woblery Protože pravá sezóna vláčkařům začíná na podzim, vzal si můj kamarád Richard, jako každý rok v říjnu, dovolenou, a protože je to také uznalý otec, omluvil na týden ze školy i svého dvanáctiletého syna Davida – rybáře. Protože se oba víceméně specializují na říční rybolov, padla volba na řeku Ohře nad Nechranickou ÚN až k jezu v Želině. Tento, troufnu si říci „nejkrásnější úsek Ohře”, jemuž největší reklamu dělá film (My tři a pes z Pětipes), měl být svědkem parádního rybolovu této dvojice. No ale vše bylo jinak, tedy ne tak docela.

Každý si jistě vzpomíná na katastrofální nedostatek vody v loňském roce, který se nevyhnul ani Ohři. Nejdříve byla řeka tři měsíce zelená a pak stále pod normálem (co se týká průtoku). Štičí tůně prakticky nebylo vidět, a když už ano, tak měly hloubku okolo 15 cm. Jediným možným způsobem byl lov brodem za překážkami v proudu nebo pod jezem. Dalším, a to zásadním faktorem úspěchu, byla volba nástrahy. Zatímco starší z rybářů je ortodoxní třpytkař, mladší se nebrání ani gumovýn nástrahám a dle svých finančních možností ani woblerům.

Takže Richard se svou tradiční rotačkou č.2 až 3 precizně pročesával podjezí v Želině, zatímco se David jal lovit okouny na twister u potopeného stromu kousek pod jezem. Ovšem více než hodinu oba čekali na záběr marně. Takže přišla na řadu známá poučka „změna místa, ryba jistá” a oba se prohodili. David vyměnil pro jistotu gumu za wobler 7 cm značky Dasch v barvě okoun a na první nához na otcovo lovišti zdolal štiku 65 cm. Ovšem jak se říká: „pán nebyl zrovna doma”, takže za necelých pět minut od první zubatice zdolal další. Asi to byla setra té první, neboť měla opět 65 cm a zabrala na stejný wobler. Konec rybolovu byl nevyhnutelný. Otec tvrdě dbá na dodržování řádu, i když sám nevím jestli tady trochu nehrála roli i uražená ješitnost. Ale co, Davidovi to jistě nevadilo.

Další den mělo dojít k odvetě. Tentokrát lov probíhal víceméně v proudech asi dva kilometry pod želinským jezem. Richard zdolal hned ráno tři jelčáky kolem 25 cm a David, který věřil opět woblerům své oblíbené značky Dasch, byl bez kontaktu i přes použití již odzkoušené "tutové" varianty plotice 7cm. To však nemělo dlouho trvat. Za další hodinku přišla Davidovi ohromná rána do prutu a zběsilý úprk silné ryby k protějšímu břehu. Ryba bojovala velmi urputně a stavěla se bokem do proudu takže dlouho nevěděli, s kým mají tu čest. Nakonec s velkou porcí štěstí byl zdolán kapr 58 cm a 3 kg živé váhy. Byl podseknut za prsní ploutev. Davidův hmotnostní rekord vláčením a historie se nebude ptát, jak byl kapr zaseklý. Po takovém boji přišla spravedlivá přestávka, načež otec nelenil a doslova vyžebral od syna úspěšnou nástrahu. Ale štěstěna mu nebyla nakloněna, protože nevybaven šňůrou, wobler po10 minutách utrhl a se slovy „stejně to byla náhoda” se vrátil ke svému plechu.

Ovšem ne tak David, který měl ještě jeden wobler Dasch, tentokráte okoun 6 cm. Pokračoval v lovu a na poslední tři náhozy, jak rozhodl otec po celodenním rybolovu, opět rána do Davidova prutu. A opět obrovský tah ryby. Ryba tentokráte bojuje u dna v proudu. Nebylo pochyb s kým měl David tu čest a tak beze spěchu, ale se slušnou razancí parmu 62 cm celkem mazácky zdolal. No a to byla poslední kapka do kalichu hořkosti Richarda. Dovolenou ukončil a ve středu se objevil v práci. Syn David musel samozřejmě předčasně do školy. A pak že rybolov je balzám na nervy!!! Jo a zeptejte se mého kamaráda, jak chodil týden kanálama a jak ještě musel synkovi z těch kanálů zakoupit utržený wobler.

Sponzor článku

www.vsenaryby.cz MIKADO–rybářské potřeby s nejlepším poměrem kvality a ceny.
Také woblery DASCH najdete na www.vsenaryby.cz