Nejprve se zaměříme na nejčastější přestupky, se kterými se rybářská stráž u vody setkává. Znovu přitom připomenu, co jsem zmínil už v úvodním dějství našeho povídání: většina zásadních problémů našeho rybářství má obecný, celorepublikový charakter, a týká se to i dodržování pravidel pro výkon rybářského práva a efektivity práce rybářských stráží. Já však budu vycházet zejména z informací a statistik, které se týkají revírů Moravského rybářského svazu. Je tomu tak proto, že jako člen i dlouholetý bývalý funkcionář MRS jsem se situací v tomto svazu lépe obeznámen a mám jak mezi řadovými rybáři, tak i mezi aktivními příslušníky rybářské stráže mnoho přátel, se kterými se pochopitelně na toto téma hodně bavíme. Jedním z nich je i Martin Sklář, předseda pobočného spolku Blansko a zároveň také příslušník tzv. profesionální rybářské stráže na revírech MRS, který mi k tématu přispěl několika zajímavými postřehy, vycházejícími především z jeho dlouholeté zkušenosti s chováním rybářů přímo u vody. 

Podívejme se tedy na statistiku nejčastějších přestupků, které byly na revírech MRS zjištěny v loňském roce a řekněme si, co z uvedených čísel vyplývá.

 

Přestupky na revírech MRS za rok 2016*

 

Blíží se noc a šance na ulovení skutečně velké ryby se zvyšuje.

 

Počet zjištěných přestupků

První věc, která člověka zaujme při pohledu na graf, je celkový počet zjištěných přestupků. Z něho vyplývá, že v loňském roce bylo na pstruhových i mimopstruhových revírech MRS zjištěno 287 přestupků. V tomto čísle jsou zahrnuty přestupky členů MRS, členů ČRS lovících na celorepublikovou či tzv. hostovací povolenku, i zjištěné případy pytláctví. Vzhledem k tomu, že jen Moravský rybářský svaz má v současnosti přes 71 tisíc členů a počet docházek se pohybuje ročně v řádu statisíců, je toto číslo až podezřele nízké. Ještě pozoruhodnější je však další údaj, z něhož vyplývá, že výrazná většina přestupků (zhruba 2/3) byla zjištěna příslušníky placené rybářské stráže, což je dnes 7 (slovy: sedm!) tzv. profesionálních porybných, doplňujících onu armádu místních dobrovolníků, čítající stovky osob. Tématu profesionalizace (a profesionality) rybářské stráže se budeme věnovat zevrubněji v dalším pokračování našeho povídání, nemohu si však odpustit poznámku, že lepší příklad naprosté neefektivity a přežilosti současného systému ostrahy našich svazových revírů snad ani nejde na stůl položit. 

 

Nejčastější přestupky

Ale vraťme se ke konkrétním přestupkům. Ze statistik vyplývá, že úplně nejčastěji zjištěným přestupkem je lov po stanovené době lovu. Následuje ponechání si ryby nedosahující lovnou délku či použití této ryby jako nástražní. Tyto přestupky představují zhruba 2/3 všech prohřešků, za které byla zabavena povolenka. Na pohled překvapivě může působit nízké číslo v kolonce nedopsaných úlovků či nezaznamenaných docházek. Tento údaj je však poněkud zavádějící, protože například nezapsaní denní docházky je nadále zřejmě vůbec nejčastějším přestupkem, se kterým se rybářská stráž u vody potkává, vzhledem k jeho menší závažnosti je ale toto opomenutí řešeno většinou pouze napomenutím, a proto se v konečném výčtu neobjevuje. Naopak poměrně častým přestupkem je lov na 3 a více prutů a bohužel výrazně roste i agresivitou rybářů – urážka a napadení příslušníka rybářské stráže se stává rozšířeným přestupkem, přičemž zásadní roli hraje v tomto jednání často i alkohol. Martin Sklář, jako představitel placené rybářské stráže, k celkovým statistikám přestupků přidává ještě jeden zajímavý postřeh: „Ukazuje se, většina těchto přestupků není zjištěna na velkých a rybáři hojně navštěvovaných vodních plochách, jako jsou velké přehradní nádrže (Nové Mlýny, Vranov, Dalešice, Brněnská přehrada apod.), či dolní toky řek Moravy a Dyje, ale paradoxně spíše na menších a méně rybářsky atraktivních vodách, v čemž lze najít určitě i přímou souvislost s činností profesionální rybářské stráže. Na rybářsky exponovaných revírech, kde existuje hustá síť kontrol a kde se i díky lepšímu materiálnímu vybavení, jako jsou lodě se spalovacími motory, můžeme dostat i do dříve obtížně přístupných míst, si už rybáři dovolí mnohem méně, než na vodách, kde je ostraha revírů dlouhodobě nedostatečná.“ I to je jasný argument, dokládající skutečnost, že se důsledná a profesionální ostraha revírů, postavená na férovém, ale nekompromisním jednání rybářských strážím vůči těm, kdo nedodržují zákony a pravidla pro lov ryb, opravdu vyplácí a vede k lepšímu chování rybářů i na těch největších a nejatraktivnějších revírech.

 

Noční lov po stanovené době však také představuje nejčastější přestupek, za který je rybářům na revírech MRS odebrána povolenka.

 

Ponechání si většího množství ryb než je povoleno představuje velmi závažný přestupek.

 

Pytláctví

Zmínit je třeba pochopitelně i problematiku pytláctví. I zde statistiky hovoří celkem jasně: přestože je pytláctví reálnou skutečností a i příslušníci rybářské stráže se s ním setkávají stále častěji (včetně jeho komerční, organizované podoby), mají velkou většinu přestupků stále na svědomí samotní členové Moravského rybářského svazu. Nářky některých svazových rybářů, že za všechno můžou ti špatní „zvenku“, se tak ukazují i ve světle těchto čísel jako velmi liché. 

Podíl členů svazů a pytláků na zjištěných přestupcích*

 

Nepořádek u vody

A pak jsou tu dlouhodobé nešvary, jež se ve statistikách přestupků sice nezobrazují, ale které představují trvalý problém. Asi nejviditelnější z nich je nízká lovecká kultura, která se projevuje zejména nepořádkem, který po sobě rybáři na lovném místě zanechávají. Ani v tomto směru bohužel nemůžeme vidět v posledních letech známky nějakého výrazného zlepšení (ostatně stačí se projít kolem vody) a opět zde platí, že za binec u vody si mohou rybáři z největší části sami, i když se to snaží často házet na cykloturisty a jinou nerybářskou veřejnost. Martin Sklář k tomu uvádí ukázkový příklad z nedávné doby: „Před časem proběhlo na revíru Dyje 5 neoficiální mistrovství světa v lovu kaprovitých ryb. Pořadatelé této akce vynaložili úsilí, aby lovné úseky vyčistili takovým způsobem, že se tam dalo pomalu jíst ze země. Na stejné místo jsme přijeli pouhý měsíc po závodech a na březích to opět díky rybářům vypadalo jako na skládce odpadu. Samozřejmě ne všichni rybáři se takto chovají. Ale právě ta malá část rybářů, která dělá z břehů našich vod skládky odpadu, vytváří negativní obraz rybářů ve společnosti a trpí tak za ni i ostatní slušní příslušníci našeho Petrova cechu“.

 

I tuto „masařskou“ spoušť po sobě u vody zanechali registrovaní členové svazu, nikoli pytláci.

 

Na pstruhových vodách to někdy při dubnovém zahájení vypadá jako na rybářských závodech – prohřešky pstruhařů představují však jen nepatrný zlomek v celkovém množství zjištěných přestupků.

 

Sankce za přestupky

Součástí řešení přestupků je samozřejmě i otázka účinných sankcí. Jsou ale tresty, který si neukáznění rybáři odnášejí za své přestupky, dostatečné? A jak vůbec celé řízení probíhá? Samotné řešení přestupku probíhá ve dvou rovinách. Na jedné straně je tu finanční sankce, kterou řeší orgán státní správy, na straně druhé sankce v rámci samotného rybářského svazu, spočívající většinou v odnětí povolenky k lovu. V rámci Moravského rybářského svazu funguje Svazová kárná komise, což je centrální orgán, rozhodující o kárných proviněních členů svazu na revírech MRS. Výsledkem kárného řízení bývá nejčastěji odebrání povolenky na dobu odpovídající závažnosti zjištěného přestupku. 

V otázce finančních sankcí se musíme vrátit do roku 2012, kdy došlo k novelizaci zákona o rybářství, na jejímž základě se řešení přestupků v oblasti rybářství přesunulo z Krajských úřadů na obce s rozšířenou působností. Tento krok se už ve své době nesetkal ze strany příslušníků rybářské stráže s jednoznačným pochopením. Kritikem této změny je i Martin Sklář, který k tomu podotýká:  „Nepovažuji to vůbec za šťastné rozhodnutí. Předtím na Krajských úřadech totiž seděli fundovaní a kompetentní úředníci a uložené finanční sankce většinou odpovídaly závažnosti přestupku. Po přesunutí této kompetence na obce s rozšířenou působností jsou peněžité tresty často ukládány na nejspodnější možné hranici a uložené sankce působí vzhledem k závažnosti přestupku leckdy přímo směšně. Samozřejmě existují i obce, které pracují kvalitně, rozumí rybářské problematice a využívají v plném rozsahu svého práva udělovat finanční sankce dle závažnosti přestupků, zatím jsou však ve výrazné menšině.“

 

I velká část kaprařů se u vody chová slušně a dodržuje pravidla lovu – drtivá většina přestupků je přesto zjištěna na vodách, kde je nejvyhledávanější rybou kapr.

 

Závěrem

Když jsem se na závěr našeho povídání Martina Skláře zeptal, zda z pohledu příslušníka profesionální rybářské stráže vidí nějaký pozitivní posun v mentalitě rybářů a jejich chování u vody, nedostalo se mi příliš optimistické odpovědi: „Na jedné straně i u nás díky některým novým trendům a mediální osvětě přibývá rybářů, kteří loví opravdu sportovním způsobem, snaží se chovat k rybám šetrně a dodržují pravidla lovu. Na straně druhé nejsme svědky toho, že by plošně přestupků u vody nějak ubývalo. Vidíme také velký rozdíl mezi chováním rybářů na pstruhových vodách a mimopstruhových vodách, kde je hlavní lovnou rybou kapr. Z hlediska chování u vody a dodržování pravidel stále vítězí pstruhaři nad kapraři na celé čáře. A pak jsou tu i jednoznačné negativní trendy: například už zmíněná zvyšující se agresivita rybářů, což je ale asi i odraz celkové situace ve společnosti.“

I tato poslední věta jen dokládá skutečnost, která se jako červená nit táhne celým naším povídáním, a sice že už dávno dozrál čas na zásadní revizi přístupu k ostraze revírů, směrem k mnohem větší profesionalizaci (se vším, co se za tímto pojmem skrývá) činnosti rybářských stráží. A právě tomuto tématu se budeme ještě zevrubněji věnovat v příštím díle našeho seriálu.

 

O chování rybářů a přestupcích, se kterými se u vody nejčastěji setkává, jsem si povídal i s Martinem Sklářem, jedním z mála představitelů tzv. placené ostrahy revírů.

 

Text: Tomáš Lotocki

Foto: autor, Josef Ptáček

 

* Zdroj informací: MRS, z.s. – Kárná komise