Nade mnou hvězdná obloha, pode mnou tajemný vodní svět. Fauna i flora usíná. Paní „Kačerová“ odvedla svých šest dětí do rákosu. Pan Bobr mi přijel až k prutům a lehkými tempy zmizel pod lávku. Do tmy jen sem tam problikne pouze swinger, který mi dává najevo, že jediný, kdo tu nespí, jsou ryby. Obrovská rána na hladině vody značí, že se mi kapr Obr přišel vysmát. V dáli houká vlak. Veze cestující, kteří někam musí. Já nemusím. Jsem vděčna přírodě, že mě nechá vnímat a čerpat její nádheru. Splynout s jejími poddanými. S faunou a florou. Vypínám svůj hektickým životem přeplněný hard-disk a oddám se noční scenerii. Je to jako dezinfekce celého těla. Nejraději bych nešla spát. Jsem uvolněná a hltám plnými doušky krásu paní Noci. Žáby ukončily svou koncertní šňůru kolem rybníku. Asi jim usnul sbormistr. Swinger a pípák mlčí. Vodní hladina je jediná, která ještě nespí. Mám pocit, jakoby v ní někdo plaval. Kapři skáčou pět metrů od břehu a já jsem v této vodní show jediným divákem. Kdybych mohla, odměním je hlasitým aplausem. Vlastně ne! Na tuhle nádhernou noc, kterou mi dnes příroda nabízí, by byl namístě „stending ovejšn“. Máš ho mít. Vstávám z rybářského křesla, děkuji a tleskám celým srdcem!
Text a foto: Alena Jančíková