Led a holomráz jako encyklopedická hesla

Led je šesterečný minerál specifických vlastností, který vzniká tuhnutím kapalné vody v běžném atmosférickém tlaku při teplotě 0 °C a nižší. Led existuje v mnoha formách – např. ledové krystaly, jinovatka, námraza, kroupy, kra nebo rampouch. Led je významnou součástí půd a sedimentů ve vyšších nadmořských výškách. Má také své důležité místo v kultuře a mytologii mnoha světových národů – staří Řekové se například domnívali, že led je zkamenělý křišťál.

Led se v přírodě vyskytuje v mnoha různých formách a dokáže přitom vytvářet i velmi působivé scenérie.

Holomráz je stav počasí, kdy teploty spadají pod nulu a ochlazují zemský povrch. Počasí je bez sněhových srážek, které nemohou vytvořit přirozenou tepelnou izolaci půdy, která se neustále ochlazuje, což umožňuje eskalaci zimy. Holomráz se v našich podmínkách většinou vyskytuje v měsících lednu nebo v únoru, nejčastěji ve spojitosti s chladným a suchým východním prouděním. Má negativní dopady na zemědělskou produkci, jelikož díky silnému mrazu dochází k úhynu rostlinek, které by měly na jaře vyrůst.

Lov ryb v tuhé zimě

Pokud v zimě klesá teplota dlouhodobě pod bod mrazu a krajina se ocitá v ledové svěrací kazajce, nastávají rybářům zlé časy. Stojaté vody jsou kompletně zamrzlé a i úseky řek, které v mírnější zimě nabízely možnosti k rybařině, mizí pod ledovým příkrovem. Ty říční partie, které ani v nejtužších mrazech v zimě nezamrzají – většinou se jedná o mělké a proudné úseky – jsou buď součástí pstruhových revírů, kde platí všeobecné hájení nebo, v případě mimopstruhových vod, neskrývají mnoho ryb ochotných přijímat naši nástrahu. 

Řeka Svratka pod Brněnskou přehradou; úseky řek pod údolními nádržemi většinou nezamrzají ani v těch nejtřeskutějších mrazech a chytat se na nich proto dá celoročně.

Kdyby měla naše říční síť původní podobu a my lidé do ní nijak nezasahovali, byl by lov na standartní rybářské náčiní při dlouhodobých mrazech prakticky nemožný. Činností člověka – v tomto případě naštěstí – však vznikly zcela nové typy vodních biotopů, které díky vyšší teplotě vody nezamrzají ani v těch nejtřeskutějších mrazech. Mezi takováto zimní loviště patří zejména úseky pod přehradními nádržemi, kde má voda, vytékající z přehradní hloubky, stálou teplotu kolem 4°C i pokud dorazí opravdu tuhá zima. Tak díky systému přehrad zbudovaných na Vltavě se v Praze v zimě už dávno nebruslí, ale zato rybáři se svému koníčku mohou věnovat celoročně.  

Dalšími atraktivními zimními loviště jsou místa u výtoků teplé odpadní vody. Vyústění kanálů, siláží a různé jiné výpusti, se kterými se zvláště na městských tocích setkáváme doslova na každém kroku, jsou proto velmi vhodnými zimními lovišti. Ryby se zde často zdržují ve velkém počtu a aktivně přijímají potravu i v jinak nepříznivém, chladném počasí. V neposlední řadě hledáme ryby v zimě pod mosty a všude tam, kde se lidé naučili krmit vodní ptáky. Kousky pečiva, která opeřencům propadnou mezi zobáky, sbírají právě ryby, které se v těchto místech chovají jinak, než by se v zimě čekalo – neleží malátně u dna, ale stoupají za potravou do sloupce i přímo k hladině. 

Ale ani na takovýchto vodách si nemůžeme být jisti úlovkem, pokud udeří opravdové holomrazy a krajina sevře onen ledový krunýř na suchý zip, který dusí i prakticky veškerou aktivitu ryb. Co nám tedy v těchto dnech zbývá? Zkusit vyhledat nezamrzlé úseky řek s co nejteplejší vodou a snažit se na jemňounké náčiní přemluvit k záběru nějakou tu plotici nebo věčně hladového tlouště. Malý hnojáček na háčku může k záběru přesvědčit i zvědavého okouna, který je však od letoška v první polovině roku hájený. Občas nám sice svatý Petr nadělí milé překvapení – i slušný cejn nebo dokonce kapr se dokážou „splést“ v těch nejmrazivějších dnech – ale celkově vzato to asi žádná velká sláva nebude. Navíc nám při lovu s odhozem ztěžuje chytání věčné zamrzání oček prutu, proto je asi lepší spíše než s matchovkou nebo bologneskou vyrazit v takovém počasí k řece s plavačkovým bičem.

Prověřenými zimními lovišti jsou i místa, kde se kvůli krmení lidmi houfuje vodní ptactvo.

V minulém článku jsem vám vypravoval o prvním setkání se zimní plavanou, které pro mě skončilo nečekanými úspěchy, kdy jsem za vydatného sněžení měl záběry skoro na každé proplavání splávku. Vyprávění končilo v okamžiku, kdy jsem druhý den přišel i se svým kamarádem na stejné místo k řece. Chladná voda pomalu plynula a znovu měla svoji zimní temně fialovou barvu. Něco se však přece změnilo: obloha se vyjasnila a z míst, kde ještě včera padal z mraků mokrý sníh, zalévala zemi záře zubatého slunce, které nehřálo, ale mrazivě kousalo do rukou i do obličeje.  Zledovatělé zbytky sněhu pod nohama ostře křupaly a stromy i keře jiskřily v závoji jinovatky. A po rybách, které ještě včera  dováděly jako děti ve sněhové vánici, najednou nebylo ani vidu ani slechu. Splávek proplouval po hladině, jako by se bál potopit do studené vody a zastavoval se o ledové hrany zamrzajících okrajů řeky. Změnili jsme za ten den s kamarádem několikrát lovné místo a během asi čtyř hodin usilovné rybářské snahy se nám podařilo z řeky vytáhnout jednoho skaláčka neboli cejnka malého a dva „mikrotlouštíky“. Na vlastní kůži jsme se tak přesvědčili, že prudké ochlazení s nastupujícími holomrazy rybám rozhodně nesvědčí.

Malý tlouštík nás může vysvobodit z lovecké bídy i v těch nejmrazivějších dnech.

Existuje však ještě jedna cesta, jak si v zimě zachytat ryby, a ta je dokonce přímo lemována ledem a mrazivým zimním počasím. Tato cesta nás zavede k zamrzlým nádržím, které nepatří mezi svazové rybářské revíry a kde je povoleno praktikovat lov pod ledem, tzv. na dírkách.

V mrazivém slunečném dni pomalu zamrzají i úseky řek s rychleji proudící vodou.

Lov pod ledem na dírkách

Na chytání na dírkách je snad nejzajímavější to, že je jedním z vůbec nejstarších rybolovných způsobů, jehož historie sahá až do hluboké minulosti. I když se dnes paradoxně u nás můžeme chytání na dírkách věnovat jen na tzv. komerčních vodách, má tento druh rybařiny snad vůbec nejblíže k onomu původnímu významu slova „lov“ – tedy potřebě získat potravu pro přežití, a to i v případě nepříznivých podmínek. Ačkoli v našich zeměpisných šířkách nebyl donedávna příliš znám, jedná se o rybářskou metodu, jejíž kořeny sahají až do prehistorických dob. Už dávní lovci žijící v těžkých podmínkách doby ledové neměli často jinou možnost, jak se dostat k potravě, než si vysekat díru do ledu a trpělivě u ní číhat na kořist. Na lovu pod ledem – i když v poněkud jiné podobě – jsou stále závislé některé inuitské (eskymácké) kmeny, které takto loví nejen ryby, ale dokonce i ploutvonožce nebo kytovce.  Vzhledem ke klimatickým podmínkám je tento způsob lovu dodnes rozšířen především v Severní Americe, skandinávských zemích a Rusku. 

Lov na dírkách patří mezi nejstarší rybolovné formy – u nás jej však lze v současné době praktikovat jen na soukromých vodách.

Svoji dlouhou historii však má tento rybolovný způsob i v českých zemích. Už v Kosmově kronice se lov na dírkách objevuje ve vyprávění ze samého úsvitu české historie, a to v kruté pověsti o Neklanovi a Dyrynkovi, kde lov ryb pod ledem poslouží jako záminka k uskutečnění úkladné vraždy dítěte (toto vypravování je ostatně známé i z Jiráskových Starých pověstí českých).  Lov pod ledem byl pak po celá staletí jedním z tradičních rybolovných způsobů, jímž si naši předkové obstarávali v chudých zimních měsících skromné živobytí. Ještě na konci 19. století se v rybářském zákoně hovoří o metodě „lovu pod ledem“.  Tato tradice však byla zpřetrhána ve 20. století, kdy byl utvořen jednotný rybářský svaz, který obhospodařoval všechny revíry, na nichž zákon lov pod ledem přísně zakazoval. 

Teprve v 90. letech minulého století se začíná s nástupem soukromého podnikání do oblasti rybářství tento způsob znovu oživovat. Protože však zákon o rybářství lov pod ledem nadále zakazuje, dírkuje se pouze na soukromých vodách (zda je to vždy úplně legální a v souladu s obecně platnou legislativou, ponechme nyní zcela stranou). Pravda je taková, že lov na dírkách se u nás slibně rozvíjí a má stále více stoupenců. Jeho velkou nevýhodou je však to, že je zcela závislý na charakteru počasí. V teplých zimách, které v posledních letech pravidelně prožíváme, se jen málokdy vytvoří na delší dobu dostatečně silná vrstva ledu, která umožní bezpečný lov ryb na dírkách. I proto je dírkovaná u nás stále jen doplňující rybářskou aktivitou, která může sezónu příjemně zpestřit, ale na kterou se nevyplatí dlouhodobě a cílevědomě zaměřovat. 

Základním loveckým náčiním při chytání na dírkách je speciální krátký proutek s měkkou špičkou.

Zajímavé na rybařině na dírkách je to, že budete chytat ryby, jejichž šance na ulovení je na klasických revírech v tomto čase velmi malá, popřípadě se na nich vůbec nevyskytují. Ideálními druhy pro lov na dírkách jsou ryby lososovité, které intenzivně přijímají potravu i v zimě. Provozovatelé soukromých vod, kde je lov na dírkách provozován, většinou této metodě přizpůsobují i obsádku, která je tvořena hlavně pstruhy duhovými, případně siveny. Na některých nádržích se chytají i další dravci (okoun, štika), příležitostnými úlovky se mohou stát některé druhy kaprovitých ryb (plotice, cejni). Atraktivní rybou soukromých revírů je také jeseter. Zdolávání této starobylé ryby s chrupavčitou kostrou na jemné náčiní pod ledem se může stát zážitkem, na který budeme ještě dlouho vzpomínat. 

Při lovu na marmyšku vertikální přívlačí lze kromě duháků a sivenů vytáhnout zpod ledu i okouna.

Speciální náčiní k lovu na dírkách seženeme prakticky v každé prodejně rybářských potřeb. Sestává z krátkého proutku s měkkou špičkou (o délce do 80 cm) a malého navijáku, na který navineme slabý vlasec o průměrné tloušťce 0,12 mm. Na dírkách lze použít hned několik rybolovných způsobů. Lovit můžeme klasicky na plavanou se splávkem (za nástrahy nám mohou posloužit např. bílí a hnojní červi, pelety, bílé pečivo, nástražní rybka apod.), nebo na vertikální přívlač metodou zvedání a spouštění, buď na marmyšky nebo malé gumové nástrahy (nymfy, mikrotwistery, mikrobanja, smáčky apod.).  I při lovu na dírkách můžeme používat krmení, které by mělo být jemné, málo vydatné a tmavé zbarvené stejně jako při zimní plavané nebo feederu. Musíme si uvědomit, že drtivou většinu obsádky lososovitých ryb tvoří sádkoví duháci nebo siveni odkrmení na umělé potravě, kteří mají do dravosti a plachosti svých divokých příbuzných hodně daleko. Tyto ryby se chovají podobně jako většina hejnových kaprovitých druhů, a proto je zde důležitá i dobrá strategie krmení. Dnes už jsou dokonce v prodeji i speciální aromatizované směsi, určené pro zimní lov pstruhů a sivenů pod ledem.

Neméně podstatnou roli však hraje při lovu na dírkách i doprovodná výbava – pohodlná židlička, vrták děr (většinou je k mání i u provozovatele rybníka) a hlavně teplé oblečení – nejlépe termoprádlo – kvalitní obuv a nepostradatelná termoska s horkým čajem nebo grogem. Takto vybaveni můžeme strávit i za mrazivého dne u zamrzlé vody příjemný den vyšperkovaný zajímavými rybářskými zážitky a úlovky. 

Text: Tomáš Lotocki

Foto: autor, Josef Ptáček, Tomáš Vítek