Přes teoretickou přípravu až do finále

V první fázi jsem studoval výrobní postupy a techniky, sháněl dostupné informace a materiály. A hle, první podběrák z domácí dílny byl zanedlouho na světě! Nemusím připomínat, že radost z dobře vykonaného díla byla převeliká. Práce se dřevem mě natolik nadchla, že jsem se rozhodl svůj první prototyp darovat kamarádovi a začal zkoušet další a další vylepšování. Postupně jsem doladil všechny detaily a současně se zlepšila i má zručnost. 

U svého posledního výtvoru jsem navíc zdokumentoval celý výrobní postup (od návrhu až po praktické využití u vody). Domácí výrobu dřevěného rakeťáku vám představím v následujících řádcích.

 

 

Dvakrát měř a jednou řež!

Před tím než začnete pracovat, je třeba mít dobře rozmyšlené, jaký rozměr a tvar bude mít budoucí podběrák. Tento fakt musíme zohlednit při shánění síťky. Samozřejmě by měla být bezuzlová a nejlépe pogumovaná (popř. silikonová). U každé síťky výrobce udává vnější obvod a právě tento údaj je nejdůležitější. Jakmile byste vyrobili obvod obruče podběráku příliš velký (nebo naopak malý), prostě by síť nepasovala a v závěru práce by se musely hledat alternativy, co s ní. Tomu se vyhnete už při návrhu šablony, kdy budete uvažovat nad konkrétními rozměry rámu rakeťáku. Pokud plánujete použít tkanou síťku, nemusí to být až tak striktní – klasická síťovina se umí přizpůsobit. Ale i tak, určité hranice „od – do“ je třeba dodržet.

Tvar podběráku je dost variabilní záležitost. Možností je mnoho. Nabízí se prostor pro kreativitu každého z vás a s ní i možnost vyrobit si opravdu originální a jedinečný kousek, který vám ostatní muškaři budou závidět. Úzký, široký, asymetrický, nepravidelný, takový i onaký...

Já jsem při návrhu postupoval následovně. Větší papír jsem přehnul na polovic a načrtl si na něj zhruba tvar, který by se mi líbil. Vystřihl jsem nahrubo šablonu a upravoval ji znovu a znovu, až jsem byl spokojený. Musel samozřejmě sedět požadovaný obvod zakoupené síťky. Konečnou verzi jsem překreslil v programu na rýsování a vytiskl ji v měřítku1:1, aby vzniklá šablona byla dokonale souměrná a bez kazů. V případě nedokonalostí šablony se chyby přenášejí a zvýrazňují při výrobě formy(kopyta) a následně i finálního podběráku. Potom se může stát, že výsledný produkt bude mít jiný tvar, než jste plánovali. Šablona už obsahuje i návrh rukojeti a spolu s rámem podběráku tvoří kompaktní, lícující a oku lahodící návrh vaší budoucí pýchy.

 

Výroba formy

Jakmile máte hotovou šablonu, můžete se směle pustit do výroby formy (kopyta), která poslouží na tvarování, lepení dřeva a zaručí navrhnutý rozměr a tvar. Dá se použít masivní dřevo, nehodí se však měkké dřevo, které se svorkami snadno stlačí nebo deformuje, a také nebude správně doléhat po celé ploše tak, jako to potřebujete. Lacinější variantu nabízí dřevotříska, která je sice dostatečně pevná, ale na druhou stranu se může drolit, případně se i zlomit. Síla desky musí být minimálně taková, jako je šířka dřevěných pásů, které budou tvořit obruč. To proto, aby nám kopyto tlačilo na celou plochu a nevznikaly nedokonalosti při lepení. 

 

 

 

Další postup je následující. Papírovou šablonu překreslíte, nebo rovnou nalepíte na desku, a co nejpřesněji ji obřežete elektrickou pilkou. Pozor však na to, abyste zachovali i vnější kus, který budete taktéž potřebovat. Z něho vyrobíte protikusy, kterými budete přitlačovat dřevěné pásy při tvarovaní a lepení. Z vnitřní strany vyřežete prostor na zapření svorek. Nejnáročnější a nejdůležitější místo je právě tam, kde se obruč bude lepit s rukojetí. Zužující se profil zapříčiňuje klouzání svorek směrem dolů. Před samotným lepením a tvarováním je důležité velmi dobře si naplánovat a na sucho natrénovat právě tuto problematickou část, neboť každá chyba v této oblasti bude velmi viditelná a snižuje estetickou hodnotu konečného výrobku.

Takže vyřežete kopyto a protikusy. Kopyto se připevní na druhou spodní desku, která bude sloužit jako doraz, podle kterého zarovnáte jednotlivé latě. Protikusy si označíte číslicemi, abyste jednoznačně a rychle věděli, kam každý kus patří. Obrousíte ostré hrany a kopyto je připravené k použití.

 

 

 

 

Výběr vhodného dřeva na obruč a rukojeť

Na „hlavu“ rakeťáku by dřevo mělo mít dobré ohebné vlastnosti, ale zároveň i dostatečnou pevnost. Výborně poslouží jasan, buk, ořech. Na rukojeť vyberte také pevné druhy dřeva, nicméně ne přehnaně těžké. Barevné kombinace jsou otázkou vkusu. Rozhodně byste však neměli podcenit kvalitu dřeva. 

Pro svůj podběrák jsem si vybral ořechové tmavé dřevo na obruč a světlé dřevo z „nádoru“ javoru na rukojeť. Nádor na stromě je jakási boule, shluk vláken a na řezu tvoří nádherné obrazy. Je to velmi ceněné dřevo a člověk za ně také patřičně připlatí. Oba mnou zvolené druhy dřeva mají kromě krásné barvy i výraznou texturu a strukturu, což zvyšuje jejich půvab. Navíc tyto materiály mají výborné obráběcí vlastnosti, velmi dobře se s nimi pracuje. Ořechovou desku o tloušťce cca 3 mm je potřeba nařezat na cirkulárce na latě s šířkou 25 mm. Délka latěk je závislá na obvodu obruče. Nařezané pásy opracujete brusným papírem, aby k sobě dokonale přiléhaly. Rukojeť vyřežete podle šablony a opracujete tak, aby nezůstaly žádné stopy po zubech pily. Ideální je, když jsou hrany navzájem kolmé v každém místě řezu.

 

 

 

 

 

 

 

Ohýbání dřeva a lepení

Touto fází výroby se posunete blíž k cíli a konečně dosáhnete kontury podběráku. Ohýbat dřevo se dá vícero způsoby. Mně se osvědčilo namočit dřevěné laťky na minimálně jeden den do vody. Vzhledem k jejich poměrně velké délce mi pro tento účel posloužil provizorní bazének vyrobený z hranolů a fólie. Napustil jsem ho vodou, dřevěné pásky jsem pod hladinou zatížil a následující den, nebo až ten další, jsem pokračoval v činnosti. 

Všechny latě ohýbám naráz okolo připravené formy. Postupně od vrcholu obruče směrem k rukojeti. Používám na to protikusy a svorky. Na kopyto si svorkami připevníte i rukojeť, okolo níž také natvarujete laťky. Po vyformovaní celého podběráku necháte dřevo pořádně vyschnout na suchém místě. Trvá to většinou pár dní, ale určitě s lepením nespěchejte, aby spoje byly stoprocentně pevné. Po důkladném proschnutí už můžete vše dohromady slepit. 

K lepení používám výhradně dvojsložkový epoxid. Je pevný, voděodolný, dá se brousit - to jsou přesně ty vlastnosti, které vyžaduji. Nanesu mezi všechny vrstvy lepidlo a znovu, jako při ohýbání dřeva, pomocí svorek stáhnu postupně celou obruč, a také přilepím rukojeť. Je třeba si dát záležet hlavně v místě spoje obruče a rukojetě! Už jdete naostro – špatně zalepené už opravíte jen těžko! Využít se samozřejmě bude dát i technologicky a esteticky nedokonalý rakeťák, ale všichni máme určitě vyšší cíle. 

Lepidlo nechávám vytvrdnout jeden, ale i víc dní. Podběrák poté opatrně vyndám z formy. Pomáhám si přitom ostrým dlátem. Pomalu, směrem od rukojeti přizdvihuji a odlepuji přischnuté části. Dávejte pozor, abyste neodštípli část dřeva přilepeného k formě!

 

 

 

 

 

 

Blížíme se do finále!

Přebytečné lepidlo odstraníte hoblíkem nebo ostrým dlátem. Zároveň tím zarovnáte i všechny zalepené kusy dřeva. Odřežete konce latí. Já jsem si navrhl šablonu pro tento účel, aby řezy byly symetrické a tvarovalypodběrák do plánované podoby. Rašplí a pilníkem vytvarujte rukojeť, zaoblete veškeré ostré hrany i na obruči. Můžete použít brusku (já ji nemám, tak jsem brousil ručně). Pilníkem nebo frézkou uděláte podélnou rýhu v obruči do hloubky cca 2-3 mm, ve které bude ukrytá šňůra upevňující síťku. Do rýhy vyvrtáte malé otvory podle sítě, kterou jsme si vybrali. Průměr dírek postačí 2-3 mm. Dále vyvrtáte otvor na kovové očko, na kterém bude přichycený magnet. Na závěr zabrousíte jemným smirkovým papírem celý podběrák, povrch doleštíte ocelovou vlnou a máte téměř hotovo. 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Konečnou úpravou je impregnace dřeva. Někdo používá lak, mně se však toto řešení nelíbí. Lak působí uměle a částečně zakryje přírodní vzhled dřeva. Když uchopím dřevěný podběrák do dlaně, chci cítit dřevo a ne „umělotinu“. Osvědčil se mi přírodní olej. Dřevo krásně nasákne olejem, naimpregnuje a zároveň barevně zvýrazní kresbu dřeva. První nátěr je nejkrásnější část celé práce - tehdy vynikne krása dřeva. Zvýrazní se barva a textura. Nátěr zopakuji celkem 3x. Po vyschnutí doleštím povrch suchým hadříkem a zůstává už jen připevnit síťku šnůrou. Po tomto kroku je hotovo a můžete vyrazit k vodě.

 

 

 

Když se dílo podaří

Jakmile dokončíte tento ne úplně jednoduchý a krátký proces, budete mít z výsledku své práce určitě obrovskou radost a při každé vycházce vám váš rakeťák bude zpříjemňovat rybolov. Vlastnoručně vyrobený originální podběrák nebudete brát jen jako „povinnou“ výbavu a další věc, co s sebou musíte vláčet. I práce se dřevem má své osobité kouzlo. 

Přeji vám spoustu kutilských úspěchů při výrobě, a také rybářských u vody.

 

Text a fota: Vladimír Hotový