Už se zase řítím zpátky!

 

Vzhůru na ně!

Ráno vyrážíme. Lea vysazuju u Chvatimechu a já pokračuji na soutok a za hřiště do Valaské. Jsme předběžně domluveni, že se potkáme u vtoku Hronu do železáren. Po uplynulé době jsem absolutně bez kontaktu, a když potkám Lea, je na tom obdobně. Těším se, jak budeme lovit spolu. Jako za starých časů. Jenže Leo lov brzy vzdává, cítí se unavený a nechce se mu jít tři kilometry betonovým korytem bez možnosti vylézt z něj ven. Přesouvá se do Podbrezové pod železárnu

Tak se vydávám do „betonové džungle“ sám. Koryto půjdu poprvé. Jen jednou jsem si je sjel na lodi, ale to už bylo více než před 10 lety. Brodím se velmi opatrně. Břeh i dno je tu samé železo a beton. Nicméně jsou tu i krásný jamky a hlubší proudy. Všude očekávám kýžený záběr, ale ten nepřichází. Celé koryto jsem prošel asi za tři a půl hodiny. Leo už mi dokonce volal, že má o mě strach. Jeden úsek tam byl hodně „tvrdý“ - vody po hranu prsaček. Kdyby byl stav o chlup vyšší, určitě plavu. I když jsem koryto ve zdraví prošel, o rybu jsem ani nezavadil. Škoda, úseku jsem hodně věřil. Myslel jsem si, že zde budou mít ryby větší klid a budou spolupracovat. Jenže voda byla jako bez života. K úspěchu mi nepomohly ani rybičky předpisové velikosti, které jsem oživoval podle svých nejlepších schopností.

 

Někdy ani rybičky předpisové velikosti nemusí přinést kýžený úspěch.

 

Všeobecné trápení

Leo už na mě čekal. Hlásí mi 100% úspěšnost – vyfasoval jediný záběr a zdolal rybu 82 cm. Já od rána „zero“ na kontakty i úlovky. Vyrážíme na oběd a potkáváme místní hlavatkáře. Stěžují si, že jsou už třetí den bez záběru. Voda je prý úplně rozdupaná! Dáváme jim za pravdu. 

Po obědě vyrážím na „svůj“ proud s velkou hlavatkou. Už tu chytá trojice rybářů. Češou přesně místo, kde mi minule ryba zabrala. Dávám se s nimi do řeči. Prozradí mi, že je tu největší hlavatka z Hronu. V létě ji skoro pravidelně vídali. Tipovali rozměry ryby mezi 120 až 125cm. Letos po zahájené tady táhla jednoho rybáře skoro do Černého moře, pak že mu to urazila o kameny. Říkám jim, že ten rybář jsem byl asi já. Sesypali se na mě jako sršni a hned chtěli znát podrobnosti ze souboje. Napřed jsem je vyvedl z omylu ohledně délky ryby, můj střízlivý odhad byl max. 115 cm. Vyptávali se i na mou loňskou stodesítku. Zkrátka, tahali ze mě informace, aby mohli rozeznít hlavatkové tamtamy. 

Počkal jsem, až odejdou a místo proházel centimetr po centimetru. Místní královna na nás pěkně zvysoka kašlala. Asi si ještě léčila ránu v tlamě.

 

Alespoň něco…

Vyrážím po proudu dolů. Prochytávám důkladně všechny super místa. Pořád marně. Skoro za tmy se dostávám na mou oblíbenou tůň. Jeden přesný hod pod kořeny u druhé strany a cítím… ťuk. Sekám! Konečně je tam! Po deseti hodinách házení, mám první kontakt. Podle obrany cítím, že hlavatka bude mít jen střední velikost. Stahuji rubu z proudu do mělčiny. Šup! Jeden hmat a už ji vynáším s vody ven. Visí jen za krajíček čelisti. Podle toho je poznat, že dravci na kořist útočí hodně opatrně. Metr ukazuje 82cm. Je stejně dlouhá, jako Leova ryba z dopoledne. Jsou to ryby, které loni měly kolem míry a byly ušetřeny. Na velké „hlavaně“ letos, kromě jediné, nemám štěstí. Možná jsou vybité. Rybu rychle pouštím a balím. Už je pomalu tma. 

 

Čestný úspěch

 

Závěr výpravy

Jedu se převléct k Leovi a pak se urychleně přemísťujeme se do Bánské Bystrice k Rastovi na jeho padesátiny. Leovi se podařilo vyřídit Rastíkovi hlavatkovou povolenku, tak pro něj máme skvělý dar. Potkáme zde partičku rybářů, tak je co probírat. Z oslavy úspěšně uteču po půlnoci, protože jsem ráno chtěl vyrazit k vodě. 

V osm ráno stojím u řeky a bičuji hladinu. Projdu všechna tajná místa. Do dvou odpoledne nemám ani ťuk. Po druhé hodině své marné snažení zabalím a jedu domů, do Brna. Vím, že se ve čtvrtek zase budu vracet. V Čechách budeme mít státní svátek. Doufám, že se něco změní a řeka zase ožije. Protentokrát byla jako bez života...

 

Voda byla protentokrát jako bez života!

 

Pokračování příště

Text a fota: Vojta Sklenář