Kvůli podobným zážitkům míří každoročně na sever stovky českých rybářů. Ani já nebyl výjimkou...

Co mě vedlo k napsání těchto řádků? Možná skutečnost, že v našem pětadvacetičlenném zájezdu byla dobrá čtvrtina úplných nováčků. Chtěl bych se touto cestou podělit o vlastní omyly a chyby. Přidám i pár užitečných postřehů, které se mohou hodit všem začátečníkům, kteří se rozhodnou navštívit tuto nádhernou zemi zaslíbenou všem rybářům.

Do Norska jezdí za rybami a čistou, panenskou přírodou stovky našinců. Pro mnohé se Norsko stalo opravdovou drogou, jsou to zkušení „norci“ a u mnohých počet výprav převyšuje počet prstů na rukou. V další kategorii jsou „novociáni“ neboli laici. Přesněji řečeno rybáři se zkušenostmi z domácích vod, kteří zatouží po změně a po poznání něčeho nového. Někteří z nich prchají na sever před globálním oteplováním. Dovolené u jižních moří jsou pro ně uzavřené záležitosti vzhledem k tropickým vedrům panujícím u nás. A to pomíjím politické situace v mnoha turistických destinacích. Takže míří na klidný sever.

Norsko našince neláká jen rybnatostí vod, ale i panenskou přírodou.

Teoretická příprava

Tato nejdůležitější součást výpravy byla z mé strany hrubě podceněna. Přečetl jsem sice nějaké články, podíval jsem se na několik rybářských serverů a u piva získal pár rad. Přiznám se, že se dá zjistit podstatně víc, chce to jen chuť a čas. Praktické zkušenosti sice nic nenahradí, ale kdo je připraven, není překvapen.

Oblečení a obutí

Správně sestavené oblečení je základem příjemného pobytu kdekoli. Ve středním Norsku, kde jsme prožili celých deset dní, teploty výrazně kolísaly. Na člunu jsme teploměr neměli, ale pronásledoval nás ostrý vítr, studený déšť a neustále spršky studené mořské vody. V jednom nevydařeném zataženém dni bylo pouhých 12°C a hned druhý den nastalo „azzuro“ a 22 stupňů ve stínu. Takže si s sebou připravte oblečení jako u nás v zimě na hory. Nutná je i kvalitní pláštěnka - čím delší, tím lépe. Budete bez možnosti výraznějšího pohybu na kolíbající se lodi, a tak vás přejde chuť na dřepy, proto se mi skvěle osvědčily zateplené „gumáky“ z obchodu s pracovní obuví. Čepice, rukavice a více vrstev oděvu na sobě, které se dají při změnách počasí a skocích teploměru bez problémů odložit či přidat.

Perfektní jsou tzv. plovoucí obleky, ale ty jsou investicí jen pro ty „mořské vlky, které moře opravdu chytí.

Počasí na moři je proměnlivé. Zimní oblečení a pláštěnku určitě nejednou uplatníte.

Výběr rybářského náčiní

Vybavení pro rybolov jsem vzal od podlahy. Bylo mi jasné, že s „cajkem“, co používám většinou u nás na řece, na moři rozhodně neuspěju. A udělal jsem dobře. Vzhledem k tomu, že jsem nechtěl investovat do jednorázové výpravy, obešel jsem bazary v okolí a propátral internetové obchody. Vyplatilo se. Za rozumnou částku se mým majetkem stal pilkerovací prut 30-50lbs s mechanickým multiplikátorem a vláčecí „štikáč“ s vrhací zátěží 15-40g, který jsem osadil smekacím navijákem velkosti 3000. Vše značky Shimano. Nějakým nedopatřením se mnou cestoval i stařičký 100g „kapřák“ s velkým smekacím navijákem a pro mnou vysněný lov z mola i lehounký proutek 7-20g.

Před odjezdem jsem byl přesvědčován, že pletené šňůry jsou nezbytností. Pro vláčení nejsou, v pohodě vystačíte s kvalitnějším vlascem. Tedy za předpokladu, že necestujete někam hodně daleko na sever, kde je spousta ryb přes metr. Šňůry se nám osvědčily při pilkerování - pokud jsme uvázli, bylo dobré vědět, že se můžeme do prutu „opřít“.

Při vláčení jsme používali vlasec a návazce z fluorokarbonu s udávanou pevností 4.80 kg a 7.60 kg. Při zdolávání kellerů (tresek tmavých) - perfektních bojovníků, po kterých jsme cíleně šli, byla průtažnost vlasce značnou výhodou. Samozřejmě záleží na Vašem gustu, možnostech, a také na dalším využití po návratu domů.

Podběrák nebo gaf? My měli obojí a obojí se uplatnilo. Obojí mělo své pro i proti (jak bude zmíněno níže).

Kolik prutů máš, tolikrát jsi rybářem!

Nástrahy

Tady je každá rada drahá. Já dal na rady známých a nakoupil „zaručené modely“. Sestra, pro kterou bylo názvosloví jako: „jiggová hlava, kopyto, twister apod.“ španělskou vesnicí, zvolila vlastní žargon a ten nejúspěšnější vzor překřtila na: „STRAŠIRYBKU“! K všeobecnému veselí ostatních se název ujal. Pojmenování to bylo docela trefné, protože po nahození této gumy záběry ustaly. „Prostě se lekly a zdrhly“, konstatoval můj sourozenec s neomylností sobě vlastní. Plná krabička stejných gum mě nenechávala klidným. 

Během našeho pobytu nastaly bílé noci, a tak jsem měl problémy se spánkem. Brzy jsem si našel smysluplnou činnost. Ač nejsem žádný grafik, měl jsem s sebou černý fix a chuť pustit se do díla. Výsledek vizuálně nic moc, ale parťačce na lodi vyrazil dech. Během krásného půlhodinového driftu kolem skal, kdy vítr i proud byly ideální, jsme vytáhli na přebarvené gumy 9 ryb 70-80 cm dlouhých. Nepočítám přitom neproměněné záběry. V mluvě mé spolulovkyně se stal z bývalé „straširybky“ - „killerkeller“. Nevěřte tedy „zaručeným“ modelům, vezměte si do Norska více druhů nástrah. Nemusíte to s množstvím přehánět, hlavně jim věřte a při výběru přímo na místě používejte selský rozum.

Hlavičky, případně čeburašky, které jsem pro jejich variabilitu při změnách proudu a větru preferoval, byly ve váhovém rozmezí 10-30g. Na gumy 15 cm a větší, jsem měl háčky s prodlouženým ramínkem. Myslím, že tím se mi dařilo částečně eliminovat tzv. rybí „tahání za ocásek“.

Na správně zvolenou nástrahu se chytí i vzácnější úlovky - třeba pyskoun.

Vyhledání ryb

To, co považuji za hodně důležité je - přijít na to, kde jsou! Určitě k tomu pomůže echolot. My jeho zapůjčení, které stálo pár kaček, zamítli. První den jsme se po vyplutí drželi asi tři hodiny lodi zkušených borců (samozřejmě s jejich svolením), kteří tady byli už x-tou sezonu. Potom jsme se víceméně spoléhali na perfektní mapy, které byli v kempu k mání a svůj „nos“. Dravá ryba je dravá ryba, a bude tam, kde má co žrát! - z toho jsem vycházel. 

Pro svoji bojovnost nás uchvátili kelleři (tím nechci nijak hanět „obecňačky“), a proto jsme převážně driftovali kolem ostrovů nebo pobřeží a zlomů skal, kde se to hemžilo malými rybičkami. V pozorování nám pomáhala perfektní průzračnost moře. Vyplatil se nám absolutní klid na lodi. Po zákazu hlučení, který jsem jako samozvaný kapitán vydal a který byl přijat mým jediným, od přírody umluveným členem posádky značně nelibě, se naše úlovky znásobily. Přiblížit se k vybranému místu naprosto tiše a nechat se donést tam, kam jsme chtěli, bylo alfou úspěchu. Tady jsme občas narazili na problémy s přílivem, větrem, vlnami atd. – tedy s problémy nám suchozemcům neznámými. No a co! Pionýři můžou dvakrát, a když to nejde z leva, půjde to zprava.

Omegou je bezpečnost. Kvalitní záchranné vesty jsou samozřejmostí, představa pádu do vody s teplotou kolem 10°C byla doslova mrazivá. 

Vyplatí se pečlivě sledovat předpověď počasí. Ráno i večer. Ale nikdo není neomylný, ani norští meteorologové, proto je třeba mít oči na stopkách, a když se něco žene, zavčasu zmizet do bezpečí. Viděl jsem při návratu pár „vyhoupaných“ posádek a i otrlí mořští vlci byli bledí jako stěny. Hold brázdit Orlík nebo Žermanice je něco úplně jiného. Skutečnost, že máte pod lodí 100 i více metrů vody a břeh je kdesi v dáli zahalený v mlze, vám taky na optimizmu nepřidá. Ovládání lodi je taky důležité, základní funkce by měl umět každý. Hned vysvětlím proč. Byli jsme na člunu převážně dva a nějak se stalo, že jsme se v zápalu boje protočili. Ke své hrůze jsem zjistil, že po těsném projetí větší lodi, která způsobila asi metrové vlny, nestojím u motoru, ale na špici. Potom během pár vteřin vysvětlit, jak nastartovat loď a jak jí stočit, byl docela problém. Můj čerstvě povýšený první důstojník to naštěstí zvládl. I tak to bylo dost o „držku“, ještě teď se mi na to nevzpomíná moc dobře. 

Další nebezpečí, a to dost akutní, hrozí od háčků. Kdy a kde se v mé sestře probudila rybářská vášeň, netuším, ale je fakt, že poprvé rybařila až v Norsku. Pokud dáte do ruky někomu, kdo ho nikdy nedržel, prut s pěti návazci zakončený trojhákem pilkru, v lepším případě strávíte spoustu času vyprošťováním, rozmotáváním, vystřihováním a já nevím čím, jen ne vlastním chytáním. V nejhorším případě můžete skončit na chirurgii. 

Tady bych se chtěl vrátit k výše uvedené zmínce o podběráku. Při použití více návazců logicky vyplyne, že tato vylovovací pomůcka je naprosto nevhodná. Použití gafu chce zase určitou praxi. Já ho za celou svou rybářskou kariéru u nás nepotřeboval a tudíž ani neměl v ruce. Při troše zručnosti je v určitých situacích k nezaplacení. Vyrobil jsem si dva rozdílné typy o různých délkách. Samozřejmě, že nabídka profi výrobků je nepřeberná. Ovšem za nejdůležitější věc považuji domluvu mezi posádkou – aby každý člen na palubě věděl, co kdo bude při zdolávání a vylovování ryby dělat.

Když háčky skončí tam, kde mají, tj. v rybí tlamě.

Doprovodné činnosti

Rybolov v Norsku není běžnou každodenní činností. Takže je vhodné výpravu a dosažené úlovky náležitě zvěčnit. Nejhorší je nechat fotoaparát na souši. Nám se jeho několikeré zapomenutí na základně hodně mrzelo, žádná kašírovaná fotka nenahradí „momentku“ hned po boji, kdy se lovci či lovkyni vzrušením rozzáří oči.

Kolikrát za život se vám podaří chytit mořskou rybu a mít praktickou možnost hned si jí usmažit a sníst? Chuťově je to opravdový zážitek! Jen je napřed potřeba budoucí porci upravit – neboli rybu usmrtit, vykuchat a vyfiletovat. Na to je třeba se vybavit. Ryby, které jsme si chtěli ponechat, jsme okamžitě zabíjeli. Pohled na úlovky, které sebou v agonii mlátí v bedně, je nechutný, navíc by způsobený hluk spolehlivě rozplašil vše okolo plavidla. Při filetování jsme se snažili dodržet „štábní kulturu“ - tzn. maximální čistotu. Vystačili jsme s topůrkem od sekyrky k omráčení ryb a kvalitním filetovacím nožem na další postup. Brousek a kuchyňské ubrousky také našly své uplatnění. Vyrobené filety, které jsme měli vézt domů, jsme před uložením do zamražovacích sáčků důkladně osušili. Sestra na to použila hadry ze starého povlečení, které vzala moudře sebou. Nechali jsme si poradit a ukládali jsme vždy dva kusy kůží k sobě. Proč? To poznáte při rozmrazování. Taky zpracování tresčích jater není žádná věda (v Rybářství 5/2013 byl na toto téma článek, kde bylo vše perfektně popsáno, včetně případných rizik a fotografie taky napoví). Na netu najdete spoustu informací a videí, ale žádné čtení a koukání vám filetovací nůž do ruky nevtiskne, chce to jen vyzkoušet. A hlavně se nebát.

Nezapomeňte se fotit s úlovky!

Rybolov v Norsku je akční a dobrodružný, pobyt v nezničené přírodě úžasný. Pokud se rozhodnete tento kout Evropy navštívit, nebojte se sebou vzít své manželky, přítelkyně, dědečky nebo kamarády, kteří kouzlu rybařiny dosud nepropadli. Sice budete muset obětovat spoustu času jejich zasvěcování do tajů Petrova cechu, ale vše je otázkou priorit. Nebudete asi tou největší „norskou vydrou“, ale strávíte nezapomenutelné chvíle s člověkem, kterého máte rád. A to je přece to nejdůležitější!

Neexistuje ve světě moc destinací, které by byly tak návykové jako Norsko. Kdo ho zažil, chce se sem vrátit.

Text a fota: Petr Kuchta