Chytal jsem spíš menší pstroužky a sem tam se objevil nějaký kolem míry. Velmi mě lákaly kamenité a peřejnaté úseky. Bohužel tím „klasickým” stylem, kterým jsem doposud chytal (tj.klasický nához přes, proti nebo po proudu a následné přitahování), se mi díky velkému množství kamenů špatně chytalo. Často jsem váznul a rychlý proud strhnul nástrahu z tůňky za kamenem rychleji než si ji pstruh stačil všimnout.
Uvažoval jsem nad tím, jak udržet nástrahu v tůňce za kamenem, aby si ji pstruh všimnul a následně i na ni zaútočil, a napadla mě tato metoda. Samotná technika chytání je velmi jednoduchá. Stačí pouze zabrodit nebo si dřepnout na kámen, zhoupnout nástrahu jen na délku prutu, na rozhraní proudu a tišiny. O zbytek už se postará sám proud.
Pohrává si s nástrahou a přitom pstruha dráždí. Nástrahu můžeme oživit i krátkým škubáním špičkou prutu. Prut zvolte v délce od 210–240cm (nejvýše 270 cm, ale pouze tam, kde se s ním dá dobře manipulovat), a vrhací zátěží do 30 gr. Naviják nám poslouží jakýkoliv s dobrou brzdou. Je důležité ji mít velmi dobře seřízenou, protože větší pstruh si to většinou namíří přímo do proudu. Vlasec 0,16 – 0,20 mm. Jako nástrahu můžeme použít jakoukoliv vláčecí nástrahu. Mně se nejlépe chytá na gumy (můj tip je BANJO), nebo na peří.
A ještě malé upozornění na závěr. Až budete brodit v peřejích, nebo přelézat po kamenech, vždy si dobře rozmyslete, kam šlápnete. Už několikrát se mi stalo, že ve vidině krásných potočáků a duháků jsem zapomněl na opatrnost a za chvilku si to celý mokrý čvachtal domů.
Všem tuto metodu doporučuji.