Rád bych si pochoval alespoň malou, ale... Nic!

Předtucha

Nedá mi to. Pořád mě to táhne k milovanému Hronu. V týdnu každý den volám Leovi a vyptávám se, jaká je voda. Odpovídá, teče "mazut", protože se čistí jezy elektrárny Filipovo. Uvolnil se tím bahenní kal. V pátek ve dvě odpoledne mu zase volám, abych zjistil, co a jak. Říká: "Nejezdi, nemá to cenu!" Jáho neposlouchám. Díky své paličatostí vyrážím do Bánské Bystrice. Mají přijít tuhé mrazy až mínus 20°C! V pátek navíc chumelí a chumelí…

Tak přece…

Ráno vyrážím na Podbrezovký úsek. Leo na lov kašle, nebude prý plýtvat vycházkou, když je šance minimální. Prý se za mnou možná přijde podívat, aby viděl, jak se trápím. Začínám na soutoku Hronů. Je zde patrné rozdělení vody nakalisko a křišťál. Rybku vodím na rozhraní „kafíčka“ a věřím v záběr. Toho se ale nedočkám. Vím, že v mých tůňkách nemá ani cenu chytat. Začínám přemýšlet kam jet. Jediné místo, které mě napadne, je pod výtokem z elektrárny v Dubové. Tam by mohla být trošku čistší voda. Na výtoku nic nezapřáhnu,a tak se posunu pod skálu. Postupuju po proudu a na výplachu s tůně konečně vyfasuji záběr. Sekám! Hned vím, že mám na prutu velikou rybu. Zůstává přibytá u dna a ani se nehne. Pořádně se do ní opřu. Kousek se posune, ale pořád se drží v hluboké tůni. Tuším, že mám na prutu soupeřku z řady top. Čekám, sčím se na mě vyrukuje. Ještě ji nespatřím ani koutkem oka a to už ji tahám dobrých pět minut. Nevím proč, ale v tu chvíli jsem klidný jako westernový pistolník. Jsem si jistý, že neudělám chybu. Možná to souvisí s množstvím chycených hlavatek. Možná je to i zimou. Jediné co mě zajímá, jak je královna chycená. Konečně se mi ukáže. Je to pořádný kousek!Můj první odhad je tak 110 až 115 cm. Spodní trojhák visí v koutku. To je pozitivní zjištění. Jakmile se všakspatříme navzájem, začne raplovat. Mlátí ocasem do šnůry a snaží se ji urazit. Jsem si vědom, že jediné mé zaváhaní znamená ztrátu úlovku. Hlavaňa provádí prudké výpady, válí se vodou, ale na mě si nepřijde. Držím ji nakrátko v pořádném tahu, ale při citlivě seřízené brzdě. Cítím, jak mlátí hlavou do dna a snaží se systémek vyrazit. Potom ryba zjistí, že v tůni ji pšenka nepokvete a dá se na zběsilý útěk z tůně do peřejí. Musím vodou za ní. Najede do nejsilnějšího proudu a nechá se unášet proudem. Při tom odpočívá. Snažím se ji vytáhnout z proudu do klidnější vody. Ohne se však do „podkovy“, aby mi kladla co největší odpor. Jedním okem hlídám rybu a druhým pátrám po místě, kde bych ji zastavil, případně vylovil. Snad kolem každého balvanu v korytě se hlavatka snaží vlasec omotat a utrhnout. Snažím se ji co nejdřív unavit. Pomalu spolu postupujeme peřejí po proudu. Celkemtřikrát se jí snažím dostat ke břehu do vracáku, ale pořád se mi to nedaří. Všude je poměrně vysoký břeh, o to víc je má snaha marnější. Nakonec si vyhlédnu velký kámen, za nímž je vracák. Rybuk němu nemilosrdně začnupáčit. Silně se vzpouzí, ale už jí dochází síly. Dostanu do tišší vodya natlačím ji mezi sebe a břeh. Teď,anebo nikdy! Zahodím prut a skočím po hlavatce. Chytím ji za ocas a pod hlavu. Vyhodím ji na šikmý břeh. Dopadne do sněhu, ale hned se s výskoky kutálí zpátky na mě. Znovu po ní skočím. Až napodruhése mi ji podaří přehodit přes bezpečný násep. Mám souboje právě dost a ryba určitě také. Vydrápu se do svahu a sednu si vedle ryby. Když se dostatečně vynadívám, beru do ruky telefon a volám Leovi. Vzrušeně mu vylíčím,že jsem dostal rybu mezi 110 až 115 cm. Popíšu mu i místo, kde se nacházím. Vzkáže mi: "Vydrž,jsem kousek od tebe!" Najdu metr a roztřesenýma rukama naměřím 108 cm. Než se nadám, Leo se vynoří za plotem. Údajně chytal kousek nade mnou. Já o něm vůbec věděl. Oznámím mu míru ryby, ale mistr hned protestuje: "Klid, já si ji změřím sám!" Hlavatku přenese na rovnou zem, položí na metr a pohladí ji. Za chvíli hlásí: "Má rovných 110!"

Na tebe jsem čekal!

Nastane dilema, co sní. Nakonec odolám pokušení rybu usmrtit, tak ji pořádně nafotíme a pošleme zpátky do vody. Teprve teď si kloudně uvědomím, kde vlastně jsme. Od místa, kde mi zabrala je to dobrých 200m po proudu. Leo mi gratuluje, k mé největší hlavatce. 

Po předchozí dvojici(103 a 107 cm) je to další má ryba přes metr. Má první metrovka z Podbrezovského revíru a rovnou stodesítka! Byla to krásně stavěná ryba! Odhadovali jsme jína poctivých 14 kg. V Bánské by ale měla aspoň 16 kg. Leo pronese, že jsem ten nejhouževnatější pacholek, jakého na hlavatkách poznal. 

„Ty sis ji asi zasloužil!“ pronese nakonec. „Co dál?“ zeptám se. On na to: „Ty máš čuch, ty veď!“ 

Stodeset čísel ryzí krásy v mých dlaních.

Sedneme do auta a jedeme dolů. Táhne mě to do Bánské. Zde dám za pět minut dvě ryby - 83 a 64 cm. Tu větší už někdo utrhl, protože měla v tlamě zaťatý wobbler v barvěduháka. 

Leo jen utrousí: „Nikdy bych nevěřil, že v tak kalné vodě něco chytíš. A ty už máš tři ryby venku!“ Jen kroutí hlavou. A to ještě neví, že na mě čeká ještě jedna kráska… 

Větší ryba z chycené dvojice.

Když se daří, tak se daří!

Leobez záběru balícajk. Já to ještě jedu prubnout pod Šálkovou do tůně, kde mi na zahájenou upadl velký kus. Prohazuji tůň a na středu jámy dostávám záběr. No záběr, spíš je to jen lehké ťuknutí. Sekám! Cítím další lepší rybu. Zase si jen tak dřepí u dna. Že by další metrovka? Nespěchám. Ryba se drží v jámě, jen povyjede asi o 20m na začátek tůně. Zde zalehne do nejsilnějšího proudu. Opírám se do ní, co náčiní snese. Nakonec ji přece jen zvednu. Když se ukáže, vím na tuty, že má kolem metru. Vyvalí se mi pod nohama. Visí za čumák v tvrdém pysku za horní trojhák. Vyhlídky na úspěšné zdolání nejsou extra dobré. Zvolím taktiku pomalého zdolávání. Ještěže je tůň dost prostorná a rybě se z ní nechce. Tak stojím jako přibetonovaný a vodím hlavatku nahoru a dolu jako psa na vodítku. Úplně v klidujen pod rázným tahem. Po deseti minutách ryba začne kroužit kolem mě. Zatím nijak nerapluje a nesnaží se trojhák vyrazit. Jen táhne silou jako kravka. Když se ji poněkolikáté pomalu snažím navést do mělčiny, vždy ujede do proudu. Nikam nespěchám. Byla by z toho jasná ztráta. Tak dlouhojsem hlavatku snad nezdolával. Pak se přece jen rozhodnu, že zkusím, jestli je už „zralá“. Opatrně rybu navádím na mělčinu. Jak se dotkne břichem dna a začne jí lézt hřbet, přichází to, čeho jsem se obával! Začne mlátit hlavou. Vím, že jestli zaváhám, je ztracená. V momentě, kdy vyrazísystémek z tlamy, skáču po ní robinzonádu. Při mém doteku hlavatka hbitě odskočí. Je pryč! Poprvé zalituji, že s sebou netahám velký podběrák. To bych ji nabral. No nic, lepší vyhrál! Tak se ještě do večera toulám kolem vody, ale další rybu už k záběru nepřemluvím.

Poslední úkaz, který po sobě uniklá ryba zanechala.

Den poté…

Ráno se potkáváme u vody s Leem. Vzduch má teplotu-13°C. Okamžitě si vzpomenu na internetové pisálky, co si lebedí v teple domova a píšou poznámky o nehumánním chytání hlavatek na vláčenou rybku. Podle měhlavatku nikdy neviděli, natož abyse ji v takovém mrazu snažili chytit. Neví, co je to jedenáct hodin strávit v třeskutém mrazu u vody a snažit se vydráždit k útoku „velký měděný přelud“.

Kupodivu u řeky nejsme sami. Těch opravdových magorů je poskromnu.Ale existují! Voda přes noc spadla o 20cm a vyčistila se. Jdeme zkusit tůň, kde mi včera spadla moje „velká známá“. Nic v ní nezapřáhneme. 

Potom jedeme do polí nad Šálkovou. Zde Leochytí jednu „královničku“ v délce 81cm. Jeho ryba má ještě v tlamě čerstvě utrženou gumu!Opravdu nechápu rádoby „sportovce“, kteří na hlavatky chodí úmyslně s tenkými vlasci. „Okovaní“ dravci se pak musí trápit s nástrahami v papulích. Je mi jasné, že zklamaní lovci potom všude vykládají, jak měli na prutu metrovku!

 Leo už před týdnem vytáhl hlavatečku(83 cm) s gumou v tlamě. Nástraha přitom byla vyzbrojenajednohákem a párem doprovodnýchtrojháčků na pletence. Tolik k některým sportovním rybářům a jejich umělým nástrahám. Já za deset let chytání hlavatek utrhl jen jednu jedinou rybu, která ještě byla extrémně velká. Osobně si navíc myslím, že jsem měl narušený vlasec.

S Leem se přesuneme níž na kaprový úsek. Snažíme se najít nějakou zapomenutou „topku“. Horní úsek máme důkladně pročesaný. Víme o dvou rybách nad metr. Proto nás to táhne dolů. Znáte to: velká řeka - velké ryby! Sice je zde na ně vyvíjen velký tlak, ale někde tam určitě budou. Přidává se k nám i kamarád Tomáš. 

Začínáme chytat v Iljáši. Zde se mi u mostu podaří tubicacca 65 cm. Fotím si ji apouštím.

Malá také potěší...

Pak postupujeme proti proudu. Zatím jsme bez záběru. Říkám klukům,ať jedeme dolů do polí. Leo pokračuje s Tomem a já sám mířím na „mou“ tůň. Tak nějak věřím, že v ní žije ta největší ryba Hronu. Na třetí hod mám záběr! Vzala mi to hlavatka asi 80+. Hraji si s ní v proudu, ale rybanajednou rafinovaně vypálí pod podemletý pařez. Uváznetam, ale pořád ji cítím v prutu. Složitě přelézám stromy až nad pařez. Špičkou prutu vázku vymotám a složitě lezu zpátky na jediné místo, kde se dá ryba vylovit. Tam se do nífortelně opřu. Zachvilku ji mám v mělčině. Nacvičený hmat a je venku! Rybu fotím, měřím a hajdy s ní zpátky. 

Další slušnější kousek venku.

Kluci přijíždí zamnou. Leo hlásí jednu ztracenou rybu. Společně ještě hodinku házíme a já se rozhodnu balit. Večer, až dorazím do Brna, se mi ozve Leo. Sdělí mi, že na jedné tůni mělis Tomem hned čtyři ryby na prutech! Všechny se jim ale setřepaly.Po jeho slovech mě zas zcela ovládne droga jménem hlavatka!

Pokračování příště

Text a fota: Vojta Sklenář