Takový potočák stojí za pár hodin u svěráčku.
Po řadě streamerů se teď budu chvíli věnovat pstruhovým a lipanovým vzorům mušek, které se budou do startu pstruhové sezóny rozhodně hodit. V dnešním pokračování se podívám na zoubek lipanovým a pstruhovým nymfám. Ukážu vázání univerzálních napodobenin nymf, které nemají zlaté hlavičky. Samozřejmě se dají vázat v celé řadě verzí, ale které to budou, to už jen a jen záleží na fantazii každého vazače.
Na lipany platí nymfy rovněž, jen v menší velikosti.
Ti z vás, kteří se dostanou k vodě častěji, jistě zaregistrovali, že ryby mají už pár let "zlatohlavé" nymfy docela přečtené, zvlášť na často navštěvovaných lokalitách. Platí to pochopitelně i pro další kuličky, jako jsou měděné, černé nebo stříbrné. Nechci v žádném případě tvrdit, že zlatohlavé mušky nefungují. Fungují! A fungovat budou, jen o něco méně než v minulosti. Dnes je kolikrát třeba čas od času na návazec umísit také něco jiného, než jen trio nymf s kovovými korálky.
Jak s nimi chytat?
Mušky bez "goldů" chytají také, jen je potřeba používat je správně a na vhodných vodách. U dna je zlatohlavá muška dobře vidět, na rozdíl od vzorů, které splývají s podkladem. Ve sloupci je však v čisté vodě dobře viditelná i muška bez zlaté hlavičky. Nejlépe se chytá v čisté nebo opravdu mírně přikalené vodě, kde jsou horní přívěsné mušky pro rybu dobře identifikovatelné.
Osobně používám nejčastěji sestavu o dvou nebo třech muškách, kdy jako koncovou mušku umístím buď těžkou zlatohlavou nymfu, nebo blešivce a jako horní dvě přívěsné navážu například klasickou mokrou mušku - třeba březnovku spolu s nymfou nebo mikronymfou. Vždy je nutné řídit se podle momentálního stavu vody a aktivity ryb. Mnohokrát se mi už osvědčilo, že lépe fungovala sestava s jedním "goldem" a dalšími přírodními vzory. Tři zlatohlavé mouchy na návazci používám skutečně výjimečně. Většinou jen tehdy, pokud je vysoká přikalená voda a ryby se až tak neplaší.
Na nymfy, jejichž vázání představím, chytám v především v létě a na podzim, kdy je voda čistá a průzračná. Tyto vzory jsou vhodné také do klidných tůní nebo pomalu tekoucích vod, kde jsou ryby naskládané vedle sebe a dopad těžké "goldkopky" by je zbytečně plašil. Styl takového chytání je potom trochu kontraproduktivní, protože si jinak účinnou muškou, kterou ovšem použijete nevhodně, vyplašíte spoustu ryb. A i když je nepoplašíte, tak na sebe zbytečně upozorňujete, čímž přicházíte o polovinu úspěchu. Lov v čisté vodě vyžaduje maximální soustředění a správné zvolení taktiky ještě před prvním náhozem. Pokud si chcete zachytat, je potřeba nepodceňovat situaci a zvážit spoustu důležitých věcí. Například jaké vzory mušek použít, kam poprvé nahodit, jak daleko a v další řadě, kudy se dostat do vody, aniž by o vás ryby předem věděly. Pokud muškař vběhne do vody jako na plavec, zbytečně se připraví o pěkné úlovky. Ono kolikrát stačí prasknutí větve pod botou, žblunknutí oblázků ze břehu, hlučné brodění vodou – i to jsou negativní vlivy, které ovlivňují množství záběrů, zvláště od "lepších" ryb.
Přírodní nymfa
Muška dnešní lekce je trochu složitější a pracnější na výrobu, nicméně se jedná o hodně úspěšný vzor. Na první pohled se jedná o mouchu spíš nenápadnou, která je prostá kovových kuliček a lesklých materiálů. V čisté podzimní vodě je to účinný vzor na lipany a pstruhy. Ve větších velikostech se dá požívat také při lovu pstruhů na jezeře. Zde dobře zafunguje jen tehdy, pokud je v nádrži čistá voda, a ryba má šanci mušku vidět na alespoň na nějaký ten metr. I ten duhák se po pár zkušenostech s pestrými lurami rád zakousne do něčeho, co vypadá přirozeně. Poslední dobou mám na jezerech čím dál tím lepší zkušenosti právě s muškami, které věrně napodobují přírodní hmyz. Sice jsou tyto mušky ve vodě hůř vidět, ale člověk se s nimi trefí rybě častěji do gusta než s nějakými "pestrobarevnými fantaziemi".
V praxi tento druh mušek nějak výrazně neoživuji, spíš je nechávám volně unášet proudem. Celou sestavu nahazuji většinou šikmo proti proudu nebo jí vodím na "krátkou nymfu". Na stojaté vodě je potřeba mušky mírně oživovat, ale nikoli je vodit aktivně jako streamer. Bohatě stačí udržovat stále vypnutou šňůru, tím se nymfy a pakomáři na návazci pohybují velice pomalu a přirozeně. Pak jsou pro ryby důvěryhodnější.
Tyto a podobné varianty bodyglassových přírodních nymf mi dobře chytaly na jezeře ve velikosti 6 až 10. Na řekách používám při lovu pstruhů háčky velikosti od 10 do 14. V menších velikostech se tato nymfa dá pochopitelně vázat také, ale to už je potřeba jí maličko zjednodušit, aby bylo možné všechny materiály vůbec navázat. Znovu opakuji - vázání je trochu náročnější, ale vše potřebné se dá dobře odpozorovat z fotografií vázacího postupu.
Začínám klasickým navázáním štětů a olověného pásku, který pomáhá nymfu dostat okamžitě pod hladinu. Zároveň také dodá základu tělíčka konický tvar. Ostrými nůžkami je nutné seříznout konec, do co možná největšího kónusu. Základ tělíčka musí být maximálně hladký a pravidelný. Tady se neodpouštějí žádné chyby! Bodyglass, který budu navazovat a navíjet kolem ramínka háčku, totiž zkopíruje každou nerovnost. Veškeré chyby budou ještě viditelnější, než před tím! Nejkomplikovanější část práce nastává při navazování zárodků křídel, které se spojují ještě do bodyglassu. Základní fintou je zatěžkání bodyglassu skřipcem, který mu brání v rozmotávání. Mezitím se navážou zárodky s bažantích letek a následně se pokračuje ještě ve dvou ovinech bodyglassu. Jedná se o složitější a vazačsky náročnější vzor mušek, který se však dá zvládnout bez velkých problémů. Jen je potřeba si předem rozmyslet správné uspořádání všech materiálů na háčku.
Potřebné vázací materiály
Háček vel. 8, olověný pásek, zelená nit, pírko z kohouta, olivový bodyglass, výřez z tmavého pera kohouta nebo volavky, spectra flash, peří z koroptve, dubing z vačice.
Vázací materiály
Postup vázání
1. Upnu háček pevně do svěráčku.
2. Navážu vázací nit po celé délce ramínka háčku.
3. Navinu olověný pásek do dvou třetin háčku.
4. Nití několikrát převážu olověný pásek.
5. Za olověnou zátěž navážu několik větviček z pírka kohouta.
6. Za kraj navážu olivový půlkulatý bodyglass.
7. Zelenou vázací nití vyvážu základ tělíčka.
8. Nitě opět přehodím a vázací nit si položím do držáku bobin.
9. S pomocí rotačního ramene navinu bodyglass na ramínko háčku, potom jej zafixuju skřipcem.
10. Po každé straně navážu snopeček z výřezu ocasního pera kohouta nebo volavky.
11. Bodyglassem udělám ještě dva oviny za černými snopečky.
12. Vázání bodyglassu ukončím a odstřihnu zbytek.
13. Na nit si nasoukám dubing z vačice a navinu jej hned za bodyglass.
14. Teď si postupně navážu pásek spectra flash, pírko z koroptve a opět trochu dubingu z vačice.
15. Koroptev překlopím dopředu a zafixuji vázací nití a odstřihnu zbytek stvolu. Překlopím spectra flash a také jej zafixuji vázací nití. Dopředu přetáhnu snopečky větviček a přichytím je vázací nití.
16. Všechny přebytečné materiály odstřihnu a u hlavičky navinu ještě malé množství spektra dubingu. Muška je hotova!
17. Pohled shora.
Text a fota: Tomáš Vítek (Tomucha)