Křídla z bažanta se používají k vázání výřezových křidélek u suchých a mokrých mušek. Dnes se ovšem budu věnovat vázání z ocasních per.
Ostatní peří z bažanta nemá zvláštní vlastnosti ani využití, osobně jej používám minimálně. Tím nechci tvrdit, že kromě křídel a ocasních per se z bažanta nedá nic navázat, nicméně toto peří není z vazačského hlediska zvláště zajímavé. Jak jsem se zmínil na začátku, ocasní pera z bažanta mají široké možnosti využití. Jejich přírodní hnědá barva s lesklým měděným nádechem předurčuje tento materiál k používání u přírodních vzorů mušek. Snopečky hnědých větviček se používají nejčastěji k vázání tělíček, kdy snopeček navážeme za jejich špičku a navineme jej na ramínko háčku.
Bažant je vcelku pevný a odolný materiál, nicméně je lepší jej nějakým způsobem při vázání zpevnit. Zpevnění tělíčka závisí na jeho charakteru. Při vázání tělíčka nymf zpevním tělíčko nějakým kroužkovacím materiálem. Použít se dá cokoliv, nicméně je dobré využívat jemných barevných kombinací, které podpoří vlastnosti hnědého bažanta. Výborně vypadá kroužkování tenkým měděným drátkem, tělíčko je perfektně zpevněné a dokáže tak bez větších problémů odolávat ostrým zubům pstruha, i když je muška zaseknutá v koutku tlamy. Navíc lesklá měď v kombinaci s hnědou vypadá víc než dobře. Kromě měděného drátku používám ještě perleťové lametky nebo holografické tenké lametky v přírodních odstínech. Pokud nechcete, aby bylo tělíčko mušky kroužkované, můžete stočit snopeček větviček spolu s vázací nití do knotku nebo tělíčko před navinutím bažanta zalakovat lakem Head Lacquer nebo Body finish. Laku je potřeba nanést tenkou vrstvu, aby tělíčko potom nebylo od laku upatlané. Kromě tělíček se dají dlouhé paprsky použít i k vázání štětů nymf nebo větších suchých mušek jako jsou například májovky. Na velké májovky používám nejčastěji tři paprsky.
U nymf a mokrých mušek vždy tři až čtyři, dle velikosti mušky a její siluety. Další možností, jak se dají dlouhá ocasní pera využít, je vázání tykadel u chrostíků nebo pup. Při vázání tykadel používám tři druhy materiálů – bažant, kačer nebo jezevec. Každý z uvedených materiálů má své pro a proti.
Tykadla z kačera jsou pěkně tenká a žíhaná černou barvou, vydrží však mnohem více než tykadla z bažanta. Ty používám převážně u suchých chrostíků, protože jsou na hladině mnohem výraznější než třeba kačer.
Pokud si dobře pamatujete díl o vázání prodloužených tělíček u tiplic a vážek, i zde se bažant používal na nožičky, kdy na každém paprsku byly jeden až dva suky.
Na doprovodných snímcích si můžete prohlédnout další možnosti využití pera z bažanta v praxi.
Na závěr mého povídání vám doporučím jednu fintu. Někdy se stane, že je pero z bažanta příliš vysušené a při navíjení nebo jiné vázací technice se paprsky snadno přetrhnou. V takovém případě doporučuji pero namočit na chvíli do vody a pomalu jej vysušit v místnosti. Po namočení se pero zpevní a paprsky nebudou při vázání tak snadno praskat.
Cruncher neboli Drtič
Muška, kterou nyní navážu, se nazývá Cruncher – Drtič. Je to jednoduchá a účinná muška při chytání na tocích, ale místně se dá navázat i na stojácích. Díky svému tvaru a barvám napodobuje širokou škálu hmyzu. Tuto mušku používám převážně na řekách, kde jí umístím na horní přívěs v kombinaci s nymfou. Tělíčko této mušky je nezatížené, proto je lepší nechat mušku stáhnout koncovou nymfou. Pokud máte tenký olověný pásek, můžete u hlavohrudi udělat několik ovinů a tělíčko tak zatížit. Celou sestavu potom nahazuji šikmo proti proudu, někdy je dobré nymfy oživovat potahováním za šňůru (na jezeře stahováním do osmiček). Kromě pstruhů a jelců je to dobrá muška i na podzimní chytání lipanů, kdy jí používám v menších velikostech 16 až 18. Na jezeře umisťuji Cruncher na prostřední přívěs, nebo jako horní přívěsnou v kombinaci s pakomáry. Celou sestavu potom oživuji krátkým potahováním za šňůru. Někdy je dobré nechat mušky staticky ve vodním sloupci a udržovat s muškami pouze kontakt. Cruncher je často muška poslední záchrany, tímto přírodním vzorem neurazíte ani ostříleného pstruha, který už byl párkrát chycený.
Vázací materiál
Ocasní pero z bažanta, mokrý háček vel. 14, srpek z kohouta na nožičky, tři paprsky z pera páva a měděný drátek.
1) Mokrý háček vel. 14 upnu pevně do muškařského svěráčku.
2) Navážu vázací nit.
3) Z ocasního pera oddělím tři větvičky a navážu štěty. Vázání štětů ukončím zhruba na úrovni pomyslného protihrotu.
4) Navážu kroužkovací materiál.
5) Od ocasního pera odstřihnu tři až pět větviček (záleží na velikosti tělíčka). Větvičky navážu za jejich jemnou špičku.
6) Bobinu položím do držáku a do skřipce uchopím snopeček větviček. Postupným otáčením rotačního ramene navinu snopeček podél tělíčka.
7) Vázání tělíčka ukončím zhruba 2 mm před očkem háčku. Snopeček zafixuji vázací nití a odstřihnu jeho přebytečnou část.
8) Bobinu opět odložím do držáku a v protisměru budu mušku stejným způsobem kroužkovat.
9) Měděný drátek zafixuji vázací nití a odstřihnu zbytek.
10) Za špičku si navážu tři paprsky z ocasního pera páva.
11) Paprsky mírně zkroutím a pomocí rotačního ramene je navinu na přední třetinu ramínka háčku. Tak vytvořím hlavohruď.
12) Paprsky zafixuji, odstřihnu jejich zbylou část a nití udělám na hlavohrudi dva křížové oviny pro zpevnění.
13) Jako jeden z posledních kroků si k očku navážu srpek z kohouta.
14) Srpek uchopím do skřipce a udělám zhruba jeden až tři oviny (dle kvality srpku). Nožičky by měly být řídké, dlouhé a sklopené dozadu. Srpek zafixuji vázací nití, odstřihnu jeho špičku a všechny nožičky přetáhnu dozadu.
15) Mušku zakončím ztraceným uzlem, odstřihneme nit a hlavičku zalakuji lakem.
16) Muška je hotova!
17) Pohled shora.
18) Pohled zdola.
Text a fota: Tomáš Vítek (Tomucha)
Perfektní jako vždy.