Nastává soumrak a pod hladinou ožívají ty největší jezerní ryby.

A rybářova mysl, oddávající se poezii hvězdných dálek, je ve vteřině opět ve střehu. Z padlé hvězdy je svítící zelená anténka anglického splávku, a ze startujícího letadla klasický cejní záběr – zvedák, který se nesmí uspěchat. Po několika vteřinách přichází zásek. Matchový prut se ohýbá, boj ale není urputný ani dlouhý – za chvíli to již na hladině šplouchne a objeví se silueta cejního těla – talíř z roztaveného stříbra surfující po vodě k bortu mé pramice. Vypadá to, že ryby konečně najely do zákrmu! Přání je vyplněno a mé rybářské srdce se raduje radostí dobrodruha, který právě našel svůj poklad na stříbrném jezeře...

Nejlepší čas usednout do loďky a vydat se vstříc vysněnému úlovku.

Lov kaprovitých ryb

V minulém článku jsme si rozvyprávěli příběh, který píše letní rybářská noc. Chopili jsme se vesel a za doprovodu jejich šplouchání vydali vstříc nočním predátorům, kteří pod příkrovem tmy opouštějí svoje denní úkryty a lační po něčem k snědku. Teď, na sklonku léta, nám zbývá napsat druhou kapitolu našeho příběhu, a tou je noční lov kaprovitých ryb. Ten vyžaduje zcela jinou techniku, než je tomu v případě chytání dravců. Základem úspěšného lovu kaprů, cejnů a dalších kaprovitých ryb je přesná indikace záběru, s níž mohou být na nestabilní loďce, a navíc ve tmě, nemalé problémy. Proto je třeba ke standartním proprietám, které používáme při plavané či položené, přidat ještě některé vychytávky , umožňující lov ve tmě. Tou nejdůležitější je kvalitní osvětlení, která nám, denním tvorům, musí vykompenzovat zrakový handicap, který ve tmě máme.  Vždyť si vezměme jen takovou maličkost, jakou je navázání háčku. Zatímco za denního světla je správné umístění háčků na vlasec zcela rutinní záležitostí, v noci se může stát úkolem prakticky neřešitelným, hlavně ve chvíli, kdy chybí to nejdůležitější – dobré světlo. Být připravený na tmu – to je první přikázání nočního rybolovu. A základním předpokladem pro naplnění tohoto přikázání je vlastnit kvalitní světlo. Světlo potřebujeme v noci v podstatě na všechno: signalizaci záběru, umísťování nástrah na háček a veškeré drobné mechanické práce s naší sestavou; silnější světlo pak pro zdolávání a manipulaci s rybou, balení náčiní, zpáteční cestu i zaparkování lodi. Bez světla jsme doslova utopeni ve tmě a mizí naděje na jakýkoli úspěch. 

Také kapraři se na velkých jezerech snaží přiblížit k rybám co nejblíže.

Naším prvotním úkolem je bezpečně rozpoznat záběr. U všech rybolovných technik, které běžně používáme při lovu kaprovitých ryb, máme vždy nějaký signalizátor záběru, na nějž je třeba dobře vidět. U položené jsou to většinou číhátka, u plavané splávek, při lovu na feeder špička prutu. Stejně důležité, jako mít k dispozici kvalitní světlo, je umět uvést naše plavidlo do pokud možno absolutního klidu, v němž jsme schopni rozpoznat i jemný záběr. Tyto rybolovné techniky vyžadují cizelérskou rybařinu, přesné hody do zákrmu, tiché a klidné chování při lovu a citlivou indikaci záběru. Na plující, kývající se, či otáčející se loďce je proto lov kaprovitých ryb velmi složitý, ne-li přímo nemožný. 

A jak tedy z tohoto pohledu jednotlivé způsoby lovu při nočním chytání z loďky obstojí?

Položená 

Když jsem začal jako kluk chytat ryby na Lipně, lovili jsme plotice, cejny a kapříky klasicky na položenou s bílými polystyrenovými policajty, zavěšenými mezi druhým a třetím očkem našich sklolaminátových prutů. S touto výbavou a sáčkem uvařených kolínek jsme za rybami vyráželi čas od času i na loďce. Někdy to však bylo těžké pořízení. Už jen zakotvit loďku tak, aby byla pokud možno v  klidu a netočila se ve vlnách jako čamrda, byl často obtížný úkol. Za klidného a bezvětrného počasí to ještě šlo, jakmile se však zvednul větřík a zrcadlovou hladinu rozčeřily vlnky, začínala hra nervů. Číhátka na vlasci lítala jak jojo na niti, co chvíli mizela ze zorného úhlu někam na hladinu, aby při dalším zhoupnutí loďky vystřelila nahoru a přišpendlila se až téměř k prutu. Takováto „položená“ daleko více připomínala jízdu na horské dráze. Jak by měl člověk na této houpačce rozpoznat jemný cejní záběr? Hru nervů v tomto případě většinou vyhrál vládce moře (i toho Šumavského) Poseidon a člověk si s brbláním sbalil nádobíčko a vydal se ke břehu.

Při nočním lovu na položenou (ať už ze břehu či z loďky) je důležité, aby bylo na signalizátory záběru dobře vidět.

A co v tomto případě platí pro chytání přes den, je mnohonásobně umocněno při nočním rybolovu, kdy se k problémům se stabilitou plavidla přidává i otázka vhodného osvětlení.

Při lovu na položenou s číhátky bývala dříve naší tradiční „světelnou zbraní“ obyčejná svíčka, umístěná v zavařovací sklenici.  S tímto způsobem nasvícení místa lovu se můžeme ještě i dnes při rybařině setkat, z mnoha dobrých důvodů se však už od něj ustupuje. Přestože totiž živé chvějící se světlo působí velmi poeticky, má řadu praktických nevýhod. Vydává jen slabé světlo, které nikdy číhátka neosvítí úplně dokonale, což může být hlavně u jemných záběrů velký problém. Navíc je její otevřené světlo vystaveno přírodním vlivům – i v zavařovačce nám ji může sfouknout vítr, nemluvě o dešti. K tomu je už někde používání otevřeného světla při lovu zakázáno. 

Proto je mnohem lepší využít číhátka s osvětlením nebo jiný druh světelné či zvukové signalizace záběru. Na číhátka je možné připevnit chemické světýlko nebo použít swingery s vlastním světlem. Mezi nesvětelné způsoby signalizace záběru patří například rolničky, připevněné na špičku prutu (často se používají při lovu úhořů) nebo klasické „pípáky“, uplatňované však zejména při lovu kaprů ze břehu. Další z možností je zkusit použít některý z méně tradičních způsobů lovu na položenou. Slušné úspěchy jsem měl v noci při lovu „na cit“, kdy máme prut v ruce a záběr indikujeme jen podle pohybu vlasce, jejž držíme mezi prsty. 

Při nočním lovu na položenou je kromě kaprovitých ryb častým úlovkem i úhoř.

S indikací záběru při nočním rybolovu nám pomohou tyčinková chemická světýlka, tzv. lámačky.

Osobně však při lovu z loďky na položenou (i v noci) nejvíce preferuji lov s převáženým splávkem – tzv. na panáka. Panákové chytání se uplatňuje zejména na tekoucích řekách, ale i při nočním lovu z loďky na stojaté vodě je velmi účinné. Chemické světýlko, umístěné na anténce „brčka“, má svoji poetiku, záběr je většinou hezky čitelný a dobře kontrolovatelný. Takto nemusíme lovit jen ryby kaprovité, ale například i úhoře na rousnice. Chvíle, kdy nám při rychlém, trhaném úhořím záběru mizí světýlko se splávkem pod hladinu, patří podle mě k těm vůbec rybářsky nejkrásnějším a nejvděčnějším.  Na položenou s pevným splávkem můžeme lovit pouze na mělčích místech, kde jsme schopni dostat nástrahu i se zátěží ke dnu. V hlubších vodách můžeme při tomto způsobu lovu použít místo klasického panákového brčka převážený klouzavý splávek. Tím už se však blížíme k další technice, kterou lze při nočním lovu z loděk použít, a tou je plavaná.

Plavaná

Plavaná je ze své podstaty pro lov z loďky vhodnějším způsobem lovu než klasická položená a pro chytání za tmy to platí dvojnásob. Plavaná nevyžaduje tak nekompromisně pevnou stabilitu plavidla, neboť indikátorem záběru je splávek na hladině, který bezprostředně nereaguje na pohyb lodi. Přesto je i tu správné a stabilní zakotvení alfou a omegou úspěšného a pohodlného lovu, a to nejen kvůli rozpoznávání záběru, ale například i proto, abychom měli stále přehled o lovném místě a nahazovali udici s nástrahou spolehlivě do zákrmu.

Dlouhým matchovým prutem se na loďce obtížněji manipuluje, při dobrém zvládnutí techniky si však můžeme i noční plavanou náležitě vychutnat.

Pro indikaci záběru je nejlépe využít tyčinková chemická světýlka, tzv. lámačky (před započetím lovu je musíme „zlomit“, aby začaly vydávat světlo), které lze běžně zakoupit v rybářských obchodech v různém barevném provedení. Ne všechny výrobky jsou však úplně spolehlivé, a tak je třeba mít v zásobě více balíčků pro případ, že by se po zlomení tyčinky kýžená světelná reakce nedostavila.  Tyčinka se připevňuje ke splávku za pomoci přiložené trubičky, některé splávky jsou opatřeny přímo dutou anténkou, do které se světýlko vkládá, nebo vyměnitelnou anténkou, kterou za tmy nahradíme chemickým světýlkem. Klasické chemické světlo nám může vydržet i několik nočních docházek, ihned po návratu z lovu je však musíme vložit do mrazáku, neboť chlad zastavuje reakci, při níž vzniká světlo, a tuto našetřenou světelnou energii použijeme při příštích docházkách k vodě. 

Chemické světýlko, které nahradilo anténku anglického splávku, je ideálním indikátorem záběru při nočním lovu kaprovitých ryb.

Právě noční chytání na anglické splávky, jak už jsem nastínil v úvodní reflexi, považuji za jeden z nejkouzelnějších způsobů lovu.  Zároveň však při něm na nějaké poetické rozjímání nezbývá většinou čas. Noční chytání na plavanou nás nutí, abychom byli neustále ve střehu, a je i hodně o zkušenostech. Třeba jen rozpoznat opatrný záběr na světýlku není vůbec jednoduché. Je opravdu velký rozdíl sledovat jemný cejní zvedák na splávku za denního světla a v noci na chemickém světýlku. To mohu doložit úsměvnou příhodou s jedním mým kamarádem, který předtím, než jsem ho vzal v noci na ryby, neměl s tímto způsobem lovu žádnou zkušenost. Zakotvil svou loďku asi 15 m ode mě, zakrmil se, ale zatímco já chytal cejny a kapříky téměř na hod, on na svém lovném místě nebyl schopen vytáhnout rybu. Jak se ukázalo, důvod nebyl v tom, že by mu ryby do zákrmu nenajely, ale jeho necvičené oko prostě nebylo schopno jemné záběry na světýlku vůbec rozpoznat. Dopadlo to nakonec tak, že jsem mu na patnáctimetrovou vzdálenost ze své loďky musel určovat záběry a radit, kdy má zaseknout, a kamarád si tím velmi pomalu na specifičnost noční plavačky zvykal. 

Feeder

Lov s feederovou udicí vyžaduje především stabilní umístění našeho prutu, neboť záběry rozpoznáváme na jeho jemné špičce. Na loďce, na níž i při sebelepším zakotvení nemůžeme zajistit takovou stabilitu, jako při lovu ze břehu, je lov „na špičku“ velmi složitý. Dočetl jsem se o rybářích, kteří na feeder z loďky běžně chytají, sám jsem to však nikdy nezkoušel a ani osobně neznám nikoho, kdo by se tomuto způsobu lovu věnoval. Pokud jsme s feederem natolik spjatí, že si ho budeme chtít vzít i na loďku a nahodit feederové krmítko přes bort lodi do letní tmy, můžeme si pomoci opět chemickým světýlkem, které připevníme ke špičce prutu. Přesto se domnívám, že feeder najde mnohem smysluplnější uplatnění, než je noční lov z loďky.

V noci jsou při chuti i malí násadoví kapříci.

Poklad na stříbrném jezeře

V tomto letním rybářském nokturnu nebyly ani zdaleka zmíněny všechny možnosti, které nám nabízí noční lov z loďky. Jen o specifické kráse stražení na úhoře by se dalo napsat mnoho samostatných článků. Stejně tak o lovu sumců s vábničkou nebo o jezerním muškaření, kterému lze holdovat i v čase, kdy naše mateřská hvězda zapadne za obzor. Povídání o těchto technikách a formách lovu si však nechme třeba na příště, na dobu, kdy léto se spalující vervou a intenzitou opět vtrhne do našich životů a vybídne k sepsání nových rybářských příběhů. Nyní se však krátí čas jeho panování, stejně jako se krátí denní doby lovu. Na noční rybářské výpravy nám už tak letos příliš času nezbývá. A proto si ještě v rychlosti řekněme, že při lovu za tmy, a to nejen z loďky, musíme kromě všeho výše zmíněného pamatovat i na celou řadu dalších věcí.

Kvalitní světlo budeme potřebovat nejen pro indikaci záběru, ale i ke všem běžným úkonům, jejichž provedení nám komplikuje tma.  Součástí rybářské výbavy by proto rozhodně měla být svítilna, připevněná pružnou textilií k hlavě –  tzv. čelovka. Kvalitní čelovka splňuje veškeré požadavky, které jsou po dobrém nočním světle vyžadovány: je lehká, vodotěsná, dává možnost zaostření i nastavení světla do potřebné polohy a hlavně nám na rozdíl od klasické baterky nechává obě ruce volné. Na čelovce bychom neměli šetřit a vybrat opravdu kvalitní výrobek, pokud možno s náhradní baterií, uloženou přímo ve svítilně.

Při přípravě na noční lov musíme pamatovat i na skutečnost, že v noci se výrazně mění teplotní podmínky. Zvláště ke konci léta bývají noci chladné, a proto obdobně jako legendární limonádník z kultovního westernu nesmíme rozhodně zapomenout na „teplé prádlo“. Nevhodné a nedostatečné oblečení dokáže lov velmi znepříjemnit – drkotání zubů sice rybám nevadí, ale nám může noční chlad, zalézající pod kůži, rybařinu zcela otrávit.

Pokud však nic nepodceníme a vyrazíme v noci na vodu připraveni a zároveň se srdcem otevřeným dobrodružstvím a nemýdlové romantice, budeme si lov bezezbytku užívat. Najdeme ten ztracený a už skoro zapomenutý poklad na stříbrném jezeře.

Čas strávený na rybách se do běžného času života nezapočítává, říkal Jan Werich. O nočním lovu to myslím platí dvojnásob. Možná při něm dokonce omládneme, a ani nebudeme potřebovat padající hvězdu, plnící nám naše nejtajnější přání.

Ulovit se však dají i poněkud větší kousky.

Text: Tomáš Lotocki

Foto: autor, Milan Rozsypal