Byť jsou twistery úspěšné celoročně, přece jenom jejich význam prudce vzrůstá s ochlazováním počasí, tzn. na podzim. Právě v tu dobu, kdy ryby obsazují hluboká zimoviště (přes 6 m), dávají twistery na frak woblerům, které jsou prakticky bez šance dostat se ke dnu hlubokých zón v nádržích. Dalšími nespornými výhodami těchto „gumových” šidítek jsou: – provokativní vlnění ocásku a měkké tělo, které je v očích opatrných dravců relativně důvěryhodné.
„Guma” stoupající strmě vzhůru je půl úspěchu
Okouni reagují na twistery lépe při jejich ostrém stoupání vzhůru než při vertikálním vedení nad plochým dnem. Z toho vyplývá, že je nasazujeme hlavně při lovu nad tzv. lavicemi, nad strmými svahy, u skalnatých zlomů, v hlubokých jámách, z podemletých břehů, na hranách koryta či při lovu z lodi. Naopak na táhlých mělčinách dáme přednost raději jiným nástrahám (wobler, třpytka), přestože i zde pochopitelně můžeme na twistera ulovit okouna.
„Gumovou” nástrahu vedeme přiměřeně agresivně (nikoliv rychle), zejména v teplejším období roku. Účinné bývají krátké poskoky s malými přestávkami či postupné prudké stoupání s volným propadáváním. Okouni pozorují šidítko ze svého úkrytu, po chvíli to nevydrží (někdy musíme opakovat více než 10 náhozů po sobě do stejného místa) a vyrazí za ním. Útočí pak buď do jednoho metru nade dnem, nebo až těsně pod hladinou, když twistera zahlédneme. A jedině rybář s lehkým vercajkem a citlivou špičkou prutu si poté může vychutnat opravdový „gumový” záběr velkého okouna. V takových případech nemusíme nahazovat daleko, jelikož už pár metrů od břehu bývá větší hloubka. Navíc na krátkou vzdálenost se s twisterem lépe kouzlí. Důležité je nechat ho dopadnout až na samé dno...
Před nahozením do hlubin by mělo být pravidlem, že si s twisterem u břehu (u lodi) chvíli pohrajeme, abychom vypozorovali, jak se nástraha chová, a lépe se pak rozhodli pro tu či onu techniku vedení.