Severské štiky a okouni

Následující měsíce ubíhají pomalu. Těším se na finské ”zubaté” a hlavně na okouny. Moc jsem už o nich slyšel a pruhované čtyřicítky mě pronásledují ve snech. Přes léto si na ně ale ani nevzpomenu. Je přeci sumčí čas, a tak jsou pro mě na určitou dobu tyto ryby na „vedlejší koleji”. Sumčí sezónu nám však krátí povodně a pak máme dost starostí. Uklizíme, uklízíme a zas jen uklízíme. A pak zjišťujeme, že bylo zničeno to, a to, a to, a ještě to... No prostě myšlenkami jsem pořád jinde a najednou je tu odjezd. Rychle ještě navštěvuji rybářskou prodejnu, kde dopňluji zásobu gum na okouny, rotačky, plandavky a woblery na štiky mám, tak jen do výbavy pokusně zařazuji i dvě gumové rybky Storm se zátěží přímo v těle. Po návratu domů hned začínám cítit cestovní rybářskou horečku. Následující dny jsou utrpením, které je umocněno faktem, že jsem už dobře tři týdny nerybařil. Pocity mých kolegů jsou podobné. Čas však plyne jak voda a odjezd je tady.

V Táboře nasedáme do luxusního autobusu a míříme plni očekávání za šupinatými protivníky na souostroví Aland. V Praze nabíráme další účastníky zájezdu a směřujeme do Rostoku. Následuje trajekt do švédského Trelleborgu. Noční přejezd Švédskem prospíme a už je tady další trajekt do Marienhamnu na souostroví Aland. Odtud putujeme asi 30 minut do cíle naší cesty, kempu Bjorksater. Cestou nám majitel cestovní kanceláře podává zajímavé informace o souostroví Aland, jeho historii a seznamuje nás s  rybářskými předpisy. Mimo jiné mne zaujala velmi zajímavá informace o neustálém zvedání celého souostroví a to o cca 1–2 cm za rok. Štika zde má míru 60 cm, candát 45 cm, losos 60 cm, mořský pstruh 50 cm. Perlín, cejn, cejnek, lín, okoun, úhoř a mník míru nemá. Další informace je o počasí a braní ryb. Letošní rok není extrémní jen u nás, mám na mysli povodně, ale i zde. Dobře tři měsíce zde nepršelo a počasí je neobvykle teplé. Štiky moc neberou, minulý týden bylo chyceno relativně málo ryb. Jejich velikost však byla víc než slušná (114, 110, 108 atd.). Po příjezdu ani pořádně nevybalujeme, rychle připravujeme rybářský ”cajk” a hned s ním upalujeme k přístavišti, kde nás upoutává ”štičí mausoleum”, tedy vysušené hlavy zde ulovených trofejních štik. ”Bohužel” však přicházíme i přes všechen spěch pozdě a zbývá na nás ”jen” loď s desetikoňovým motorem. Jásám, protože ostatní lodě jsou se ”čtyřkoňákem” a nevýhodou našeho ”rychlíka” je pouze o kapku vyšší spotřeba.

Je cca 14:00. Startujeme motor a po jeho zahřátí vyrážíme s plným plynem na ”tutová místa”. Revír, na kterém platí naše povolenka, je skutečně obrovský –Bergo + Bambole má vodní plochu s ostrůvky 8x3 km (pozn. Od roku 2003 je revír cca dvakrát větší). Cestou mi Jirka podává informace, kde je jaká hloubka, kde jsou kameny, kde minule dostali ”metrovky” atd. Přijíždíme do míst, kde budeme lov zahajovat. Kotvíme na hloubce okolo 3 m, cca 50 metrů od břehu. Ten je kompletně porostlý rákosím. Moje první volba padá na rotačku vel. 3 s hologramem v barvě perleťově modré, Jirka začíná zkoušet štěstí také s rotačkou rovněž v barvě modré. Tuto barvu volíme s ohledem na výskyt sleďů. Asi po deseti hodech hlásím nezužitkovaný zábr. Jirka vzápětí hlásí také záběr ve stejných místech. Po krátkém, o to však urputnějším boji vylovuje nádherného okouna okolo půl kila. Okamžitě nahazuji do stejných míst a rovněž vylovuji o fous většího okouna.

Během následného snažení o probrání okouního hejna dostává Jirka slušný záběr a hned radostně povídá ”ten bude fakt velkej”.´Z omylu jej vzápětí vyvádí ukázkový výskok slušné štiky. Po zdolání a změření zubatici o délce 75 cm pouštíme. Dalším hodem Jirka zdolává zhruba stejně velkou štiku. Když jí má až u lodi, překvapen vykřikne ”Vidíš tu metrovku vedle ní? Ta jí snad vezme!” Rychle se v lodi přesouvám, abych to stihl vyfotit, bohužel však zakopávám a zubatá obluda dle slov Jirky mizí. Štiku vylovujeme a měříme. Má 77 cm. Při měření na rybě objevujeme stopy po zubech mnohem větší štiky. Začínám věřit Jirkovu vyprávní. Před dvěma lety zde totiž podle jeho slov zdolávali štiku okolo 80 cm a těsně u lodi se objevila štika o velikosti hodně přes metr a do ”menší” osmdesátky se zakousla. ”Hmm, asi jsou tu fakt gorily”, konstatuji a chytáme dál.

Na mně se štěstí nechce usmát, jen čistím nástrahy od vodních trav, kterých je tu opravdu mnoho a poskytují štikám dobrý úkryt. Jirka ještě během odpoledne zdolává jednu ”mírovku” (65 cm) a já nemám stále nic. ”Tak a jedeme na okouny!!!” velí okolo 18té hodiny zkušeně. Přesouváme se k jednomu z ostrovů, kde je tvrdé kamenité dno a hloubka okolo 6 metrů. Měníme štikové vláčecí pruty za jemné winkelpikry, které sice nejsou k přívlači přímo určeny, ale pro lov s jemnými twistry jsou ideální. Hned na začátku dávám za pravdu instrukcím cestovní kanceláře, že tří– až pětigramové hlavičky jsou moc lehké a zjišťuji, že těžších mám zatraceně málo. Twistrovou výbavu máme s Jirkou společnou a tak jen doufáme, že vyjdeme. Hned na druhý nához dostávám jemný záběr. Nechávám rybu ”došplhat” až k háčku a po ztěžknutí zasekávám. Dravec se urputně brání a jemounká winkelpikrová špička se ohýbá až do vody. Po chvilce vidím naježeného vzteklého okouna, jak se snaží háčku zbavit, ale nedávám mu šanci. Jemný prut a  šestnácka vlasec všechny jeho výpady tlumí a po chvilce ho mám v lodi. Okoun je to opravdu slušný, má dobře přes půl kila. Po vyháčkování nahazuji do stejného místa a okamžitě zdolávám stejného dravčíka s velkýma očima a nádhernými pruhy. Dalším hodem série pokračuje.

”Zkusím udělat desítku” (deset hodů, deset ryb) říkám Jirkovi, který je tak trochu smutný a záběr ještě neměl. Během následujících minut zdolávám třetího, čtvrtého, pátého a šestého pruhovaného krasavce. Sedmý hod je ale ”plonkový” a tak začínám zase od nuly. Jirka hází seč mu síly stačí, ale rybu se mu chytit nedaří. ” To není možný, abys taky nějakého nedostal” chlácholím ho, ale má prostě smůlu. Do soumraku zdolávám celkem cca 30 velmi bojovných okounů ve velikosti 25 – 35 cm. Jirkovi se okouni stejně jako mě štiky dnes vyhnuli. Pro dnešek končíme. V přístavu při kuchání ulovených okounů zjišťujeme, že dnes celkem šli, štik se chytilo několik okolo 80 cm, největší 82 cm. S lítostí sledujeme lovce filetující usmrcené štiky okolo 65 cm. Myslíme si své a vydáváme se do naší chatky, kde nás čeká sauna. Následuje skvělá večeře za kterou děkujeme něžným protějškům našich dvou kamarádů, se kterými sdílíme náš přechodný domov. Před ulehnutím si nařizujeme budíka na 4:30 a následně usínáme plni očekávání, jakou nadílku nám Svatý Petr na další den přichystá.

Je neděle, krátce po čtvrté ranní, a už jsem vzhůru. Očekávání a moje ”natěšenost” na lov je tak velká, že nemůžu dospat. ”No, když už jsem vzhůru, půjdu uvařit kafe a udělat snídani. Chlapi budou určit mile překvapeni.”, říkám si pro sebe. Mile překvapen jsem však já, neboť nedočkavost Franty a Jirky byla ještě větší a tak byli vzhůru dřív než já. Po rychlé, ale výživné snídani se oblékáme a doslova sprintujeme k lodím, abychom už začali tahat první ranní pruhované krasavce. Několik prvních hodů nemám žádný záběr. To Jirka už zdolává třetí pruhovanou pětatřicítku. ”Že, by se karta obrátila?” říká potutelně. Netrvá to dlouho a i já trefuji hejno a začínám zdolávat pěkné okouny. Jejich žravost nezná mezí a není problém je ulovit na cokoliv co se hýbe. Jen je důležitý pomalý pohyb nástrahy po dně nebo těsně nad ním, cit v ruce a jemný cajk. Alespoň naše pocity jsou takové. Dokonce je možný úlovek na twistera bez ocásku.

Pro ještě větší motivaci si s Jiřím uspořádáváme takový malý soukromý závod. Tím je lov ještě zajímavější a ukazuje na naší relativní vyrovnanost, neboť ranní tříhodinový lov okounů končí výsledkem 35 : 31 v můj prospěch. Ještě podotýkám, že body udělujeme jen rybám nad cca 25 cm. Je okolo deváté a měníme loviště. Pokusíme se o nějaké štiky. Výsledkem dvou a půl hodinového snažení jsou Jirkovy dvě šedesátky na wobler a já stále nic. Rychle obědváme a vyrážíme na další steč s místními dravci. Jejich strategie je ovšem lepší než ta naše, a tak za celé odpoledne zdoláváme pouze asi 3 menší štičky a jinak nic. Večer si spravujeme ”chuť” na okounech. Dnes brali větší a tak i cca dvouminutové zdolávání okounů přes 35 cm nebylo výjimkou. Od vody si odnášíme fantastické zážitky. Večer v přístavu zjišťujeme, že štik opět nebylo uloveno velké množství a ani žádná metrovka.

Pondělní ráno se odehrává v podobném duchu jako nedělní. Okouni sice trošku polevují v braní, ale i přes to jich ráno nalovíme 53. Skóre 28:25, tentokrát pro Jirku. Po deváté se opět vydáváme za štikami. Štěstí zkoušíme na cca 3 metrové hloubce nad vodními rostlinami. Je zde nádherně průzračná voda a tak mohu rotačku plynule mezi nimi vodit. Do oběda zdoláváme několik menších štiček do 60 cm, jednu miništičku (asi 12 cm). Krátce před odjezdem vidím, jak mi za woblerem líně jede slušná štika (přes 80cm). Snažím se wobler vést co nejsvůdněji. Ve chvíli kdy je těsně u hladiny, štika útočí. Nástrahu však míjí a její návrat do hlubin je provázen vodním gejzírem. S ještě mokrým obličejem startuji motor a vyrážíme na oběd. Ten je vynikající a s přeplněným žaludkem se nám ani z chatky nechce. Dávám si tedy na gauči ”dvacet”, no vlastně skoro 120. Odpoledne se vydáváme do vzdálenější části revíru, ale ani tam neslavíme žádný výraznější úspěch. Večer si tradičně užíváme lovem okounů.

Je úterý a okouni jdou jak diví. Za tři hodiny s Jirkou děláme přes 100 kousků. Jelikož je více než půlka ”jedlá” a místní okouni jsou velmi chutní, přesouváme se do přístavišt a kucháme, škrábeme, kucháme a škrábeme. Při této činnosti polemizujeme o  ”Norských lovcích – masařích” a shodujeme se, že tříhodinový lov a následné hodiny dřiny se zpracováním ulovených ryb jsou rybařině na míle vzdáleny (alespoň rybařině podle našich představ). Nicméně večer nakrátko přestáváme litovat času, který jsme kucháním strávili a pochutnáváme si na výtečném okouním mase.

Ve středu berou okouni trochu méně, asi jsme jejich hejna rozdělili na více šiků a je těžší se do nich ”trefit”. Zkoušíme hledat nová místa, ale bez výraznějšího úspěchu. Na štiky vyrážíme až okolo desáté. Dnes začal foukat vítr a jsou větší vlny. Ryby by mohli brát. Za dvě hodiny dopoledne taháme z vody 5 štik. Opoledne vyrážíme doprostřed vodní plochy a za pomoci větru driftujeme k největšímu ostrovu. Jirka zkouší štěstí s velkou gumovou rybkou STORM a já se snažím lovit také těsně nade dnem s  dvoudílným 15 cm dlouhým woblerem. Asi 80 cm před něj umístuji na paternoster olovo 20g. Jirka za cca dvě hodiny driftu zdolává asi 4 štiky. Potkáváme se zde lodí, která má ulovenu první trofejní rybu. Šťastná rybářka!!! nám ukazuje nádherného okouna 48 cm o váze 1,5 kg. Rybu dlouze obdivně prohlížíme, já dělám několik fotek a dobře naladěni pokračujeme v lovu. Po chvíli dostávám konečně záběr i já. Po krátkém boji vylovuji pěkného okouna. Není to však sourozenec toho trofejního, má délku něco okolo 30 cm. Kuriózní je na tomto úlovku spíše nástraha, 15 cm wobler, který okoun atakoval a ”dobral”. Driftem se dostáváme k  dvěma malým ostrůvkům a u jednoho z nich kotvíme. Sudnavám woblera a ”ordinuji” štikám plandu Abu Toby.

Hned první hod je úspěšný. Planda dopadá těsně vedle rákosí a po prvním otočení kličkou dostávám do prutu mohutnou ránu. ”Je tam a nebude špatná”, říkám Jirkovi. Ryba, pravděpodobně štika je velmi bojovná a vůbec se nám nechce ukázat. Objíždí loď a já mám co dělat abych jí obrátit a zabránil vjet do kotvy. To se daří. Následuje mohutný, poslední výpad štiky zakončený ukázkovým výskokem. Při něm poprvé rybu vidíme a zjišťujeme, že není nijak velká. Po chvilce ji máme u lodi, míra ukazuje rovných 80 cm. Rybu rychle fotíme´a pouštíme zpět do rodného živlu. ”No konečně jsem si taky chytl pěknou rybu” říkám Jirkovi. Následuje další nához asi o deset metrů vpravo. Hned po dopadu dostávám opět záběr, tentokrát od menší ryby. Po chvíli vylovuji další štičku okolo dvou kil. Chvíli to zde ještě zkoušíme, a Jirka ještě dostává dvě štiky okolo 60 cm. Blíží se soumrak a tak již tradičně balíme a za pomoci stáda 10 koní v našem motoru vyrážíme na okouny. Dnešní den byl na okouny nejslabším (za celý den cca 60 ks), ale se štikami to bylo lepší. Celkem jsme vylovili 13 štik, což je zatím náš denní rekord. Největší z nich má však jen těch cca 80 cm. Večer zjišťujeme, že i ostatní lodě byly dnes úspěšnjší a nejvíce bylo uloveno 16 štik na loď. Jen ty větší kusy nějak nechtějí naše nástrahy. Zatím největší štika měřila 86 cm.

Je tu čtvrtek, předposlední den. Budím se ze snu plného obrovských štik, mnohakilových okounů a z postele vylézám s nadějí na kapitální úlovky. U ranní kávy se shodujeme, že ten týden rychle uteče a že dnes a zítra jim (rybám) to určitě nandáme. Ranní lov okounů je opět ve starých kolejích. Zdoláváme okolo 60 kousků a spokojeně se tradičně okolo deváté vydáváme za zubatými. Zkoušíme nové místo, kterým jsme vždy jen projížděli. Voda je zde nádherně průzračná. Vidíme až na dno rybí říše a  mezi vodními porosty sem tam nějakou střední štiku zahlédneme. Záběrů máme celkem dost a do obda se nám daří ulovit šest štik. Jen velikost lovených ryb zase není nijak oslnivá, největší má necelých 70 cm. Záběrů však bylo mnohem více a několik ryb jsme zde vypnuli. Po obědě se sem vracíme a znovu zkoušíme své štěstí. Nejúspěšnjší je zde wobler v barvě okouna a s jeho pomocí zdoláváme 7 štik. Největší má něco málo pře 50 cm. Velké ryby asi prostě nežerou, nebo máme obě ruce levé.

Poslední den našeho pobytu zde si chceme co nejvíce prodloužit a vstáváme už okolo třetí hodiny. Na vodě zjišťujeme, že zbytečně. Okouni mají asi své hodinky a snídat začínají až při rozbřesku. Tradičně si je královsky zachytáme a rovněž již a zrovna tak podle zvyklostí nechytíme žádnou větší štiku. Odpoledne, ač je to poslední šance, chytáme tak nějak laxně bez valných úspěchů. Z  jakési apatie nás vytrhuje hurónský křik našich kolegů ze zájezdu, kteří loví asi 500 metrů od nás. Nedá nám to a tak se jedeme podívat, co že se to stalo. Když k nim přijíždíme, mají sbalené pruty a jen tak v lodi lelkují. ”Co jste tak křičeli!!?” voláme na ně. ”Koukejte!” odpovídají nám a z lodi zdvihají dvě nádherné štiky 102 a 106 cm. Vyzvídáme co a jak. Prý už první den tady velkou štiku zasekli, ale utekla jim. Celý týden to úspšně drželi v tajnosti a dnes se jim podařilo menší z nich na druhý hod opět zapřáhnout. Po úspěšném zdolání se rozhodli ukončit lov a chtěli oslavovat. Jeden z úspěšných lovců prý jen tak z legrace ještě jednou nahodil a zabrala mu ta větší (106 cm). Když se mu ji podařilo vylovit přišli na řadu ony hlasité projevy, jejichž svědky jsme se i na relativně větší vzdálenost byli my. Dále se dozvídáme, že se jezdí již pravidelně tři roky a že pokaždé jim nějaká velká štika utekla a tyto jsou první nad metr. Úspěšnou nástrahou byl v obou případech modrobílý ripper 13 cm.

Rekapitulace

Za týden vláčení se nám zde podařilo ulovit ve dvou rybářích přes 300 okounů, z nichž bylo dobrá polovina přes 30cm. Štik jsme ulovili relativně málo, tj. okolo 50. Naší největší byla štika 80 cm. Shodujeme se, že naše očekávání byla zcela naplněna, neboť jsme se věnovali hlavně okounům a ti nás nezklamali. Co se týče štik, tak těch bylo méně nežli jsme čekali, ale myslíme si, že kdybychom jim vnovali ”plodná okouní rána” bylo jich určit mnohem více a i větší. Jenže okouni jsou okouni a tak toho nelitujeme. A rozkrájet jsme se přeci nemohli.

Co se týče nástrah, byly na okouny asi nejúspěšnější twistery Berkley 2´´ a 3´´, dále stejně velká kopyta a Banja. Hlavičky doporučuji o váze cca 5g a výše, neboť se loví ve větších hloubkách (5-9 m). Co se týče barevnosti, zaregistroval jsem více záběrů na červenožluté vzory, úspěch však slavily všechny barvy a tak byl můj dojem možná subjektivní. Na štiky se nám osvědčily větší plandavky, rotačky a gumové ryby. Největší štiky byly obě uloveny na 13 cm modrobílého ripera. Vždy bude záležet na momentálním rozpoložení ryb a proto doporučuji plné krabice různých nástrah. Předpokladem však je, že je budete umět správně vodou vodit.
Odjíždíme plni báječných zážitků a víme, že na tuto nádhernou vodu plnou ryb budeme dlouho vzpomínat. Také ještě víme, že se sem určitě vrátíme a štikám ukážeme co dovedou Táborští rybáři".

Petrův zdar a srdečný pozdrav na Alandy!
David Havlíček