Je tu soumrak, blíží se čas hvězd a velkých nočních ryby.

 

Psal jsem také o rybách, které v noci opouštějí svoje úkryty, aby naplnily svoje žaludky, i o tom, jakou je třeba zvolit loveckou strategii, aby je upoutalo sousto, ve kterém se skrývá hrot naší udice. A nezapomněl jsem nikdy zmínit ani to nejpodstatnější, totiž že za svoji trpělivost a nezdolnost můžeme být odměněni skutečně trofejním úlovkem, protože právě v noci vstupují na scénu opravdoví králové našich vod.

 

Noční lov z loďky

A přece existuje ještě jedna důležitá kapitola mého rybářského života, kterou píše noc a jíž jsem zatím nepřeložil do obyčejného jazyka, kterým se mezi sebou my rybáři dorozumíváme. Jedná se o noční lov z loďky. Tento způsob lovu je pro mě vrcholem rybářské poezie. Pohled na temnou siluetu rybářovy loďky v měsíčním světle mi vždy připomene výjevy ze starých čínských akvarelů. Rybář se svojí pramicí jako by byl v té chvíli přirozenou součástí hladiny, podobně jako vodní pták nebo list unášený proudem. Nikdy nezapomenu na první rybářskou noc, strávenou na loďce pod hvězdami. A hadovité tělo úhoře, které se vynořilo u bortu lodi z černých hlubin, se stalo na dlouhá léta součástí mých klukovských snů a fantazií, podobně jako hrdinové z dobrodružných filmů a románů.

 

Loďka na hladině při západu slunce v sobě tají opravdový kus rybářské poezie.

 

Celý školní rok jsem se pak vždy těšil na ten pomyslný prázdninový balíček rybářských laskomin, jehož neodmyslitelnou součástí se stala loďka.  Trvalo však ještě řadu let, než mě dospělí pustili na loďku samotného a další roky, než jsem směl zůstat na vodě se svými pruty i po západu slunce. Lov z loďky totiž s sebou nese také řadu rizik. I v našich podmínkách může být nebezpečný a zrádný. Nespláchne nás sice desetimetrová vlna jako na moři ani na naši pramičku nedostane zálusk velký bílý žralok, ale i taková poctivá středoevropská bouřka, která nás zastihne během noci vprostřed rozbouřeného jezera, dokáže natropit spoustu neplechy. Usednout v noci do loďky tedy každopádně vyžaduje mnoho rybářských i životních zkušeností.  Je zapotřebí umět správně vyhodnotit situaci a rychle se rozhodnout.  Ustoupit mnohdy znamená zvítězit. Někdy nás tato opatrnost a respekt k vodnímu živlu sice připraví o pár rybářských zážitků i zajímavých úlovků, nicméně zdraví je určitě přednější a z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že ryby nám v budoucnu tyto ztracené okamžiky mnohonásobně nahradí.

Tento dvoudílný článek bude tedy věnovaný tématu lovu ryb z loďky, a to zejména s důrazem na jeho noční podobu. Představíme si jednotlivé rybolovné techniky z pohledu jejich možného uplatnění při chytání z rybářského plavidla. Přitom si řekneme další důležité věci, například jak správně zakotvit, jak se při nočním lovu na lodi chovat a na co musíme vždy pamatovat, pokud se chystáme na výpravu na otevřenou vodu. Než však vytáhneme vesla a nastartujeme elektromotory, řekněme si nejprve, v čem všem nám může být loďka i v našich podmínkách užitečná.

 

Proč lovit z loďky?

Odpověď na tuto otázku je víceméně prozaická: Člověk je tvor nejen denní, ale i suchozemský. Má proto jen jedinou možnost, jak se suchou nohou přiblížit k tvorům, kteří obývají svět, jemuž vládne voda – použít plavidlo, tedy rybářskou loďku. Lov z loděk v sobě netají jen krásu a poetiku, ale má také jasný praktický smysl a účel – rozšiřuje naše rybářské pole působnosti do míst, kam ruka suchozemcova, jejíž prodlouženou částí je v tomto případě rybářský prut s vlascem a udicí, prostě nedosáhne. Už tisíciletí se lidé vydávají po řekách, jezerech, mořích i oceánech na nejrůznějších rybářských plavidlech vstříc těm největším úlovkům. Na mnoha místech naší planety se rybář bez lodi vůbec neobejde – je jeho nezbytným pracovním nástrojem podobně jako rybářská síť nebo udice s nástrahou. V našich podmínkách je tomu trochu jinak a plavidla (ať už tradiční rybářské pramice, nebo moderní nafukovací čluny, rybářské kajaky či Belly Boaty) jsou pouze doplňkovou rybářskou výbavou, jejichž využití je omezeno jak charakterem našich vod, tak i rybářskou legislativou. Podstatnou část našich revírů totiž tvoří nevelké říční toky nebo nádrže menších a středních velikostí, na nichž rybář bez problémů dopraví nástrahu do potřebných míst přímo ze břehu pouhým nahozením. Z těchto, ale i z některých dalších důvodů je proto lov z loděk či zavážení návnad a nástrah na většině takovýchto vod zakázáno. Pokud chceme rybářskou loďku smysluplně využít, musíme se zaměřit na velké řeky (Vltava, Labe, Morava), a zejména na přehradní nádrže. Loďka je zkrátka našim nedocenitelným pomocníkem všude tam, kde se k těm nejzajímavějším loveckým místům nelze dostat tak snadno ze břehu. Také při vyprošťování zaseklých udiček z různých vázek hraje svoji důležitou roli (člověk se až hrůzou otřese při pomyšlení na ty stovky ba tisíce třpytek, woblerů, ale i plaváčkových splávků, krmítek a nejrůznějších montáží, o které by přišel, kdyby si nemohl s loďkou zajet nad místo uváznutí a svoji udici tak přece jen zpod kamene, či jiné vodní překážky vyprostit). 

 

Mnozí rybáři možná stále netuší, že lovit přívlačí můžeme s úspěchem i za snížené viditelnosti.

 

Způsoby lovu z loďky

Rybářskou loďku lze využít dvěma hlavními způsoby. Prvním z nich jsou činnosti, které předcházejí samotnému lovu ryb. Sem patří například mapování profilu vodního dna za použití echolotu, zakrmování lovného místa a dopravování (zavážení) nástrah. Pro tyto účely používají loďku zejména kapraři nebo sumcaři, kteří si za pomoci loďky zmapují terén, zakrmí, navezou nástrahu, ale samotný lov praktikují z pohodlnější základny na břehu. Loďku pak pochopitelně používají i při zdolávání větších úlovků. Druhou z možností je použít rybářské plavidlo při samotném lovu 

Dopředu je třeba říct, že se tento článek zaměří pouze na rybářské techniky a způsoby lovu, které lze praktikovat v našich podmínkách, a pomineme tedy například oblast mořského rybolovu. Lov na moři je s plavidly nejrůznějších typů pochopitelně neodmyslitelně spjat a pokrýt všechny jeho možné podoby zcela přesahuje možnosti i tématiku tohoto článku. Stejně tak by bylo jistě zajímavé psát o lovu nilských okounů na Asuánském jezeře v Egyptě, arapaim a jiných amazonských monster v brazilských deštných pralesích a obecně o způsobech lovu ryb z loďky na světových řekách a jezerech.  My však svou rybářskou bárku zakotvíme v tuzemsku, neboť i naše podmínky, přestože zde rybářství z loděk nepatří mezi dominující způsoby lovu, nabízejí mnoho možností pro použití plavidla. Nejde však jen o to vybrat si vhodnou rybolovnou techniku, ale lovu z loďky musíme přizpůsobit i naše rybářské náčiní. Týká se to třeba výběru vhodných prutů (zejména s ohledem na jejich délku), ale i celé řady dalších rybářských propriet. Na druhou stranu nám loďka dovoluje použít různé pomůcky, které při lovu ze břehu nevyužijeme. A o tom všem bude řeč v následujících řádcích, v nichž si představíme jednotlivé rybolovné techniky z pohledu lovu z loděk (a speciálně ještě v nočních hodinách).

 

Stmívání je tím nejlepším časem pro lov přívlačí – na vodě však můžeme v klidu vydržet i po západu slunce.

 

Klasická přívlač

Jednou z nejčastěji praktikovaných technik při lovu z loďky je přívlač, která je postavena na znalosti terénu a aktivním vyhledávání ryb na osvědčených místech, kde se dravci nejčastěji zdržují.  Rybáře, lovícího přívlačí na „velké louži“ ze břehu, bychom mohli přirovnat k mlsnému kocourovi, který lačně obchází misku se smetanou, ke které však nemá přístup. Zato loďka nám umožňuje pohodlně slíznout tuto smetanu v podobě pařezišť, různých terénních zlomů či propadlin, které dravci vyhledávají. Na tato místa se s pomocí loďky a echolotu snadno dostaneme a můžeme je důkladně prochytat i s vyhlídkou, že nebudeme nástrahy zdaleka tolik trhat jako při lovu ze břehu.  Zkrátka vláčkař, který se skamarádil se svojí lodí, je jako gurmán, kterému je dovoleno vyzobávat rozinky z koláče, zatímco lovec, přešlapující po břehu, je odkázán na suchou skývu chleba. 

Využití plavidla při lovu přívlačí má i své další výhody: s vláčkou nemusíme setrvávat na jednom místě, neboť se snažíme většinou prochytat větší prostor. Často tedy nemusíme ani kotvit a lov proto tolik neovlivňují vnější přírodní podmínky, jako jsou vlny a silný vítr. Přívlač je také mobilní rybolovná technika, při níž sebou k vodě netaháme množství těžké bagáže, a to využijeme i při lovu z loďky. Mimo jiné nám to umožňuje chytat i z malých plavidel, jako jsou různé rybářské čluny nebo Belly Boaty, jejichž využití je například při plavané nebo položené prakticky vyloučeno. 

 

K lovu přívlačí můžeme využít i moderní rybářská plavidla, jako jsou Belly Boaty...

 

...nebo nafukovací čluny.

 

Plavidlo nám při přívlači také umožňuje využít celý vějíř technik a způsobů vedení nástrahy, kterými se snažíme vydráždit predátora k záběru. Jedním z účinných způsobů lovu, které můžeme z loďky praktikovat, je například tzv. vertikální přívlač, což je chytání přímo pod špičkou prutu metodou zvedání a spouštění.

Někteří rybáři se nesprávně domnívají, že lovit přívlačí – ať už ze břehu nebo z loďky – můžeme pouze přes den, zatímco v noci je to zbytečné, neboť ryba naši nástrahu stejně neuvidí. Pravda je však taková, že noční lov přívlačí má nejen kouzlo, ale může přinést i velmi zajímavé výsledky. Pravda, denní dravce, jako jsou štiky a okouni, orientující se ponejvíce zrakem, ulovíme potmě spíše výjimečně, zato candáti a sumci si naší vláčecí nástrahu bez problémů najdou i pod příkrovem tmy. A zejména na řekách nás pak může překvapit i noční úlovek pěkného bolena, tlouště nebo parmy.

 

Hlubinná přívlač

Kromě klasické přívlače existuje ještě speciální způsob lovu dravých ryb, který se přímo váže na použití plavidla, a tím je tzv. hlubinná přívlač. Hlubinná přívlač je lov z pohybujícího se plavidla, při němž je nástraha tažena za lodí v libovolné hloubce vody. Jednoduše se dá tedy říct, že hlubinná přívlač je lov za jedoucí loďkou, kdy pohyb naší vláčecí nástraze nedává naše mechanické navíjení, ale právě jízda loďky. Rychlost, s níž loďku řídíme, ovlivňuje chod nástrahy a do velké míry určuje i naši cílovou rybu (rychleji se pohybující nástraha pod hladinou zaujme spíše bolena, pomalejší u dna candáta, apod.). Jako nástraha se při hlubinné přívlači často používá mrtvá nástražní rybka na systémku, potápivý wobler nebo i gumová nástraha s těžší jigovou hlavou. Loďku můžeme pohánět buď mechanicky veslováním, nebo lze použít elektromotoru. Elektromotor je důležitá pomůcka při chytání ryb z loďky, kterou využijeme i při jiných příležitostech, než je lov hlubinnou přívlačí. Umožňuje nám dostat se rychle a pohodlně z místa na místo. Zvláště na velkých jezerních plochách, kde chceme během jedné docházky prochytat více zajímavých lovišť, kterou jsou od sebe často velmi vzdálené, je elektromotor téměř nepostradatelnou pomůckou. Při přejíždění na větší vzdálenost za pomoci vesel sice získáváme svaly, ztrácíme však drahocenný čas, který bychom mohli věnovat samotnému lovu. 

 

Lovit hlubinnou přívlačí lze na některých revírech i za použití elektromotoru.

 

„Vousatej“ patří typické úlovky při noční přívlači.

 

A ještě jedna důležitá informace: pokud chceme lovit hlubinnou přívlačí, je zapotřebí opravdu pozorně prostudovat podmínky výkonu rybářského práva na daném revíru. Kromě pravidel, obecně upravujících lov z loděk, mohou být ještě dále upraveny podmínky pro lov samotnou hlubinnou přívlačí. Ne všude, kde je povolen lov z loďky, se smí zároveň bez omezení lovit i hlubinnou přívlačí. Například na Lipenské přehradě, kde mimochodem před pár lety přispělo nadměrné používání hlubinné přívlače k decimaci místní populace candáta, je dnes „hlubinka“ povolená pouze z plavidla poháněného lidskou silou, tedy vesly, a nikoli za elektromotorem.

 

Odměnou za odepření si několika hodin spánku nám při nočním lovu často bývá pěkný candát.

 

Přívlač však rozhodně není jediným rybolovným způsobem, který můžeme praktikovat z rybářského plavidla. Příště si proto povíme, jak z loďky políčit na kapry, cejny nebo úhoře, a to zejména na ty největší kusy, které za potravou vyrážejí až po západu slunce.

 

I denní dravec, jakým je bolen, někdy v noci zaútočí na gumovou vláčecí nástrahu.

 

Text + foto: Tomáš Lotocki