Jako každý rok trávím dovolenou po zahájení lovu na řekách na chalupě nedaleko Kožlan na Plzeňsku. A protože všichni víme, jak letošní zahájení probíhalo, jel jsem si od neustálého vláčení a muškaření na Berounce také trochu posedět na výše zmíněný rybník s feedrem. Protože letošní léto nebylo a není skoupé na tropická vedra, usadil jsem se na místo asi kolem 19. hodiny. Mírně jsem prokrmil a začal lov.

Mojí oblíbenou montáží na feedru je klasický tandem s koncovým krmítkem – to vše na vlasci 0.16, takže to při nahazování „menší rámus” dělá, ale srovnávat to s gejzíry klasické položené s krmítkem to rozhodně nesnese.

Protože jsem „čudličkář”, tak začal – alespoň pro mne – velmi vzrušující lov perlínů a plotic do 20 cm délky, a tím se začala hrnout krev do hlav oněch dvou rybářů. Zatímco oni seděli u svých montáží o síle lana na vytahování traktorů ze škarpy bez náznaku záběru, já nahazoval a pouštěl rybu za rybou. Po dvou hodinách lovu přišla první narážka – když si neumíš nahodit dva pruty, tak chytej na jeden. „Ale já chytám na jeden.” „Chytá na jeden a stejně neví, kam nahodit.” „Já vím, kam nahodit, ale berou mi ryby, tak musím vytahovat a taky nahazovat.” „Nekecej, dyť se to ani nehne.” „Tak se pojďte podívat.” „Hmm... tak až půjdu domů, tak tě zkontroluji!” A usadil se na židličku.

Asi po dalších třech náhozech z mého stanoviště se náhle zvedl a jako soptící býk se přihnal a málem mne srazil ze židličky, jakou vyvinul na svůj věk rychlost. Teď přišla moje chvíle. „Tak se pane posaďte a dívejte se na špičku mého prutu se mnou,” a nabídl jsem mu cigaretu. Než jsem svému hostu stačil připálit, ohnula se špička feedru do pěkného oblouku a po přesném záseku jsem zdolal dalšího perlína. „No jo, chytáš takový čudly, a proto ti berou. Já sedím s kamarádem a čekám na kapra a ty nám to tady plašíš kvůli čudlám, který stejně pouštíš.” „Kde jsou čudly, bude i kapr,” říkám trochu naštvaně, protože nesnáším rozdělování ryb na sortu čudel a ostatních ryb.

Můj host v klidu dokuřoval cigaretu a já znovu nahodil, ale co čert nechtěl – ohnul se feeder skoro do pravého úhlu a po záseku bylo jasno – kapr! A nebude to pionýr. Slušně jsem se pána zeptal, jestli by byl ochoten mi kapra podebrat, protože jsem byl na místě asi metr nad hladinou. Ale co se nestalo. Se slovy: „Nemusím vidět všechno” pohodlně odkráčel na svoje místo. Tak já ti ukážu, říkal jsem si v duchu a povolil brzdu své Okumy, a prodloužil tak zdolávání kapra. Asi po deseti minutách jsem ho efektně vleže podebral a vítězoslavně pohlédl na místo oněch dvou vykuků, leč nikdo tam již nebyl. Takže se mi zase potvrdilo, že jestli je Kanada kolébkou hokeje, tak Čechy jsou rozhodně kolébkou závisti.

PS: Kapr nebyl puštěn zpět do rybníka, ale do Berounky hlavně z důvodu, aby se snad nespletl na návnadu jednoho z těch dvou „taky” rybářů.