Přívlač denní

Nesedíme na místě, prochytáváme osvědčená místa, kde „zaručeně” sumec je, procházíme přírodou a každý nához v sobě skrývá naději, že je to ten pravý a že v ruce ucítíme ten mocný kopanec a následný tah, po kterém všichni tak toužíme. Prostě pro milovníka přírody a ryb, který má sportovního ducha, je to TO PRAVÉ!

Foto: D. Havlíček Vláčet na sumce můžeme v podstatě všemi vláčecími nástrahami. Woblery (hlubinné, vznášející, plovoucí), plandavky, rotačky, twistery, rippery různých značek.

Můj pomyslný žebříček vláčecích nástrah:

  1. Woblery
  2. Plandavky
  3. Gumy
  4. Rotačky
  5. Strímry a ostatní

Abych pravdu řekl, rotačky a strímry na sumce v podstatě nepoužívám, protože moje důvěra v jejich účinnost je minimální. Navíc velké rotačky hodně stáčí šňůru i při použití různých antiklinkerů. Prostě je nemám moc rád a nedůvěřuji jim. S woblery, plandavkami a gumami vždy vystačím, jejich pořadí v „žebříčku” se může podle revírů a i mé nálady a momentální důvěry k nástraze měnit.

Typ nástrahy volíme především podle klimatických podmínek, hloubky vody a podle typu dna. Pokud jsme u vody v čase, kdy je takzvané „sumcové počasí” (teplo, dusno a zamračeno), volíme spíše nástrahu, která se bude pohybovat ve sloupci. Sumci bývají v tuto dobu aktivní a většinou slídí po kořisti. Neznamená to však, že někteří jedinci nebudou hledat potravu při dně, kde spíše uspějeme s hlubinným woblerem nebo „gumou”. Vhodnou strategií je vždy pročesání horní partie vodního sloupce a teprve pak „přeorání” dna. Vyhneme se tak vyplašení aktivních ryb, které můžou naši nástrahu atakovat.

Jako nejúčinnější způsob na řekách se mi jeví nahazování mírně proti proudu a následné co nejpomalejší stahování nástrahy. Vždy je však bezpodmínečně nutná taková rychlost, při které ještě nástraha „pracuje”. Nástraha pak připomíná nemocnou či raněnou rybu splavávající s proudem, která je pro sumce snadnou kořistí, a proto útočí. Pokud není vhodné počasí, neznamená to, že „hodíme flintu do žita”. I ležící sumec může mít hlad a pokud se v dosahu jeho „radarů” (dlouhých fousů) objeví něco k snědku, zaútočí. V těchto chvílích budou nejvhodnějšími nástrahami pomalu vedené woblery škrtající o dno a stejně tak prezentované gumové nástrahy. Nejvíce se mi zatím osvědčily modely od Rapaly Shad Rap, Risto Rap ve velikostech 7–9 cm a Sliver ve 13 a 20 cm. Věřím, že budou úspěšné i jiné značky, jako např. Frenzy, Salmo atd. Velkou důvěru mám v tzv. zvukové nástrahy (s kuličkami v těle). V mělčích vodách (do hloubky 1,5 m) je velmi úspěšný model Husky Jerk ve velikosti 12–14 cm, nebo jemu podobné woblery. Samozřejmě je možné obdobně vodit vodou gumy a plandavky, hloubku ponoru zde regulujeme jednak výběrem nástrahy (např. lehkou twisterovou hlavou), sklonem prutu (špička prutu směřuje k nebi = povrchové vedení, špička k hladině = hlubinné vedení) a rychlostí vedení (pomalu = hluboko, rychle = povrchově).

Zaručený návod na úspěšnou přívlač asi neexistuje. To, co funguje na jednom revíru, nemusí mít účinek na revíru jiném, a to, co bylo dobré včera, nemusí fungovat dnes. Někdo může vyrazit poprvé k vodě s vláčákem a sumce uloví. Někdo jiný se bude na stejném místě a se stejnou nástrahou o úspěch snažit i několik let. Souhra náhod a rybářské štěstí začátečníka sice hraje určitou roli, ale pro pravidelné úspěchy nestačí. K tomu je zapotřebí mnoho kilometrů navinutého vlasce a hodin strávených u vody. Mně to trvalo celé dlouhé dva roky, než jsem prvního, sice malého, sumce přívlačí ulovil. Tím se ovšem bariéra neúspěchu prolomila, pomalu jsem získal potřebný cit a od té doby jsem začal sumce lovit pravidelně.

Přívlač noční

Jak již bylo zmíněno, je tento druh přívlače podmíněn dokonalou znalostí vody a okolí, a rovněž je důležité vědět, kudy sumec v noci protahuje a kde loví.

Pro úspěšný lov je tedy důležité mít zkušenosti s daným místem nebo vodu pozorovat a vhodné místo nalézt. Většinou se sumec sám svým "pukáním" prozradí. Vždy by jsme se měli snažit zkřížit cestu dravcům, kteří putují za rybkami. Velmi dobré jsou přechody z větších hloubek do mělkých partií. Dobrými místy mohou být například i večerní loviště bolenů – je zde hodně rybek, které se pak stávají kořistí při nočních výpravách fousatých. Vždy se tedy snažte řídit pravidlem: "Kde jsou ryby, tam bude i sumec lovit a tam jsou naše vyhlídky nejlepší".

Méně zkušený rybář by si měl s danou nástrahou hody nacvičit ve dne, ještě za světla, aby byl i poslepu schopen nahodit přesně do těch míst, kam nahodit chce a potřebuje.

Noční přívlač je o velké trpělivosti, protože lovíme aktivní sumce, kteří se relativně rychle přesouvají a prohledávají mnohdy úseky i stovky metrů dlouhé, a my se stále musíme snažit překřížit mu trasu, kudy pluje, a tak ho vyprovokovat k útoku na naši nástrahu. Nejlepší bude tedy vybrat vhodné (pokud možno i bezpečné) místo, kde je možno vydržet házet několik hodin (většinou cca od 21:00 do 24:00 hod). Pokud se nejedná o upravený čistý břeh a nebo pokud neznáme místo tak dokonale, abychom věděli o každém kamínku či klacku a nemáme tak jistotu tichého a bezpečného pohybu bez baterky, neměníme zásadně stanoviště, protože jakýkoliv hluk v noci, kdy jsou ryby zvyklé na absolutní klid, je na škodu a může šanci na záběr naprosto minimalizovat. Trpělivost je nyní opravdu na místě. Měli bychom házet stále do stejného místa. Tak máme největší naději, že projíždějícího fousáče trefíme. Velmi účinné je nechat nástrahu po dopadu ležet na hladině (v případě plovoucího woblera) po dobu několika vteřin (podle proudu – nástraha by se neměla vzdálit od místa dopadu více než 0,5 m). Pokud je lovící sumec poblíž, zaregistruje hluk způsobený dopadem nástrahy a přijede se podívat. Pokud se tak stane, přijde záběr bezprostředně po uvedení nástrahy do pohybu. Ve velkém proudu čekání nemá význam, neboť nástraha je okamžitě unášena pryč a za 5 vteřin může být již o deset metrů dále.

Za nejvhodnější nástrahu lze považovat 13 cm dlouhé dvoudílné plovoucí woblery s plynulým chodem (Rapala, Salmo, Yo–zuri atd.) a modely Jointed. Hlubinné modely jako např. Shad Rap, Risto Rap s agresivnějším chodem můžeme použít také, ale se zvednutou špičkou prutu k obloze tak, aby se pohybovaly v horní vrstvě vody (např. na hloubce 2 metry v 1 metru). Rovněž použití větší plandavky není na škodu. Její agresivní chod a zvuk vydaný po dopadu jistě nějakého fousáče nenechá v apatii. S použitím twisterů a dalších nástrah v noci nijak velké zkušenosti nemám, protože nejvíce věřím woblerům a plandavkám. Proto je nebudu hodnotit, snad v budoucnu. Mimochodem víra v danou nástrahu je velmi důležitá, protože jak moc nástraze věříme, tak ji také dobře vedeme. Barva nástrahy podle mě nemá dle na úspěch absolutně žádný vliv, takže ji volíme spíše s ohledem na lov ve dne, a i tehdy je význam barvy pro sumce silně diskutabilní.

Alfou a omegou úspěchu při noční přívlači, pomineme–li volbu správného místa a dostatečnou aktivitu sumce, je trpělivost, dokonalý chod nástrahy a také trocha přízně svatého Petra. Může se stát, že několik nocí budete vždy několik hodin beze slov v tichosti stále jen nahazovat a nic neulovíte. Až se vám ale za tmy, bez varování, opře do nástrahy statný fousatý silák a ztuhne vám krev v žilách (a možná Vám i zvlhne textil:–))), poznáte kouzlo noční přívlače.

Přeji hodně trpělivosti, záběrů a minimum utržených nástrah. Petrův zdar!

INSTRUKTÁŽNÍ DVD CHYTÁME SUMCE S DAVIDEM HAVLÍČKEM