Od ledna až do první poloviny března si v našich podmínkách parem příliš neužijeme. Konkrétně já ji v tuto dobu nikdy neulovil, i když vím o dvou případech, kdy se to povedlo. Vždy to bylo při výraznější oblevě a vždy se jednalo o menší exempláře (35 – 45 cm) – jednou posloužil za nástrahu rohlík, podruhé větší žížala.

Parma říční Parmy se dají aktivně chytat zhruba od začátku dubna, kdy již klepe na dveře jaro, avšak jejich hlavní sezóna nastává někdy v půlce května (ryby se stahují ke tření na příhodných místech), přičemž pomalu začíná odeznívat zpravidla v závěru října. Pokaždé to ale záleží na konkrétních podmínkách, jež mohou být každým rokem a podle lokality odlišné. Například před lety jsem na Ohři chytil parmu při lovu štik na rybičku – 19. prosince. Měřila 49 cm a dostal jsem ji na 12 cm karáska! Jakým způsobem ho do své speciální „rycí” tlamy dostala, to nevím. Leč stalo se...

Při lovu na položenou, kterážto se zkušeným praktikům jeví jako nejvhodnější technika pro lov velkých exemplářů (přes 60 cm), i při lovu na plavanou používáme tvrdší pruty s délkou nejméně 3,5 metru (při plavané min. 4 m), a to s ohledem na urputnou bojovnost tohoto rybího druhu. Musíme si uvědomit, že vousatá krasavice s námi soupeří u dna v proudu, mnohdy v blízkosti nejrůznějších překážek. Nebojí se přitom zajet do těch nejsilnějších proudnic, kde se stává vskutku těžkým protivníkem.

Při plavané pouštíme udici se stabilním a dobře viditelným splávkem (3 – 8 gr. podle velikosti sousta, hloubky a síly řeky) dál po proudu. Parma, ač se to možná nezdá, je plachá, takže tímto způsobem eliminujeme možnost vyplašení hejna. Po celou tuto dobu naši nástrahu, která se šoulá po dně, lehce přibrzďujeme. Záběr se neprojeví výrazně. Splávek se často buď zastaví a chvíli setrvá na místě (jako při vázce), nebo se vychýlí stranou ze své původní dráhy. V každém případě musí následovat razantní zásek, abychom vůbec prosekli tvrdé pysky paní parmy. Ryba pak nezřídka na místě „zkamení” (někdy až na 10 vteřin), načež rozjede své proudové představení (já mu říkám silový trojboj)...

Nástrahy mohou být v závislosti na ročním období různé. Od pečiva, přes všelijaké červy a larvy až třeba po ovoce, pokud jim ho nabízejí stromy na březích. Po většinu roku jsou úspěšné tzv. bílé červy (larvy masařek), žížaly a rousnice (hlavně v době přikalených vod), larvy chrostíků a houska. Používají se však úspěšně také sýry (vzhledem k finanční stránce věci hlavně v bohatších zemích západní Evropy), drůbeží játra či potěr (rybky do 5 cm). Škála použitelných nástrah je ale mnohem pestřejší. Záleží hlavně na fantazii a zkušenostech rybáře. Já si třeba před lety vařil na parmy, ale nejen na ně jakési noky (vejce, strouhanka, pár mletých bílých ryb, trochu mletých jater, drobet prosáté zeminy) o průměru 1 až 2,5 cm (při více méně pravidelném krmení fungovaly dobře i na kapry, větší cejny a tlouště).

Slabším obdobím co do intenzity braní parem bývá horké léto. Nízký stav čisté vody tyto ryby spíše uspává. Z „tropické horečky” je může na okamžik probudit dobře naservírovaný suchozemský hmyz či nymfa. Jinak jsou parmy, ty bronzové fešandy, odmítavé ke každému soustu, jež pošleme do jejich blízkosti. Jejich potravní aktivita znovu naroste po dešti nebo při ochlazení. A tehdy se vyplatí navnadit parmu krmením...