Všechny tyto nástrahy nabídnou okounům spoustu muziky.

 

Smáček – láska na první lov!

Už mnoho vody uplynulo v řece, a přesto si stále živě vybavuji den, kdy jsem poprvé vyrazil na lov se smáčky. Gumové rybky tehdy byly horkou novinkou a předcházela je pověst neselhávající zbraně na okouny. Prostě jsem nemohl odolat, abych je nevyzkoušel! Jako chudý student jsem si koupil v rybářském obchůdku celkem tři kousky a hned s nimi vyrazil k přehradě. Smáčci ve mně zpočátku moc důvěry nebudily. Jediné, co jsem o nich věděl, bylo, že s nimi mám drncat o dno a vodit je co nejpomaleji. Ten den, kdy jsem se vydal k vodě, panovala okouní mlha a podzim byl v plném proudu. Začal jsem tradičně s minitwistery, ale moc úspěchů mi nepřinesly. Vyskakující rybky nad hladinu mi brnkaly na nervy a já se konečně odhodlal vyslat do akce smáčky. Zachytal jsem na ně tenkrát parádně a hned jsem si je zamiloval!

 

Smáčci - moji i okouní favorité.

 

Vybavení k smáčkování

Smáček je v první řadě nástrahou pro vertikální přívlač, a proto vláčíte-li ze břehu, je vhodné se přizpůsobit. Prut zvolit spíš delší, zvláště pokud bude potřeba smáčka dobře oživovat. Klidně použít prut o délce 2,70 – 3 m. Gramáž prutu záleží na výrobci, každý ji má jinou. Obecná rada zní: ideální prut je tak jemný, jak jen to bude možné, ale zároveň rychlý s tužší páteří. Lze využít i tzv. „chvějivky“, což jsou pruty, jejichž páteř je celkem tuhá s výjimkou vlepované pružné špičky, která ohebností spíše připomíná špičku feederu. Člověk je díky ní v kontaktu s nástrahou a tuhá páteř prutu umožňuje spolehlivější přiseknutí ryby. Mimochodem podobné pruty mám rád i při lovu s marmyškou.

Naviják stačí menší s natočeným vlascem o průměru 0,12 - 0,16 mm. Pletenku lze použít také, díky ní se smáčkem budete více v kontaktu a lépe se detekují opatrné záběry. Na druhou stranu neprůtažnost pletenky může zničit jemnou špičku prutu. Pro případ, že jsou okouni dál od břehu, je dobré si udělat návazec z fluorocarbonu v délce asi 2 metry, který bude tlumit výpady ryby během zdolávání. Troufám si tvrdit, že s pletenkou vedoucí až k nástraze bývá méně záběrů, než když je nástraha navázaná na vlasci (i kdyby byla pletenka sebetenčí).

 

K úspěšnému lovu patří i optimální rybářské vybavení. Jen tak si ho vychutnáte plnými doušky.

 

Jaké smáčky vybrat? 

Smáčci jsou vyráběni ve spoustě velikostí, tvarů i barev. Velikost volím podle toho, na jakého okouna mám zálusk, anebo jakou velikost rybek při lovu vidím ve vodě. Někdy opravdu i ti větší dravci chtějí jen malé sousto. Jindy naopak šetří energií, a když kolem propluje něco objemnějšího, tak po tom vystartují. Mimo jiné volím smáčky i podle vlastní nálady. Buď si chci jen tak zachytat a přijít na jiné myšlenky, nebo zatoužím překonávat osobní rekordy (velikostní či množstevní).

Osobně upřednostňuji smáčky s ocáskem ve tvaru „V“. Vypozoroval jsem, že okouni v mém revíru mají rádi, když na kořisti něco plandá. Barvu volím většinou přirozenou. Okoun je sice dravcem, kterému pestřejší barvy vyloženě nevadí, ale já se raději držím přírody. Přesto nastanou situace (zákal vody, velká hloubka, soumrak), kdy i já sáhnu po „divočejším“ odstínu nástrah. 

 

Vybrat správnou velikost, barvu, zátěž a způsob oživování - to je vše, oč tu běží!

 

Způsoby nastražení

Je zhola jedno, zda smáčka nastražíte hřbetem nahoru nebo dolů, jestli ho v půlce přeříznete a napíchnete jen jeho ocasní půlku. Důležitější je vždy způsob oživování nástrahy. Pamatuji si, jak mi jednou došly smáčci oblíbené barvy, a tak jsem vyřízl siluetu smáčka z tělíčka twisteru dané barvy a z gumového ocásku vytvořil jakési třásně. Světe div se, ono to fungovalo! 

Rád chytám na smáčky nastražené na jiggovou hlavičkou nebo jen napíchnuté na háčku s delším ramínkem.

 Nastražení na jiggové hlavičce: Toto nastražení je asi nejběžnější. Díky tomu, že zátěž je pevnou součástí smáčka, dají se s ním vytvářet opravdová kouzla. Poškubáváním špičky pruty se smáček kroutí a natřásá jako skutečná rybka. Prudké výpady střídají pomalé pohyby, což dokonale imituje skomírající rybičku. V rukou každého rybáře se pak tato nástraha stává jedinečným originálem. To ovšem platí o vertikální přívlači nebo o lovu na krátkou vzdálenost. Pokud je třeba házet dál, nedokážete ze břehu se smáčkem dělat nic jiného, než s ním pouze poskakovat po dně. V tomto případě je dlouhý prut nutností. Smáček se nastražuje tak, aby oblouček háčku vyčníval v první čtvrtině až třetině gumové rybky. Kdyby byl háček dál, ovlivnil by negativně chod nástrahy. A hlavně není třeba háček posunovat až k ocásku, okoun při útoku tuto měkkou rybičku pohodlně nasaje kompletně.

 

Klasické nastražení na jiggové hlavičce má asi nejvíce příznivců.

 

Na háček s předsazeným bročkem: Při této metodě je smáček nastražen na jednoháčku, před kterým je v určité vzdálenosti umístěný broček. Při každém poškubnutí prutu se pohne s bročkem a smáček za ním vláčně vlaje. Čím blíže bude brok k nástraze, tím bude její pohyb agresivnější. Naopak, čím bude broček dál od nástrahy, tím bude její pohyb vláčnější. Zde není nutno mít příliš dlouhý prut, protože jednotlivé rázy špičkou prutu se dávají do strany a nikoli vzhůru k nebesům. Tato metoda se mi osvědčila zejména v chladnějším období roku, kdy ryby na agresivně vedenou nástrahu nereagují moc dobře.

 

Méně obvyklé nastražení nabízí jednoháček + broček na vlasci před nástrahou.

 

Na háček s průběžným olůvkem: S touto metodou jsem kdysi začínal. A i když se k ní už moc často nevracím i ona mi přinesla spoustu pěkných úlovků. Zátěž tvoří průběžné olůvko, které dojíždí až k nástraze. Pakliže budete smáčkovi dávat záškuby o dostatečné razanci docílíte toho, že smáček prudce vyletí ode dna, poté olůvko spadne na dno a smáček se za ním pomalu snese. Tak se nejlépe napodobuje rybku v posledním tažení. Pokud rázy nejsou dostatečně agresivní, bude sestava fungovat jako běžná jiggová hlavička. Když musím lovit dál od břehu, většinou jsem odkázán jen na monotónní poskoky. Tato varianta však dodává pohybu smáčka něco navíc.

 

Průběžné olůvko před smáčkém vytváří neopakovatelný pohyb, který dráždí většinu dravců.

 

Troufám si říci, že smáčci mají, co se úspěšnosti týče, svůj vrchol za sebou. Okounům se už leckde okoukaly. Ty tam jsou časy, kdy je nosilo v krabičkách jen pár rybářů. Nicméně pořád patří mezi velmi účinné nástrahy, které se řadí mezi okounové stálice. Už proto je mám vždy při sobě.

 

Marmyška – okounová No. 1!

Lov na marmyšku je v našich končinách poměrně neznámou technikou, i když to určitě není technika nová. Ti, kdo ji provozují déle, vědí, proč tak činí. Myslím, že ještě dlouho se k ní budou rádi vracet. Já si k ní našel cestu až napodruhé… 

Tato metoda lovu není v našich končinách příliš tradiční. Zato v zemích jako je Polsko, Pobaltské republiky, či Rusko se jedná o techniku takřka celonárodní. 

V čem tedy spočívá kouzlo marmyšky? Jednak je to nástraha spadající do kategorie ultralehké přívlače, a hlavně je jakýmsi přechodem mezi lovem na umělou a přirozenou nástrahou. Tedy pokud použijeme něco přirozeného k napíchnutí na háček. Nemusí to ale být vždy pravidlem. Dá se použít cokoliv od červené bavlnky, ocásku z twistra, až po nerůznější napodobeniny červů. Ovšem živá je živá! Jednak vrtivé poživatelné sousto je určitě lákavější a hlavně pracuje za nás. Jen jako namátkový příklad uvedu, co asi všichni znají… 

Nástrahu pronásleduje okoun až pod nohy, ale buď ji vedete příliš rychle, anebo ji už není kam vést dál. V okamžiku, kdy se nástraha přestává pohybovat a klesne na dno, okoun se ještě nepatrně přiblíží, aby ji naposled zkontroloval, pak se znechuceně otočí a odpluje pryč. S marmyškou naopak nic takového nehrozí, jednak nástrahou můžete vertikálně pohupovat pod špičkou a pokoušet se toho krasavce vydráždit k záběru. Nebo pokud necháte marmyšku ležet na dně i nepatrné pohyby červíka okouna vydráždí, aby tu poslední kontrolu nástrahy provedl až do konce a nástrahu pozřel. 

Samozřejmě výhody marmyšky se neprojeví jen v těsné blízkosti břehu. Funguje skvěle i ve studené vodě, když už jsou ryby příliš apatické a normálně vedenou nástrahu „nestíhají“, nebo se jim zkrátka nechce. Takto můžete při skocích po dně nechávat delší pauzy a nástraha stále pracuje, pohybuje se a přitahuje na sebe pozornost.

 

Nepřehlédnutelnou výhodou marmyšky je, že bývá převážně zaseknutá v okraji rybí čelisti. Rozhodně se nekoná žádné zažírání!

 

Co je vlastně zač?

A co že to ta marmyška ve skutečnosti je? Dalo by se říct, že je to imitace rybího potravního řetězce. Marmyšku tvoří tělíčko a háček. Tělíčko je nejčastěji provrtáno nebo opatřeno navazovacím očkem. Vyrábí se v různých velikostech, tvarech i odlišného materiálu. Nejčastěji se setkáváme s kapkovitými neb plochými marmyškami. Kapkovité jsou primárně určeny do proudů, ploché naopak na stojatou vodu. Při propadávání se jakoby pohupují, respektive ujíždějí do stran (mimochodem tento pohyb se líbí i candátům). Ono totiž marmyška není od prvopočátku nic jiného než nástraha na vertikální přívlač. 

Z tohoto důvodu bych se nebál říci, že čím delší prut vezmete, tím lépe. Klidně jde použít i picker, nebo i rychlá matchovka. Právě s ní jsem viděl lov na marmyšku poprvé na vlastní oči. Lovec tehdy byl docela efektivní, a tak jsem začal obíhat prodejny a shánět tento artikl. Musím přiznat, že to bylo docela těžké. Nakonec se mi podařilo nějaké marmyšky sehnat, i když, jak jsem posléze zjistil, byly pro mě zcela nevhodné, a tak jsem na „marmelády“ zanevřel. Háčky měly poměrně úzké obloučky a po navlíknutí červa už se okoun neměl za co chytit. I ten rybí dorost, co jsem chytal, mi pořád padal. Také jsem si uvědomil, že ty mé „malé potvůrky“ musím dostat do dostatečné hloubky, jinak větší okouny zkrátka nechytím.

Marmyšky mohou být z různého materiálu, od olova po wolfram. Zda máte marmyšku stříbrnou, zlatou nebo měděnou je podle mě víceméně jedno. Neshledávám barvu marmyšky za extra důležitou, myslím si, že důležitější je, jak je vedena a co je na ní nastraženo. Ovšem nějaký ten červený puntík nebo proužek je plusový bod především pro okouny. Na okouny tak používám marmyšky poměrně velké, dokonce jsem v nouzi použil i klasickou jiggovou hlavičku a šlo to s ní také! To pak třeba zjistíte, že marmyška v kombinaci s červíkem chutná i štikám. U nich ovšem, jak rychle zdolávání začne, tak i brzy skončí. Někdy se hned po záseku jen smutně prověsí vlasec a rybář na jeho konci marmyšku nenajde. V případě útoku štik se dá obvykle vyfasovat ještě jedna šance na odčinění. Mám tu zkušenost, že pokud štika nástrahu ucvakne hned, ještě před zdoláváním, tak z toho není nikterak rozhozená. Pak se dá docílit nového záběru dalším náhozem (samozřejmě již s lankem). Pamatuji si pár štik, které jsem na marmyšku chytil třeba až na třetí pokus.

 

Těžké marmyšky se hodí do hluboké vody, proto je častěji využijete při chytání z plavidla.

 

Jak se loví s marmyškou? 

Každému kdo s ní začíná, bych doporučil vyzkoušet si její chod na mělčině a pochytával blízké okolí břehu. Nejenže uvidíte marmyšku v chodu, ale jisto jistě se nějaký „ježatý dorostenec“ splete a první záběr je na světě! Okouni zvláště na podzim si po ránu hlídají rybičky u kraje. 

Nejraději nahazuji spodem. Při tažení marmyšky si dávám na čas, není kam spěchat. Nechám ji klesnout na dno, a pokud nepřijde záběr, můžu s ní po dně poskakovat, nebo ji pomalu přitahovat k sobě. S marmyškou lze pracovat všemi směry. Pozvedáváním nahoru-dolu je možné jen na určité vzdálenosti, která roste s délkou prutu. 

Lov na přirozené nástrahy může být hodně efektivní, ale i také přesně naopak. V tomto případě záleží na tom, zda jsou předkládány tam, kde jsou ryby. Protože jestli ano, tak při vhodné prezentaci okoun prostě neodolá. Mezi přirozené nástrahy počítám červy a rybky (či jejich části). U červíků platí, že čím jsou větší, tím jsou lepší. Pro mě jsou top nástrahami rousnice a žížaly. Zcela nevhodnými se mi jeví masňáci nebo dendrobeny. Ono ne, že by okouni nežrali i menší červíky, třeba hnojáčky, ale hnojáček je celkem malé sousto a existuje velká pravděpodobnost, že u něj bude první nějaký prcek. Kouzlo přirozených nástrah spočívá v tom, že okoun na první pohled nic nezkoumá. Nezarazí ho nic nepřirozeného jako u umělých nástrah. A na druhý pohled už nedojde, neboť ho žene jeho žravost a konkurence jeho druhů z hejna. Nezřídka se stane, že nástrahu doprovází až ke břehu hned několik okounů, a i když několik z nich stále „přemýšlí“ o útoku, tak ten nejhamižnější z nich hbitě zaútočí, aby ho žádný komplic nepředběhl. 

 

Není pravda, že se na marmyšku lepí jen miniaturní okounci. Tento parádní kousek si kovovou jednohubku také nenechal ujít.

 

Plavaná s rybkou

Chytání na nástražní rybičky je ještě o fous účinnější! Na druhu použité rybičky ani extra nezáleží (pozor jen na chráněné druhy). 

Někdy je daleko větší „alchymií“ okouny vůbec najít, protože to nejsou žádné „konzervy“ a během dne revírem migrují. Takže ani sebenadějnější místo nemusí nutně přinést úspěchy. V této souvislosti je lepší si vzít jeden prut a vhodná místa obcházet. Pokud na okouny natrefím, záběr by měl přijít celkem brzy. Někdy se mi stává, že nástraha ještě nestačí ani vyklesat a splávek z polohy vleže ihned zajede pod hladinu. U okouna není na co čekat, je to hltavý dravec. A navíc také choulostivý! Pamatujte si: Krvácející okoun = mrtvý okoun! Zvlášť když vidím, že na daném místě to bude na 90% jen malý okoun. V hloubce, řekněme 1,5 m, se vyplatí zaseknout s dvousekundovým zpožděním. Chytám-li v hloubce 4-5 m seknu v okamžiku, kdy nevidím, že rybka se splávkem hýbe. 

Na prutu až tolik nezáleží. Není to jak u přívlače, že byste s jeho pomocí nástrahu oživovali. Spíš jde o to, abyste s ním nahodili, kam potřebujete, nebo s ním „nesráželi veverky“. Pokud se budete často přesouvat, tak by měl být lehký, ale také pružný, abyste si s ním zdolávání okounů užili. Vlasec bohatě postačí v průměru 0,14 mm. S kvalitní „čtrnáctkou“ a přiměřeně pružným prutem se dá zdolat i slušný candát nebo štika. Ideální jednoháčky by měly být ve velikosti 4 až 8, záleží na velikosti používané rybičky. Splávek s tonáží 1 – 3 g je opět závislý na rozměrech nástražky. 

 

Rybičky jsou přirozenou potravou, tak není důvod, proč by je měli okouni ignorovat.

 

Položená

Při lovu na těžko je dobré používat co nejlehčí olůvko. V případě, že vyrazíte na okouny s feederem, tak se vyplatí prověsit vlasec pod špičkou. Při prudkém záběru tak okoun rybku nestrhne a neucítí odpor špičky. Prakticky sekám na první zachvění špičky a vím, že si dravec na rybce si už pochutnává. 

Vyplatí se nástrahu udržet nade dnem, než ji nechat položenou na dně, proto také neshledávám feeder v kombinaci se žížalou za dostatečně efektivní. Pokud chcete, aby se žížala vznášela, lze ji napumpovat vzduchem. Nikdy však nebudete mít jistotu, že si na ni nepochutná jiný druh ryby.

 

Položená s rybkou má také něco do sebe.

 

Přirozené vs. umělé

S kouzlem přirozených nástrah jsem se setkal loni na podzim. Už nastával okouní čas, tak poberu gumky a obcházím svá top místa. Okouni moc neberou. Jen tu a tam přijde nějaký mrňous. Dorazím na flek, kterému bezmezně věřím. Každý rok si na něm pěkně zachytám. Ale ten den nic. Už se chci vzdát, když v tom - záběr! Po napínavém zdolávání z vody vypáčím pěknou pětatřicítku. A hned po ní ještě třicítku navrch! Doufám, že záběry pokračovat i nadále, ale okouni mě asi rychle přečtou a šlus... 

Vydávám se na další oblíbený flek, ale už z dálky vidím, že je obsazený. Naštěstí „mé“ místečko rozděluje spadený strom. Moje gumy ryby totálně ignorují, zatímco kolega z druhé strany chytá na malé rybky jednoho okouna za druhým. Ani nemá čas si oddechnout. Jasně vidím, že okouni zde jednoznačně preferují rybičky. Upaluju k autu pro čeřen a zkouším svoje rybářské štěstí dál. Sice čeřínkováním ztratím fůru času, ale co naplat – tam, kde jsou malé rybky, jsou i dravci. Poté navážu zcela nevhodný streamerový háček, na vlasec zacvaknu brček a čerstvě zabitou rybku nastražím za nosní dírku. Nějaké záběry přeci jen vykouzlím a domů odcházím nadmíru spokojen. 

 

Pohled, který se mi nikdy neomrzí.

 

Shrnutí

Jak bylo řečeno na začátku této trilogie: okoun představuje zdatného bojovného soupeře, chytrého protihráče, a také skvělého baviče při lovu snad všemi rybolovnými technikami. Abyste dosáhli pravidelných úspěchů (zvlášť při chytání větších kusů), je nutné u vody přemýšlet a dobře se dívat, co se děje pod hladinou. Kdo chytá slepě a bezmyšlenkovitě, sám sebe okrádá o úlovky a zážitky.

 

Vzhůru na ně!

 

Text: Dušan Poliak (Duši)

Fota: autor a Toro