikosti plandavek na okouny jsou od 4 do 8 cm. Je celkem jedno, jsou–li blýskače spíše úzké, nebo naopak kulatější. Důležitější je barva, a v neposlední řadě technika jejich vedení. Klasickou barvou, která slaví úspěchy po celém světě již desítky let, je zlato–stříbrná. Okouna však ulovíme i na další barevné variace plandavek, mnohdy nepřirozené (např. kombinace žluté a černé se zelenými pruhy, či červené a bílé s pruhy žlutými). Není na škodu používat plandavky s červeným ocáskem u trojháčku.

Jak s plandavkou na okouny?

Po nahození necháme třpytku klesnout ke dnu. Pak ji špičkou prutu či otočením kličky navijáku zvedneme ode dna, a opět necháme klesnout na dno. Při klesání by se plandavka měla kolébat jako když padá k zemi pírko. Dobře to ovládají lehčí vypouklé kusy. Tímto jednoduchým způsobem plandavku vláčíme. Okoun útočí obvykle ve chvíli, kdy se nástraha odlepí ode dna. Rybář pocítí v prutu náhlé ztěžknutí (v létě, kdy jsou ryby aktivní, to může být i menší úder). Zdolávání už není těžké, protože okoun nepatří k velkým bojovníkům.

Plandavky lze doporučit také pod jezy, těžší kusy pak i do hlubších, táhlejších a velkých řek. Narozdíl od častěji používaných rotačních třpytek je udržíme u dna, což je určitě výhodou. V jejich prospěch hovoří také možnost dalekých hodů.