Tolstolobici bílí a jejich blízcí příbuzní tolstolobci pestří nejsou v našich vodách původním druhem. Poprvé se u nás objevili někdy v 60. letech 20. století, když jejich hlavním úkolem, pro který byli do našich vod introdukováni, byl boj s „vodním květem” – sinicemi. Tolstolobik je totiž planktonofág, což znamená, že se neživí organismy dna, nýbrž – zjednodušeně řečeno – rostlinnými mikročásticemi ve vodním sloupci (sinice, detrit apod.). Jak paradoxní. Požírá drobné částečky, přitom ale dorůstá značných rozměrů (přes 1 metr délky a 15 kg váhy). Tolstolobci pestří dokonce ještě více (už se ulovili i třicetikilové exempláře).
Větší část hlavní rybářské sezóny u nás tráví tolstolobici u hladiny nebo kdesi ve vodním sloupci. Právě v době, kdy se drží u hladiny (např. za teplých dnů), se stávají vyhledávaným cílem té horší části rybářské obce – masařů. Ti využívají toho, že se tyto zvláštní velké ryby s okem „dole” prozrazují na hladině, a tak za pomoci tvrdých prutů, těžkých olov a sestavy velkých trojháků přehazují stáda „býků” a sekají je po hřbetech. Když tímto způsobem tolstolobika podseknou, svádějí s ním i hodinový boj, protože tyto „ruské” ryby zápasí o život urputně. Jejich silný ocas je k tomu přímo předurčuje. V zájmových časopisech poté občas můžeme zahlédnout rybáře s obrovským tolstolobcem v náručí, jemuž teče krev z rozpáraného hřbetu, a pod snímkem si přečteme, že ryba byla ulovena na hrách – na položenou.
Ze svého okolí znám několik takových rybářů, a díky tomu jsem dospěl k zajímavému sociálnímu poznání. Totiž čím nižší úroveň vzdělání, tím větší masař! Nerad bych se nyní někoho dotkl, ale tuto mou teorii potvrzují právě ty rekordní úlovky v časopisech – řadu očividně podseknutých tolstolobiků mají na svědomí rybáři v hornických oblastech republiky.
Pokud jde o skutečný sportovní lov těchto ryb, s tím je to poněkud složité. Je několik rybářů, kteří by byli schopni poreferovat o tom, jak na ně, ti jsou ale ve výrazné menšině. Oni nejčastěji hovoří o plavané, o lovu v horní třetině vodního sloupce na housku, foukanou kukuřici nebo něco „zeleného”.
Převážná většina rybářů, a to nejen česko–slovenských, si však s nimi rady opravdu neví. Například v nedávné anketě serveru Chytej.cz uvedlo přes 37% návštěvníků, že neví, jak tolstolobiky chytat. Dalších 20% rybářů je dokonce přesvědčeno, že tuto planktonofágní rybu od Amuru nelze ulovit. Jinými slovy: – prakticky 60 procent rybářů navštěvujících Chytej.cz v případě této ryby jen bezmocně pokrčí rameny... Není se ale čemu divit, protože ani v literatuře se o lovu „sinicopolykačů” příliš nedozvíme. Tolstolobik i tolstolobec tedy pro mnohé zůstává velkou neznámou.
Za sebe mohu říct, že posledních devět let ulovím každý rok jednoho tolstolobika. Pokaždé náhodně při plavané. Je to hodně, nebo málo? To opravdu nevím. Pravdou je, že každý z těch tolstolobiků přišel tehdy, když jsem lovil buď na upravené těsto z bílého pečiva, nebo housku. Když chytám na bílé červy, nikdy o něj ani nezakopnu.
Ja chytam na todle da se to koupit v akvaristice obcas se zadari. Ale musi to najit driv jak amur :D
Pan autor si zaryl docela ostře, možná ne objektivně, to je fakt. Za sebe – znám pár masařů, nikdo z nich nemá VŠ. Vždycky je to o lidech, kteří musí mít všeho hodně, hodně, HODNĚ, prostě masařích. Když je tu taková klika těch správných, proč ve svazech neodhlasujeme limit úlovků na rok? JČ to měl a už je zase pryč.
Vážený pane Jadrný,já si myslím,že rybáři z hornických oblastí jsou úplně stejní jako ti ostatní.Rád bych věděl,kde jste na tuhle statistickou pitomost přišel.