Ilustrační foto: V. Fikar Ano, naše babičky, maminky, manželky a tetičky pečou v prosinci jako o závod, a tak se na náš stůl o Vánocích dostávají vánočky, vanilkové rohlíčky, pracny a jiné sladkosti, které ne vždy zkonzumujeme (alespoň já to množství jídla každým rokem nezvládám). Pečivo po Novém roce zatvrdne a je zralé k vyhození (pokud ho nesežerou domácí zvířata). A právě v tomto okamžiku nastává ta správná chvíle pro náš uvědomělý zásah. Zbytky vánočky, vanilkových rohlíčků a dalšího vhodného sladkého pečiva (bez čokoládových polev a krémů!) shromáždíme za účelem přípravy vnadící směsi.

Já sbírám (i po příbuzenstvu a po známých) jen vánočky a vanilkové rohlíčky. Vánočky pokrájím na centimetrové plátky a nechám je několik dnů schnout. Až jsou zcela tvrdé, umelu je na vonící strouhanku. Totéž provedu i s vanilkovými rohlíčky, které jsem také nechal ztvrdnout. Strouhanku z vánočního pečiva pak smíchám, čímž získám aromatickou, kaloricky hodnotnou a sladkou „Vánoční směs”.

A kdy ji používám? Nasazuji ji nejdříve až koncem května, kdy už mám jistotu, že cejni jsou vytření (v době jejich tření se příliš sladké směsi hůře uplatňují). Nejspolehlivěji tato směs, kterou smíchám buď s obyčejnou strouhankou v poměru 1:1 nebo s rozmočeným a vyždímaným chlebem a kukuřičným šrotem, zabírá od června do první poloviny října. To je období, kdy cejny, plotice (zbožňují vanilku) a kapry nemusíme vůbec k ničemu přemlouvat.

Chceme–li však dostat aspoň kilogram této „Vánoční směsi”, potřebujeme stejné množství suchého vánočního pečiva. Někdy to mohou být třeba i tři celé vánočky a několik vanilkových rohlíčků na jeden kilogram. Proto již dnes obvolejme příbuzenstvo a nezkonzumované vánoční pečivo si zamluvme. A sbírejme a sbírejme, protože v létě se nás cejni a kapři zeptají: Co jste dělali v zimě?