To jsme my :-)

 

Jak funguje LAKE TROPHY?

Než se rozepíšu o tom, jak probíhal rok příprav, samotný závod apod., maličko objasním i soutěžní pravidla a závodní systém. Princip celého závodu je ulovit co největší rybu od každého druhu, která se pak počítá v hodnocení. Každý den je možno do bodového hodnocení (1cm = 1 bod) zanést jednoho okouna, jednu štiku a jednoho candáta. Závodní dny jsou dva a tudíž je potřeba udělat tzv. Full House dvakrát. Tedy pokud chcete alespoň nějak uspět. A pokud chcete uspět hodně, je potřeba oba dny ulovit od každého druhu solidní kousky. Na bednu obykle stačí denní průměr 150-155 cm, což představuje např. štika 65, candát 55 a okoun 35 (155 bodů). Vypadá to hodně jednoduše, ovšem tak jednoduché to rozhodně není.

Pro účast v závodu je potřeba se přihlásit a uhradit startovné. Současně je nutné mít povolenku k lovu ryb. Jelikož se závodu účastní převážně zahraniční posádky, je pro ČRS tento závod vlastně vcelku výhodná záležitost - prodá cca 100 "nečlenských" povolenek a pořadatel navíc nějak přispěje do našeho spolku. Závod je striktně v režimu chyť a pusť. Závodní dny jsou cca třetí pátek a sobota v září. Den předem je trénink. V závodě je zakázáno vystupovat na břeh a další pravidla jsou jednoduchá - řídí se rybářským řádem. Přívlač je samozřejmě jen s umělými nástrahami. Kajaky mají speciální pravidlo - musí se lovit do vzdálenosti max. 10 metrů mezi sebou. Start je v 8:00 a v 17:00 musí být lodě zpátky v depu.

 

Velká otázka: S kým budu v týmu?

Jelikož se soutěží ve dvojici, byla přede mnou tato důležitá otázka. Mám okolo sebe dost velmi šikovných rybářů a také bráchu, který je se mnou na rybách dost často. Také už mnoho let (už asi 12) úspěšně závodím v přívlačové extralize. Z toho vyplývá, že na výběr jsem měl hodně kámošů. A přiznám se, že to bylo hodně dlouhé a těžké rozhodování. Tak, aby byl tým vyvážený a také budu upřímný, aby jsem nikoho (nevybráním) neurazil. Extraligového kolegu jsem vyloučil, nebot nemá zkušenosti s kajakem a zbyli tedy mí blízcí kajakoví kámoši. Zde jsem dlouho přemýšlel, kdo by to mohl být, ale maličko jsem se bál dvou věcí - jednak máme díky společným expedicím hodně podobný způsob lovu (to jsem spíš považoval za nevýhodu, kdyby to tak náhodou nefungovalo) a také jsem se opravdu maličko bál, že by to mohlo být někomu líto. Kdybych si mohl vybrat, vzal bych si k sobě všechny a to nejde. A tak jsem z těchto důvodů v naší partě prohlásil, že bych rád oslovil pro tento závod mého kamaráda Jakuba Kabáta, který je jednak nesmírně šikovný kajakář a chytá úplně jinak než já. Kluci mi řekli, že je to dobrý nápad a tak nezbylo než ho oslovit. Pamatuji si, že byl docela překvapen, myslím i mile, a souhlasil. Jediná podmínka byla, aby do toho šel jako já na nafukovacím kajaku Halibut. Vzhledem k tomu, že si jej už před rokem vyzkoušel, souhlasil. A tak jsem nás někdy v dubnu 2017 přihlásil :-)

Takto si nás organizátor pro pozdější prezentaci posádek vyfotil :-)

 

Půlrok "příprav"

Pokud se vám do hlavy vkrádá otázka, proč je slovo "příprav" v uvozovkách, záhy zjistíte proč. Po přihlášení do závodu jsem měl představu, že se do závodní oblasti Lipna o rozloze cca 1800 hektarů alespoň desetkrát vydáme a vyzkoušíme si zde, kde jsou dobrá místa, jak moc budeme jezdit apod. Na průzkumné lovy jsem chtěl jezdit především proto, protože sice na Lipno jezdím rád, ale lovím vždy v úplně jiných částech, než je oblast závodní. A také jsem chtěl, abychom si vyzkoušeli, jak snadno se bude dodržovat předepsaná vzdálenost, jak budeme ryby v závodě měřit a fotit apod. A také si vyzkoušet trolling, který je na Lipně při pohonu lidskou silou (pádly či vesly) povolen. Jak šel postupně čas a různě se nám křížily dovolené a pracovní povinnosti, zjistili jsme, že si budeme moci společný lov vyzkoušet jenom jednou a to týden před samotným závodem - ve středu 12.9.. Mě se tedy po pravdě podařilo do oblasti vyjet sám o týden dříve - s kamarádem na lodi, který mi pár míst ukázal a nějaké ryby (candáty) jsem si ulovil. O dva dny později jsem sem vyjel ještě jednou a bez prutů během 7 hodin najezdil 45 km, čímž jsem si jakžtakž zmapoval jednu zátoku (cca 5% celé závodní oblasti). Na víc čas prostě nebyl. V onu středu, týden před závodem, jsme si bohužel také moc nezatrénovali - celý den byly přeháňky a v nárazech foukal vítr cca 50km/h. Za celý den jsme neudělali ani záběr a návrat ke břehu byl spíše boj o přežití (vlny přes půl metru, čepice, ostré poryvy větru, které shodí z hlavy i čepici).

Jak jsem již uvedl na začátku, dlouhodobě se věnuji závodní přívlači a víkend před Lake Trophy, kdy bych se mohl nějak připravovat na toto klání (případně jet naposledy chytat a hledat zajímavá místa), jsem měl na pražské Vltavě poslední kolo Extraligy. V ní jsme měli sezónu velmi slibně rozběhnutou a tak se vše soustředilo na co nejlepší výsledek zde. Po sezóně, kde jsme byli dvakrát třetí jsme dokázali obsadit v poslením kole druhé místo. Bohužel se to trochu zamotalo a celkově jsme skončili až čtvrtí, což bylo docela zklamání. Smutek maličko vyhnal fakt, že jako jednotlivec jsem byl v sezóně dvakrát nejlepší závodník kola, nejlepší závodní sezóny a vyhrál jsem celostátní žebříček jednotlivců (asi 200 závodníků) s rekordním počtem bodů. O to vše bylo těžší se v pondělí kompletně přesunout myšlenkově na jinou kolej a připravit se na středeční odjezd na Lake Trophy. Byly to dost krušné dny - zvládnout pracovní povinnosti, odladění kajaků, nástrah a celého vybavení. Pro Kubu to bylo ještě složitejší v tom, že má doma půlročního synka, který onemocněl a on se musel místo přípravám věnovat i jemu. No zkrátka a dobře jsme z plánů na přípravy splnili tak 5% :-) Přesto vše jsme si řekli, že naším mottem bude pro závod: "Užijeme si především ty tři dny na rybách!" a že si s tím prostě nějak zkusíme poradit.

Pokud jsem zmínil určité nerealizování příprav dle plánu, tak tu byl ještě jeden zádrhel. Ubytování se mělo objednat do konce dubna 2017. Do hotelu jsem psal až 13.9.2017 :-))) Odpověď byla drsná: "plno, bez šance". No tak jsem zvedl telefon a zkoušel paní recepční nějak ukecat, aby pomohla. Bez šance. Tak jsem se jí zeptal, zdali můžeme být před hotelem ve stanu - jestli je tam místo. Z hlasu jsem poznal, že s námi začala soucítit. Tak jsem řekl, že jsme kajakáři a tak trochu pankáči a že klidně bude chrápat v nějaké technické místnosti. Začala nahlas vymýšlet, že je tam nějaká herna pro děti, s kulečníky apod. a že jsou tam gauče a že to nějak vymyslí, ať přijedeme. Takže ubytování nakonec zajištěno a stan a spacáky jsme pro jistotu přibalili :-)

Auto mám celkem velký, byl jsem i tak "narvanej jak igelitka z Tesca" :-)))

 

Očekávání

Když jdete do závodu bez pocitu, že ho chcete vyhrát, můžete uspět, ale jak se říká: "Není-li velkých cílů, není ani velkých výsledků". A proto jsme si jednoduše řekli, že je prostě porazíme! :-))) Při střízlivějších úvahách jsme se shodli, že úspěch bude v konkurenci 55 posádek umístění do 20. místa. Shodli jsme se, že do 10. místa to bude skoro neuvěřitelný a o vyšších metách jsme snad ani nesnili. Přeci jen jsme si uvědomovali, že kajaky sice mají některé výhody a rybolov z nich je neskutečně fajn, vlastně i životním stylem, nicméně fakticky je nevýhod z hlediska závodu poměrně dost. Přesto jsme ani na vteřinu neváhali, že bychom z kajaku nelovili. Prostě jsme se svobodně rozhodli "lézt na Mount Everest bez kyslíkových bomb a šerpů". A chtěli jsme dokázat, že to tak lze.

 

Čtvrteční trénink

Jak nás provázely komplikace při přípravách, tak ani trénink před závodem nebyl bez skvrnek. Ubytování nakonec sice bylo, dokonce v pokoji, ale Kuba na místo dorazil až pozdě v noci a první reálnou přípravu cajku a lodí jsme začali ve čtvrtek v šest ráno. A protože jsme se doma připravili stylem "naházet všechny možné krámy do auta a roztřídit a připravit až na místě", tak jsme v 8:00, kdy už většina jela trénovat, byli lehce za půlkou. V 9:30 jsme konečně vyrazili na "kolečko kolem Lipna". Čas byl do 16:00, kdy měly být všechny lodě zase zpět. Společně jsme se cestou shodli na určité trase, kterou jsem nosil v hlavě a doufali, že bude fungovat. Projeli jsme různá místa a zjistili, kde nám ryby reagují, na jakých hloubkách, jakým vedením a jaké barvy. Musím se přiznat, že to bylo srdcervoucí přijet na flek, udělat ránu od candáta a radovat se že spadl a jet hned pryč (normálně by člověk zůstal a pěkně si zachytal). Nicméně nebyla jiná možnost - druhý den by už popíchané ryby asi brát nechtěly. Podobně jsme si našli místečko na okouny a hned jeli pryč. Sám jsem měl jeden tip na candátí flíček, avšem až na nejvzdálenějším místě - 3,6 km na pádla. Přesto jsme jej dojeli také prověřit, zda tam jsou. Byli. Takže jsme měli vymyšlené dvě candátí místa a jedno okounové. Vlastně více, ale na výrazných a známých místech jsme očekávali velký tlak lodí a bylo nám naprosto jasné, že nikdy nemáme šanci se tam dostat ani jako třetí, natož první. Ovšem co se štikou? Dost jsme doufali, že naší výhodou bude ruční pohon - tudíž možnost trollingu. Za celý den jsme ale neudělali ani brnk. Museli jsme tedy doufat, že nějaký flíček se štikou v závodě vyšťouráme a budeme tak ve hře. Během tréninku jsme ujeli asi 12 km. Bylo to dost "na krev" - skoro nikde jsme se moc nezdrželi a i tak to bylo jen tak tak. Pravda je, že trochu fučelo. Předpověď ale říkala, že bude lépe. To by nám mohlo dát dohromady tak o dvě hodiny víc času na lov! Optimismus koloval v našich žilách :-)

 

Moc nefouká, bude to dobrý!

 

Náladu máme trvale výbornou. Přijeli jsme si to užít!

 

"Kajakářský pozdrav" - paroháč!

 

Jeden tréninkovej, kterýho jsme vytáhli. Bohužel :-D

 

Podvečer jsme si vyzvedli u organizátora bodovací karty a měrnou desku, na níž se ryby fotí. Když jsem ji viděl, myslel jsem že mě "vomejou". Hliníková deska, 120 cm dlouhá a cca 30 cm široká. Kam s ní do kajaku, aby se na ní dalo měřit, fotit a kajak neprorazila?! Ihned jsme to šli vyzkoušet a zjistili, že když konec zabalím do celty nebo ručníku, může celou dobu ležet na dně kajaku, budu na ní mít naskládané věci a když ulovíme rybu do 80 cm, jsme schopni ji jakžtakž vyfotit. No a když bude větší, budeme muset nějak dost ostře improvizovat. S tím už jsem si ale hlavu nelámal - řekl jsem si, že když se taková povede, klidně kajak napůl rozeberu, aby se fotka dala realizovat.

 

110 závodníků v jednom, prostoru :-)

 

Měřící/fotící deska se vešla. Ufff!

 

Strategie

Po večeři jsme při chystání cajků začali přemýšlet na strategií. Chystání bylo víceméně jen třízení našeho "bordelu", abychom pak věděli, kde co máme a také o přípravě nějakých lanek a stingerů na štiky s čerstvými/ostrými háčky. 

Důležitá data: Cestovní rychlost na kajaku velmi slušná - když jedete svižně a bez přestávek, tak 5-6 km/h. Trolling cca 3,5. V krátkém sprintu až 7,5 km/h (max. 200m). Lodě běžně jezdí okolo 15 km/h.

Věděli jsme tedy, že nemáme šanci ryby překvapit jako první a že na prvních rozumných místech jsme schopni být nejdříve půl hodiny od začátku závodu, tedy v době, kdy už končí ranní aktivita a v době, kdy na nich někdo už třeba 20 minut chytal. Nezbylo než doufat, že si najdeme cestou něco zajímavého, nebo že vytipovaná místa moc lodí nenavštíví. Shodli jsme se také na tom, že snad nevýhodu částečně smažeme šikovnějšíma rukama, precizním chytáním a také snad tím, že jsou kajaky méně nápadné a ryby méně plaší (což ale funguje jen v mělčinách a pokud se nekotvíte mechanickou kotvou - lodě mají obvykle kotvení elektromotorem - nic na dno nehází).

Rozhodli jsme se tedy pro stejnou trasu, jako v tréninku a shodli se na tom, že já budu chytat svoje osvědčené "pecky" tzv. "na jistotu" a Kuba bude zkoušet i různé "nesmysly" aby překvapil velkou rybu, která by nás vystřelila někam nahoru. Měl v plánu i štiku 92 cm :-D

 

Psychický problém?!

Nevím jak to měl Kuba, ale já měl s blížícím se závodem nervy na pochodu. Závodů jsem odchytal neskutečné množství, oslavil mnoho úspěchů, nicméně zde to bylo vše jiné a nové. V běžném závodě člověk vylosuje místo a má 90 minut na to, aby v něm nachytal co nejvíc ryb a počítají se všechny! Zde jsme měli k dispozici plochu neuvěřitelných 1800 hektarů velkou, celkem 9 hodin času a započítat se mohly jen tři největší ryby (okoun, candát, štika). A na to nejsem absolutně zvyklej. Odhaduju, že se mi do dvou do rána honily v hlavě různé myšlenky a snažil jsem si vše urovnat a hodit se do klidu. Moc dobře totiž vím, že se závody vyhrávají především hlavou, nikoli zbrklými rozhodnutími a zběsilým házením. Nakonec jsem ale usnul lehkým spánkem. Pamatuji si, že mě v něm provázely sny o velkých candátech, kteří vám záběrem skoro vyrazí prut z ruky. Ani jsem se vlastně nechtěl probudit.

 

První závodní den

Vše hezké jednou končí, aby začalo něco jiného, taky krásného. A tak mé snění v 6:10 ukončil budík a šli jsme na to. Pohled z okna - nefouká!!! Uf, velká úleva - nebudou to úplné galeje!

 

Nefouká! Je to v suchu!

 

Rychlá snídaně a začít makat na přípravách kajaků - nasadit echoloty, srovnat do nich krabičky, všechny drobnosti, podběrák, kotva atd. atd..

 

7:50 a máme skoro připraveno! Ještě to hodit na vodu a jedem!

 

Nevím jak je to možné, ale i krátce před závodem jsme se dostali lehce do skluzu a na vodu se vyhrabali někdy až v 7:59, kdy už všichni dávno na lodích čekali na start. Zapálil jsem si celej zpocenej cígo, dvakrát potáhl a byl tu start. Když jsme se mezi těmi nadupanými loděmi rozjeli, muselo to vypadat dost komicky. Nicméně humor nás neopouště a já na ty Němčoury a Rakšukáky (nemysleli jsme to nijak zle, ale tak jsme jim prostě říkali) křičel: "Fórsich, komt gróse vele". Volný překlad: "pozor, bude vlna, ať vás nepřevrátím". Pár se jich i zasmálo. Nicméně jsme tam byli tak trochu jako "křoví" a moc posádek si nás nevšímalo. Kuba na startu taky perlil - okolo bójky to vzal tzv. "přes ručku" - tedy obrat přes pádlo na místě o 180° :-) No úplně jako v ralley to nebylo, ale zatlemili sme se tomu fest.

 

 

 

Naše konkurence :-)

 

Video ze startu posádek zde >>>

 

První minuty byly dost zábavný - když se nám podařilo najet dobře na vlnu od velkých lodí, pěkně jsme se sklouzli. Jak surfaři někde v Karibiku. V 8:02, tedy dvě minuty po startu, jsme byli asi 150 -200 m od depa a ostatní posádky už byly jen tečky v dáli. Napřed jsme se snažili jet co nejrychleji a pak jsem navrhl, že pojedem na pohodu - že si to tu máme užít, že se nestrhnem a že se z toho přece neposereme :-))) A tak jsme zvolnili.

 

Necelé 2 minuty po startu :-D

 

Zhruba 500 m od startu začala zajímavější oblast. Nahodili jsme do vody nástrahy na troling (woblery) a pádlovali k prvnímu,  1,5 km vzdálenému hotspotu. Snažili jsme se jet nad pařezy, nad starou cestou, na hloubce 5 m, na hloubce 2,5 m a ... NIC. Asi 300 m před prvním cílem jsme nástrahy vytáhli. Nyní jsme měli na vybranou - buď dojet do cíle, kde byla šance na okouna, anebo zastavit a zkusit hned chytit céčko. Nikdo tu zatím nebyl. Na okouním místě už byly tři lodě. Shodli jsme se, že to není tolik a že začneme raději okounem a na céčko se pak vrátíme. Dojeli jsme tedy na spot a začali chytat. První půl hodinu jsme neměli ani drb. Lodě okolo měli tu malého candáta, tu okouna. Nervozita stoupala. Do ticha se najednou ozvalo "Yesssss". Otočili jsme se a nějaká německá posádka vytáhla zrovna slušného candáta. Během minuty jsme uslyšeli nadávky něco ve stylu "doprdele, je to v hajzlu, tys ho měl držet, ne tys ho měl držet". No zjednodušeně: Nemci si ho položili na měrnou desku na lavičce a oba se otočili pro foťák. Milej candoš vytušil šanci, mrskl se a přeskočil bort a zmizel v hlubinách. Nasranej Němec za ním vzteky hodil svojí čepici a začali se s kolegou hádat. Docela vtipná scénka. V dáli za nimi jsme si všimli, že náš candátí spot někdo obsadil a vytáhl slušnou rybu. Nervozita mírně stoupala.

Konečně! Dostal jsem klepanec a opatrně zdolal okouna 29 cm. Po tom, co jsme viděli Němčoury ztratit candáta, přišlo na řadu opatrné focení. SVázat k sobě kajaky, všechny krabice, co jsem měl pod nohama, přeskládat ke Kubovi a za sebe, opatrně okouna přesunout z podběráku do kajaku. A focení na slepo. Povedlo se. Pak povinná fotka s lovcem, přeskládat krabice zpátky a vrátili jsme se k lovu. Deset minut sice "v řiti", ale máme první fiš!

 

 

Základ máme!

 

Já dál hážu na okouna a Kuba zkouší candoše. Bum, krátký boj a Kuba má v síti candáta 49 cm. Znovu anabáze s focením, ale máme dvě základní ryby.

 

Tak už jen štiku a zvětšovat!

 

Je 10:30. Co dál? Musíme dát štiku, aby byl "fullhouse" a pak zkusíme zvětšovat. Další dvě hodiny se na mělčí vodě snažíme o štiku. Jedna lepší Kubovi po záseku padá z háčků a mě jedna okolo 50 cm atakuje nástrahu při vytahování z vody. Šanci na opravu nám nedávávají. Co dál?! Rozhodujeme se přejet 2 km na další spot, kde by se mohl povést lepší candát. Cestou trolujeme, ale bez náznaku záběru.

 

 

 

Některé lodě soupeřů jsou skvosty!

 

Po 40 minutách jsme po krátké zastávce na candátím místě. Vítr takřka nefouká, takže chytáme bez kotvení. Druhý nához s mou milovanou hnědou nymfou dostávám ránu. Zásek a cítím slušný céčko. Bohužel po dvou metrech z "výtahu" vystupuje. Sakra! Další dva hody s hnědou nymfou a trhám. Mezi tim Kuba hlásí jemný záběr. Nahazuji svou osvědčenou "pecku" - jak říkají kámoši: "Havlíčkovo fluóčko". Propad, potah, propad, potah, propad - BUM. Je tam! Hlásím, že to nejspíš bude štika, protože cítím, jak fluorocarbonový návazec skáče přes zuby. Kuba ani nedejchá a jen slyším: "pomalu, opatrně, pomalu...". Když rybu dovedu až k lodi, vidím slušnýho candáta a nástraha není vůbec vidět. Přitlačím tedy a okamžitě ho nekompromisně zvednu a podeberu dřív, než stihne mrknout. :-) Pěkně si radostí zařvu, což se posléze ukazuje jako chyba - během pár minut k nám míří tři lodě jak vosy na bonbon (místo prozrazeno). Následuje anabáze s vyklizením podlahy na focení a míra ukazuje 58 cm. Super! Ovšem já věřím, že dáme lepšího! Na místě se tedy ještě zdržíme - několik záběrů a další céčko, odhadem 50 cm. Kuba už chce jet na štiku. Já ho prosím: "Ještě jeden hooood". OK, nahazuju, prásk a je tam další. Ale malej. Pak už mizíme pryč. Jednak by byla chyba si ryby popíchat na zítřek a také by nás někdo mohl vidět, jak je tam drtíme a prozradil by se spot. I když... Moje ruce jsou jen jedny, že :-D Zdravé sebevědomí mi nechybí, že! :-D

 

Původně zde leželo 6 krabic, kotva a další krámy.

 

 

Slušnej, ale věřím v lepšího!

 

Další přejezd je cca 2,5 km. Začínáme ho v 13:00. Máme 4 hodiny na lov a návrat. Průběžně jsme prý 14. Nevzdáváme trolling. Zbytečně. Jen s ním snižujeme rychlost přesunu na další flek. Tam jsme s menšími zastávkami v pařezovkách ve 14:30. Čas se sakramentsky krátí. Bude to teď vabank. Buď chytneme štiku, slušnou, nebo jsme mimo hru. Nasazujeme štičí nástrahy a najíždíme na okraj zatopeného domu. Celý den tu stály lodě, ale třeba nějaká ryba najela. Kuba nahazuje už ani nevím co, já velkého swimmera 14 cm, barva klasika - "fluóčko". Má nový stingr a těší se na štičí zuby. Hody směřuju na hloubku a přitahuju k překážkám. Štiku by to mohlo odzadu překvapit. Nástrahu vodím stylem "střídavý polopropad". Třetí nebo čtvrtý hod a dostávám pecku. Hlásím rybu. Kuba skoro mlčí, jen jeho oči říkají: "buď opatrnej!". Nástraha sedí dobře a než se štika stihne rozjezdit a rozskákat, kdy by to mohla vyklepnout, je v podběráku. Řvu na celý jezero "Yesssss!" radostí a klepu se při tom jak osika. Je totiž slušná. Moc dobře víme, jak štiky umějí skákat a tak s velikou opatrností jednou rukou držím podběrák s rybou těsně ve vodě a společně s Kubou vyklízíme prostor na focení. Pak štiku opatrně dát nad loď, opatrně jí vyklopit na desku, aby se nesplašila a neskočila. Uf... Povedlo se. Teď to foto. To už musí dělat Kuba naslepo, já rybu raději držím. Asi desátá fotka je ok - je vidět vše co musí být vidět. Ještě tedy foto s lovcem a zubatou krásku 71 cm pouštíme. Máme obrovskou radost, pomalu uklízíme krabice zpátky a jen tak lelkujeme. Dávám si cígo.

 

Jsem jak baletka - pravou nohou přidržuju druhý kajak, aby mohl Kuba fotit.

 

Jak jinak než na mojí nástrahu :-)

 

A teď oslavný cígo!

 

 

A jedeme dál!

 

V dálce jede loď, která dohlíží nad závodem. Máváme na ně. Po chvíli přijíždí a my s nimi kecáme a sem tam nahodíme. Po půl hodině lelkování, kecání a promrhání několika dalších (zřejmě okouních) záběrů nám dochází, že vlastně můžeme ještě nějakou rybu zvětšit a že i "pitomý" cm navíc se může v konečném účtování hodit.

Loď s místní RS, která dohlíží na dodržování pravidel.

 

Pozdě. Je 15:45. Pomalu, ale jistě se vydáváme na cestu zpět. Máme to skoro 3km. Jedeme s přestávkami - začínají mě brát záda. Přestávky využíváme k náhozům, ale ryba už se nekoná. Do "depa" přijíždíme okolo 16:50. Bolest zad docela stoupá. Asi jsem si něco natáhl... Ještě že už jsme "doma". S krásnou rezervou jdu odevzdat "boďák" a kartu z foťáku. Máme součet 158 a všichni nám říklají, že na tom budeme dobře. Hodně dobře...

Vyklidíme kajaky, dáme rychlý kafe, na pokoji sprchu, krátký odpočinek a jdeme na večeři. Jako správní "pankáči" jí dáváme venku s dalšími českými posádkami. Obě mají všechny ryby, ale součty menší. Nedařili se jim především candáti. Přichází k nám zprávy, že dost posádek mělo jen jednu rybu, někdo i nic. Fullhouse určitě méně než polovina. Netrpělivě čekáme na vyhlášení.

 

 

Jediní češi nejsou měkkouši a večeříme společně venku!

 

Vyhlašuje se odzadu. Poslední posádka nemá ani rybu. Body postupně přibývají. Vyhlašuje se 5. místo a to má tuším 148 bodů. 4. místo - 153, 3. místo 155. Jsme taaaam. Se 158 cm jsme druzí, první posádka má 161. Náš český stůl burácí "jóóóó". Kajakáři jsou na bedně!!!

 

Tak to jsme my! 2.!

 

Máme neskutečnou radost, která je ale současně zavazující. Jdeme tedy brzo na pokoj chystat si věci na druhý den. A hlavně si opočinout. Za předchozí dva dny jsme strávili na vodě skoro 15 hodin a ujeli zhruba 25 km. Naše "motory" bolí. Ale příjemně a duše přímo plesá. Začínám věřit, že může být náš sen, být do 10. místa, realitou... Ještě s Kubou probíráme možnost nasazení elektromotoru, když trolling nefunguje. Jako ve všem ostatním se shodujeme, že nebudeme za měkkouše a pěkně "na drsňáka" si pro výsledek dopádlujeme. Pak někdo v dálce shazuje "jističe mé bdělosti" a v půlce věty usínám. Registruju jen, jak mi Kuba vypíná lampičku. Celou noc zase dostávám rány od candátů, zdolávám je a všude stříká voda...

 

Trochu bordel, ale "systematickej" :-)))

 

Druhý závodní den

Crrrrr. Tak ale candát přeci nedělá? Jo aha, budíček. Pohled z okna - nefouká a zada přestaly bolet!!! Je to v suchu!!! Tak "let´s go!". Snídaně, organizace kajaku, šup na vodu. Cože? Ono je teprve 7:50??? My jsme na vodě s rezervou!!! Chvíli děláme opičky a pádlujeme mezi loděmi ve stoje. Obligátně varuju "Rakšukáky" a "Němčoury" před vlnou. Už reagují. Všimli si nás. Cíl splněn. Ukázat kajaky jako důstojnou konkureci!

 

Vítr slabý, nálada výborná!

 

Čekání na start.

 

Dnes startujeme podle včerejšího pořadí - tedy druzí. Asi 2 vteřiny si užíváme čelo pelotonu a pak přichází stejně frustrující pohled na záda všech lodí mizících v dáli.

Dnes jedeme stejné kolečko, s drobnou obměnou. V plánu je první candátí flek, pak hned okouni o 300 m dále a ony dvě štiky, co nám včera utekly. Cestou ale vidíme, že asi 35 lodí jelo naším směrem. Přehodnocujeme strategii. Zkusíme cestou takovou nevýraznou zátoku s pařízky. Kuba standardně chytá velkou štiku, já prubuju okouna. Nebere to ani náznakem. Přesto jednoho 26 cm vymodlím. Štika nic.

 

 

Malej brouček, ale prozatím snad stačí.

 

 

 

Naši soupeři. Na poslední fotce česká posádka Chalupka & Stluka

 

Candátí flek, který nám včera "vyfoukli", je na dohled. Nikdo na něm. "Frrrrrrrrr" a za 15 minut jsme na něm :-))) Ryby tu jsou, ale nereagují. Pár pěkných výjezdů na vertikál, ale chybí sladká tečka - BUM. Během 10 minut kolem nás kotví další dvě lodě. A hned páčí z vody candáta. K vzteku. Po půl hodině raději mizíme vyzvednout si včerejší štiky. Po nás kotví loď nějakých "Rakšukáků" a hned ho páčí z vody. Achjo. Včerejší štiky nás mají na háku. Hodinu je zkoušíme a nic. Je cca 10:30. Máme dvě možnosti - jet pro okouna a céčko jako včera - máme to 200 m. Stojí tam ale 6 lodí a včera jich tam stálo celý den trvale tak 10-15. Druhá možnost jsou 2 km na včerejší C-spot. Jsme namakaný, jedem! Cestou už ani netrolujeme. Abychom jeli rychleji, tak i vytahujeme z vody sondy k echolotu. V cca 10:50 jsme tam. Srovnáme se do "palebné" pozice. Nahazuju hnědou nymfu. Klepne o dno až to zazvoní. Jsme tu dobře. Přizvednu, propad, přizvednu... BUUUM!. Rychlé zdolání a na konci je nespadnutelný céčko. Stingr za očima, jigovka v patře, fousy nymfy jsou v jícnu. Měříme, fotíme, 57 cm. Tak to bylo rychlý - slušná ryba prvním hodem :-) Ufff, tak ještě kudlu. Je 11:00. Kuba chce jet na štiku, já věřím většímu candátovi. Dobře dvě hodiny se o něj snažíme, ale kromě pár drcnutí nic. 

 

 

Jdeme na štiku. Nedaleko je místo, které nám více lidí radilo. Je ale strašně profláklé a nechce se mi tam. Odhaduju, že už se tam od rána vystřídalo 10 lodí. Je to ale jen cca 0,5 km, tak jedem. Když se na flek přiblížíme, je tam jedna posádka. Začíná slušně foukat. Kotvíme se stranou a hážeme. Zatopený barák a na něm dost mělko. Každý druhý hod váznu a tak stále popojíždíme. Mezi tím konkurenční posádka tahá štiku okolo 55 cm. Kuba už je z mých přejezdů trochu zpruzelej (musí vždy za mnou, abychokm dodrželi max 10m) a já chci jet pryč, že tu je už "howno". Přesvědčuje mě, ať to ještě zkusíme. Opět váznu a přejíždím - kotvím se k bojce. Kuba se tam chudák nevejde a tak musí zase hodit kotvu. Prohazuju mola a Kubu mám za sebou. Najdnou se ozve takové nevýrazné a tiché: "je tam". Nevěříceně se otočím a je to tak - ohnutý prut, šplouchání. Rybu ale nevidím - je někde za Kubou a kajakem. Zastavuju dech, tep srdce, nehejbám se, zatínám všechny svaly... Šplouch! Nástraha letí vzduchem. "Spadla?", ptám se tiše. Kuba se otáčí a ukazuje podběrák. "Jo! Není to ta 92ka, co sem plánoval, ale mám. Byla za blanku a proto sem jí tahal tak pomalu. V podběráku se prořízla a háček vyletěl.". Kurník šopa, to byly nervy. Máme ale fullhouse!!! "Kámo, tak teď už jsme tutově v desítce, je to táááááám!", hulákám na něj. Neskutečně cenná ryba! Bez ní by jsme byli... No víte kde :-)

 

 

Tahle ryba má cenu zlata!

 

Tentokrát neztrácíme čas. Rychlý (15 minut) focení a jedeme dál. Ale co dál? Je 13:00. Co můžeme zvětšit? Céčko, štiku i okouna. Prekérní situace. Všechno jde. Já věřím céčku a okounovi, Kuba štice. Domlouváme se, že zkusíme céčko na předchozím místě a pak kdyžtak přejedeme jako včera na "baráky" a tam zkusíme okouna i štiku.

 

 

Céčkovej flek je úplně mrtvej. Chytáme jake nejlíp umíme, ovšem už je asi hodně prochytanej. Pár lodí nás vidělo a najelo na něj a tak je už šance pryč.

Vyndaváme tedy sondy a dáváme skoro 3 km přejezd. Je teplo, vítr se uklidnil a sázíme na lepší štiku v konci zátoky. Je plná rybiček. Musí tu být. Hodina házení a nic. 15:00. Máme hodinu. Sakra, co dál? Trochu nás uklidňuje zpráva, že nejvíc má někdo dohromady 295 a my 296. Takže jsme teoreticky první. Jenže každej může zvětšit a jsme v pr... Makáme jak to jde, ale ryba se nekoná. Zkouším i okouny a daří se jen prcek. 

16:00. Musíme zpět. Fouká protivítr a budeme mít maximálně tak 20 minut rezervu. Kdyby se zvětšil, bude to o prsa. Před depem jsme 16:50. Každý dáváme ještě zoufalých 5 hodů a... zázrak se nekoná.

 

Náš bodový list. Ryb by se dalo nachytat mnohem víc, ale jak je potřeba všech druhů, je to sakra těžký.

 

V depu ohlašujeme stav a ze všech stran se dostavuje uznání. Budeme na tom dobře. Jak moc dobře ale odhadnout nejde. Rozhodně ale líp, než jsme si pár dní zpět realisticky přáli.

Uklízíme všechny věci, balíme kajaky a přitom sledujeme, jak vyndavají lodě. Traktor, který má za úkol pomoci, se zahrabává v přehradě do dna a musejí ho přijet vyprostit hasiči. Smějeme se, že tohle se s kajakem fakt stát nemůže. Já jsem totálně grogy. Celej den jsem takřka nepil, to málo jsem teď vypotil a ještě musím nafouknout kajak, který firma Gumotex věnovala do cen pro nejlepší. Když to mám s pomocí Kuby hotový, zasyčí do mě jedno pivo a jdeme na pokoj. Sprcha a krátké rovnání zad na posteli. Jdeme na vyhlášení.

 

 

Vyhlášení výsledků

Dostává se k nám informace, že někdo má 305 bodů. My 296. Stále doufáme, že by to mohlo na bednu stačit. Na vyhlášení nesu část podlahy kajaku, na které mám nalepenou českou vlajku. I kdyby jsme byli 20., chci ji hrdě zdvihnout nad hlavu. Makali jsme, nachytali, tak tu hrdost chci ukázat. Mám ale blbé tušení, že budeme brambora. Kubovi říkám, že si myslím, že tu budeme takhle smolný, stejně jako před týdnem v té extralize. Napřed se vyhlašuje místo 4. - 20. To proto, že ceny si mohou týmy vybrat a 4. místo si má vybírat jako první.

 

Čekání na výsledky

 

Jedna z cen...

 

A další cena...

 

Ceny byly opravdu krásné.

 

A jde se na to!

 

 

Pořadatel si bere mikrofon a říká: "Tento rok je to velmi těsné a máme tu hned tři druhá místa s bodovým ziskem 296 cm. Podle pravidel rozhodne o pořadí velikost největšího okouna. Na 4. místě se okounem 29 cm umístili... tým GUMOTEX & NASTRAHY.CZ!". S obrovskou radostí a současně smutkem vstáváme. Potlesk je veliký, úspěch obrovský. Jsme defacto 2. na prestižním mezinárodním závodě, kde jsme poprvé a s kajaky! Ale jsme vlastně supersmolně "až" 4. Na vlajku v tu chvíli zapomínám. Honza Bumba mi ji ale podává a tak ji, byť s trochou smutku v srdci, zdvihám hrdě nad hlavu. Dokázali jsme udělat výsledek snů! Dokonce historicky rekordní součet bodů české posádky! Na opravdový kov to ale nestačí. Třetí mají okouna tuším 30 a druzí 32. Tým číslo jedna, neuvěřitelní sympaťáci, mají 305 bodů a nej candáta - 68 cm. Nej okoun závodu je 39 cm a nej štika 80.

 

Štastně smolná brambora!

 

Vítězové jsou nesmírně sympatičtí borci!

 

Další české posádky měly dnes trochu smůly - nechytli všechny druhy a tak končí 24., 27. a 32.

 

Celkové výsledky jsou k prohlédnutí zde >>>

 

 

Zklamání a následná radost

Pak jsem smutnej. Kuba mě říká, ať nejsem, ale nějak mi to nejde. Člověk je tvor rozmlsaný a vždy chce víc. Dáváme si pivko, cígo a diskutujeme s ostatními. Všichni češi mizí domů a my zůstáváme se zahraničními kolegy. Jak přibývá počet rumíčků a pivek, tak se k nám častěji a častěji trousí a blahpřejí. Loňský vítěz dokonce asi 3x. Tak jak nás na začátku, nechci říci vyloženě ignorovali - to by bylo hnusné, ale prostě nevnímali, tak jsme najednou pro řadu z nich hvězdy. Postupně si vše uvědomuju a cítíme se jako vítězové. Dokázali jsme na nafukovacích kajacích ostře konkurovat profíkům na velkých lodích a oni nám vyslovují uznání!

Přátelé, to je asi nejvíc, co lze zažít. Upřímně - kdybychom vyhráli a tenhle pocit uznání se nedostavil, nebylo by to takové. Prostě ne.

Popisovat zbytek večera asi není úplně vhodné - sice jsme se moc neopili, nicméně to bylo klasické podnapilé žbrblání, navíc s Německy mluvícími, kteří se umí zrychtovat moc pěkně. Jeden si prý dokonce ustlal v krbu :-))) Ale jsou to fajn kluci. Přijeli si zazávodit a užít si to. Tak to má být. Kuba byl držák. Já v jednu ráno usínal ve stoje, tak jsem si sedl na zem a dal si hoďku a půl šlofíka. A můj parťák mě při tom "férově" blejsknul :-)))

 

Kubo, díky za foto! :-D

 

V neděli ráno mi pak ještě blahopřeje jedna paní z hotelu - prý nám nejvíc drželi palce, že jsme kajakáři a trochu pankáči a že je s náma sranda. To taky potěšilo :-)

 

Rekapitulace, výhody a nevýhody kajaků

Po závodu jsme hodně věcí probírali a shodli jsme se, že jsme udělali hodně chyb, které nás možná stáli i kov nejcennější. Zejména jsme neměli oblast takřka zmapovanou. To musíme na příští rok napravit. Samozřejmě se ale může stát, že si pak naplánujeme okruh, který nebude fungovat. Takže jsme z jistého úhlu pohledu byli ve výhodě - zapojit jsme museli instinkt a improvizaci, což je někdy lepší. Naše tajná zbraň - trolling - vůbec nefungovala. Možné ale je, že to bylo díky neznalosti terénu a kdybychom jeli správnou trasu, bylo to jinak. To musíme také odladit. Je ale samozřejmě otázkou, zda bude příprava stačit na to, abychom se výsledku další rok alespoň přiblížili. Pořád jsou to jen ryby a je potřeba i trocha přízně Svatého Petra. A každý rybář dobře ví, že vždy se nezadaří.

Co považuji za poměrně zajímavé je, že jsme komplet všechny ryby ulovili cíleně a nebyl ani jeden náhodný úlovek, nebo alespoň např. "úkus" od štiky. Je vcelku pravidlem, že když člověk chytá okouna, chytí i candáta, nebo mu to ukousne štika apod.. To se zde nestalo a docela mne to překvapilo. Prostě když jsme chytali okouna, ulovil se okoun, když candáta tak candát a když štiku, tak štika.

Ačkoli jsme vnímali velkou podporu mnoha lidí, jsou zřejmě i lidé, kteří nám úspěch nepřáli a snažili se naši účast na kajacích převést do TEORETICKÉ polohy, že jsme byli ve výhodě. Pokusím se naprosto objektivně popsat výhody a nevýhody kajaků v takovém závodě. Sami pak posuďte, jak to bylo, byť je to asi těžké, pokud si to sám člověk nezkusí. A není to žádné brečení, prostě jsme se tak rozhodli a ani náznakem toho nelituju. Dělali jsme jen to, co milujeme a co nás neskutečně baví.

 

Závodní nevýhody (oproti lodím)

• pomalé přesuny (rychlost cca 1/3). Když jedete na místo 30 minut a loď je tam za 10 minut, tak přijedete v době, kdy už mají kolikrát odchytáno. 
• při přesunu si lodní posádky mohou dát sváču, cígo, vykonat potřebu (to je na kajaku samo o sobě dost komplikované, pokud nemáte pořádnej "proud":-D) , navázat pruty, připravit nástrahy. Na kajaku makáte s pádlem - neuděláte nic jiného.
• pomalé focení - na lodi trvá 2 minuty, na kajaku je to 10-15 minut
• hlučné a zdržující kotvení - lodě mají obvykle elektromotor, který má GPS a drží loď stisknutím jednoho tlačítka na místě. Na kajaku musíte hodit do vody kotvu  (dvě kotvy) a pak ji zas vytáhnout. Musíte přemýšlet i nad tím, aby se do ní nezamotala zdolávaná ryba
• na kajaku člověk vše dělá sám, kolega mu nemůže podebrat ani rybu - přiblížit se při souboji by bylo hodně riskantní z hlediska ztráty ryby. Na lodi mají kluci velké podběráky a obvykle si pomohou.
• na kajaku oproti lodi uvezete výrazně méně prutů (měli jsme každý 4 ks) a vybavení - je potřeba víc přemýšlet a i tak se něco vzít prostě nedá.
• povolená vzdálenost mezi kajaky je 10 m - někdy to může být výhoda, nicméně celý den musíte hlídat, kde je kolega, zda se člověk nevzdálil. Zejména při lovu štik z nezakotvené lodi je to průšvih - stačí házet jiným směrem větší nástrahou a vzdálenost se ihned mění - prostě se k nástraze přitahujete. I každý druhý hod je třeba připádlovat zpátky. Chtěli jsme se původně svázat 10 m lanem, ale to riziko, že začne ulovená štika skákat a zamotá se do provazu, nás odradilo.

 

Závodní výhody (oproti lodím)

• snažší trolling - velké lodě obykle nemají vesla
• kajak je menší a při driftu tišší, což je někdy výhoda. Nicméně elektromotory jsou tišší než pohon na pádla a kotví taky tišeji. Takže výhoda je jen někdy.
• při lovu můžeme být 10 m od sebe. To může být výhoda, protože flek můžeme proházet trochu pod různým úhlem. Otázka je, jak moc často to přínosné opravdu je. 
• Jelikož není možnost jezdit z místa na místo, člověk asi více přemýšlí a možná i precizněji chytá. U některých lodí jsme viděli příjezd na flek, 10 hodů a přesun 2 km daleko. Takoví pak strávili přejezdy možná více času než my.
• JE TO ZÁBAVA, VÝZVA A VĚŘÍME TOMU! Máme to prostě moc rádi a když dělá člověk to, co ho baví, dělá to podle mne líp a nese to ovoce. To je mimochodem mé životní krédo.

Výhoda kajaků je i v tom, že k vytažení není třeba traktor, který může zapadnou a musí ho vytáhnout hasiči :-DDD

 

Ať je to jak chce, já vím, že příští rok do toho jdu na kajaku znova (pokud mě nezradí zdraví - s například zlomenou rukou je šance nulová). A věřím, že i Kuba neodmítne. Je to další výzva a další příležitost užít si tři dny na vodě při "souboji" s velkými loděmi.

 

Výzva pro ostatní pro rok 2018!

Co mi přijde dost smutné je fakt, že se závodu účastní tak málo českých posádek. Myslím si, že je to velká škoda. Startovné sice není nejnižší, na druhou stranu je dost podobné jako na jiných podobných závodech (cca 3500,- Kč na hlavu) a rozhodně si myslím, že tenhle závod nabízí rybolov na krásné vodě s krásnými rybami a soutěžení s těžkými konkurenty. A co více si chcete přát?

Proto vyzývám české posádky k tomu, aby se přihlásili a pokud přibudou kajakáři, bude to jen a jen dobře! Třeba postavíme společný stan venku a uděláme si z toho pěknej mejdan! :-) I sám pořadatel bude rád - osobně mi řekl, že ho mrzí, že je tak málo českých přihlášek. A proto: POJĎTE DO TOHO!!!

 

Tak díky všem za pozornost (rozepsal sem se asi fakt dost) a "pankáči", co snad ukázali světu, že to jde i na kajacích, vás zdraví po svém - paroháčem! :-)

 

Za tým GUMOTEX & NASTRAHY.CZ (David Havlíček a Jakub Kabát)

 

David Havlíček

 

PS: Vcelku drze jsem fotografie postahoval různě na netu - my takřka nefotili. Doufám, že se nikdo nebude zlobit, pokud ano, dejte mi za uši! Známií autoři: Jan Bumba, Jihočeský územní svaz, Christoph Wimmer a další.

 

PS2: Rád bych poděkoval našim rodinám za toleranci a všem, kteří nám fandili a pomáhali radou. Díky všem vám to šlo snáze.  

Facebook Lake Trophy zde >>>

Další fotky ze závodu zde >>>