Ze začátku jsem nasadil peří a zkusil s ním prochytat slibné tůně, záběru jsem se ale nedočkal. Nasadil jsem tedy třpytku Hammer velikosti 00 a v další tůni mi po ní dvakrát vyjel pstruh tak 23 cm. Ani jsem ho nesekal. Stačilo mi, že ryby nají o moji nástrahu zájem a že tady vůbec nějaké jsou.

Foto: A. Havránek Plný elánu jsem se připlížil k další tůni a zkusil ji prochytat odspodu, ovšem bez úspěchu. Obešel jsem ji a přikradl se po indiánsku ke stromu nad vtokem do tůně. Díky polarizačním brýlím jsem viděl, jak za třpytkou jede nápadně světlý pstruh. Na potřetí zabral a za chvilku byla na břehu sedmadvacítka. Moje radost neznala mezí. V dalších tůních jsem měl několik záběrů, ale žádný jsem nesekl. Až přišla vcelku nenápadná průtočná tůňka, která ovšem měla na jedné straně keř zasahující až do vody. Pod ním musela být pěkná ryba. Hned po prvním povedeném hodu mi do třpytky ťuknul pstruh. To se opakovalo ještě dvakrát, než jsem ho zasekl. Měl pěkných 31,5 cm. Takových ryb na Svratce, kde chytám, moc není, a tak mně už do úplné spokojenosti nescházelo nic. To hlavní ale mělo teprve přijít...

O pár tůněk dál proti proudu jsem narazil na jednu, která podle mne musela ukrývat největší rybu celého úseku. Proházel jsem ji asi dvacetkrát, ale bez úspěchu. Se slovy „to není možný” jsem nasadil Salmo Hornet v barvě pstruha. Bohužel jsem však hned na první hod trefil větve, a tak jsem ho raději utrhl, abych si nepoplašil nejlepší tůň. Říkal jsem si, že si pro něj dojdu, až toho pstruha jako prase chytnu. Další wobler v krabičce byl opět značky Salmo v barvě potočáka (dlouhý 5 cm).

První hod nic. Druhý hod rána jako z děla, a pak to šlo velice rychle. Voda se zažlutila, vystřelilo torpédo, skočilo přes větve na jednu stranu a hned zase zpět a jako zázrakem se nikde nezachytlo. Pstruh si to naštěstí namířil ke mně po proudu a ve stálých saltech mě minul. Skončil v tůňce pode mnou, kde se mi ho podařilo přivést ke břehu a chytit do ruky. Když jsem ho vynesl na břeh, ruce se mi třásly tak, že jsem ho ani nemohl změřit. A když se mi to podařilo, nemohl jsem zase věřit svým očím – 41 cm! Pro mě rekord a překonání magické „pstruží” hranice.

Pomalu jsem to sbalil a šel zpět k autu. Vodou se mi to zdálo daleko, ale byl jsem sotva 100 m proti proudu. U auta jsem se podíval k tůni, kde jsem začínal a kde jsem neměl záběr. Už jen tak pro jistotu jsem to zkusil... a byl z toho pstruh 35,5 cm.

První lov na tomto malém revíru tedy probíhal jako v nádherném snu. I při dalších docházkách jsem chytl mnoho pěkných ryb. Prakticky v každé lepší tůni byl pstruh nad 30 cm. V těch nejlepších byly ryby nad 35 cm. Nad 40 cm jsem se už nedostal, ale několik takových ryb mi spadlo! Zdolávat takovou rybu na malém prostoru mezi spoustou větví je zážitek a ryba tady má při souboji větší šanci na vítězství než rybář. I to ale patří k lovu na těchto vodách.

Lov pstruhů na malých tocích mně přinesl mnoho krásných zážitků, a tak chci příští rok zkusit navštívit další pstruhové potoky a změřit své síly s místními kropenatými krasavci. Doporučuji proto tento lov každému, kdo má rád aktivní druh lovu. Připravte se ovšem na to, že musíte velmi přesně nahazovat, umět se nepozorovaně plížit k vodě, házet v leže a kleče, prodírat se dvoumetrovými kopřivami, trním a bůhví čím ještě. Odměnou za to všechno jsou nezapomenutelné zážitky, které vám už nikdy nikdo nevezme.