Hlavatka obecná, dříve podunajská

Dlouze očekávaná zahájená

Tak konečně je tu poslední říjnový denroku 2017 a já přijíždím do Lopeje. Vítám se s kamarádemLeem, kterýobstaral to nejdůležitější - povolenky. Večer jedeme pozdravit do Grajcera přátele s Prahy. Vítáme se s nimi zase po roce a sdělujeme si zážitky, který jsme za ten čas prožili. V devět večer se s Leem vracíme domů, abychom senachystali na ranní zahájenou. Rozdělíme si i lovné úseky. Já začnu na bánskobystrickém,Leo zahájí na podbrezovským úseku. 

Jsem na blízko!

Konečně!

Už ve tři čtvrtě na sedm netrpělivě přešlapujiv Majery. Rybku mám našitou a čekám, až pípne celá. Mezitím přicházejí další tři rybáři. Zabírají si fleky ve spodní části tůně. Udeří sedmáhodinaa já bez meškání začnubičovat vodu. Celou horní jámu pročešu metr po metru. Kýžený kontakt s rybou nikde! Jen zahlídnu, že kolega ve spodní jámě táhl hlavatku okolo tři čtvrtě metru, ale upadla mu. Jdu kolegy pozdravit a popřát jim šťastný lov, zkrátka vykonat trochu té hlavatkářské etiky, která se dnes od vody pomalu vytrácí. 

Pak se sbalím a vyrážím ke své další tůni v pořadí, kterou pokaždé na zahájenou navštěvuji. Druhou jámu prohazuji po proudu dolů. Na konci tůně,to přijde! Záběr a ryba visí! Tipuji, že má tak 80 až 85cm. Hrají si s ní a zdolávám krajně opatrně, protožeje to první hlavatka sezóny. Přichází ke mně zvědavý pejskař se svým velkým hafanem. Poprosím, jestli by mizdolávání nenatočil na mobil. Ryba se mlátí v proudu a já lovím pracně telefon s goráčů. Když už mám mobil v dlani a snažím se ho nastavit, hlavatka se z trojháků střepe. Můj problém - měl jsem se věnovat rybě a ne nahrávání! Pejskař je možná víc smutný než já. Těšil se, že uvidí hlavatku, a skutek utek. Já se zase těšil na fotky, ale ty jsou už také v čoudu. Dám se s domorodcem do řeči. Vzpomíná, jak dřív býval Hron plný ryb. Pěkně si popovídáme. Rozloučíme se jako staří známí.

Hlavatka na háčku ještě neznamená, že skončí na břehu.

První úspěch

Jedu k čerpačce. Cestou vidím spousty rybářů, jak se trousí kolem řeky. Vyrážím do polí. Vynechávám nejednu slibnou jamku, a spěchám k top-jámě, kde jsem loni chytil a pustil ryby v délkách 91 a 86 cm. Dnes tu čekám metrovku!Promrskám tůň křížem krážem, ale záběr vyfasuji ažna výplachu z díry. Sekám. Ryba visí na systémku. Hned tuším, že spolehlivě. Tři minuty zdolávání a první letošní královna leží na břehu. Vytahuji metr, měřidlo ukazuje 84 cm. Rychle rybu fotím a pouštím do rodného živlu.

Malá, ale první ulovená...

Provedu ještě pár hodů a posunu sepo proudu. Proderu se křovinami, a co nevidím… Je tam vyšlapaný flek! Čekal bych, že takhle zdupané místo najduaž tak v půlce sezony. Je vidět, že se sem vesele chodí chytat, přesněji řečeno, pytlačit. I tak neodolám a nahodím k druhému břehu. Kupodivu okamžitě obdržím záběr. Rybu chviličku táhnu, ale brzy mi padá. Odhadl jsem ji tak na 80 cm. Byla to určitě jedna z ryb, které loni měla kolem sedmdesátky. Po metrovkách zatím není ani vidu ani slechu. A to jsem tipoval, že tady nějakou dostanu.

Přesouvám s k JZD a nad silniční most. Zde už je hlava na hlavě. Potkávám rybáře, kteří mi hlásí, že už zde hlavatku chytili… a také zabili. Měla kolem 80cm. Je mi rybky líto, ale to je vše, co mohu dělat.

Vyrážím do tůní pod Lučatín a na Moštěnici. Zde potkávám Míšu. Oznamuje mi jednu pětašedesátku vytaženou a jednu upadlou. Viděl ale kolegu, který chytil rybu 105 cm a daroval jí život. Smekám před takovými sportovci. Společně chytáme, ale nedaří se nám. Nakonec jdeme na oběd. U jídla ladíme taktiku. Volba padne na Garáž a lov po proudu. 

Pouštění velkých hlavatek je spíš velkou raritou.

Už zase chytáme. Češeme tůně po tůní. Míša se dočká záběru, ale ryba mu padá. Já jsem úplně marný. Stovky hodů a nic. Večer ještě jedem znovu do Majera a snažíme se ulovit noční hlavatku, ale ani to se nedaří. 

Večer se vracíme za Leem a jedeme na oslavu padesátin Honzy. Během oslavy samozřejmě probíráme zahájenou. Honzovi se jedna pětašedesátka povedla na wobbler. Starý Honza byl jediný z kolektivu bez záběru. 

Velká chvíle

Já jdu ráno na Podbrezovský úsek. Začínám na soutoku a prohazuji svoje oblíbený jámy v okolí. Jsem úplně bez kontaktu. A to jsem těm místům dost věřil. Nakonec mám záběr nad železárnou. Zapřáhnu tak sedmdesátku, ale po pár vteřinách mi padá. 

Přejíždím na střední úseky. Prochytávám místo, kde jsem dostal loňskou královnu. Zde už je rybář. Lovíme vedle sebe a kecáme. Posteskne si, že Hron je dnes strašně frekventovaný.

Sedám do auta a jedu níž po proudu. Zastavuji na docela nenápadném místě. Už dříve jsem tu dvě ryby na prutu měl. První hod pošlu do vracáku za dva kameny. Našitý jelec ujede vodou sotva metr a… Bum! Na první pocit tuším, žese jedná opravdu velikou rybu!A taky že jo! Nad hladinu se vynoří ocas jako lopata na uhlí!Prásk, plesk, začne mlátit do vlasce. Cívku mám dost utaženou, ale i tak si „hlavaňa“ bere metry z navijáku. Prut je ohnutý na doraz. Musím za ní. Táhne mě nemilosrdně řekou.Chvílemi si připadám, jako Brad Pit ve filmu Tudy teče řeka. Myslel jsem, že mě už žádná hlavatka nemůže překvapit, ale tahle je z jiné sorty. Snažím se nad rybou získat převahu, ale nedaří se mi to. Využívá obratně nejsilnějšího proudu. Má výhodu, že nikde není klidnější voda, všude jen proudy a peřeje. Nemá kde zdolávat. Mlátí tlamou o dno. Bojuje jako o život a já skoro také, pořád hrozí, že si zaplavu. I když v té chvíli je mi to jedno. 

Od místa záběru se dostaneme asi 150metrů po proudu. Ryba přitom nevykazuje žádnou známku únavy. Můj tip - poctivých 115 cm! V duchu doufám, že si odhad ověřím při měření. Jenže k tomu nedojde. Odpor v prutu náhle povolí. Sakra! Je fuč i s vláčecím systémkem.

Je to druhá ryba po dvanácti letech, co mi to udělala. Spíš bych řekl, že mi vlasec urazila o zuby. Zůstal jsem stát v proudu jako solný sloupa dumal, kde se stala chyba. Já si žádné svéviny nebyl vědom. Prostě mi úlovek asi nebyl přán a souzen. Lepší vyhrál. Jediné, co jsem siv ten okamžik přál, aby se ryba osvobodila z trojháčku a byla v pořádku.

Nakonec jsem vděčný alespoň za to, že jsem si během souboje nezaplaval v ledovém proudu.

Jedu za kluky na oběd. Hned poznali, že jsem jako spráskaný pes. Líčím jim svůj neúspěch a polemizuji s Leem o tom, co se mohlo stát. Kamarád tvrdí, že je nemožné, aby hlavatka vlasec ukousla, spíše ho urazila o něco ostrého pod hladinou. Tuto teorii mi potom potvrdili i kluci s Oravy a Popradu, se kterými jsem ztrátu ryby konzultoval. 

Po obědě vyrážím k Jagerce. Jsem celkem bez elánu. Pořád jsem myšlenkami u své prohry. Tuším, že taková ryba mi už do konce sezony nezabere. Zatímco si lížu rány, přicházejí za mnou čtyři rybáři. Dáváme se do řeči. Jeden je rybářská strž a má velni profesionální přístup. Kontrola probíhá napřed pozdravem s podáním ruky a následně kontrolou povolenky. Je vidět, že hlavatkáři k sobě mají blízko. Nakonec jim vykládám, že jsem měl na prutu největší rybu s Podbrezové. Neřekl jsem jim samozřejmě, kde ryba zabrala. Na to mi všichni čtyři oponovali, že největší ryba Hronu žije ve vesnici. Údajně má tak 120 – 125 cm, že se na ni chodili celé léto dívat z mostu. Nadhodil jsem, jestli to náhodou nebylo, tam kde jsou v řece dva kameny. Koukali na mě vyvaleně, odkud to vím. Potom už uvěřili, že mě ryba pořádně potahala vodou. Všem nám také bylo jasné, že si „hlavaňa“ dá, sakra, pozor! Dále ještě rozebíráme zabíjení sotva mírových ryb okolo 70 až 80cm. Shodneme se, že míra by se měla ustanovit na 100 cm. Loučíme se. 

Do večera ještě proházím všechna slibná místa. Po čtyřech hodinách bez kontaktu, rybolov balím a jedu na Brno. Na zpáteční cestě už se těším na další výpravu, která mě čeká už za týden. Můj kamarád Rasťo má slavit 50 let, tak spojím užitečné s dobrým - ryby plus posezení s přáteli.

Už se zase těším na návrat k řece.

Pokračování příště

Text a fota: Vojta Sklenář

Ilustrace: ToRo