S příslušníkem rybářské stráže, neboli lidově řečeno porybným, měl už každý z nás u vody co do činění – v tom dobrém, někdy však bohužel i v tom špatném.

Pytláci a "pytláčci" včera a dnes

Hned na úvod budiž řečeno, že v tomto povídání o rybářské stráži rozhodně nebudu stát na straně těch, kteří nedodržují rybářské zákony a nechovají se u vody tak, jak se na příslušníka cechu Petrova sluší a patří, a nebudu se pochopitelně zastávat ani oněch dvounohých vyder, které se kradmo plíží k vodě s pytlem na šupinatý lup. Zároveň však vím, že svět rybařiny je světem přirozených věcí, neměnných zákonů přírody, ale i světem lidské touhy a loveckých vášní, zděděných po našich dávných předcích, a všechny tyto rozprostraněné skutečnosti nejde nasoukat do několika paragrafů. 

Je totiž přestupce a "přestupce" vůči rybářským zákonům, je pytlák a "pytlák". Jeden má mladé, klukovsky nezbedné srdce toužící překonávat dobrodružství a umí projevit respekt a úctu k rybám i přírodě, ten druhý jen loupí a drancuje a obohacuje se na úkor ostatních. Vždyť co by byla rybářská literatura bez těch kouzelných poetických příběhů Oty Pavla o malém pytláčkovi, který se pod roušky tmy krade k vodě, se srdcem plným strachu z toho, že ho strážcové řeky přistihnou, jak pokládá noční šňůry na úhoře. A vybavuji si také větu jednoho mého kamaráda a dobrého rybáře, který během debaty o dnešních pytlácích, sebevědomých a bezostyšných, řekl: "Samozřejmě, že jsem kdysi taky pytlačil, ale na rozdíl od nich jsem nikdy neměl tu drzost přestat se bát." Myslím, že tím docela přesně vystihl minulost i současnou situaci u našich vod. Mezi porybnými a řadovými rybáři zkrátka vždy panovalo jakési napětí a každý z nás se někdy provinil vůči rybářskému řádu. Bylo by však dobré, kdyby tohle logické a přirozené napětí bylo zároveň provázeno i zdravou úctou a porozuměním. V ideálním případě by nám všem totiž mělo jít o totéž: o čisté vody plné ryb, na jejichž březích bude panovat všeobecný respekt a pořádek.

Dnešní skutečnost je však bohužel tomuto ideálu na hony vzdálená. Nepořádku u vody neubývá, přibývá naopak agresivity, hrubosti a vzájemné neúcty. Úkolem dnešního porybného už zkrátka není honit malého pytláčka se srdcem v kalhotách, úkolem dnešního porybného je postavit se organizovanému zločinci, bezuzdnému desperátovi, který jen těží rybí maso a neuznává nic kromě svého sobeckého chtíče. Má dnešní porybný ale vůbec šanci postavit se tváří v tvář komerčnímu pytlákovi či agresivnímu masaři? Jsou vůbec vytvořeny aspoň základní podmínky k tomu, aby "ruka rybářského zákona" mohla ve většině případů tvrdě dopadnout na "zločincovo rameno"?

V tomto povídání se pokusíme podívat na problematiku ostrahy revírů z komplexního hlediska. Řekneme si, jaký je dnes společenský a právní statut příslušníka rybářské stráže, jaké jsou jeho pravomoci a jakým způsobem je ostraha revírů zajištěna a financována. V otázce financování se zaměříme zejména na otázku profesionalizace rybářské stráže, řekneme si, jaký je dnes podíl tzv. dobrovolných a placených rybářských stráží a jaké obě tyto skupiny vykazují výsledky. A samozřejmě se podíváme i přímo k vodě, povíme si, jak dnes práce ať už dobrovolných či placených porybných v terénu probíhá, s jakými přestupky se příslušníci rybářské stráže na revírech setkávají nejčastěji, a také jaké tresty dnes mohou očekávat ti, kteří byli při porušení pravidel lovu ryb přistiženi. 

Pokládání nočních šňůr na úhoře je už dnes součástí jakéhosi pytláckého folklóru, který proslavily i poetické prózy Oty Pavla.

Všechna tato témata se přitom dají shrnout v jednu zastřešující otázku: je celková koncepce ostrahy našich svazových revírů nastavena správně, nebo je potřeba v této oblasti učinit radikální změny? 

Při hledání odpovědí na tuto otázku se budu zabývat především dnešní situací v Moravském rybářském svazu. Je tomu tak proto, že jako člen i dlouholetý bývalý funkcionář MRS jsem se situací v tomto svazu lépe obeznámen a mám jak mezi řadovými rybáři tak i aktivními příslušníky rybářské stráže mnoho přátel, se kterými se pochopitelně na toto téma hodně bavíme. Většina témat i problémů se však dotýká obou svazů, neboť v oblasti rybářské stráže je situace v Českém i Moravském rybářském svazu velmi podobná. Mimo jiné i proto, že se všichni příslušníci rybářské stráže bez ohledu na svazovou příslušnost musí řídit platnými zákony této země, které také vymezují jejich zákonná práva a povinnosti.

Břehy našich vod po nájezdu pytláků a masařících rybářů však žádnou poetickou podívanou rozhodně nenabízejí.

Právní statut a pravomoci rybářské stráže (RS)

Právní statut příslušníka rybářské stráže definuje zejména zákon o rybářství (99/2004 Sb.) a jeho vyhláška (197/2004 Sb.). Zákon definuje především rozsah pravomocí a povinnosti příslušníka RS a samozřejmě také určuje, jaké náležitosti musí splňovat fyzická osoba, pokud se chce stát příslušníkem RS. Ze zákona vyplývá, že uživatel rybářského revíru je povinen pro zajištění ochrany řádného výkonu rybářského práva navrhnout rybářskou stráž, kterou poté ustanovuje, odvolává a zrušuje a stanovuje rozsah působnosti obecní úřad obce s rozšířenou působností, příslušný podle místa trvalého bydliště navrhované osoby. Navrhovaná osoba musí splňovat některé zákonné podmínky (věk více než 21 let, bezúhonnost, či zdravotní způsobilost pro výkon funkce) a musí prokázat odbornou způsobilost, především znalost práv a povinností člena rybářské stráže. Mezi základní oprávnění, které jsou uvedeny v §16 zákona o rybářství, patří právo kontrolovat lovící osoby, jejich úlovky i rybářské náčiní, včetně obsahu rybářské loďky a dalších zařízení určených k lovu, požadovat od osoby lovící prokázání její totožnosti, platného rybářského lístku a povolenky k lovu a zadržet povolenku k lovu osobě, která se dopustila porušení zákona o rybářství, stejně jako zadržet úlovek, rybářské nářadí nebo nástroj osobě, která tím spáchala přestupek nebo trestný čin, nebo z jehož spáchání je důvodně podezřelá. 

Touha po rybím mase je nejčastějším důvodem toho, že se lovci dopouštějí přestupků proti zákonu o rybářství.

Příslušník rybářské stráže má dnes ze zákona statut úřední osoby a při výkonu své činnosti má také právo požadovat součinnost, popřípadě pomoc orgánů Policie České republiky, popřípadě obecní policie, nemůže-li zajistit vlastními silami a prostředky výkon funkce rybářské stráže.

Otázka, nakolik jsou práva a kompetence rybářské stráže dostačující, je v rybářském prostředí poměrně diskutovaným tématem. Většina porybných i zodpovědných rybářů má za to, že pravomoci rybářské stráže jsou u nás nedostatečné a měly by se posílit (jako příklad se uvádí sousední Slovensko, kde se pravomoci rybářské stráže téměř rovnají pravomocem policie). Argumenty k posílení pravomocí jsou pádné: agresivních rybářů a pytláků přibývá, jejich brutalita stále roste a běžní porybní jsou proti nim většinou zcela bezmocní.

Na problematiku je však třeba podívat se i z druhé strany. Jedna věc jsou zákonné kompetence, druhá pak možnost a schopnost vymahatelnosti práva. Rozšíření pravomocí by samozřejmě kladlo mnohem větší nároky na právní vědomí a dodržování veškerých zákonných předpisů, což je v případě, kdy rybářská stráž sestává v drtivé většině z neplacených dobrovolníků, poměrně problematické a hrozí riziko, že by mnoho případů nakonec mohlo končit u soudů. 

Mezi základní pravomoci příslušníka rybářské stráže patří kontrola rybářských dokladů.

Málokdo kupříkladu ví, že rybářská stráž má i dnes ze zákona právo na místě ukládat a vybírat pokutu v blokovém řízení za spáchání přestupku, a to až do výše 1.000,- Kč. Ale kdo kdy viděl příslušníka RS vytáhnout u vody pokutový bloček? Jednak by tím rybářské stráže de facto suplovaly povinnosti orgánů státní správy (dnes obcí s rozšířenou působností), které rozhodují o finančních sankcích, a tedy si jen přidělávaly práci navíc, a hlavně: primárním úkolem RS při zjištění vážného porušení zákona o rybářství je zadržení povolenky k lovu, a tak si dvojitou restrikcí nechtějí dělat mezi rybáři ještě více zlé krve. Navíc kromě nosného zákona o rybářství je tu ještě celá řada doprovodných právních předpisů, se kterými rybářská stráž musí též pracovat, což v konečném důsledku představuje velmi složitý administrativní proces. Právě časová a administrativní náročnost celého procesu řešení přestupků je jedním z důvodů, proč zejména tzv. místní dobrovolné stráže vykazují tak nízkou aktivitu a efektivitu práce. Než být zahlcen složitým papírováním, to raději mnohý místní porybný k vodě buď vůbec nejde, nebo má jeho kontrola pouze formální charakter a při zjištění přestupku dá před odebráním povolenky přednost vágnímu napomenutí, či dokonce nad přestupkem zamhouří oči úplně. 

Rybářská stráž má pochopitelně také právo zkontrolovat váš ponechaný úlovek.

Cestou ke zlepšení je tedy spíše než posílení pravomocí rybářské stráže v rámci zákona o rybářství zjednodušení legislativy a celého administrativního procesu a změny například v oblasti přestupkového práva.

I vzhledem k složitému administrativnímu procesu spojenému s odebráním povolenky se mnoho porybných i při zjištění závažného přestupku spokojí s udělením pouhého napomenutí.

A pak je to samozřejmě otázka celkové profesionalizace rybářské stráže, neboť i všechny statistiky dnes jednoznačně ukazují, že systém ostrahy revírů postavený na práci tzv. místních dobrovolných porybných je v dnešní době dávno překonaný. Ale to už je téma pro pokračování našeho povídání o rybářské stráži.

Text: Tomáš Lotocki

Foto: autor, Josef Ptáček

Ilustrace: Jana Hauskrechtová