Chytej.cz
NOVINKA 2018/2019 RedBass KICKER

Stříbrní korzáři na scéně (5. díl) necteno

7.9.2016 | Přívlač | Bolen dravý | 4.211 čtenářů | hodnocení: velmi dobrý | komentáře: 8

Stříbrní korzáři na scéně (5. díl)Troufám si tvrdit, že ať už lovím na stojatých či tekoucích vodách, je mou současnou bolenovou nástrahou No.1 -wobbler! Zbývá jenom vybrat takový model, aby dokázal tvarem i pohybem perfektně napodobit prchající rybičku, nejlépe přímo ouklej. Když navíc správně zvolím velikost a barvu nástrahy, a boleni jsou aktivní, potom mohu zažít hotový ohňostroj záběrů...

 

Vzpomínám si na jeden den babího léta na dolním toku Svratky. Tedy se mi podařilo najít ideální sestavu na boleny a výsledkem byl „množstevní“ rekord – 26 kusů za necelé tři hodiny. Tj. cca 7 minut na bolena! Nechyběli mezi nimi ani dravci kolem tří kilogramů. Okolo chytající rybáři, kteří převážně vodou protahovali třpytky, sice občas také nějakou tu rybu zdolali, avšak frekvenci útoků měli podstatně nižší. 

 

bolen.jpg

Typy wobblerů věrně napodobující oukleje mají u bolenů přednost!

 

Wobbler – lék na mazanost bolenů!

Vzhledem k tomu, že bolen po většinu sezóny loví horní třetině sloupce, nejvíce záběrů bude na plovoucí modely s maximálním ponorem do 1 (max. 2) metrů pod hladinu. Útoky mohou přijít i na hlubokopotápivé typy, ale většinou se to přihodí až v pozdním podzimu, kdy se stříbřití bohatýři přesouvají ke dnu za zimujícími rybkami.  

Osobně na boleny preferuji wobblery štíhlých tvarů (Rapala: Jointed, Original, Husky Jerk, Nils Master: Invicible, Salmo: Sticky, Whitefish, Sting, Minnow apod.). Ovšem mezi své bolenové favority počítám i „hrbatější“ rapalky Shad Rap nebo i agresivně jdoucí Salmo Hornet. Účinný wobbler může být jednodílný i dvojdílný. Nejdůležitější vlastností je jeho precizní pohyb ve vodě.

Nedá mi, abych se na tomto místě trochu podrobněji nezmínil o jedné „bolenové specialitce“. Mnozí rybáři ji pokládají za wobbler, ale pravda je možná trochu jinde… 

 

bolen.jpg

Bolen zaútočí na hlubokopotápivé a pestré wobblery obvykle až v pozdním podzimu, když se stahuje za zimujícími rybkami.

 

SalmoThrill – specialita pro boleny

Jak by se dal Thrill popsat? Možná jako wobbler, který vlastně ani není skutečným wobblerem. Přesnější popis by měl znít: originální jerková nástraha! Tvarem těla i náběhovou lopatkou má sice s wobblery hodně společného, ale ovládáním a chodem se od nich naprosto odlišuje. Díky lopatce, která je do těla vlepená kolmo na podélnou osu, nedochází při běžném vedení k žádné viditelné akci. Thrill se musí rozpohybovat prudkými záškuby špičkou prutu za současného zběsilého přitahování. Teprve potom začne křečovitě vibrovat.

Vyrábí se ve třech velikostech: 5 cm (6,5g), 7 cm (12g), 9 cm (25 g). Tyto tři velikosti a váhové kategorie dostatečně obsáhnou chytání bolenů po celou vláčecí sezónu. 

Hned po zahájené začnu vždy lovit s nejmenší velikostí. Má to svou logiku, v této době boleni hltají čerstvě vylíhnuté rybičky a k větší nástraze nemají důvěru. Přes prázdniny, kdy rybky trochu odrostou, nasadím do hry „sedmičku“. Od začátku podzimu až po první mrazíky směle lovím na největší modely. Bolen (ale i ostatní dravci) velmi dobře vnímají odrůstání rybek v lokalitě. Při výběru nástrahy je proto dobré alespoň trochu přiblížit rozměr lákadla k velikosti rybek, které se momentálně prohánějí ve vodě.

Thrill byl od začátku a cíleně stvořen na míru bolenům. Je to patrné už z jeho tvaru, zbarvení i chodu – má co nejvěrněji imitovat prchající ouklej. A ouklej, jak známo, tvoří 90% jídelníčku bolenů. Jediné co jaksi „nesedí“ je vysoká hmotnost nástrahy a s ní související rychlý propad ke dnu. Přitom boleni loví hlavně u hladiny! Thrill se dá udržet těsně pod povrchem vody jen při vzhůru zvednuté špičce prutu a divokém navíjení. Zdánlivě přemrštěná váha nástrahy má také svůj význam - umožňuje dlouhé náhozy, díky nimž je rybář mimo zorné pole ostražitých dravců. 

Přiznám se, že když jsem Thrill poprvé zkoušel, byl jsem z jeho chodu hodně zklamaný. Pomyslel jsem si, že kdybych vodou tahal kdejaký štíhlý pilkřík, vymáčkl bych z něj alespoň nějakou akci. Oči mi otevřel až husarský kousek našeho dopisovatele Tomáše Vítka (známého vazače a muškaře), který na Thrill dostal na brněnské přehradě kapitálního bolena - 92 cm! Teprve tento úlovek mě donutil navázat Thrill znovu a dát mu druhou šanci. Jakmile jsem „zmáknul“ poněkud atypickou techniku lovu, nástrahu jsem okamžitě přesunul z krabičky „nouzovek“ do boxu s „tutovkami“. Za léta používání jsem na Thrill ulovil desítky bolenů a, světe div se, rovněž pár sumců!

Na druhou stranu je nutné přiznat, že se Thrill dokáže častým používáním na jedné vodě bolenům okoukat (tak jako většina dalších nástrah). Potom už na něj neútočí s takovou naivní upřímností, jako když ho navážete poprvé na „neochytané“ lokalitě.

 

bolen.jpg

Tomův památeční bolen (92 cm) chycený na Salmo Thrill.

 

Jak velké modely použít?

Zpět ke klasickým wobblerům! Optimální výběr vždy podřizuji konkrétním podmínkám, respektive druhu a velikosti rybek v lokalitě. Pokud na začátku vláčecí sezóny boleni loví čerstvě vykulený potěr, pak může být i titěrný woblírek v délce 3 cm ještě příliš veliký. Naopak, pokud boleni rabují v dospělých ouklejích, potom neváhám nasadit do hry až 15 centimetrová „monstra“. To je zhruba velikostní rozpětí wobblerů, které na ně využívám. Optimální je vždy „zlatý střed“ (viz voda, vodka, vodička :-)), tedy 7 – 9 cm. Není bez zajímavosti, že na velkou nástrahu si často troufnou dorostenci a naopak velcí samotáři pro změnu rádi atakují miniaturní kořist. Přitom kapitální kusy nepohrdnou pořádným soustem. O tom, čeho jsou schopní, se přesvědčil na vlastní oči jeden můj kamarád. 

Na přehradě kdysi našel čerstvě uhynulého bolena v délce 70+, kterému ještě z tlamy vyčuhoval rybí ocas. Když za pomoci peánu vypáčil rybu z dravcova jícnu, zjistil, že se jedná o třiceticentimetrového okouna! Okoun měl rozdrcenou hlavu, ve smrtelné křeči se ale naježil a trny hřbetní ploutve zatnul „uchvatiteli“ do žaberních oblouků. A tak stříbřitý predátor svou hltavost zaplatil životem. Dost možná oběť o chvilku přežila svého uchvatitele.

 

bolen.jpg

Rozměry wobblerů na boleny leží někde mezi 4 až 15 cm. Hodně však záleží na konkrétních velikostech rybek v jeho okolí.

 

Důležitý faktor – barva!

Zatímco při lovu ostatních dravců řeším barvu nástrahy až téměř na posledním místě, u bolenů je tomu jinak. „Šat lákadla“ u nich hraje nezanedbatelný význam. Bolen dokáže být až upjatě tvrdohlavý, když se mu předváděný odstín nezdá. Někdy mi přijde, jako bych se snažil upoutat pozornost nějakého šíleného módního guru. Pro příklad zase nemusím chodit nijak daleko…

S kamarádem Zdeňkem čekám v letním pozdním odpoledni na říční candáty. Čekáme zbytečně. Místo „psích dravců“ si v našem úseku dali dostaveníčko boleni! Hlučné zálovy na hladině nás přimějí k výměně hlubinných wobblerů za povrchové. Má zlatavá rapalka brázdí vodu naprosto zbytečně, ale Zdeněk s naprosto stejným typem wobbleru ovládl bitevní pole! Jak je to možné? Jeho model má stříbřitě-modrý kabát a boleni jsou z něho celí tumpachoví. Kamarád má záběr snad na každý hod! Ulovené ryby jsou snad odlité z jedné formy – kus co kus necelých 60 cm. Ani o chlup míň, ani o chlup víc. Ve vodě však řádí i podstatně větší boleni! Na ně si děláme zálusk zatím zbytečně. 

Zatímco parťák zdolává bůhví kolikátý kus, já se snažím v zásobách nástrah najít wobbler, který by byl alespoň trošku zbarvením podobný účinnému vzoru. Marně! Přitom je jasné, že dnes rozhodne barva. Z ničeho nic Zdeněk zaúpí. Má k tomu pádný důvod. Jeho zdolávaný bolen se totiž při doteku ruky splašil a ještě naposled vyrazil zpět do proudu. Výjimečnou rapalku přitom upálil o vyčnívající balvan! Nyní je na tom kolega stejně jako já. S hlavami zabořenými do boxů vybíráme, navazujeme a zase měníme rozličná lákadla. Zmlsané potvory ve vodě ale žádné z nich nechtějí. Přestože se na hladině předvádějí jako akvabely, na nás z vysoka kašlou. 

Až za soumraku, kdy barva nástrah ztrácí význam, dočkáme se vytoužených záběrů. Konečně i já si sáhnu na rybu. Zdolám tři kousky patřící do stejné kategorie, jaké přes den zdolal kamarád. Pro tentokrát jsme na velké „bombarďáky“ nevyzráli…

Účinnost barev wobblerů na boleny je individuální záležitostí. Většinou je potřeba reakci ryb otestovat výměnou jednotlivých odstínů. Jen praxe ukáže, co ryby zrovna akceptují.

Obvykle začínám lovit s nějakým střízlivým zabarvením, které představují bílou rybu. Když se výsledek nedostaví, nasadím do hry reflexní wobblery (GRF - oranžová, SFC – citrónová žluť). A teprve v nevyšší nouzi navážu i fantastické druhy (např. RH – rudá hlava, CLN – pestrý klaun).

Rovněž se vyplatí experimentovat s různými typy a velikostmi wobblerů, případně úplně změnit druh nástrahy.

 

bolen.jpg

Přírodní barvy nástrahy jsou nejúčinnější.

 

bolen.jpg

Kupodivu citrónový nebo i pomerančový hřbet wobblerů se bolenům zamlouvá i ve sluncem prosvícené a čisté vodě.

 

Experimenty, které stojí za vyzkoušení

Aktivně lovící boleni odmítající na cokoli zabrat jsou „noční můrou“ nejednoho rybáře. V tomto případě mi už několikrát přinesla úspěch „tajná zbraň“ – rozladění chodu wobbleru. Za pomoci kleštiček vytočím přední očko nástrahy do strany. Po této úpravě se wobbler při rychlém tažení začne pokládat na bok nebo „metá kozelce“ po hladině. Takový pohyb má připomínat panické výskoky rybky. 

Pokud si nechcete rozhodit vyvážený chod wobbleru, potom existuje ještě jedno primitivnější řešení – středový trojháček nástrahy zaháknu za vlasec, a tím docílím stejného výsledku. Nástraha trhaně poskakuje po hladině a lovící bolen pak do ní nezřídka udeří. Nevýhoda takové úpravy spočívá v odstavení důležitého trojháčku z činnosti. Proto se také dost ryb při útoku odporoučí. Avšak je lepší mít alespoň nějaký ten záběr, než vůbec žádný. 

Jak jsem naťukl: při chytání bolenů na wobblery má středový (bříškový) větší význam, než trojháček koncový (ocasní). Bolen téměř vždy útočí odspodu (z hloubky proti hladině) nebo bočním chvatem. Jen v mizivém množství případů nasává kořist od ocásku. Právě proto ¾ stříbřitých dravců zůstanou viset na středovém trojháčku.

 

bolen.jpg

Pestré či nepřírodní barvy nástrah platí na boleny vesměs jen při špatných světelných podmínkách - při svítání, soumraku, přikalené či kvetoucí vodě.

 

Kdo se dívá a přemýšlí – ten chytá!

Významným faktorem (nepřímo souvisejícím s nástrahou) je obeznámení se s přesuny a potravní aktivitou bolenů v lokalitě. Brzy zjistíte, že se dravci pohybují stále dokolečka po téměř identických trasách. A také, že opakovaně loví v určitých místech. U velkých dravců je dokonce patrná i určitá „načasovanost“ útoku. Toho se dá využít, počkat si na zalovení a nástrahu poslat přesně do „terče“ vytvořeného vlnami na hladině. Šance na záběr se tím mnohonásobně zvýší.

Vzpomínám si, jak mě kdysi jeden starý rybář na břehu Dyje poučoval: „Podla opakovaného búchání velkého boleňa si možeš štelovat aj hodinky - taký je přesný! Stejně honelapíš! Ví o tobě, i když ešče nejsi u vody…“         

Já tehdy považoval „strécovo“ vyjádření jen za místní folklórní vložku říznutou rybářskou latinou, ale záhy jsem se přesvědčil, že na každém šprochu, pravdy trochu.

Důležitým faktorem úspěchu je – zůstat pro bolena naprosto neviditelný! Proto: Neberte si k vodě kontrastní oblečení, dobře se na břehu maskujte, naučte se přesně nahazovat v kleče nebo v podřepu (na souši) nebo v předklonu (při zabrození).

Jak už jsem naťuknul výše, dost velkých kusů se splete, když se domnělá kořist pohybuje nějak netradičně. Nejeden mimořádný exemplář zabral až tehdy, když nástraha něčím „fakt ulítla“. Nabízím dva příklady za ostatní…

 

bolen.jpg

Aby měl rybář šanci na záběr, musí být pro boleny neviditelný! Dvojnásobně to platí při brození, kdy se nemůže krýt pobřežní vegetací.

 

Útok z travin              

Po třídenních deštích je Dyje vrchovatá. Prohřátá voda v kombinaci se zatopenými travinami vyvolaly u cejnů třecí šílenství. „Zlaté lopaty“ proplouvají krajem a hlučně sebou mlátí. Ruch u břehu jistě láká dravce. 

Kamarád protahuje proud, ale jeho wobbler je srážen proudem do pobřežních porostů. Navíc se na trojháčky i nořítko nástrahy zachytává spousta stonků, listí i větviček. Takhle by to teda nešlo! Převazuje. Lepším lákadlem bude buclatý Salmo Slider – bezlopatkový jerk, který nepůjde tak hluboko. Lovec si od něj navíc slibuje, že nebude při tažení klást tak velký odpor.

Nastává desátá hodina dopolední a slunce praží naplno. Zdeněk se brodí, kam až dosáhne, aby se trochu zchladil. Nástrahu vodí souběžně s břehem. Netrvá dlouho a je tu první kontakt s dravcem. Pěkný sumík se po perné čtvrthodině odporoučí. Druhý záběr má na svědomí sumeček v délce kolem 60 cm. Teprve třetí úder znamená vítězství nad metrovým fousáčem. 

Slunce nemilosrdně buší a lovec se rozhodne balit. Vybrodí se na břeh a v tom si všimne, že na trojhácích jsou zachycená stébla trav. S odklopeným obloučkem navijáku několikrát klepne nástrahou o hladinu, aby nečistoty srazil. 

Prásk! Obrovský závar! Vzápětí mu ukrutná síla srazí špičku prutu k vodě. Pletenka se Zdenkovi zařízne do ukazováčku jako řetěz motorové pily. Fííí! V úleku šňůru pustí, a ta fofrem mizí kamsi k druhé straně. Až po vysoukání dvaceti metrů se rybáři podaří pořezanými prsty překlapnout naviják do bojové pozice. Zápas má konečně pod kontrolou. Nastává desetiminutové přetahování zakončené vylovením osmdesátky bolena. 

 

bolen.jpg

Vzpomínaná osmdesátka ze zatopené trávy.

 

Příklad druhý: Ryba na šibenici

Nad řekou Dyjí duje ostrý podzimní vítr. Nárazový vichr i rozbouřená hladina mi kazí radost lovu. Špatně se nahazuje, ještě hůř se ovládá lehká gumka určená candátům východním. Chvílemi ji ve špičce prutu vůbec necítím. Chce to nějakou změnu! 

Zaprvé: přestěhuji se ke kmeni staré vrby, která mi bude dělat přirozený větrolam. Zadruhé: navazuji štíhlý a přitom těžký Salmo Thrill. Doufám, že s nástrahou budu lehce rozrážet vzduch i vodu. 

Naperu nástrahu až za půlku řeky a za doprovodného poškubávání špičkou prutu ji vedu zostra k sobě. Paráda, všechno funguje jak má. Dravci těšte se! Zatímco si libuji, jak jsem problémy vyřešil, ryby jsou v naprostém klidu. Absolutně o mě nejeví zájem.

Po půlhodině chytání se mi přihodí nemilá věc. Při dlouhém náhozu nestačím včas vyrovnat oblouk vlasce a náhlý poryv větru mi jej pošle do převislé větve nad hladinou. Do pr… Nástrahu pomalu stáhnu až pod haluz a přemýšlím co dál. Thrill se převrací na hladině asi pět metrů přede mnou. Zabrodit se k němu nedá, leda tak zaplavat. Jenže syrový chlad mě od této varianty zrazuje. Zbývá mi tak vlastně poslední možnost - vytáhnout nástrahu až na větev a potom se jí pokusit strhnout silou. 

Jdu na to. Pomalu navíjím a přitom se modlím, aby záchranný pokus vyšel. Thrill pozvednu nad hladinu a vodu už brázdí jen jeho koncový trojháček. Šplouch! 

Stačím jenom vytřeštit bulvy. Pod haluzí se rozpoutá učiněné peklo. Hladina je rozbitá gejzíry vln. Na okamžik se mezi nimi ukáže šedoolivový hřbet se špičatou ploutví. Obrovský bolen! Dravec tepe vodu jako lodní šroub zaoceánské lodi. Snaží se ponořit, ale pružná větev ho neustále táhne vzhůru. 

Tohle nemůže dopadnout dobře! Čekám, že každou chvíli něco povolí. Tipuji, že to nejspíš odskáče vlasec, který se do větve zařízl opravdu festovně. Má „dvaadvacítka“ je teď nejnamáhanějším (a současně i nejslabším) článkem sestavy. Zatím statečně odolává… 

S otevřeným navijákem čekám, jak se situace vyvine. Nemůžu dělat absolutně nic. 

Můj protivník je na tom obdobně. Chvílemi sice haluz ohýbá do až k hladině, ale když odezní jeho záchvat zuřivosti, pružnost větve ho zvedne. Mátožně se převrací kousek pod hladinou. Nastává patová situace. Musím, chtě nechtě, do vody! Má představa je taková, že zaplavu pro vysílenou rybu, ukousnu vlasec a vrátím se na souš. Celá akce musí proběhnout rychle! 

S odporem lezu do ledové vody. Namočím se sotva do půli stehen, ale i to úplně stačí, aby mě rozvibrovala zima. Ještě krok a jsem v řece po krk. Váhám. Plánovaná vylovovací akce se zasekne hned na začátku. 

Visící ryba si mezitím odpočnula. Jakmile se znovu trochu pohnu, šířící se vlny ji varují, že se něco děje. Bolen se splaší a opět se prudce opře do oprátky. Tentokrát s úspěchem. Nástraha se vmžiku uvolní a jako katapultovaný balvan vyletí z vody. K mé radostí přeletí větev, přes kterou je přehozený vlasec. 

Živého břemene jsem se šťastně zbavil. Honem na břeh! Ani se nezdržuji oblékáním a okamžitě hmátnu po odloženém prutu. Musím sice ještě řádně zapumpovat špičkou, aby se mi podařilo vytrhnout vlasec zaříznutý do kůry, ale dopadne to dobře. Nástraha se zanedlouho ocitá v mé dlani. Ani jsem nedoufal, že se s ní ještě shledám. Vida, koncový trojhák je nadobro zničený. Pokroucené a narovnané hroty výmluvně svědčí o síle a energii, kterou můj soupeř vynaložil kvůli nabytí svobody. Rybu bych stejně pustil, ale takhle to bylo mnohem napínavější. S výsledkem zápasu jsem smířený. Ze společného setkání jsme si oba odnesli šrámy – já na nástraze a dravec na tlamě. Na druhou stranu jsme oba získali nové zkušenosti…

 

bolen.jpg

Tady jsou! Jen si dát pozor na převislé větve.

 

Byly tyto zážitky jen náhodami, nebo staří rybí mazáci dopomohli k odhalení nové lovné techniky? Obojí může být pravda. Boleny (ale i jiné dravce) jsem na „třepačku“ s vláčecími nástrahami ulovil i později. Z podobných zkušeností vyplývá, že jakýkoli „úlet“ nástrahy dokáže přelstít i zkušenou rybu, která už něco viděla a pamatuje…

Svůj účel tak má jak používání nových, tak i netradiční prezentace nástrah starších. Nebojte se experimentovat s jejich vedením. Nemáte co ztratit.

 

bolen.jpg

Krásně stavěný bolen z řeky Moravy.

 

Text: ToRo

Fota: autor a přátelé

 

Jak se Vám tento článek líbil?

  • bezvýznamný
  • nic nepřinášející
  • dobrý
  • velmi dobrý
  • vynikající

9 hodnocení, v průměru 4.2 hvězdičky

Kam dál?

Komentáře prostřednictvím CHYTEJ.cz

I vy můžete přidat svůj názor!

Přidání příspěvku
Přihlášení

Momentálně nejste přihlášeni. Pokud jste zaregistrováni do Klubu Chytej.cz, vyplňte prosím své přihlašovací jméno (přezdívku) a heslo (do levé části formuláře). Pokud ještě registrováni nejste, můžete se zaregistrovat zde.
Pakliže chcete přispět anonymně, vyplňte do pravé části formuláře svou emailovou adresu a zvolte libovolnou přezdívku, pod kterou chcete vystupovat (nesmí však již být rezervována jiným registrovaným uživatelem).

Jsem registrovánPřispívám anonymně
Váš komentář

Fotografie
K příspěvku můžete přiložit až 4 obrázky (akceptujeme formát JPEG, GIF a PNG). Obrázky automaticky zmenšujeme ještě před odesláním na server, takže neplatí již žádné velikostní omezení. Musíte však mít ve svém prohlížeči povolen Adobe Flash Player 10+. Popisky fotografií vložíte editací již vloženého příspěvku.

Foto vložíte kliknutím na následující ikonku. Pokud máte s nahráváním fotografií problém, můžete použít klasický způsob.

odeslat

Diskuze k článku

Úterý 13. září 2016 v 17:43® Klobasa
Klobasa

HaD> Je to znalec a vyrůstal na jižní Moravě jako já, tak snad se nesplete:-)) S lodí bych to moc neriskoval:-))

Pondělí 12. září 2016 v 10:56® jepice-zruseno

Moje nejoblíbenější nástraha na lovící boleny je doma vyrobený propp.

Tento příspěvek byl editován Pondělí 12. září 2016 v 10:56 uživatelem jepice-zruseno.
Pondělí 12. září 2016 v 10:07® HaD
HaD

Klobasa> hlavně aby to nezkoušel na tom prostředním :-P

Sobota 10. září 2016 v 0:13® Klobasa
Klobasa

toro> Opět samozřejmě parádní článek a oprava náčelníka byla důležitá, Salmo měl pravdu. Známej co všechno pouští se chystá na týden potrápit u Vás na největších třech jezerech sumce, candáty a boleny, tak jsem velmi zvědavej až se vrátí a poreferuje, jak uspěl?:-)

Čtvrtek 8. září 2016 v 18:00® HaD
HaD

Salmo> omluva! Opraveno.

Čtvrtek 8. září 2016 v 11:04® Salmo
Salmo

Zatím asi nejlepší díl, jenom škoda, že mezi některými slovy chybí mezery, snižuje to kvalitu výborného počtení.

Co se týká experimentů, mohu jen potvrdit, že doslova zvrhlé věci mohou někdy být neuvěřitelně úspěšné. Před osmi lety, ještě jako malý kluk jsem celkem náhodou objevil mast na boleny na Vranovské přehradě. Nebylo problém udělat třeba 30 záběrů za dopoledne. Za týden na chatě jsem tam nachytal snad víc bolenů, než za zbytek „přívlačové kariéry“. Bohužel mě každy den z mostu pozoroval taky slušný dav čumilů a když jsem přijel příští rok, na mém místě stáli dva rybáři a dělali přesně to, co já loni. Jenom s tím rozdílem, že každou vytaženou rybu vzali se slovy, že „se to chytá líp než cejni a udírna už je roztopená“..

Středa 7. září 2016 v 18:44@ hattori

Další nádherné počtení ze serie lovu dravých ryb.

Středa 7. září 2016 v 17:21® Nevyn

Opět výborný článek. Po jeho precteni jsem vyrazil k vodě s tim, ze vyzkouším něco z toho co jsem se docetl. Sel jsem na oblíbené místo na rece, kde vim o par bolenech a řekl jsem si ze to zkusím. No výsledek byl jedna stika, jeden okoun a jeden tloušť 47 cm, kterého jsem povazoval za bolena. Pak se na me asi po 4 hodinách usmalo štěstí a v proudu jsem zasekl něco, co po zaseku vytvorilo značnou vlnu a táhlo to proti proudu jako lokomotiva ( ten proud v tom miste byl dost velky), po asi 30 vteřinách jsem se vzpamatoval a začal něco dělat. Asi spatne, protože ryba se vypnula, resp narovnala mi trojhak na malem wobleru. Pote co jsem zklamane a dost naštvaně cumel do vody, najel na melcinu přede mnou bolen odhadem kolem metru, možná vic, těžko ve vodě poznat, ale nikdy jsem takového neviděl, byl cely zjizveny a opravdu obrovsky. Chvilku postal přede mnou, coz jsem si vyložil jako vysmech a pomalu odplul. Vlastni hlouposti jsem ztratil zivotni rybu, stejne bych ji pustil, ale i tak me to štve. Pochopil jsem, ze na tomhle useku reky nejsem ja ten nejvýše postaveny. Odjel jsem do prace, ale o víkendu se tam vrátím s lepsi výbavou a hlavne se nepodělám az mi zase zabere.....a on zabere.