Příběh první: Čudly z Berounky

ilustrační foto DaH Tento příběh starý asi rok se stal na Berounce pod Všehrdy. Bylo to jednoho parného červnového odpoledne po zahájení lovu na řekách. My totiž máme dovolenou vždy od 16. června. Sice jsem dlouho nevěděla proč, ale zasvěcení určitě ví! Protože bylo nesnesitelné horko, šli jsme se koupat do řeky.

Samozřejmě si manžel vzal alespoň jeden prut – co kdyby. Přebrodili jsme do půli řeky na ostrůvek, což byl pro mne otřesný zážitek. Nevím proč, ale ostrůvky jsou vždy v silném proudu a já prostě nemám balanc. S hrůzou a za ruku jsem tedy přešla těch pár metrů a uložila se do trávy. Manžel začal chytat jak on tvrdí: na plavačku, já tvrdím: čudly. A protože mu to šlo, tak jsem přišla blíž podívat jak to dělá. Chyba!! Ihned mi vrazil prut do ruky, vysvětlil co jak, no a já začala. Z pod kamenu vytahal nějaké potvory, které dal na háček a já šup s tím do vody. Výhodou pro začátečníka, který chytá brozením v tak velké řece je, že nemá kolem sebe žádné překážky a nemůže hodit nic na větev, do trávy atd. Konečně se splávek potopil a za řevu "sekej" jsem začala navíjet vlasec. Chyba – "sekej" není "navíjej". Když jsem to zopakovala asi pětkrát, manžel se znechuceně obrátil a nechal mne vlastnímu osudu. Nevím proč, ale asi jsem ztratila nervozitu a podařil se mi zásek, ale jaký!

Ryba mocně cloumala prutem a místo ke mně, jela ode mne. Naštěstí jsem měla povolenou brzdu (což nevím, co je), ale s manželovou pomocí, kterého přivábil zvuk té brzdy a ne můj řev, jsem svou první rybu zdolala. Byl to jelec tloušť měřící 38 cm. Od manžela jsem byla pochválena, že na desítku vlasec to je na začátečníka výborný výkon. Dál už jsem chytala jen ty čudly, vlastně hrouzky.

Příběh druhý: Jó, kdo umí!!!

Na obecním rybníku ve Všehrdech se večer dá lovit na mušku kapr, takže můj manžílek se jal to prubnout. Já jsem neodolala vzít si plavačku na karásky a tak bylo o zábavu postaráno. Ovšem obecní úřad letos nějak pozapomněl posekat břehy kolem rybníka, takže se pro mne rybolov stal spíše utrpením. To víte brod je brod, ale tady jsem nahazovala všude možně jenom ne do vody, zatímco manžel mocně cloumal s prutem kolem hlavy. Já začala lovit karásky na rohlík, ovšem nahodit do vody byl nepřekonatelný problém. Když se mi to asi na popáté povedlo, zajel mi splávek pod vodu nějak moc rychle. Karásek s tím většinou poskakuje, ale tohle?

Ano, byl to kapr a já ho za samozřejmě utrhla, jelikož jsem neměla povoleno. Manžel mi prut za poučování (a asi i vzteku, byl bez záběru!!) znova navázal. Hned jsem pokračovala v lovu a opět to samé, prudký záběr a já zdolávala prvního kapříka v mém životě. Po několika nekonečných minutách mi ho manžel podebral a změřil. Měl rovných 35 cm. Do konce lovu jsem takto chytla a pustila k nelibosti místních bobkařů ještě 8 kaprů od 35–42 cm, zatímco manžel byl bez ryby. Chudák musel chvíli co chvíli odskakovat od svého vznešeného rybolovu a mě podebírat kapříky. Jó, kdo umí!!!

Příběh třetí: Mise v osmém měsíci

Není to ani tak o lovu ryb jako spíše o tom, jak se dá rada lékařů kombinovat s rybolovem. Když už konečně můj manžel uznal, že nastala ta pravá doba pořídit si potomka, bylo to asi po tříleté známosti a oběma nám bylo 30 let. Teď ovšem musím podotknout, že chtěl potomka přivést do zázemí zrekonstruhováného bytu a splacení všech dluhů, za což jsem mu dnes po 18 měsících na mateřské dovolené neskonale vděčná. Opravdu 2550 Kč na život skutečně nestačí!!!

A protože je můj muž také velký teoretik, připravil se na mé těhotenství důkladně a jakožto RTG laborant má kamarády i na porodnici, probezpečil úplně vše. Takže nejzákladnější radou bylo udržet rodičku co nejvíce v pohybu. V praxi to znamenalo, že ještě v den kdy mne vezl do porodnice jsme sbírali houby. K samotnému příběhu. V červenci, když jsem byla v osmém měsíci těhotenství, jsem byla nucena absolvovat rybolov na Březovské přehradě, protože mi chtěl manžel ukázat jak funguje feeder. Jelikož jsem byla ubezpečena, že budeme chytat nedaleko od auta, souhlasila jsem. Skutečnost ovšem byla jiná. Samozřejmě všechna místa blízko auta byla obsazena a tak jsme se vydali asi 1 km lesní cestou necestou hledat místo k lovu. Našli jsme, ovšem mojí maličkosti (měla jsem o 23 kg víc) nevyhovovalo a to z důvodu, že si nebylo kam odskočit, jelikož jsem v této fázi těhotenství chodila již velmi často. Z těchto důvodů jsme pokračovali dál.

Konečně to správné místo pro oba. Manžel nahodil a vysvětlil mi jak funguje špička prutu a ostatní věci kterým jsem moc nerozuměla. Najednou se špička ohnula a bác na břehu byl první cejn. Takže jsem uznala, že to fakt funguje. Sice tady chytne cejna každej trouba, ale budiž. Co však nefunguvalo byl můj pozez. Schválně si zkuste sednout v osmém měsíci na malou rybářskou stoličku. Takže jsem manželovi skoro s pláčem vysvětlila, že takto to nepůjde a šlo se domů. Byla trochu tichá domácnost, ale máme krásného syna, takže ta procházka stala za to a i porod trval od prvních kontrakcí pouze 4 hodiny a to je u prvorodičky slušné. Asi ten feeder fakt funguje.