V posledních desetiletích se však zejména díky zlepšení čistoty vod a umělému vysazování jejich stavy v našich vodách zdá se stabilizovaly a někde dokonce jejich počty stoupají. To se samozřejmě projevuje také tím, že se stávají častější kořistí rybářů. Nakonec i na stránkách tohoto serveru bylo v poslední době publikováno několik článků, které popisují mníky či jeseny jako zajímavé ryby s nesporným sportovně-rybářským potenciálem. V čem však mnoho rybářů stále tápe, je odpověď na otázku, zda jsou tyto ryby nadále celoročně hájeny, či je jejich lov někde (nebo všude) již povolen. 

 

 

Mník jednovousý (foto 1) a jelec jesen (foto 2) toho na první pohled nemají příliš mnoho společného. Přesto příběh jejich života v našich vodách nese jisté společné rysy.

 

Abychom si mohli odpovědět na tuto otázku, musíme mít základní povědomí o platných právních předpisech této země a také se musíme umět orientovat v důležitých rybářských dokumentech, což – bohužel – není vždy úplně jednoduché.

 

Jak číst důležité dokumenty?

Z diskuzí mezi rybáři, ale například i z internetových polemik týkajících se nejasností ohledně celoročního hájení mníka jednovousého či jesena, lze vyvodit, že mezi řadovými členy rybářských svazů panuje značná neznalost pravidel pro lov ryb, ale co hůř, že se mnoho rybářů dnes neumí v základních rybářských dokumentech správně orientovat a dopouštějí se tak – často zcela nevědomky – přestupků vůči platné legislativě. Proto je velmi důležité naučit se číst v základních rybářských dokumentech, a to především v brožuře, která kromě soupisu jednotlivých revírů obsahuje i bližší podmínky výkonu rybářského práva pro lov ryb v příslušných rybářských svazech (tato brožura je součástí povolenky a každý rybář ji tedy musí mít při lovu s sebou). Bližší podmínky (zkráceně BP) samy tvoří jakýsi kompilát zákonných ustanovení a vnitřních směrnic jednotlivých rybářských svazů a měly by v přehledné formě obsahovat vše podstatné, co každý rybář o pravidlech lovu ryb potřebuje znát (říkám schválně měly, protože, jak si ještě ukážeme, skutečnost je bohužel poněkud jiná). A jako se rybář, aby byl úspěšný a dosáhl bohatých úlovků, musí naučit tzv. číst vodu, je stejně tak zapotřebí umět správně přečíst i základní rybářské dokumenty, které ho k lovu ryb opravňují a dávají jeho koníčku zákonné mantinely.

 

Dva svazy

Problém je už v tom, že si stále část rybářů vůbec neuvědomuje, že v naší zemi existují dva zcela samostatné rybářské svazy: Český rybářský svaz (ČRS), pokrývající území Čech, severu Moravy a Slezska a Moravský rybářský Svaz (MRS), který vznikl na začátku 90. let minulého století oddělením Jihomoravského územního svazu od ČRS. 

Kromě svazových dnes už existují i mnozí soukromí vykonavatelé rybářského práva, provozující tzv. poplatkový lov ryb na udici. Na těchto vodách si jejich provozovatelé pravidla pro lov ryb do značné míry určují sami. Ani oni však nemají úplně volné ruce, protože i provozovatelé soukromých revírů se musejí při výkonu rybářského práva řídit platnými zákony této země. 

Vraťme se však k svazovému rybolovu, který je dosud páteří našeho sportovního rybářství a prakticky každý z nás je tak členem některé z organizací rybářského svazu.

Přestože se všichni rybáři u nás musí řídit platnou legislativou, vnitřní pravidla upravující podmínky výkonu rybářského práva mohou být v jednotlivých svazech různá (například v MRS na rozdíl od ČRS je omezen úlovek kapra na jeden kus denně).

ČRS se na rozdíl od MRS dále dělí na jednotlivé územní svazy (Středočeský, Západočeský atd.). Toto organizační členění je velmi důležité a i proto má brožura (nazývejme ji Bližší podmínky – BP) se základními pravidly pro lov ryb v jednotlivých svazech poněkud jinou podobu.

Například v ČRS se skládá hned ze 4 podstatných částí:

1. Přehled nejdůležitějších ustanovení zákona o rybářství (99/2004 Sb.) a jeho vyhlášky (197/2004 Sb.).

2. Bližší podmínky výkonu rybářského práva na revírech ČRS (vycházející nejen ze zmíněného zákona, ale i z jiné platné legislativy – například z vyhlášky zákona o ochraně přírody a krajiny, určující celoroční chránění některých druhů ryb). 

3. Bližší podmínky výkonu rybářského práva příslušného územního svazu (které upřesňují pravidla pro lov na revírech konkrétního územního svazu).

4. Soupis revírů příslušného územního svazu (upřesňující pravidla lovu na daném revíru).

Jak se na základě těchto skutečností v BP správně orientovat, si nyní uveďme na několika konkrétních případech.

 

Jak rozumět zvýšení míry kapra?

V minulém roce došlo například k zákonnému zvýšení kapra z 35 na 40 cm. Mnoho rybářů si však v této souvislosti může říct: Co je to za nesmysl, vždyť na revírech, kde kapry lovím, mají tyto ryby (zákon nezákon) míru 40 cm už několik desítek let! Je tomu skutečně tak, neboť oba rybářské svazy přistoupily už v minulosti na základě svých vnitřních směrnic ke zvýšení míry kapra na svých revírech nad jeho nejnižší zákonnou míru. A tak reálně v okamžiku, kdy se ze zákona zvedla míra kapra na 40 cm, už u nás neexistovala svazová voda, z níž by si rybář mohl pětatřiceticentimetrového kapříka odnést (i když mu to zákon zdánlivě umožňoval). 

K tomu je však třeba dodat jednu velmi podstatnou věc: pro zpřísnění pravidel lovu (jako je například zvýšení lovné míry nebo již zmíněné omezení denního úlovku kapra) není třeba žádat o výjimku ze zákona (stačí jen ohlašovací povinnost), zatímco pro zmírnění zákona je nutné získat výjimku z platné legislativy. 

V případě zvýšení míry kapra šlo tedy v podstatně jen o kodifikaci (uzákonění) stavu, který na svazových revírech už dávno existoval před touto změnou zákona. 

Složitější situace však nastává v okamžiku, kdy se jedná o zmírnění závazných právních předpisů, nebo v tom případě, kdy se výkon rybářského práva bezprostředně netýká jen zákona o rybářství, ale i jiných platných zákonů, s nimiž navíc není v souladu. A tato situace nastává právě v otázce celoročního hájení některých druhů ryb. Zde se opravdu pohybujeme na velmi tenkém ledě a poměrně snadno se můžeme dostat do rozporu s platnými zákony této země. 

 

Smí se lovit?

Při hledání odpovědi na otázku, zda lze v našich vodách lovit (a ponechávat si) mníky a jeseny, musíme vycházet ze současné platné legislativy. Jde především o již zmíněný zákon o ochraně přírody a krajiny (č. 395/1992 Sb.), v jehož vyhlášce jsou tyto ryby vedeny jako ohrožené druhy (například vedle ježdíka žlutého, střevle potoční nebo vranky obecné). 

Máme tu však také platný zákon o rybářství, v jehož prováděcí vyhlášce (č. 197/2004 Sb.) je mník jednovousý uveden mezi rybami s nejmenší lovnou mírou (30 cm) a dobou hájení od 1. ledna do 15. března kalendářního roku, jelec jesen pak jako ryba s lovnou mírou 25 cm a dobou hájení od 16. března do 15. června. Tato ustanovení se zdají být v rozporu se zněním zákona o ochraně přírody a krajiny. Důležité však je, že tento zákon samozřejmě nijak nezneplatňují, a proto nadále platí, že mník i jesen jsou v České republice chráněnými živočišnými druhy a jako takoví se nesmí lovit!

Přesto i v tuzemsku existují revíry, kde je legálně lovit lze, a to všude tam, kde byla Krajskými úřady udělena výjimka ze zákona. Týká se to například některých revírů ČRS ÚS města Prahy, nebo plošně všech revíru v působnosti KŮ Jihočeského kraje (tato skutečnost je uvedena v BP daných územních svazů). 

 

Díky zlepšení čistoty vod a umělému vysazování se jesen stává na mnoha revírech i celkem běžným úlovkem rybářů lovících na drobné vláčecí nástrahy.

 

Také početní stavy mníků v našich vodách jsou dnes, zdá se, stabilní.

 

Abychom si to vysvětlili zcela polopatisticky, uveďme nyní dva konkrétní příklady, týkající se jelce jesena, na kterých si zároveň ukažme, jak musí rybář postupovat při zjišťování, zda si úlovek smí nebo nesmí ponechat.

 

Věc jesen: Příklad první

Představte si, že jste dejme tomu členem MO ČRS v Českých Budějovicích, jdete lovit v červenci na řeku Malši a chytnete na revíru Malše 1 čtyřiceticentimetrového jesena. Smíte si tento úlovek ponechat? 

V první části BP se dočtete, že podle vyhlášky zákona o rybářství má jelec jesen míru 25 cm a dobu hájení v mimopstruhovém revíru od 16. března do 15. června.

V Bližších podmínkách výkonu rybářského práva se však hned v bodě I. naopak dočtete, že jelec jesen je na revírech ČRS hájený celoročně.

 

Bližší podmínky pro výkon rybářského práva na revírech ČRS a MRS mají nejen různou podobu, ale do značné míry i odlišný obsah.

 

Postoupíte-li však dál k třetí části bližších podmínek, která upřesňuje pravidla lovu na revírech Jihočeského územního svazu, je zde v bodě 13 uvedeno, že na základě udělení výjimky KÚ Jihočeského kraje se na revírech v působnosti tohoto KÚ lov jelce jesena povoluje (s jistými omezeními, jako je například právo ponechat si maximálně 1 kus této ryby denně).

A konečně v soupisu revírů není v popisu revíru Malše 1 o lovu jelce jesena ani zmínka.

 

Čtyřiceticentimetrového jesena uloveného v červenci si smíme přivlastnit. Ovšem rozhodně ne všude!

 

Jak máte jako řadový rybář tyto informace zpracovat a převést si je do běžné mluvy?

Musíte si říct asi toto:

Podle zákona o rybářství má jelec jesen míru 25 cm a dobu hájení od 16. března do 15. června. Bližší podmínky pro revíry ČRS však lov jelce jesena celoročně zakazují, protože musí respektovat i jiné zákony – v tomto případě vyhlášku zákona o ochraně přírody a krajiny, kde je jelec jesen stále řazen mezi ohrožené živočichy. 

Jihočeskému územnímu svazu, jehož jsem členem, se však podařilo získat výjimku na lov jelce jesena z K.Ú. Jihočeského kraje, na základě které si mohu ponechat jednoho jesena denně (míra a doba se však i nadále musí řídit platným zákonem o rybářství). 

Na revíru Malše 1, kde se mi rybu podařilo ulovit, není žádné další omezení lovu jelce jesena.

Resumé tedy zní: Revír Malše 1 leží v Jihočeském kraji, a tudíž pokud jsem v červenci ulovil jesena 40 cm a jedná se o první rybu tohoto druhu, mohu si tento úlovek ponechat!

 

Věc jesen: příklad druhý

Úplně jiná však nastává situace, pokud se vám totéž přihodí jako členovi některé z brněnských organizací MRS, který loví ryby dejme tomu na revíru Svratka 4.

Bližší podmínky MRS jsou koncipovány poněkud jinak, než jsou ty ČRS. Tvoří jeden souvislý text, v jehož „preambuli“ se praví, že BP vycházejí z ustanovení zákona o rybářství a jeho vyhlášky a současně respektují další právní předpisy a vědecké poznatky. 

Hned v bodě I. tu máme dobu hájení jednotlivých druhů ryb (jesen je hájen od 16. března do 15. června) a v bodě V. míry jednotlivých druhů ryb (míra jesena 25 cm). Toto ustanovení vychází z vyhlášky zákona o rybářství.

V bodě III. je tu však odkaz na vyhlášku zákona o ochraně přírody a krajiny, v níž, jak už víme, je jelec jesen stále veden jako ohrožený a tedy celoročně chráněný druh.

O žádné výjimce KÚ Jihomoravského kraje se v BP nehovoří a v popisu revíru Svratka 3 není taktéž o jesenovi ani zmínka.

 

Mník jednovousý se na revírech MRS běžně loví a je dokonce i vykazován ve statistikách úlovků.

 

Jako rybář, který v červenci ulovil čtyřiceticentimetrového jesena na revíru Svratka 4, si tedy musím svoji situaci vyložit takto: 

Jesen, jak se dočtu v BP, není ze zákona o rybářství v červenci hájen. Zároveň však je v BP odkaz na zákon o ochraně přírody a krajiny, a zde je jesen řazen v ČR mezi ohrožené a tedy celoročně chráněné druhy. Jak je i psáno v úvodu BP, tyto musí respektovat také další platné právní předpisy, v tomto případě tedy i zákon o ochraně přírody a krajiny a jeho vyhlášku. Protože mi není nic známo o tom, že by Krajským úřadem byla pro Jihomoravský kraj udělena výjimka ze zákona, musím svého jelce jesena pustit, neboť je na revírech MRS celoročně chráněný!

 

Celoroční hájení jesena nebo mníka není v BP pro revíry MRS explicitně uvedeno. Nalezneme tu pouze jednovětý odkaz na zákon o ochraně přírody a krajiny.

 

Za zmínku ovšem stojí zvolená formulace v Bližších podmínkách pro revíry MRS, která zákon o rybářství přímo cituje, zatímco k zákonu o ochraně přírody a krajiny (kterým se musíme řídit v konečném důsledku) jenom odkazuje. 

Takto formulovaná ustanovení jsou jednoznačně zcela zavádějící a matoucí, a to nejen pro běžného rybáře, ale dokonce i pro mnohé činovníky Moravského rybářského svazu, kteří paradoxně BP sami schvalují. Výsledkem toho je skutečnost, že se celoročně hájené ryby na revírech MRS vesele chytají a jsou dokonce i oficiálně vykazovány v statistikách úlovků. Pro příklad v roce 2012 se na MP revírech MRS podle oficiálních statistik (a na pohled tedy zcela legálně!) ulovilo 223 ks mníka o váze 166 kg (meziroční nárůst + 17,4%). Navíc je veřejným tajemstvím, že v otázce hájení mníka a jesena nemají jasno ani mnozí svazoví činovníci a například někteří členové rybářské stráže jsou instruováni tak, aby v případě zjištění úlovku těchto ryb dělali tzv. mrtvé brouky a záležitost s rybáři nijak neřešili. 

  

Závěrem

Jistý vysoce postavený představitel české justice se před časem vyjádřil, že zákony v Česku jsou tak komplikované a neprovázané, že se v nich obtížně orientují už i samotní soudci. Legislativa dotýkající se našeho rybářství je toho bohužel důkazem. My rybáři se však v zákonech orientovat musíme, protože nás neznalost jak známo neomlouvá a v případě porušování zákonných pravidel se tak můžeme snadno dostat do velmi prekérní situace. Máslo na hlavě však mají i představitelé našich svazů, kteří v BP formulují pravidla pro výkon rybářského práva často nesrozumitelným, nebo dokonce i zavádějícím způsobem.

Je povinností každého rybáře číst pečlivě Bližší podmínky pro výkon rybářského práva a další důležité dokumenty upravující pravidla lovu ryb na příslušných revírech. V případě nejasností je pak nejlepší obrátit se s žádostí o vysvětlení na odpovědná místa.

 

Orientovat se v naší rybářské legislativě není nic jednoduchého ani pro členy rybářské stráže.

 

Úkolem rybářských svazů je pak předkládat členské základně důležité dokumenty v co nejpřehlednější a nejsrozumitelnější formě a zároveň iniciovat takové zákonné změny, které by naši rybářskou legislativu zjednodušili a sladili i s dalšími právními předpisy této země. 

 

Text: Tomáš Lotocki

Foto: autor, Karel Halačka, Tomáš Rozsypal