Symbolem našich dravých ryb je štika, ale máme i další...

 

Krušné začátky přívlače

Jenže v sezóně přijdou i dny, kdy ani ty nejvíc dokousané nástrahy nefungují. Čím to je? Třeba predátoři právě nemají chuť. Nebo už ve vodě není rybí šupiny.

Nepočítám se mezi žádné „profivláčkaře“, ale když jsem kdysi dávno s přívlačí začínal, měl jsem představu, že u každé překážky je schovaná štika, pod každou skalkou je zaparkované hejno okounů a při prohazování hrany koryta jsem si představoval, jak má nástraha míjí candátí hlavy. Žil jsem v přesvědčení, že se prostě musím jen víc zdokonalit a dravce zkrátka začnu chytat! Případně, že bude stačit, když se trefím do chvíle, kdy jsou aktivní a žerou. Každý, kdo začínal vláčet sám a bez cizí pomoci, mi potvrdí, že je to úkol pořádně zapeklitý a zkušenosti se sbírají hóóódně pomalu. Přívlač zkrátka není o tom, něco „jedlého“ nasypat do vody a čekat až ryby připlují na svačinku...

Stejně jako první vlaštovky mých úspěchů, přibývaly provláčené měsíce a celé sezóny. Během nich jsem si z úspěchů i neúspěchů začal skládat mozaiku. Začínal jsem vidět různé souvislosti a přestal jsem chodit slepě k vodě a neříkal si v duchu: dneska by to mohlo brát. Naučil jsem se odhadnout, kdy to má, nebo nemá, v určitý čas, smysl.

 

Tloušť je sice všežravec, ale někdy u něj převládnou dravčí pudy.

 

Přívlač na řece a jinde… 

Prohazovat řeku je super! Tekoucí voda se dá skvěle „číst“. Lze vydedukovat, kde budou ryby odpočívat a kam budou vyjíždět na lov. Ovšem vláčet na přehradě či jezeře je úplně o něčem jiném. Při srovnání mě vždy napadne výrok Jardy Jágra: „Hrát hokej na evropským širokým kluzišti je úplně jinej sport!“ Já tak nějak podobně cítím rozdíl mezi říční přívlačí a vláčením na stojáku. 

Někdy vidím paralelu přívlače na stojaté vodě jako rybaření někde na dovolené u moře. Při chytání z mořského pobřeží většinou nepotřebujete žádné povolení. Místní dobře ví proč. Ze břehu totiž nic kloudného nechytíte. Pokud ale vyjede lodí na vodu, na což již povolení je potřeba, tak jenom mrkáte, jak je moře rybnaté a jaké kusy ukrývá. 

Právě na to si vzpomenu, když vidím někoho v poledním žáru, jak se snaží o úlovek ze břehu. Úplně vidím sebe, jak jsem se vždycky trápil o hlavních prázdninách a později i o letních dovolených. Nemyslím si přitom, že by v revíru nebylo žádného dravce, ale spíš to, že ryby nemají důvod připlouvat k rušnému břehu a zdržovat se tam. A přitom chňapat po prvním rybářském nesmyslu, který jede okolo. Někdy si také připadám jako lidé, co nadávají, že v zimě je moc zima a v létě moc teplo. 

 

Letní candátci.

 

Nátura dravců

Ryby se chovají různě i podle druhů. Vezmu za příklad okouna. Je známo, že mu nedělají vůbec dobře náhlé změny atmosférického tlaku, zvláště pak nízký tlak přinášející déšť! Pruhovaní dravečci jsou potom letargičtí, postávají u úkrytů a nezajímá je vůbec nic. Už se mi nesčíslněkrát potvrdilo, že jít na okouny v dešti nemá žádný smysl. A také vím, že jakmile zpod mračen vysvitne slunce, okouni se hned přesunou do hlubin, do bezpečí stínu. Když propásnu jejich „akční hodinku“, je víc než pravděpodobné se okouni nespletou po celý zbytek dne až do večera. Ale to není jen případ okounů. 

Candátí povaha je ještě složitější. Za soumraku vyplují na mělčiny a ke břehu za rybičkami, to stejné zopakují ještě ráno. Přes den jsou zašití kdesi v hlubinách, ale rozhodně tam jen nelelkují a nečekají na západ slunce. I tady zkoušejí štěstí v lovu. 

A co se říká o štikách? Že jsou stanovištní a teritoriální ryby, které nesnesou ve svém okolí žádnou konkurenci. Rozhodně to neplatí vždy! Já svoji největší štiku chytil z místa, kde jsem deset minut předtím chytil sotva pětačtyřicítku. 

Vzpomínám si na podzimní den s kamarádem, kdy jsme vyrazili na štiky. V docela slibném, ale krátkém úseku břehu se pohupovaly na hladině naše kačeny. Bylo krásné tiché ráno, mlha že by se dala krájet, a velebné ticho přerušilo občas jen pípání ptáků. Dokonce ani ryby nevyrušovaly. Chvíli poté co se protrhala mlha a začalo svítit slunce, se ponořil jeden ze splávků. Nakonec to vypadalo, jakoby na konci montáží nebyly nastraženy rybičky, ale masňáci a najelo hejno ouklejí. Záběr za záběrem! Štiky najely snad ze všech stran! Tehdy jsem ztratil iluzi, že jsou štiky teritoriální dravci. Snad jen v lokalitách, kde mají nedostatek prostoru či potravy. Na velkých vodách, kde je všude kolem vody i potravy požehnaně, se stávají „kočujícími migrantkami“ a cestou akceptují i sousedky.

 

Během potravní aktivity okounů se dá během chvíle dosáhnout početného úlovku. Za hodinku už po dravčících nemusí být ani vidu...

 

Umělé i přirozené nástrahy

Přívlač je super k aktivnímu hledání ryb a na prověření co nejvíce míst. Ale někdy je prostě potřeba namísto prochytávání pobřežní zóny, lovit dál od břehu. A pokud nemáte (jako já) k dispozici nějaké plavidlo, tak se tam prostě nedostanete jinak než s rybičkou. Vím, že mnozí můžou ledasco namítat, ale je to prostě holý fakt. Z hlediska etiky můžete nastražit na háček mrtvou rybičku, protože při dalekém náhozu by ji náraz o hladinu stejně zabil, nebo natolik pochroumal, že už by ani moc neplavala.

Kdyby někoho napadlo, že teď budu obhajovat dobře známou „zažíračku na cigárko“, tak je vedle. Vždycky mě fascinovaly úvahy o tom, jak je candát geniální ryba, která se prakticky nedá přelstít a rybku při sebemenším odporu pouští. Ono upřímně nechat dravce plout po záběru několik metrů, tak si myslím, že by se na to vykašlal i obyčejný kapr, pokud by se nenapíchl na háček sám. Na rybičky chytám s feederem. Díky jeho jemnosti se s ním dá pracovat tak, že po záběru sekám okamžitě, zkrátka jako bych chytal cejny. A to bez ohledu na použitou rybičku.

 

Chytat candáty přes den není nesmysl, jen vědět, kam nahazovat.

 

Něco málo o nástražkách

Jakou rybičku zvolit? Vždy by to měla být rybička, která se v revíru vyskytuje. Snad jedinou výjimkou je hrouzek, ten funguje všude. Nicméně bych na vás apeloval – nechte hrouzky v pokoji, kde ještě žijí a spokojte se s běžnou plotičkou nebo ouklejí. Ty udělají také dobrou službu. Další rybka, co mě ještě napadá je střevlička východní (alias hrouzkovec, rasbora). Tento invazivní druh v našich nádržích nemá co dělat, ale dravcům opravdu chutná. Bohužel, můj zdroj byl v rybníce, který byl vypuštěn, takže se ke střevličkám dnes dostanu jen zřídka - nejčastěji k nějakým zatoulaným jedincům v rybářských prodejnách. 

Vzpomínám, jak jsem loni na jednu jedinou střevličku udělal hned tři záběry, zatímco na druhý nastražený prut záběr nepřišel.  

Dalším faktorem ovlivňující úspěch je velikost rybky. Osobně volím spíš její menší velikost (pokud se tedy nesnažím o štiku). A to z několika důvodů. Někdo může namítnout, že se záměrně připravuju o větší ryby, anebo zbytečně píchám malé. Obě výtky mě nechávají v klidu. Naopak, zvláště v úvodu sezóny jsou všude početná hejna čerstvě vykulených rybek, a tak je žerou i velcí dravci. Zjednodušeně řečeno je i pro velikého predátora pohodlnější otevřít tlamu a najet do stovek titěrných rybek, než se honit za jednou velkou rybou. Platí to i pro okouna, když chce, dokáže zadávit i rybku kolem 12 cm, ale rozhodně si zachytáte lépe s menšími nástražkami.  

Nastražené menší rybky mi umožňují okamžitý zásek. Uznávám, že to jde i u větší rybky, pokud je napíchnutá na systém dvojice trojháčků. Ale funguje to - jak kde. Znám místa, kde dostat na takto „okovanou“ rybku záběr je „mission impossible“. Kdežto když tu stejnou rybku napíchnu na jednoháček, záběr se dostaví. Tím jsem se dostal k mému oblíbenému způsobu nastražení. 

Postupem doby jsem zrušil všechny dvojháčky a trojháčky a chytám jen na jednoháček. Nastražuji jej přes oba pysky, aby hrot vyčníval rybce z nosní dírky. Výhody jsou očividné - jednak nehrozí, že nějakou rybu sešiju, můžu také v klidu chytat bez lanka a navíc mi přijde, že mám i víc záběru. Ano, nějaké ryby v průběhu boje upadnou, ale nijak extrémně víc než při lovu s trojháčkem. Ono když štika v tlamě pevně drží rybku, tak je někdy docela těžké s rybičkou při záseku pohnout (zvláště na větší vzdálenost), aby se háček pevně zasekl. 

Správná razance záseku mě přivádí k volbě prutů. Candátové pruty se dělají měkké, hlavně proto, že candát není žádný bojovník. Když mu háček uvízne v tlamě, kde ho to při zdolávání „nebolí“, měkký prut je pro zdolávání fajn, protože si souboj parádně užijete. Nicméně já chci candáta zdolat, a prvním krokem je pevně jej zaseknout. 

Okoun je v záseku na pohodu, má tlamu jako z papíru. Štika a candát to je úplně jiná písnička. S měkkým prutem se může stát, že se háček jen opře o tvrdé patro a je jen otázkou času, kdy se ho dravec zbaví.

 

Štika není zas tak teritoriálním dravcem, jak se povídá...

 

Rybičkové montáže

Nejlepší je vždy ta montáž, která je nejjednodušší a přitom účinná. Takže vlasec, olůvko a háček s rybkou. Nevýhodou této montáže je, že ji moc daleko nenahodíte, tudíž nejde aplikovat všude. Nejčastěji používám průběžné montáže s co nejlehčí zátěží, jen takovou, abych nahodil, kam potřebuju. A k ní krátký cca 20 cm návazec 0,14 - 0,20 mm (dle roční doby a s ní spojenou čistotou vody a cílovou rybou). Krátkým návazcem jednak omezím pohyblivost živé rybičky, takže snížím možnost jejího schování nebo zamotání do překážky. Hlavně tím předcházím zažrání dravce. Obecně se dá říct, že při prvním ťuknutí se připravuju a při dalším pohybu špičky sekám. Takto se dá zdolat i štika bez lanka – většinou se jí háček chytí za kraj tlamy.

 

 

Moje nejoblíbenější nastražení rybičky.

Dravec chycený v okraji čelisti bojuje usilovněji a...

 

...hlavně se dá nepoškozený vrátit zpět do vody.

 

Různým nastražením rybičky lze docílit odlišných efektů. Pokud chci, aby se tlačila ke dnu, nastražím ji za hřbet. Naopak pokud chci, aby se zvedala ode dna, nastražím ji za řitní ploutev nebo za ocásek.

Při lovu na mrtvou rybku doporučuji rybku nadlehčit, aby ji dravec lépe vyslídil. Když kořist bude zapadlá kdesi mezi kameny, najde ji jen stěží. K nadlehčení poslouží dobře polystyren, plovoucí pěna nebo vzduch vpíchnutý do bříška rybky injekční stříkačkou. Nevím, asi mám obě ruce olšové, ale rybka se mi stejně vždycky vyfoukla. Kamarád mě naučil do rybky vkládat bezovou dužinu. Na podzim bezu kolem vod roste fůra, stačí si jen ulomit zaschlé větvičky. 

Rovněž lze rybky nechat trochu „zasmrádnout“, ale nesmí se to přehnat – úplně změklá rybka mizerně drží na háčku a ani dravci po nich extra netouží. Kdysi můj kamarád experimentoval se stádii různě „zamřelých“ rybek. Nakonec uznal, že ty čerstvě zabité zvítězily na celé čáře.

Ještě poslední poznatek: proč nastražuji nástražky za nosní dírku. Kromě toho, že rybka vydrží mnohem déle čilá, tak také proto, že její hlava je to první, co se dravci dostane do tlamy. Domnívám se, že dravci rybičky požírají v 9 případech z 10 po hlavě. Dva roky jsem měl candáty v akváriu a těch případů, kdy rybku vzali po ocase, zas tak moc nebylo. 

Při této příležitosti se mi také vybavuje štika, která mi upadla u břehu. Hned jsem jí zas zpátky hodil rybku, co mi před chvílí prosvištěla kolem hlavy. Štika ihned zaútočila! Rybku chytila přímo za ocas, stačilo jí vcucnout jako špagetu. Ale dravec rybku vyplivl, aby si ji vzápětí přechytil napříč. Poté se posouvala po celém těle až k hlavě rybky. Celé divadlo trvalo dobrou minutu. Pomalé požírání bych přičítal teplotě vody a také předchozí únavě z boje.

 

Při rybičkaření s feederem, bývají ryby zaseknuté v kraji tlamy.

 

Tak toto jsou mé způsoby lovu dravců. Je jasné, že ty vaše mohou být úplně jiné a přitom stejně účinné. Je to jen dobře, že každý rybář má svůj fígl, Kdybychom chytali všichni stejně, dravci by nás brzy prokoukli a bylo by po zábavě.

 

Okoun je schopný pozřít i velkou rybu, rozhodně více záběrů bude na menší sousta.

 

Text a fota: Dušan Poliak (Duši)