Labe - místo činu
Rybka je dost robustní na svoji velikost respektive délku, ale neprojevuje žádný strach. Naopak pronásleduje ouklejky i drobné proudníčky. Loví v jakémsi bazénku, kde chytá hmyz i potěr. Všem okolo dává najevo – tady jsem pánem já! Občas se vrací do svého stanoviště pod převislým kamenem, kde má asi základnu. Domníváme se, že je to možná sameček, který hlídá snůšku jiker a plave obhlédnout svoje potomstvo.
Beru prut zvaný bič, a který je dlouhý asi pět metrů. Mám na něm navázaný jen háček a splávek. Na háček nastražím kousek žížaly a předložím sousto rybce před tlamku. Neváhala ani vteřinu! Rezolutně popřela pravidlo o tom, že rybu, kterou vidíš, nechytíš. Předloženou žížalku okamžitě zaregistrovala a zabrala prakticky okamžitě. Následoval rychlý, ale jemný zásek a rybka se ocitla na souši. Koukám jako z jara - v ruce držím opravdovou krasavici, žlutavou rybku s modrými puntíky a velkou červenočernou tečkou na skřelích. Je to slunečnice pestrá. Fakt je hodna svého jména. Byla by ozdobou každého akvária. Následuje foto úlovku na mobil a opatrné puštění do vody. Vynechal jsem jen líbání s rybou.
Malá, ale krásná!
Slunečnice zmizí pod svůj kamen. Rozhodně se nejednalo o žádný překotný úprk do hloubky. Odložím si prut do vidličky o kousek dál po proudu a nahozený spláveček jde skoro okamžitě pod vodu. Zásek a druhá slunečnice je na břehu. Nemá tak výraznou červenou tečku na skřelích, asi se jedná o jikernačku. Stejná krása a stejný rychlý návrat do vody.
Raději jsem dál bič nenahazoval, abych rybky zbytečně neporanil. Je tu vždycky riziko, že hltavá slunečnice žížalu pozře rychle a hlavně daleko do jícnu a to potom bývá tragický problém.
Po hodině rybaření na chleba na hladině si sednu a odpočívám. Jen tak pro sebe si broukám písničku: „Tak jako slunečnice každým dnem, otáčím se za sluncem…“
Tak nějak dostanu chuť ulovit pestrou rybku ještě jednou. Znovu vezmu bič a jdu na věc. Znovu předložím žížalu před její věčně hladovou papulu. Slunečnice je ale nyní překvapivě naprosto netečná k masitému soustu, úplně žížalu akrobatku ignoruje. Je zřejmé, že se jí pobyt na břehu nelíbil a že se poučila. Vyplývá z toho poučení, že ani věčně žravá slunečnice nezabere pokaždé. Zkrátka ví, že s hltavostí se daleko nedojde!
Přitom ale potěr stále intenzivně pronásleduje a hrdinně brání své teritorium. Je statečná v každé životní situaci. Jen stateční přežijí mezi dravými…
Poznámka
Slunečnici pestrou, dovezenou z Ameriky, znám z publikace Ing. Zdeňka Šimka Sportovní rybářství. Tato kniha byla biblí mého rybářského dětství. Šimek ji lokalizoval na jižním Slovensku v zavodňovacích kanálech kolem Nových zámků i v povodí Dunaje. Do Labe ve středních Čechách byla vysazena akvaristy. Hospodářského významu nemá. Je to krásná ryba patřící do čeledi okounovitých spolu s okounkem pstruhovým. A má i zajímavé rozmnožování, nakladené samičkou jikry do hnízda mlíčňáci pečlivě hlídají a brání!
Zdálo se mi, že v polovině června je na tření slunečnic pozdě, ale vzhledem k tomu, že je slunečnice teplomilný druh, třeba to rozmnožování přece jen bylo. Dost možná se teprve chystala na kladení snůšky jiker do hnízda pod převislým kamenem a jen hlídala teritorium. Jak již bylo řečeno, myslím si, že to byl spíš sameček. Ten zůstává u jiker až do vykulení plůdku.
Pouštění vodní turbíny na jezu v Týnci nad Labem na výrobu elektřiny dost často rozkolísává hladinu nad jezem, slunečnice už má s pohybem hladiny zkušenosti, a tak i když voda klesne třeba i o dvacet centimetrů a její bazén se ocitne takřka na suchu, nepanikaří a svůj úkryt opouští v klidu a přesune se do dalšího připraveného a předem prozkoumaného úkrytu mezi kameny ve větší hloubce.
Asi o tři týdny později přijel na to samé místo účastník naší rybářské výpravy. Přivezl k vodě svá vnoučata a chtěl se jim pochlubit, respektive předvést, co v řece žije. Naši slunečnici skoro okamžitě na žížalu chytil. Děti si ji prohlédly a zase ji pustily. A protože to byly děti, tak si pestrou rybku chtěly chytit také. Ale kdepak, slunečnice byla opět poučená a ani si předložené žížaly nevšimla.
Jak dlouhá doba postačí na to, aby slunečnice zapomněla na nebezpečí a příkoří plynoucí z lacino ulovené potravy a opětně podlehla chutnému soustu? A následně se vyhnula nepříjemnému výletu na vzduch a do teplých rukou člověka? To musí být nepříjemné až bolestivé, vždyť teplota vody i rybího těla je například v létě 23°C a teplota lidské ruky cca 37°C. To musí být pocit, jakoby člověk dostal na záda i na břicho ručník namočený do vody teplé 60°C! My jsme vyzkoušeli slunečnici na červíka chytit znovu. Zjistili jsme, že za tři týdny „zapomněla na zradu“ a byla schopna zase zabrat.
Stulíky - skvělé skrývačky pro slunečnice.
Za rok jsme výpravu do Kojic opakovali, leč slunečnice u svého bazénku už nebyla. Pravdou je, že toho roku teklo v Labi extrémně málo vody a panovala neúměrná horka. Buď se rybka odstěhovala do příhodnějšího klidnějšího prostředí, či padla za oběť dravcům, nebo prostě uhynula - slunečnice totiž není extra dlouhověká ryba.
Bohužel se na našem místě neobjevil ani žádný z jejích potomků...
Text a fota: Jiří Ondráček
Duhák vyjde do množství a výroby výhodněji. S potočákem jsou problémy. Organizacím vyjde výhodněji nasypat duháky, ať chlapi nemrčí, že tam nic není. Jinak souhlasím, že sypat duháky do horních pstruhovek je blbost. Naštěstí se vychytá poměrně rychle. Co jsem kuchal, tak toho v žaludku nikdy moc neměli. Většinou se snažili sbírat něco ze dna. Malého pstruha jsem tam nikdy nenašel.
TJSS> Duhák se sice téměř nevytírá a nešíří, ale proč ho valíme (svaz) do řek ve velkým je mi záhada. Nemám problém, když je na rybníkách a na místech, kde se nevyskytují nijak cenná společenstva. Ale je kravina přisadit ho do přírodního koryta podhorské říčky v jarních měsících, kde pak může hodovat na jikrách, pulcích, malých rybkách a dalších zvířátkách, která tam žijí od narození. Další nepůvodní ryba je ostroretka. Né, že by nebyla původní v ČR, ale v některých řekách na České části území je jaksi navíc a holí ze dna vše zelené, co v řece roste. Článek jako takový je pěkně napsaný a zaujal mě mimo jiné i tím, že jsem ještě slunečnici nechytil.
Souhlasim,jde take o to: amur, duhak jsou rybou atraktivnejsi a take jde o to jaky nepuvodni druh se zde vytira a ktery ne, u me ma slunecnice proste cervenou :-)
Kdysi jako kluk jsem si jel slunečnici chytit na Slovensko do Sence a měl ji v akváriu. S ohledem na globalizaci a s tím spojenou migraci druhů si myslím, že udržení původních druhů bude nemožné. Pokud budou nepůvodní druhy úspěšnější, nezbyde, než se adaptovat na ně, ať se nám to líbí nebo ne.
no já to napsal především proto, že mne zaujalo to poučení, malý okoun se nepoučí a sežere to i několikrát za sebou, tahle se poučila rychle. Ale po čase zase zapomněla. To je hlavní myšlenka článku. A co se týká nepůvodních druhů, candát, duhák, amur a jiní. O candátovi se nyní píší traktáty, že je na něj ohromný tlak a že je třeba jej chránit. O humánní likvidaci ani slovo. Prostě některé druhy jsou pro nás rybáře přitažlivější a některé méně. V Americe normálně slunečnice pojídají, když jsou ovšem dostatečně velké. Zabíjet jen pro udržení druhové čistoty původních ryb se mi příčí.
Superweb: sticka a dalsi nezadouci ryby do pstruhovych nepatri ze zakona, ba i stanovy prikazuji rs odebrat povolenku tomu,kdo takove ryby do techto vod vraci.Tudiz zakon respektuji a alespon(ac se to tez nesmi) tyto ryby prevazim do vod mp.O slunecnici zakon nehovori, ale z hlediska meho ryb.vzdelani tuto rybu eliminuji vsemi humalne dostupnymi prostredky…ale nadseni clanku chapu.
TJSS> Rozumim Tvemu postoji, je logicky. Nicmene ja mam proste problem rybu, kterou neplanuji vzit do kuchyne, nepustit. To ji proste zariznes a hodis na breh? Podobne nevim co delaji majitele pstruhovych povolenek s malyma stickama, okounkama atd.
Slunecnice pestra,vychvalena,mozna krasna,ale do nasich vod nepatri,stejne jako sumecek apod.Do vody ji nevracim!Zasadne.Pokud v tom budes pokracovat,jednou se dockas toho ceho my tady u nas na jihu,nebudes chytat jedince,ale desitky ci stovky techto „krasnych“,lec nezadoucich ryb..