Už abych měl nahozeno!
Okamžitě jsem dal vědět svému nejlepšímu kamarádovi a zároveň rybářskému parťákovi, co chystám a jestli by se nechtěl připojit. Naštěstí měl zrovna oba plánované dny také volné a tak už nezbývalo nic víc, než se na výpravu připravit a vyrazit.
V neděli po obědě jsme se sešli na mnou vytipovaném místě. Pozdravili jsme se, prohodili pár slov, sdělili si nejžhavější novinky, které se za poslední měsíc, co jsme se neviděli, udály a začali rozebírat taktiku pro náš lov. Rozhodli jsme se, že každý z nás bude lovit na jeden kaprový prut, který budeme doprovázet feederem, popřípadě lehkou plavačkou. Začali jsme rozkrmovat dvě místa. Jedno, na kterém jsme se snažili o kapry, bylo asi na čtyřiceti metrech, pro které jsme se rozhodli po tom, co jsme viděli pohyb ryb právě na tomto místě. Toto místo jsme za pomocí praku zakrmovali pouze boiliesem o průměru 20 a 18 mm. Úvodní zákrm jsme provedli pouze asi půl kilem nástrahy.
Připraveno k vodní misi.
Druhé místo, které bylo „za rohem“, podél břehu, jsme rozkrmili pomocí vařené kukuřice a method mixu. Kaprové montáže letěly okamžitě do vody, spolu s malými PVA, ve kterých bylo nadrcené boilie. Poté jsme se začali věnovat druhému místu, kde jsme lovili pomocí feederu. Toto místo bylo okamžitě aktivní, najelo nám do něj spoustu cejnů, cejnků a plotic, se kterými jsme se bavili. Když se začalo stmívat, překontrolovali jsme montáže připravené na kapry, dokrmili několika kuličkami boilie a ulehli do spacáku.
Vše je vyladěné.
Teď nastala chvíle, abychom začali rozebírat všechno možné, co se týče ryb, soukromého života, strastí i slastí. Když se nám začínaly klížit oči, rozjel se mi prut! Rychle jsem se vysoukal ze spacáku a bos jsem vyběhl zdolávat rybu. Na začátku souboje jsem měl dojem, že se nejspíše jedná o menšího kapříka, protože ryba šla velmi lehce. Jenže u břehu začal ten pravý cirkus. Ryba ne a ne se vyvalit na hladinu, nedala mi ani metr vlasce zadarmo! Když se kapr poprvé ukázal na hladině, já i kamarád, připravený s podběrákem, jsme zůstali jako opaření. Takovou rybu jsme tu ještě neviděli. Souboj trval ještě notnou chvíli. Poté se vyčerpaný kapr položil na hladinu a v odraze světla našich čelovek se na nás blyštilo jeho zlaté, šupinaté tělo. Kamarád rybu zdatně podebral a bylo jasné, že budu muset do vody. Po změření a zvážení jsme zjistili, že kapr atakuje délku 80cm a určitě přesahuje hranici 10kg. Kapr zabral na samotnou kuličku 20 mm na masové bázi s ovocnou příchutí namočenou do téže esence. Všichni tři - já, Kuba i kapr jsme putovali do vody kvůli pořízení několika fotek. Po krátkém focení a neskutečné radosti v našich očích jsme kapra opatrně pustili zpět do vody. Navzájemjsme si pogratulovali a šli jsme přehodit naše montáže. Opět jsme ulehli do spacáků, ale spát se nám vůbec nechtělo, byli jsme plní prožitého zážitku.
Takovou rybu jsme nečekali.
Začínalo svítat, a tak jsme se opět začali věnovat našemu druhému místu s feederem. Cejni byli opět při chuti a tak bylo o zábavu postaráno. Kolem osmé hodiny se opět rozezvučel můj signalizátor. Kamarád přiskočil k prutu, zvedl ho a nabízel mi, abych si zdolal rybu na svůj prut. Samozřejmě jsem odmítl a Kubovi nechal vychutnat si souboj s rybou. Opakoval se úplně stejný příběh jako u nočního kapra, pouze s tou změnou, že už svítilo slunce. Kapr šel jednoduše ke břehu, ale u něj začalo opět rodeo. Asi po půl hodině jsme dostali rybu na břeh. Tento kapr byl o něco kratší, než ten noční, ale o to byl vyšší. Přišel na stejnou nástrahu, jako první kapr. Tato krásná šupinatá ryba také překročila, pro tuto vodu magickou, hranici 10kg.
Důkaz, že můj kapr v lokalitě nebyl sám.
Opět jsme se šli svlažit do vody, kde jsme kapra poctivě zdokumentovali. Bylo vyrovnáno! Cloumala námi obrovská radost, a když kapr odplouval, byli jsme štěstím bez sebe. Věděli jsme, že tato výprava skončila úspěšně, přestože jsme očekávali spíše menší ryby. Byli jsme šťastní, že jsme dokázali udělat záběr i přesto, že už delší dobu neklesly teploty přes den pod třicet stupňů a ryby byly z horka velmi pasivní. Tímto kaprem jsme zakončili naši výpravu a těšili se na další. O té zase až příště…
Tak zase někdy příště.
Text a fota: Filip Kandr