Gumy na boleny platí!

 

Jakou nástrahu zvolit?

Tvrdit, že jakoukoli vláčecí nástrahu vezme bolen bezhlavě, je velká troufalost. Rozumnější by bylo říct: Jak kde, jak kdy, jak kterou!

V klidnější vodě je veliký bolen ulovitelný jen horko těžko. Většinou má spoustu času zradu prokouknout a útok nedokončí. Někdy „kořist“ ze zvědavosti sleduje až ke břehu, a tam se od ní znechuceně odvrátí. Když se přece jen splete, pak je to náhoda jedna ze sta. 

Na řekách je situace přece jen o chlup lepší. Zde rybáři pomáhá proud, pěna na hladině a zákal. Ryba si potom nemůže dobře prohlédnout falešnou kořist a záběr je častější. 

Nejvíc bolenů se drží v proudech pod splavy. A právě zde ve zpěněných vývařištích se dá objevit nefalšované dravčí eldorádo - co hod, to záběr. Pozor, záběr ještě neznamená rybu na břehu. Když je rybář pohotový a má štěstí, zužitkuje tak sedm záběrů z deseti. Bolen je při výpadu příliš zbrklý, při útoku se občas mine, nebo do nástrahy udeří ze zvědavosti zavřenou tlamou.

Ve světle těchto okolností by se mohlo zdát, že nástrahy vyzbrojené trojháčky (třpytky, wobblery) budou chytlavější a mnohem účinnější než ty jednoháčkové (gumy). Jenže žádný pohled není nikdy úplně černobílý.

Rotačka a wobbler se hodí spíš do stojatých či pomalu plynoucích vod. Naopak guma je tím pravým ořechovým pro lov bolenů v proudech. Výhoda nasazení je zřejmá – spočívá v minimálním odporu při tažení. Guma díky aerodynamickému tvaru řeže vodu jako nůž máslo; takže se rybář může v pohodě soustředit na útok dravce a nemusí „zápasit“ s nástrahou.

 

Štíhlý dravec z proudu.

 

Další výhody gum

Jednoháček gumy má obrovskou výhodu v tom, že snižuje riziko „dorasování“ ryby. Přímo s tím souvisí i další klad – háček se snadněji a rychleji vyprostí, čímž se ušetří nějaká ta vteřinka, kdy je úlovek mimo vodu. Zkrátka: jednoháček = minimum škod!

Ve prospěch gumek hovoří i jejich nižší cena v porovnání s ostatními vláčecími nástrahami. Tato skutečnost mi umožní „kouzlit“ – tj. nebát se vázek. S levnou gumou často šmejdím mezi ponořenými větvemi, prochytávám pařezovky, provádím těsnoty pod podemleté břehy a převislé větve u protějšího břehu a nasazuju je i do míst, která by jiný kolega bez náhozu spěšně opustil. Dlužno dodat, že právě zde se rádi dravci zdržují, a tak případné ztráty gum bývají vyvážené četnějšími záběry.

Twistery a rippery na boleny používám často. Mají totiž ještě jednu obrovskou výhodu. Jak jsem zmínil výše – guma na jiggové hlavičce je perfektně aerodynamická. Neklade skoro žádný odpor ve vodě a samozřejmě ho neklade ani ve vzduchu. Díky tomu se dají nahnat potřebné metry při dlouhých náhozech. Bolen je neuvěřitelný plachý a také bystrozraký, takže na něj lov z dálky opravdu platí.

 

Gumy zn. Relax mi každou sezónu přihrají několik slušných bolenů.

 

Bolen vs. gumy

Do gum praští bolen stejně zuřivě jako do ostatních vláčecích nástrah. Úder a první nápor je přímo ďábelský! Bez dostatečně povolené brzdy je nemyslitelné rybu zvládnout. Kdysi jsem lovil na tužší prut a průtažný vlasec, dnes používám pravý opak -  chytám na měkčí vláčák a tenkou pletenku. Výhodou této kombinace jsou dlouhé náhozy a hlavně spolehlivý zásek. První ostrý výpad bolena utlumí pružný prut, brzda navijáku pak prohrkne s mírným zpožděním. Obvyklým jevem je, že se na hladině udělá závar a „píchlý“ dravec překotně prchá po proudu. Nikdy se netlačí ke dnu, bojuje „férově“ ve sloupci, takže ani nehrozí žádné nebezpečí střetu s vázkou. V průběhu boje se však ryba brzy vysílí. Jakoby úvodní prudký výpad vysál maximum její energie.

 

Na gumu si bolen umí pěkně vyšlápnout!

 

Jaké gumy použít?

Velikost nástrah tradičně závisí na délce rybek v dotyčné lokalitě. Hned po dravčí zahájené, kdy jsou pobřežní partie plné potěru, nedám dopustit na třícentimetrové mikrotwistery (nejlépe průsvitné se stříbřitými glitry) precizně imitující titěrné rybičky. Naopak na vrcholu sezóny – v říjnu, neváhám nasadit až dvanácticentimetrové kousky. Někdy mi připadá, jakoby boleni přesně věděli, jak v průběhu roku kořist v jejich okolí roste a o ostatní velikosti nejeví zájem. Nejčastěji používané rozměry gumiček tedy leží někde mezi 4 – 10 cm.

Na boleny vybírám spíše gumy světlejších odstínů – bílou, slonovou kost a stříbřitou. Místně, nebo za určitých okolností (špatné světelné podmínky – přikalená voda, vodní květ, rozednívání, soumrak) zaujmou dravce i fluo barvy – oranžová či zářivě zelená. Tmavé odstíny – hnědá, fialová, lahvová vyprovokují bolena spíš náhodně, a to ještě u dna v závěru roku. Kupodivu je velmi účinná černá barva, zvláště pak v čisté vodě a za slunečna. Jako tradičně vše závisí na momentální náladě ryb. 

Přiznám se, že boleny minimálně chytám na smáčky. Ovládání gum s aktivní prácí ocásku mi připadá snadnější. V účinnosti jsou twistery s rippery plně srovnatelné.  

 

Všechny tyto gumky dokážou bolena přinutit k výpadu. Pestré modely se hodí do špatných světelných podmínek.

 

Jak s nimi chytat?

Nástraha sama málokdy dopomůže k úlovku, důležitější je spíš způsob jejího oživování. Protože je bolen víceméně povrchovou rybou, gumy vodím nejčastěji maximálně do metru pod hladinou. Teprve v pozdním podzimu ji spouštím níž. 

Při náhozech se přednostně soustřeďuji na okraje vody a blízké okolí překážek v toku. Záběr od bolena však může přijít kdekoli a kdykoli. Jeho putování vodou někdy spíše připomíná zavazování šněrovačky, než nějakou plánovanou trasu. Takže není ani na škodu vláčet napříč toku, nebo nástrahu svižně stahovat po vodě.  

Ideální stav ovšem nastává, když bolen sám sebe prozradí hlučným zálovem – potom palbu soustředím právě tam. Jakmile se nástraha dotkne hladiny, ihned ji zprudka rozjedu. Naviják roztočím na vyšší obrátky a současně pohybuji špičkou prutu dopředu – dozadu, aby se guma ve sloupci propadala. Rychlost přitahování je důležitá proto, aby si dravec „kořist“ nestačil prohlédnout a zaútočil impulzivně. 

Pokud usiluji o rybu, kterou vidím jen proplouvat, snažím se jí poslat nástrahu přibližně půl metru za ocas. Na její dopad a rozjezd bolen zaregistruje postranní čarou, často pak zaútočí z otočky naslepo. Domnívám se, že právě moment překvapení hraje hlavní úlohu při přelstění těch nejopatrnějších a největších kusů. Jo, to jednou…

 

Pokud bolen netuší zradu, dokáže nástrahu nasát hodně hluboko.

 

Útok z přímého přenosu

Jo, to jednou… jsem pásl na přehradě po okounech. Zrána pár jsem kousků vyšťáral v mělké pařezovce, ale se stoupajícím sluncem na obloze se ježatci stáhli bůhvíkam. Napadlo mě, že by mohli být zašití ve větší hloubce podél skal. A tak jsem se hned přesunul.

Měním navázanou rotačku za twister a doufám, že má snaha nevyšumí naprázdno. Při pochytávání klikaté zátoky dorazím k vysokému skalnímu masivu, který se kolmo zařezává do jezera. Chtě nechtě se na chvíli stávám horolezcem. S prutem v zubech zdolávám asi patnáctimetrový sráz. Po napínavých okamžicích se vydrápu na vrchol. Rozhlížím se po krajině a lituji, že s sebou nemám foťák. Zrak mi sklouzne na hladinu. 

Ha! Šálí mě zrak? Ke skále, na které stojím, míří výstavní bolen. Dravec nespěchá, zvolna reviduje své teritorium. Popadne mě rybářská horečka. Jen musím dát pozor, abych nespustil lavinu z drobných kamínků. Nahazuji až je ryba přímo pode mnou.

Kdybych stokrát hodil, nikdy bych se netrefil lépe! Twister zajede pod hladinu kousek za ocas proplouvajícího dravce. Spatřím záblesk obracející se ryby a zároveň i gumu mizející v rozeklané tlamě.

Švih!

Žádný boj se ale nekoná. Nestačil jsem vyrovnat prověšený vlasec a dravec falešnou kořist v mžiku vyplivne. A je fuč!

Smutně stahuju gumu zpět. Až dodatečně mi dochází, že kdyby se zásek zdařil, čekalo by mě opět šplhání po skále. Tentokrát ovšem za daleko drsnějších podmínek. Zdolávání čtyřkilového bolena s prutem v zubech by asi nebylo nic moc. V lepším případě bych musel navštívit svého dentistu, v horším případě by mě čekal pád ze strmého srázu.

S výsledkem setkání jsem brzy smířen. Bolen je zase o něco zkušenější a já si odnáším zážitek, který mi nikdo neodpáře.

 

Takhle to mohlo dopadnout, ale nedopadlo...

 

Text a fota: ToRo