Chytej.cz
Čeburaška STANDUP

Příběhy (ne)obyčejného rybaření – 14. necteno

23.1.2018 | Povídky od vody | 2.251 čtenářů | hodnocení: velmi dobrý | komentáře: 4

Příběhy (ne)obyčejného rybaření – 14.Na rybářské latině je zajímavá jedna skutečnost – ty největší ryby totiž nikdo nikdy nechytí! I když je někdo dostane na prut, tak po dlouhém boji stejně uniknou. Buď zlomí, nebo narovnají háček, přetrhnou vlasec, namotají se do vázek, popřípadě vykoupou rybáře či mu zlomí prut. Největší lháři se zase dušují, že trofejní kus zdolali, dokonce ho pečlivě několikrát změřili, a přesto jim ryba pláchla. Samozřejmě, očití svědci neexistují nebo jsou lovcem uplacení, a vypovídají stejně. Kromě toho poměrně dost trofejních úlovků zdrhne i během fotografování, vážení či vyprošťování...

Nastrahy.cz - Daiwa akce

 

neobycejne-pribehy.jpg

Tady jsem snahu o zdrhnutí ryby zdárně ustál.

 

Chycená - nechycená… 

Jeden doložený případ takového originálního rybího úniku je mi znám. Udál se před řádkou let pod jedním splavem na Svratce. Šťastný rybář zde na rybku chytil velikou štiku. Po úporném zdolávání ji vynesl na betonovou regulaci, kde ji důkladně a před svědky změřil. Dravec měl přesně 107 cm! Když se ale přemožitel otočil pro vyprošťovač, potměšilá ryba využila jeho nepozornosti, odrazila se od země a skutálela se po šikmém břehu zpět do řeky. Stačila přitom přetrhnout vlasec a zmizela v hloubce. Nebohý lovec za ní ve vzteku hodil peán i metr a zdrcen neštěstím utekl domů.

Z historky vyplývá ponaučení, že ulovenou rybu, kterou si hodláte ponechat, je dobré odnést dál od vody, až tam ji usmrtit a teprve pak se věnujte vyprošťování háčku, měření, a dalším činnostem.

 

neobycejne-pribehy.jpg

Pozor, skočím!

 

Úniky z vězení

Mnohdy ryby utečou i z podběráku nebo dokonce z vezírku. Zvláště pak, pokud je špatně zatažená tkanice síťky. Mohou zdrhnout i z dobře zajištěného vezírku, když je zpuchřelý, případně je v něm díra, kterou si rybí zajatec rozšíří. To jednou…

Kolega Slávek začal rybařit až v pozdním věku, a to jen proto, že při odchodu do důchodu dostal od spolupracovníka starobylé náčiní po dědovi. Aby nezahálelo v koutě, Slávek si zakoupil povolenku a s historickým cajkem vyrážel k vodě. Když jsem ho potkal koncem roku na rybách, hned jsem se ho ptal na úspěchy

Odpověděl takto: „Zatím nic moc. To mi spíš nějaké ryby dají úspěšnější kolegové,“ následně doplnil: „Nemám rád okouny, jsou to strašní prevíti. Představ si, že jsem v létě dostal od kolegů osm velkých plotic. Uložil jsem je do vezírku. Potom jsem vlastnoručně chytil velkého okouna. Dal jsem ho k ostatním rybám, ale co se nestalo… Když jsem chtěl jít domů, vytáhl jsem síťku z vody a byla v ní jen spousta děr. Úlovek byl fuč! Ten okoun svými ploutvemi přeřezal jako motorová pila špagátky a také zdrhnul. Věřil bys tomu?“

Samozřejmě jsem nevěřil. Až při dodatečné prohlídce Slávkova vezírku mi bylo vše jasné. Síťka byla dobře půlstoletí stará a držela pohromadě jen silou vůle. Přestože všechny díry byly rybářem pečlivě zalátané, zteřelé provázky praskaly i při mírném tlaku. Dnes už je Slávek majitelem nového vezírku a na okouny už nenadává. A ještě jeden příklad neuškodí…

Kdysi jsem potkal rybáře, který se i chtěl pochlubit ulovenými candáty. S hrůzou ale zjistil, že ve vezírku má díru jako od torpéda. Candáti samo sebou nečekali. Vzteklý lovec síťku rozcupoval na cáry a do úlovkové listiny, kde měl dravce zapsané, napsal tučným písmem: UTEKLI!

Ještě horší malér je, když úlovek uplave i s vezírkem. Přiznám se, že i mě se to stalo! Špatně jsem k lodi přivázal špagát od společných saků a oba odplavali i s dvěma ubytovanými pětikilovými kapry. Dodnes si pamatuju, jak mě za mou lajdáckost brácha „zdupal“. Kapry ani vezírky jsme už nikdy nespatřili. Taková událost je o to smutnější, že ryby v těsném arestu nemají šanci na přežití.

 

neobycejne-pribehy.jpg

Candáti v saku. Zatím...

 

Oživlý nebožtík

Snad nejpodivnější případ úniku ryby se přihodil mému dobrému kamarádovi. Zde jsou podrobnosti.

Kamarád Jirka v časném letním ránu vyráží na spodní tok Svratky. Vybaven vláčecím náčiním hodlá usilovat o skalp jakéhokoli dravce. Při cestě k řece sebere do krabičky pár žížalek. Jen tak pro strýčka Příhodu. 

U vody je mrtvo. Bezúspěšně provláčí několik kilometrů řeky a celý uondaný si sedne na vyvrácenou olši. Během odpočinku si převáže prut na plavačkovou sestavu. Nastraží žížalku a nahodí ji do tišiny za stromem. Než se stačí zakousnout do svačiny, splávek zapumpuje. Následuje zdařilý zásek a Jirka po chvíli vybojuje vítězný zápas. Na břehu se ocitne velký, bezmála půlmetrový lín! Namlsaný rybář znovu nahodí žížalku a ze splávku nespouští zrak. Bohužel zbytek červů mu rychle rozeberou drobní cejnci. Jelikož už nemá, co na háček napíchnout, lína – jedináčka klepne, vykrví a zabaleného v hadru uloží do batohu, aby mohl pokračovat v přívlači. Poté se znovu vydá na dlouhou túru podél řeky. Po další hodině zjistí, že Svratka je protentokrát zakletá, a proto se přesune na nedalekou řeku Jihlavu. Ani tam však nejsou dravci ochotní spolupracovat. Jirka se rozhodne rybářský maratón vzdát. Vyndá z batohu lína, vykuchá ho a vnitřnosti zahrabe do krtince. Zbývá rybu vymýt a hajdy na autobus!

Sotva úlovek ponoří na mělčině do vody, do mrtvé ryby vjede podivná energie. Vysmýkne se rybáři z dlaní a plynule pluje po hladině proti proudu řeky. Podle vyprávění se vykuchaný lín pohyboval jako běžná živá ryba. Když „rybí nebožtík“ doputuje do půlky toku, definitivně v něm vyhasne život. Položí se na bok a s unikajícím vzduchem z břišní dutiny se propadne ke dnu. Jirkův celodenní úlovek zmizel v nenávratnu. Příběh však ještě nekončí. Legendární únik lína měl svou dohru, při které jsem figuroval osobně.

Na dušičky téhož roku jsme s Jirkou navštívili řeku Jihlavu znovu. V kalném podzimním dni se pokoušíme o úlovek candáta přívlačí. Přicházíme do míst, kde došlo k letnímu „obživnutí“ lína. Jirka mi během nahazování opět barvitě líčí tehdejší události. Náhle se mu prohne prut a vyjekne brzda. Jirka spolkne poslední slova a plně se koncentruje na souboj. Vodní útočník se drží dna, což signalizuje vytouženého candáta. Po chvíli pumpování se ryba zvedá do sloupce a rozjíždí se po proudu. Jirka jí po břehu nadběhne a opře se do vláčáku. Manévr se daří. Ryba se ocitá v mělčině. Co to? Spatřím zklamáním protažený obličej lovce, a proto jdu blíž. Neuvěřitelné! Na twisteru visí místo vytouženého candáta velký hřbitovní věnec. Na jedné černé stuze je dokonce napsáno: Vzpomínám s láskou. Jirka je bledý, jakoby na něj sáhla smrt. I mně zmrzl úsměv na rtech. Snad za to může dušičkové počasí. Nakonec Jirka věnec pověsí na strom a napětí opadne. Vždyť v žádném případě nešlo o žádnou zprávu ze záhrobí, jen pouze o drobet hororovou náhodu. 

Vlastní zmrtvýchvstání lína jsme si vysvětlili následovně. Ryby patří mezi nižší obratlovce a mají primitivnější nervovou soustavu nežli teplokrevní živočichové. Při umývání lína v řece pravděpodobně došlo v organizmu k propojení nervových vzruchů vlivem změny teploty. Podobný stav můžete běžně spatřit při kuchyňské úpravě čerstvě zabité ryby, když její porce zanedlouho začnou poskakovat na pánvi.

 

neobycejne-pribehy.jpg

Lín je známý nezmar i za života.

 

Text a doprovodná fota: ToRo

 

Jak se Vám tento článek líbil?

  • bezvýznamný
  • nic nepřinášející
  • dobrý
  • velmi dobrý
  • vynikající

8 hodnocení, v průměru 4.1 hvězdičky

Komentáře prostřednictvím CHYTEJ.cz

I vy můžete přidat svůj názor!

Přidání příspěvku
Přihlášení

Momentálně nejste přihlášeni. Pokud jste zaregistrováni do Klubu Chytej.cz, vyplňte prosím své přihlašovací jméno (přezdívku) a heslo (do levé části formuláře). Pokud ještě registrováni nejste, můžete se zaregistrovat zde.
Pakliže chcete přispět anonymně, vyplňte do pravé části formuláře svou emailovou adresu a zvolte libovolnou přezdívku, pod kterou chcete vystupovat (nesmí však již být rezervována jiným registrovaným uživatelem).

Jsem registrovánPřispívám anonymně
Váš komentář

Fotografie
K příspěvku můžete přiložit až 4 obrázky (akceptujeme formát JPEG, GIF a PNG). Obrázky automaticky zmenšujeme ještě před odesláním na server, takže neplatí již žádné velikostní omezení. Musíte však mít ve svém prohlížeči povolen Adobe Flash Player 10+. Popisky fotografií vložíte editací již vloženého příspěvku.

Foto vložíte kliknutím na následující ikonku. Pokud máte s nahráváním fotografií problém, můžete použít klasický způsob.

odeslat

Diskuze k článku

Pátek 26. ledna v 15:54® valuček

Ychtyl> Bohužel to vidím podobně, krásné čtivé články se stejným koncem, dneska už to ale taková řezničina nebude, využil náskok

Čtvrtek 25. ledna v 15:49® Klobasa
Klobasa

Ychtyl> Fakt dobrá přezdívka, lecos o tobě vypovídá. Kolik jsi toho vyvraždil ty, Ychtyle? Nikoho se nazastávám, ale myslím si, že toro sem tam rybu dokáže i pustit, závist je holt svině asi. Ale pokud je to ta zdravá dobrá závist, rád si z ní vezmu i příklad a ponaučím se.

Čtvrtek 25. ledna v 11:55@ Ychtyl

Už jako malej kluk jsem hltavě četl páně Rozsypalovy povídky od vody a teprve později jsem si říkal, že jen on připravil naše vody o víc ryb než všichni kormoráni. Až najdete povídku, kde ve finále nevyvraždí všechno, co mělo míru, dejte mi vědět.

Úterý 23. ledna v 19:47@ hattori

Něco podobného se stalo i s úhořem.Až na ten věnec.




Komentáře prostřednictvím FACEBOOKu