Kmotra štika je pro mnohé rybáře synonymum pro lstivost.

Hledá se rybí král potměšilosti… 

Adeptů na tento titul je víc než dost. Snad nejvážnějším kandidátem je amur. Na jeho způsob boje, kdy se po zaseknutí bez vážnějšího odporu nechá přitáhnout ke břehu, aby odsud vzápětí vypálil jako formule, doplatilo už spousta kolegů. Úlek ryby doprovázený prudkým obratem a ďábelským úprkem často končí přetržením vlasce nebo i zlomením špičky prutu. Je mi dokonce znám případ, kdy si amur při drtivém výpadu odnesl kompletní rybářský prut a na břehu zanechal jen vyděšeného lovce s holými dlaněmi a pocákanými nohavicemi.

Než se amur dostane do podběráku, rybář prožije nejednu horkou chvilku.

Zloději prutů

Podobně rafinovaný dokáže být i kapr. Věřím, že kdyby byla rybářům položena anketní otázka: Které ryby podle Vás odtáhnou nejvíce prutů do vody?, tak by absolutní převaha odpovědí zněla: KAPŘI! Je pravdou, že kapři v této „záškodnické činnosti“ opravdu excelují a titul – největších lupičů rybářského vybavení – jim po právu patří. Navíc jsou i „Mistry záludností“, neboť dokážou prudce zabrat v tu nejméně vhodnou chvíli – například, když rybář vykonává velkou potřebu, nalévá si kafíčko, nebo spí tvrdým spánkem (záběr potom lovec odskáče vlastním znečištěním, opařením či tvrdým pádem z lehátka).

Nejčastější zloděj prutů = kapr!

Další lstiví adepti

Nejen kapr a amur, ale podstatě každý druh ryby, může rybáře potrápit svou lstivostí. Dnes bych ani nespočítal, kolik ryb se mi kupříkladu snažilo dát „jesličky“ (nebo dokonce i dalo), když jsem je zdolával zabrozený ve vodě. V této zlomyslnosti si vyloženě libují větší pstruzi, tloušti, štiky, parmy, ale i sumci. Podobně se ryby chovají i při lovu z boatů, kdy se během souboje snaží neustále cpát do stínu plovoucího křesílka. Pak rybáři nezbývá, než zvednout nohy nad hladinu a přitom zběsile šermovat prutem, aby rybu vymanévroval do bezpečné vzdálenosti od sebe. Hodně zrádným soupeřem při lovu z boatu bývá například i jinak neškodný bolen. Naoko rychle odpadne a nechá se jako mršina přitáhnout nadosah. Nic netušící rybář se ho pokusí chytit do ruky (nabírat „pololeklou“ rybu do podběráku je pod jeho úroveň). Ve chvíli doteku však do „stříbrného odpadlíka“ vjede sto rarachů! Švihne sebou a prudce prchá. Pokud mu u tlamy vlaje volný trojháček nástrahy, v tu ránu se z něj stává nebezpečná sečno-bodná zbraň. Běda, když se s ní potká dlaň, noha nebo dokonce nafouknuté plavidlo! 

Bolen umí nejlépe z našich ryb předstírat totální unavenost.

Zákeřné záběry

Doteď jsem se věnoval záludnostem, které ryby provádějí v rámci souboje. Při něm by se dalo jejich neférové jednání tolerovat s ohledem na záchranu svobody či života. Horším podrazem jsou tzv. zákeřné záběry, které přicházejí nečekaně právě ve chvíli, když je rybář ukolébán dlouhodobou nečinností, nebo se právě kochá slunícími se nudistkami, klábosí se sousedem, či svačí. Záběr v této chvíli zapůsobí jako rána pod pás a podle toho vypadá následný zásek – bývá většinou „hóóódně“ razantní, což má za výsledek uprásknutou rybu (pokud je větší), katapultovanou rybu (pokud je malá), nebo zlomený prut (pokud má rybář nad hlavou překážky). Zákeřný záběr může přijít i ve fázi, kdy rybář odstraňuje šmodrchanici na cívce, odstraňuje závadu na navijáku či prutu, anebo, což je rybí libůstka, když má vlasec nechtěně přehozený přes převislou větev a nástraha volně plandá na hladině. Odborníky na „kladkové“ záběry jsou boleni, štiky, pstruzi, lipani, ale i kapři a amuři (záleží jen na zvolené nástraze). Úzkou souvislost mezi zvolenou nástrahou a typickým zákeřným záběrem představuje následující příběh, který mi převyprávěl jeden známý vláčkař z Jižní Moravy.

Převislé větve a ponořené překážky - tady budou číhat ty nejrafinovanější ryby.

Když se daří - tak se daří…

Začátkem prázdnin dorazil bratránek Ondra. Jeho zbožným přáním bylo během týdenního pobytu u nás uvláčet svého prvního sumce. 

Ondra pochází z malé vísky na úpatí Beskyd a jeho „přívlačovými“ úlovky jsou hlavně pstruzi a tloušti. Hned po příjezdu jsem mu proto udělil teoretickou lekci v lovu sumců a vybavil ho bytelnějším náčiním. Prut okamžitě nazval plaňkou z plotu, naviják rumpálem a šňůru opratí. Na závěr dodal: „S tak fortelnym nařadim ubrzdim aj rychlik, natož pak sumca“. Následující ráno jsme vyrazili…

Hon na fousáče zahajujeme pod jedním splavem na řece Moravě. Od svítání do soumraku chytíme jen pár menších štiček, tloušťů a parem. Před půlnocí se vracíme domů. Brzy ráno pro změnu jedeme „zbičovat“ Dyji. Výsledkem celodenního lovu jsou dva neproměněné záběry a podseknutý cejn - což bylo na vyhlášený sumčí revír žalostně málo! V hluboké tmě a na smrt unaveni se vracíme na základnu. Následující den zamíříme opět na Moravu. Tentokrát si vymodlím slušného candáta a Ondra tříkilovou štiku. Je to však pouze chabá náplast, protože na společném kontě ulovených vousáčů je stále hrozivé „zero“. Dřeme jako pivovarští koně den co den, ale sumci se nám jen chechtají pod fousy. Bratránek kupodivu stále drží krok i hubu. Pouze v pátek v noci, opět po neúspěšném lovu, suše podotkne: „Tolik sumcu co tu, čapnu aj u nas na salaši…“ 

Je na čase změnit taktiku! V sobotu si přispíme a pořádně si odpočineme. K vodě vyrazíme až v pozdním odpoledni s domluvou, že u řeky přespíme. Máme před sebou už jen pár posledních hodin společného házení, protože se Ondra v neděli odpoledne vrací domů. 

Zastavíme na parkovišti před restaurací, odkud je to k řece jen skok. Bratránek náhle zbystří. Neonový poutač před vchodem do hostince oznamuje, že se uvnitř čepuje jeho oblíbený Radegast. Než se nadějeme, jsme ve výčepu. 

„Dame dvě a hned pudem,“ praví Ondra. Úmysl je to dobrý, ale nešťastnou shodou náhod si přisedneme ke „špatnému“ stolu. Nachází se u něj snad největší „sedmilhář“ v širokém okolí. Zpočátku si nás nenápadně oťukne, a když zjistí, že nejsme zdejší, začne ze sebe chrlit zaručené tipy na sumce. Z jeho řeči je mi hned jasné, že ryby nechytá a nechytal ani v minulém životě. V mém naivním bratranci mluvka najde oddaného posluchače. Po třech pivech a zkazce o sumci, který žral jalovice, mám planého žvanění právě dost! Upozorním Ondru, že mě najde pod nedalekým mostem a odcházím na ryby. 

Do půlnoci nemám záběr. Větší starost mi však dělá příbuzný, který se doposud nevrátil. Snad nezabloudil? Teprve před čtvrtou ranní slyším nad sebou vrávoravé kroky. Sláva, našel se!

Ondra má pěkně „nablikáno v šišce“ a sjede mi po svahu až k nohám. Hrdě odmítne zahřátý spacák, prý chce okamžitě zúročit rady „zkušeného sumcařa“. Na několik pokusů složí prut a přitom mi útržkovitě vypráví o kráse a bohatství zdejších vinných sklípků. Mimo jiné se pochlubí, že od svého hostitele dostal geniální sumčí wobbler. Nástrahu musí okamžitě otestovat. Striktně však odmítne mou pomoc při navazování. Ponechávám ho tedy osudu a z povzdálí sleduji, jak při baterce „cosi“ přivazuje na šňůru. Než bratránek poprvé nahodí, začíná svítat. Naštěstí vláčí vsedě, protože jinak by nahazování neustál. Jeho nástraha zběsile kličkuje po hladině a dělá se za ní brázda jako za letadlovou lodí. Jdu se na ten jeho „zázrak“ podívat zblízka. Neudělám ani dva kroky a… PUK! Bratrancův wob mizí uprostřed obrovského vodního kráteru. Ondra s mírným zpožděním zasekává. Švih! Prut se ohne do mocného oblouku, ale v následující pikosekundě se špička prudce narovnává a katapultovaná nástraha vyletí až na cestu. Příbuzný vytřeští oči jako komiksový Bart Simpson a zadrmolí: „Vvviděděls to? Kurrňa, cco byllo šppatně?“

Za chvíli už to víme oba. Na darovaném wobbleru totiž nebyly vůbec žádné háčky! Ne že by je snad strhnul útočící sumec - oni tam totiž chyběly dávno před tím, než nástraha změnila majitele! Bohužel si této zásadní věci silně napitý Ondra nepovšimnul a nevyzbrojenou nástrahu hned nabídl dravcům. Podle typických škrábanců na wobbleru bylo zřejmé, že ho skutečně atakoval sumec. 

Přestože vzápětí Ondra nástrahu oková festovními trojháky o další rybu už si ani neškrtne. Já jakbysmet! Marně jsem tehdy dumal nad zákonem schválnosti, nad záludnosti sumců a nad nespravedlnosti přírody. A co na to Ondra? Ten měl v hlavě vakuum a bylo mu dobře. Dodnes sní svůj sen o uvláčení prvního sumce...

Ulovení sumce představuje mnohdy (ne)splněný sen nejednoho rybáře.

Dle vyprávění kamaráda zaznamenal: ToRo