Lovit v tropickém dni na otevřeném slunci je opravdu jen pro ty nejotrlejší rybářské nátury.

Jenže červenec zároveň přináší i ony chvíle, kdy máme pocit, že se naše země náhle přestěhovala ze srdce Evropy někam o notný kus blíže rovníku. Spalující tropické slunce nemilosrdně žhne, rtuť teploměru šplhá vysoko nad 30 °C a člověk je vděčný za každý kousek blahodárného stínu. Voda se rázem stává kapalinou, ke které i náruživý rybář přistupuje jinak, než v teplotně umírněnějších časech – přináší osvěžení a úlevu naším přehřátým tělům, ale už mnohem méně lákavé je péct se u nahozených prutů na jejím břehu. A protože ani ryby se většinou v letních vedrech za potravou dvakrát nehrnou, jsou tropické dny vnímány jako jedny z rybářsky vůbec nejméně příznivých. Je tomu tak ale opravdu vždy? Nemůžeme být právě v těchto chvílích za naši houževnatost, s níž odoláváme mučivému žáru naší mateřské hvězdy, odměněni zajímavými úlovky? Na tyhle otázky by nám mohly dát odpověď následující řádky.

Tropický den jako encyklopedické heslo

Tropický den je meteorologický termín označující takový den, v němž maximální teplota překročí 30˚C. Počet tropických dnů obvykle roste směrem k rovníku a klesá s nadmořskou výškou. V Česku se v průměru vyskytuje 14 tropických dnů ročně, nicméně země zná jak roky zcela bez tropických dnů (například rok 1940), tak i ty, v nichž by jejich počet vydal na více než celý kalendářní měsíc (37 dnů v roce 1994). V posledních desetiletích počet tropických dnů stoupá, což má spojitost s celkově se zvyšujícími průměrnými ročními teplotami. 

Na tropický den často navazuje tropická noc, při níž teplota neklesne pod 20°C. 

V tropickém dni je třeba se u vody chránit, mj. i rybářském kloboukem.

Rizika pobytu na slunci

Slunce dává naší zemi veškerý život, zároveň však může být pro naše těla i velmi nebezpečné. Také pobyt u vody za letních veder s sebou nese značná rizika a k tomu, aby naše rybářská horlivost nepřerostla v hazardování s vlastním zdravím, musíme dodržovat několik bezpečnostních opatření. Při přímém pobytu na slunci nám hrozí zejména úžeh, úpal, spálení či dokonce rakovina kůže, která bohužel postihuje stále více lidí ve stále mladším věku. Narušení ochranné vrstvy plynů v atmosféře vyvolává tzv. skleníkový efekt, který nebezpečí slunečních paprsků ještě znásobuje. Proto se i rybář musí před slunečním zářením chránit. Kůži chráníme především používáním kvalitních opalovacích krémů s UV faktorem. Před úpalem a úžehem se chráníme tím, že dodržujeme pitný režim – je třeba konzumovat dostatečné množství tekutin, nejlépe chladných nápojů s minerály. Nezbytná je také kvalitní pokrývka hlavy (ideální je rybářský klobouk); oči pak před sluncem chráníme kvalitními slunečními či speciálními polarizačními brýlemi. 

Jistou naději na úspěch nám v letní tropické výhni dává vláčení s hladinovými nástrahami.

Rybaření v tropickém dni

Základní pravidlo letního rybolovu zní: umět si ráno přivstat a večer naopak vydržet na rybách i dlouho po setmění. Škvařit se přes den v sluneční výhni s nahozenými pruty je opravdu jen pro ty největší odvážlivce. Přesto i v těchto podmínkách si můžeme čas od času velmi slušně zachytat. Je však třeba porozumět chování ryb v tropických dnech a umět se mu přizpůsobit, a to především volbou lovného místa a vhodného rybolovného způsobu. 

Ryby jsou v horkých dnech značně letargické. Nemůže za to ani tak samotná teplota vzduchu či vody, jako spíše skutečnost, že se stoupající teplotou klesá množství kyslíku rozpuštěného ve vodě. Ryby na tuto skutečnost reagují různě. Candáti a sumci se stahují do hloubek, kde je voda chladnější. Kaprovité ryby se zase rády zdržují v zastíněných místech, a to zhruba metr pod hladinou. Často stačí stín stromu padající do vody a cejni, cejnci, plotice a další kaprovité ryby jsou na této malé ploše doslova „nahňácány“ v neuvěřitelném množství. Kapry nebo amury a tolstolobiky můžeme v horkém počasí vidět i pod hladinou přímo na otevřené ploše. Přitom občas dochází k zajímavému jevu, kdy ryba tzv. troubí, tedy má rypec u hladiny a jako by nasávala vzduch. Tento jev nastává při nedostatku kyslíku ve vodě, kdy se ryby snaží nasávat atmosférický vzduch přes dobře prokrvenou patrovou bulvu v dutině ústní.  

Prakticky u všech druhů ryb se však při nedostatku kyslíku výrazně redukuje či dokonce přímo zastavuje příjem potravy, neboť organismus ryby při látkovém metabolismu spotřebuje velké množství tohoto životodárného plynu. Proto při lovu v tropickém dni vyhledáváme místa, která jsou bohatší na kyslík, případně nám (a i rybám) musí pomoci vnější činitelé, například vítr. Je také značný rozdíl mezi lovem v tropickém dni na stojatých a tekoucích vodách, proto nyní oběma základním typům vod věnujme zvláštní pozornost.

Hejna kaprovitých ryb se v horkém dni zdržují v zastíněných místech pod hladinou, případně se pohybují přímo u hladiny.

Stojaté vody

Tropický den strávený u rybníka nebo přehrady, v němž se nehne ani lístek na stromě a slunce nemilosrdně pálí, je opravdu jen pro ty nejotrlejší rybářské nátury. Výsledek zpravidla nestojí za všechny ty útrapy, jimž jsme na slunci vystaveni. Většina klasických způsobů lovu je v těchto chvílích jen velmi málo účinných. Jistou naději na úspěch nám může přinést lov přímo z hladiny.  Houževnaté boleny lze zkusit přelstít na „popíka“ či jiného hladinového woblera, „vyhřívajícím“ se kaprům můžeme zase naservírovat kousek rohlíku přímo z hladiny tzv. „na mlaskačku“. 

Naše lovecké šance se výrazně zvedají v okamžiku změny počasí. Tomu, jak ryby reagují na pokles atmosférického tlaku před bouřkou, jsme se už v tomto seriálu věnovali. Ale zdaleka nemusí jít o tak zásadní změnu, jakou je příchod frontové oblačnosti. Doslova divy dokáže udělat s rybami i vítr, který rozčeří do té doby nehybnou hladinu. Kromě toho, že vytváří vlny, také ochlazuje a okysličuje vodu, aktivuje podvodní proudění, čímž napomáhá k víření dna a tvorbě přirozeného zákalu, nebo způsobuje termoklimatický efekt, což je složitý proces, který dokáží využít zejména kapraři při lovu ve velkých hloubkách na závětrné straně. Zkrátka přičinění větru ryby i v horkém dni jakoby mávnutím kouzelného proutku rázem ožívají. Zvláště příbřežní oblasti na návětrné straně jsou v těchto chvílích vhodnými místy k lovu. Mnohokrát jsem už nejen v této rubrice psal o tom, že rybařina nám nikdy nepřináší nic jistého a ani sebepříznivější počasí nám bohatý úlovek nezaručí. Ale přesto musím na základě svých mnohaletých zkušeností říct, že existuje jedna výjimka, kdy jsem si svým úspěchem prakticky úplně jistý. Už od dětství lovím ryby na Lipenské přehradě a můžu snad se vší skromností říct, že chování zdejších ryb – zvláště dravců – mám za ta desetiletí dobře zmapované. A proto vím, že v okamžiku, kdy se zvedá teplý denní vítr jihozápadního směru (zpravidla začíná foukat v dopoledních hodinách a utišuje se krátce před soumrakem) je ten nejlepší čas vyrazit na loďku a provláčet místa, v nichž se zdržují místní dravci. Úlovek štik a okounů na rotační třpytky – nejlépe v barvě mědi – je v tomto čase prakticky zaručen – opravdu si snad za ta léta nepamatuji, že bych od vody odcházel bez záběru. Teplota vzduchu přitom v té chvíli nehraje žádnou zásadní roli – naopak bych spíše řekl, že čím tepleji, tím lépe a vrcholu potravní aktivity dosahují dravci kolem poledne, kdy slunce žhne nejurputněji. 

Vítr čeřící hladinu může rybařině v tropických dnech výrazně pomoci.

Ale i další druhy ryb, včetně velkých kaprů, může vítr, který svým prouděním okysličuje vodu a zvedá i usazeniny dna, přivézt od letargie k aktivitě. Platí zkrátka pravidlo, že v tropických dnech je vítr na stojaté vodě ten nejlepší rybářův kamarád. 

Zajímavými místy k lovu mohou být paradoxně i ta, kde se koupou lidé. Motat se s rybářským náčiním mezi lidmi, kteří se oddávají vodním radovánkám, samozřejmě nelze doporučovat, revíry plavců a rybářů se vzájemně nepřekrývají, a pokud ano, může docházet ke konfliktům. Na druhou stranu někdy plavci vířící vodu i dno mohou aktivitě ryb pomoci a zasvé přitom bere i jejich pověstná opatrnost a plachost. Byl jsem například svědkem toho, jak vláčkař chytal okouny a štiky na velké přehradní nádrži mezi koupajícími se dětmi, které mu také přímo z vody vytahovaly nástrahy z vázek. Dravcům dovádění malých plavců nijak nevadilo a ochotně útočili na umělé nástrahy i v jejich blízkosti. 

Při přívlačí v letních slunečných dnech jsou na okouny i jiné dravce velmi účinné rotačky v barvě mědi.

Také si vzpomínám na kontrolní odlov ryb, kterého jsem se zúčastnil na jednom menším chovném rybníku. Byl tropický den a násadoví kapříci o naše mašňáky a kukuřice nejevili žádný zájem. To se však změnilo ve chvíli, kdy místní hospodář vstoupil v prsačkách do sloviště, aby provedl nějakou práci na výpustném zařízení rybníka. Začal přitom dělat velký hluk a svými pohyby vířil bahno na dně sloviště. V té chvíli se začaly dít věci. Můj splávek, nahozený snad metr od holínek hospodáře, se náhle rozjel po hladině a za chvíli už jsem soupeřil s generačním línem. Kolegovi lovícímu z druhé strany sloviště zase v tu dobu zabral kapr. Jakmile jsme po zvážení a přeměření ryb znovu nahodili splávky, přišly ihned další záběry. Ryby k aktivitě probudil zákal, který hospodář vyvolal, a vůbec jim nevadilo, že si doslova otírají rypce o jeho rybářské holínky. Samozřejmě se to stalo na chovném rybníku, kde byly ryby na přítomnost člověka více zvyklé, nicméně i tato historka dokládá, jak dokáže být chování ryb zvláštní a nevyzpytatelné, a také to, že důležitou podmínkou k úspěchu při lovu v létě je najít způsob, jak ryby probudit z potravní apatie a vyvolat v nich zájem o naše nástrahy. 

Pokud se zvedne ten správný vítr, ani štičky během tropického dne rotačce neodolají.

Podobnou zkušenost zažíváme například tehdy, když se nám ryby v horkém dni uvelebí v krmení. Ryby sice máme stažené na lovném místě, ale dávají si, jak se říká, dvacet a nežerou; čas od času vytáhneme jen náhodně „za triko“ podseknuté kusy. V té chvíli můžeme zkusit ryby nějak vytrhnout z dřímoty – třeba prohodit vodu malou dávkou krmení. Někdo dokonce hází na lovné místo drobné kamínky nebo jen čistou hlínu k vytvoření zákalu.

Tekoucí vody

Také v řekách hraje zásadní roli množství kyslíku rozpuštěného ve vodě. V letním období často dochází k vysychání toků a s tím souvisejícímu kyslíkovému deficitu. Rybařina v tropických dnech proto není o lovu na mělčinách, kde jsme ryby nalézali na jaře v období tření, ani ryby nehledáme v hlubokých a špatně prokysličených zabahněných tůních, tišinách a v nadjezí. Nacházíme je všude tam, kde je dostatek kyslíku – v řekách tedy hlavně v hlubších a proudnějších úsecích toku. Povrchové ryby, jako jsou tloušti, se v těchto „horkých chvílích“ rádi zdržují pod zastíněnými břehy. Nejideálnější v tropických dnech jsou však asi místa v podjezí, kde voda víří a tím se i dostatečně prokysličuje. Pokud je tu voda dostatečně hluboká a prokysličená, může se pod jezy nacházet velké množství ryb, které jsou leckdy ochotny přijímat potravu. V té chvíli můžeme vyzkoušet lehkou přívlač, plavanou nebo nahodit do vývařiště pod jezem feederové krmítko. Typickou letní nástrahou je ovoce, na kterém si rádi pochutnají tloušti, ale i amuři nebo parmy. V horkých letních měsících můžeme vyzkoušet i lov na živý hmyz na třepačku, který může být úspěšný hlavně na menších a zastíněných tocích. 

Nahodit feederové krmítko do vývařiště pod jezem je jednou z možností, jak si i v horkém letním dni můžeme na řece slušně zachytat.

Přes všechny zmíněné možnosti je lov ryb v tropickém dni jednou z nejtěžších zkoušek lovcova odhodlání a nezdolnosti. Pokud se nezvedne příznivý vítr nebo se obzor nezatáhne bouřkovou oblačností, mění se rybařina na urputný boj s nepříznivým počasím, jehož výsledek je velmi nejistý. I červenec nabízí mnoho lákavějších alternativ, než se péct u vody na poledním slunci. V tropických letních dnech je zkrátka lepší ráno si přivstat a večer vydržet u vody i po soumraku. A právě o lovu za letních nocí bude řeč v příštím díle našeho seriálu.

Text: Tomáš Lotocki

Foto: autor