O této řece jste se mohli dočíst v některém z časopisů. Bylo to např. Rybářství 8/02, kde můj kamarád, s kterým jsem tuto řeku navštívil v lednu, věrohodně popisuje začátek sezóny lovu mořských pstruhů. Sezóna na Parsetě začíná 1. ledna, tudíž v době, kdy u nás je už po sezóně. A končí 30. září.
Ale abych se vrátil k samotným závodům. Konaly se ve dvou dnech, oba dny se započítávaly do konečného pořadí. Prezentace závodníků, zahájení závodů, vážení ryb i vyhlášení vítězů a v neposlední řadě i předávání cen se konalo u mostu u Zabrowo. A že bylo o co soutěžit. Nejen o prestiž, ale i ceny byly velice hodnotné. Vítěz dostal mimo knih, kvalitního prutu a navijáku i velkou rybářskou pramici s motorem.
Začátek byl v sobotu v 10 hodin. Závodiště nebylo nijak vytyčeno. Po startu se všichni rozutekli a směřovali na svá oblíbená místa, kde doufali, že chytí svou vítěznou rybu. Chytalo se po celé řece. Vzduchem létaly nástrahy nejrůznějších barev, velikostí a tvarů. Nejčastěji místní rybáři chytali na rotačky č. 4, což mě dost překvapilo (v zimní sezóně je zde velkým favoritem těžká plandavka Karlinka).
Poslední nástraha, která se používá po celou sezónu, je wobbler. Wobblery ve velikostech od 5 do 11 cm, v nejrůznějším barevném provedení, červená, žlutá a kombinace těchto barev. Ale i přírodní barvy (S, MU) rybáři používají. Wobbler by měl být potápivý s agresivnější akcí.
Sobotní závody byly provázeny dobrou náladou všech závodníků. Svítilo příjemné podzimní slunce, byl krásný den. Potkal jsem pana Stefana Przychocka, který vyhrál jarní pohár s lososem 100 cm a 7,5 kg. Ten den však neměl ani záběr. Prohodili jsme pár slov a po krátké pauze jsme šli opět neúnavně bičovat vodu svými nástrahami. U hladiny jsem viděl pěkného pstruha. Hned jsem začal místo systematicky prohazovat. Doufal jsem v záběr a prudký výpad, ale nic takového se nepřihodilo. První rybu jsem si mohl pořádně prohlédnout až při večerním vážení ryb. Někteří chytli dokonce pstruhy dva. Za sobotu bylo celkem uloveno 9 ryb a ten největší pstruh mořský měl asi 70 cm.
Druhý den se chytalo pouze do 14 hodin, pak bylo vyhlášení výsledků a velká slavnost u ohně do pozdních nočních hodin. K občerstvení všech účastníků byly připraveny výborné klobásky, teplá polévka, selátko na rožni a pěkně silné pivo. Během dopoledne slunce pěkně hřálo a já měl dobrý pocit. Za jedním ohybem jsem se zastavil a svého wobblera jsem nahazoval k protějšímu břehu za kmen stromu, který vyčníval z vody. Podvědomě jsem cítil, že zde by mohl přijít záběr. Asi po 15 minutách, kdy žádný záběr nepřicházel, jsem se rozhodl vyměnit svou oblíbenou nástrahu. Za známou světovou jedničku jsem do karabinky upevnil bezejmenného polského wobblera. Polská ryba, polský wobbler. Wobbler měl pěkně agresivní akci, dobré zbarvení, ale měkké háčky.
To jsem zjistil při druhém nahození, když mi uprostřed řeky na wobbler razantně zaútočil pstruh. Rána do prutu, zásek, mohutný tah, závar pod hladinou a nic. Pstruh byl volný. Po kontrole wobblera bylo vše jasné. Jeden z háku na trojháčku byl úplně narovnaný. Tak skončil můj první a zároveň poslední kontakt s rybou na těchto závodech.
Před odjezdem jsem se zastavil samozřejmě na vyhlášení výsledků. Jaké bylo mé překvapení, když jsem spatřil velké stříbrné tělo lososa. Visel na tyči a měřil 100–110 cm. Krásná, zdravá ryba. Stříbrné tělo svítilo do dálky a vedle pověšený 90 cm pstruh mi v tu chvíli připadal tak nějak malý. Za tyto dva dny bylo chyceno bez mála 20 ryb. Všechny ryby byly nádherné a v dobré kondici.
Pro ty z vás, kteří stejně jako já touží si toho svého mořského pstruha ulovit, mám jen jedno – sezóna na Parsetě právě začíná.