Po smutné události v naší rodině se můj otec rozhodl, že už nemá cenu šetřit si do hrobu a rozhodl se každý rok podniknout nějakou rybářskou výpravu do zahraničí. Jako první zemi vybral Norsko a jelikož já funguji jako rodinný manager, vybral jsem na jeho přání samotu a na své přání v blízkosti řeku a jezero. Lokalita se jmenuje Maekevik a je ve středním Norsku asi 150 km nad Bergenem.

pstruh obecný Po únavné cestě jsme po 36 hodinách jízdy autem a 4x trajektem dorazili na místo. Skutečně samota, ale to je v Norsku prakticky normální jev. Pod chalupou jezero a za jezerem fjord (Dalsfjord), ale kde je řeka? Nebyla, bohužel, jediným říčním úsekem byla řeka mezi dvěma jezery asi 35 km vzdálená. Byla na zvláštní koncesi, kterou mi majitel chalupy nebyl schopen zajistit.

Takže po seznámení s obsluhou člunu a předváděcí projížďce jsme hned viděli velryby asi 3–4 m délky – do konce pobytu také naposled. Nejprve jsem netrpělivě seběhl k jezeru, kde podle majitele jsou forelle až 50 cm. Tak hurá na ně. Střídal jsem třpytky, woblery, gumy... a nic. Až po hodině nahazování změny stanovišť jsem na black fury vytáhnul asi 15 cm „obra”. Zklamaně jsem odešel do chalupy a vyzval otce k lovu ve fjordu. Začal jsem na radu svých přátel před odjezdem vláčet 7 cm gumy výrazných barev. Bohužel bez úspěchu. Až po 30 minutách přišel první kopanec. Jak ryba zuřivě rvala vlasec z cívky, jevila se minimálně jako tříkilová. Jaké ale bylo moje překvapení, když jsem k lodi přitáhl asi 45 cm makrelu. Do konce lovu jsem vytáhnul ještě jednu a asi 30 cm tresku. No nic moc, ale zítra se to snad zlepší.

Dopoledne tedy hurá na loď – opět dvě makrely a dvě tresky, tentokrát byl lovcem otec a já se zachránil jedinou treskou. To není možné, něco děláme špatně, a urychleně jsem (trochu nesměle) zabouchal na dveře majitele. Ten se po prohlídce našeho vybavení zděsil! Prý tak slabé šňůry. A na co gumové nástrahy? Z krabičky mi vybral asi 10 cm pilkříka na vláčení a otci přinesl z kůlny velikosti hangáru systémek – asi pět bužírek se dvěma peříčky na háčku zakončený 1/2 kg olovem – navázaný na šňůře síly výpletu tenisových raket, a prakticky mu ukázal jak lovit. Večer tedy měl nastat obrat, a také nastal. Otec po dvou spuštěních ďábelského systému pod loď na třetí pokus zklamaně vytahuje zátěž nahoru se slovy: „Necítím žádný odpor, asi se to závaží utrhlo.” Ani náhodou! Na systému bylo pověšeno 5 makrel a ty si se závažím hravě poradily a začaly zuřit až těsně pod lodí, ale to už je otec nemilosrdně vyrval na loď, což neměl. Zmítající se ryby tak zamotaly vlasec, že než to otec rozmotal, hravě jsem ho v počtu ulovených ryb dohnal. Lovil jsem na pilkr podobným stylem jako s marmyškou a úspěch střídal úspěch až do konce výpravy. I otec se naučil sundavat ryby postupně ve vodě, takže už nezamotával a lovil a lovil. Výsledkem bylo asi 500 makrel a několik tresek + tři kusy okouníka mořského. Já se držel stále prutu a rozhodně jsem otci stačil.

Další část lovu na moři jsem věnoval feedru z lodi – na kousky masa a vnitřností z filetovaných ryb. Většinou byly úlovkem tresky kolem 30 cm, ale povedlo se i pár kolem 50 cm + několik makrel. Pokud někdo čeká lov větších ryb, má smůlu. Na ty je potřeba se do Norska vydat od března do května.

Sladkovodní rybařina byla tedy jen o lovu na jezeře, kde jsem bez úspěchu čtyři dny muškařil a vláčel, až poslední den před odjezdem jsem měl za deště sebrání na suchou mouchu a jako bych rozpoutal „domino efekt” – za dvě hodiny 30 pstruhů obecných a jeden 48 cm (1,7 kg) – skoro 45 min boje ze břehu a nakonec i z lodi. Vynahradil mi tak celotýdenní snažení.

Něco o přírodě...

Je velmi zachovalá a čistá, ale to hlavně díky nízkému počtu obyvatel, jinak jsou totiž Norové pěkní bordeláři a mají kolem svých domů pěkný „rumrajch”. Ze zvěře jsme viděli lišky a jeleny menších velikostí (max. 100 Kg). Zvěř se prakticky člověka nebojí, ačkoliv majitel chalupy např. loni střelil v jejím okolí pět jelenů jenom v září. Všude je v Norsku hodně skal a hodně vody, a jestli je Finsko zemí 1000 jezer, tak tady jich bude stokrát tolik. Po dešti, který bude trvat alespoň dvě hodiny, prakticky na každé skále vznikne vodopád.

Něco o lidech...

Norové nejsou, jak by řekl Tomáš Holý v jednom slavném českém filmu, družní, ale nabízený alkohol přijmou bez výhrad. Neočekávejte však za to velký vděk a radši se na vše ptejte a ubezpečujte, že majitel s vašim přáním počítá, málokdy něco udělají v ceně pobytu!!! Mluví poměrně slušně německy a anglicky.

Cesty...

Tragedie! Naše okrsky jsou proti jejich hlavním tahům dálnice! Pozor také na dodržování předpisů, ale policii jsem za 1200 km jízdy neviděl. Oni sami předpisy až strojově dodržují, alespoň se můžete kochat.

Zajímavost...

Poměrně pozdě vstávají, a tím i otvírají pumpy a obchody kolem 9.30 hod., zavírají kolem 21. hodiny a o víkendu nepracují. Pozor na málo pohonných hmot v nádrži – non stop pump je v Norsku velmi málo. V Norsku je také velmi draho co se týká potravin, takže co nejvíce potravin s sebou, neboť chalupy jsou velmi komfortně vybaveny a s přechováváním není problém.