Zima rozhodně nepatří k nejvděčnějším obdobím lovu ryb, už jen najít kousek nezamrzlého toku řeky bývá někdy docela problém.

Náš seriál, ve kterém si představujeme meteorologické či klimatické jevy, typické pro daný měsíc či roční dobu, slova mého dědečka v podstatě jen potvrzují. I z něj jej totiž patrné, že ryby se dají lovit v každém ročním období a v podstatě za jakéhokoliv počasí. A platí to i pro meteorologický jev, který přímo charakterizuje naši zimu, i když si ho v posledních letech (hlavně my, kteří žijeme v nížině) užíváme stále méně. Tímto jevem mám pochopitelně na mysli sněžení.

Sníh – jako encyklopedické heslo

Sníh je specifická forma ledu, pevného skupenství vody. Je tvořen ledovými krystalky seskupenými do sněhových vloček. V přírodě vzniká přirozeně za vhodných klimatických podmínek v oblacích, odkud se snáší k zemi. Tento děj se nazývá sněžení. Sníh nahromaděný ve větším množství na dostatečně prochladlém zemském povrchu se nazývá sněhová pokrývka. Na rozdíl od dešťové vody z místa dopadu ihned neodtéká a představuje tak důležitý prvek v koloběhu vody v přírodě. Významná je také jeho tepelně izolační schopnost, která umožňuje mnoha rostlinným i živočišným druhů přečkat mrazy. Sněžení má několik forem: např. trvalé sněžení, sněhová přeháňka, déšť se sněhem, zmrzlý déšť, ledové, sněhové nebo námrazové krupky. Každá z forem vzniká v oblacích za trochu jiných klimatických podmínek.

Zářivě bíle vločky snášející se z nebe a pokrývající zemi sněhovou peřinou jsou malebným a zejména dětmi velmi oblíbeným jevem. Jako každý přírodní děj však dokáže být i sněžení za určitých okolností velmi nebezpečné a lidský život ohrožující. Například během sněhové bouře, která se 12. až 13. března 1993 přehnala po celém východním pobřeží USA a jíž jeden z meteorologů charakterizoval jako "vánici se srdcem sněhové bouře a duší uragánu" zahynulo 500 lidí a škody se vyšplhala až do výše1,2 miliardy dolarů.

Sněžení a lov ryb

Z divokých a zasněžených amerických plání se však vraťme k našim řekám – stojaté vody jsou v lednu většinou pod ledem – a řekněme si, jak ovlivňuje sněžení potravní aktivitu ryb a tedy i úspěšnost našeho lovu. V prvé řadě je třeba si uvědomit, že padání sněhu je vyloženě sezónní záležitost. Odehrává se pouze v čase, kdy teplota klesá pod bod mrazu, nebo se pohybuje kolem nuly. A to u nás nastává prakticky pouze v zimě. 

Přestože je zimní chytání ryb spojeno především s řekou, sněhová přeháňka nás může překvapit i na dosud nezamrzlé stojaté vodě.

Zimní období rybařině rozhodně dvakrát nepřeje.  Prokřehlí jsou nejen tišší blázni, ale i ryby, které v ledové vodě aktivitou dvakrát nehýří. Když se navíc tam nahoře protrhne peřina a začne hustě sněžit, vidí se i „akční“ smrtelník, který v zimě dává přednost tělesné aktivitě před vysedáváním u televize nebo počítače, rozhodně spíš někde s lyžemi na horách než s rybářským prutem u řeky.

 A přece mohu na základě dlouholetých zkušeností s lovem v zimě říct, že by se rybář neměl sněhu nijak bát. Naopak, odmyslíme-li si celkovou vyšší technickou náročnost, obtíže, jako je věčné zamrzání oček prutu, i značné tělesné nepohodlí zimního chytání, patří počasí s teplotou kolem nuly nebo těsně pod nulou doprovázené slabým sněžením nebo sněhem s deštěm k těm nejlepším chvílím pro lov v chladném období roku. Zvláště pokud se nejedná o nějaký teplotní výkyv a počasí vykazuje dlouhodobější stabilitu. Sněžení či sníh s deštěm k nám totiž většinou přináší vlhčí oceánské západní či severozápadní proudění, které je provázeno oblačností a nižším tlakem vzduchu, což jsou pro lov v zimě rozhodně vhodnější podmínky, než například třeskuté holomrazy.  Pokud je toto vlhké proudění delší dobu stabilní a není doprovázeno příliš velkými mrazy či extrémně silným větrem, nastává vhodný čas na vycházku k vodě. Naopak nepříznivé je sněžení či sněhové přeháňky za rychlého poklesu teploty na studené frontě, neboť tento prudký zlom počasí veškerou aktivitu ryb spolehlivě utlumí. V zimě je zkrátka nejdůležitější stabilita počasí s nepříliš silnými mrazy, a pak už ani tolik nezáleží na tom, jestli svítí sluníčko nebo se z nebe sypou sněhové vločky. 

Zimní procházka k vodě nemusí být jen o rybách, ale i o celkovém poznávání naší přírody – takovýto bobří ohryz vypadá jistě zajímavě, ale stromům a přírodě jako takové na mnoha místech již silně přemnožení bobři dvakrát neprospívají.

Sněžení tedy spíše než by snižovalo naši šanci na slušný úlovek, snižuje už tak dost problematický „komfort“ zimního lovu. Zvláště ve chvílích, kdy z nebe padá nepříjemný sníh s deštěm a sněhová pokrývka se nám pod nohama mění v rozbředlou břečku, je čekání na zimního tlouště nebo plotici zkouškou naší vůle a odhodlanosti. Při tomto hrdinském boji se zimní přírodou však nesmíme zapomínat, že jako se toto počasí nelíbí nám, nebude dvakrát vonět ani rybám, které se nechaly přemluvit k záběru a skončí v našich rukou. Ryby jsou v zimě velmi zranitelné a choulostivé na jakékoli mechanické poškození. I když se mezi rybáři-otužilci jen málokdy najdou typičtí plniči mrazáků, může i napohled nevinná snaha o pořízení stylové fotografie s úlovkem na sněhu vést k vážné zdravotní újmě ryby.  A když už zimní rybařina splňuje ony parametry skutečně sportovního lovu, při němž se k vodě nevydáváme za masem, ale za zcela jinými výzvami, byla by škoda tento rybářský étos devalvovat zbytečnými ztrátami způsobenými naši nevhodnou manipulaci s úlovkem. V zimě, až na výjimky, nebudeme chytat žádné trofejní ryby, ale i taková stříbrná plotička, vytažená z chladné řeky, má svoji nezpochybnitelnou hodnotu. Už proto, že je vděčným průvodcem rybáře po celý kalendářní rok a umožňuje mu tedy věnovat se jeho lovecké vášni i v čase, kdy je většina „cennějších“ ryb prakticky nedostupná. 

První poprašek sněhové námrazy neodradí ani příznivce sedavého způsobu lovu.

Zkrátka a dobře, sečteno a podtrženo: lov v zimě za obtížných klimatických podmínek, jako je právě sněžení, nejenže prověří naší trpělivost a houževnatost, ale nastaví i jakési pomyslné zrcadlo našeho skutečného vztahu k rybařině, rybám a přírodě jako takové. Sám mám pocit, že od těch dob, co chodím chytat i v zimě, se můj vztah k rybám i samotnému lovu výrazně změnil. Jako bych skrze toto sněhové a ledové odříkání sám v sobě nalezl nové hodnoty a každé chvilky strávené u vody i sebemenšího úlovku si také mnohem víc vážím. 

Proto se také v závěrečném krátkém příběhu od vody vrátím do „dřevních“ časů, kdy se můj vztah k lovu ryb v zimě teprve utvářel.

Sněhová plavačka

Jeden z důvodů, proč jsem kdysi dávno začal s plavanou (pokud se mému tehdejšímu „zápolení“ s matchovým prutem dá vůbec říkat plavaná), byl i ten, že se takto budu moci lovu ryb věnovat celoročně, tedy i v zimě, což jsem dřív jako „vyučený bobkař a jezerní  vláčkař“ nedělal. 

Jednoho lednového dne jsem se rozhodl, že plavačku v zimě konečně vyzkouším. Počasí bylo celkem stabilní, s teplotou těsně pod bodem mrazu a mírným větrem, a tak jsem se začal hned ráno připravovat na svoji první zimní expedici k řece. Na základě rad moudrých knih a zkušenějších přátel jsem na vlasci „uklohnil“ jednoduchou montáž ze čtrnáctky háčku navázaném na tenoučkém forpasu, několika bročků a třígramového splávku s kulatým korpusem, připravil si „zimní speciál“ krmení ze strouhanky, do níž jsem přidal trochu soli a dostatečné množství hlíny, a vyrazil k vodě. 

Zimním favoritem do sněhu je však matchový prut a plavačková sestava.

Už cestou k řece však začalo poměrně hustě sněžit a mně se do duše vplížil velký stín pochybností: dá se vůbec v tomhle počasí něco chytit? Určitě tam budu trčet jako nějakej sněhulák bez záběru, každýmu jenom pro smích! Byl jsem tehdy jen krůček od rozhodnutí otočit se o sto osmdesát stupňů a vydat se zpět k teplu ústředního topení. Nakonec jsem však tomuto vábení malomyslnosti nepodlehl, a tak mě kročeje zavedly k  městské části řeky, o níž jsem věděl, že ani přes zimu nezamrzá a čas od času se na jejích březích i v zimě nějaký fanatik s rybářským prutem vyskytuje. Temně průzračná voda mě přivítala svým mrazivým dechem a velké vločky padající z nebe dávaly i této městské scenérii ladovsky poetický ráz. 

Nachystal jsem si svůj plavačkový vercajk, pár koulí krmení poslal do řeky mírně proti proudu, napíchl na háček malé rohlíkové sousto a poprvé v životě nahodil do zimní řeky. Splávek se usadil na hladině a začal pomalu splavávat po proudu. Hned po několika metrech se však zastavil a poté zmizel prudce pod hladinu. Určitě „vis“, řekl jsem si, ale přesto po chvíli přisekl. Vázku jsem tím zvedl ode dna a ta jako zázrakem okamžitě ožila. Proměnila se totiž v asi čtvrtmetrového tlouště s velkou nenasytnou tlamou, která se po chvíli zjevila nad hladinou a jako černá díra hvězdný svit pohlcovala velké sněhové vločky, sypající se z nebe. Tloušť je jedním z nejčastějších zimních úlovků, ale pro mě tehdy znamenal mnohem víc než jen jednu z tisíců chycených ryb.  Byl to posel z nového, dosud nepoznaného světa, klíčník, otevírají mi bránu zimního království, kterému jsem se zatím obloukem vyhýbal. 

Jednou z nejlovenějších ryb v zimě je tloušť, který se také stal mým prvním zimním úlovkem.

Ten zimní zasněžený den jsem musel kolemjdoucím opravdu připomínat sněhuláka. Ale ten sněhulák byl ve svém sněhovém království nadmíru šťastný, překypoval loveckým adrenalinem, a kdyby měl místo nosu poctivou sněhuláckou mrkev, zbarvila by se jistě do ruda, napůl zimou, napůl divokou vroucí krví, která tehdy zaplavovala každičký pór lovem rozfajrovaného těla. 

Pamatuju si, že toho dne jsem kromě mnoha tloušťů chytil i několik jesenů, ostroretek, pár plotic a dokonce i jednoho zapomenutého duháka. Okamžitě jsem volal svému kamarádovi, taktéž plavačkovému začátečníkovi a druhý den jsme na stejné místo vyrazili společně, v přesvědčení, že se tato zimní pohádka bude opakovat. 

I stříbrná plotička se sytě oranžovou duhovkou je vděčným úlovkem v zimním období roku.

Také okouni bývají při chuti i v zimě, od letoška se však na ně v první polovině roku vztahuje plošné hájení.

Ale ouha – rychle jsme se ujistili, že rybářské posvícení se v zimě nekoná každý den. Přes noc se totiž zcela změnilo počasí. Přituhlo, mraky odplynuly a nastal mrazivý, jiskrně slunečný den – typický zimní holomráz, který lidem, ale ani rybám rozhodně nevoní.  Ale o tomto stavu počasí, kdy se svět ocitne v mrazivém krunýři na suchý zip, bude řeč v příštím díle našeho seriálu.

Při manipulaci s úlovkem je třeba v zimě dbát zvýšené opatrnosti a pokud možno ryby vůbec nevystavovat kontaktu se sněhem – agresivní sníh je schopen spálit ochrannou vrstvu slizu a ryba tak může podobné „pózování“ zaplatit i životem.

Text: Tomáš Lotocki

Foto: autor, Štěpán Krejčí