Ilustrační foto: V. Fikar Já mířím už řadu let úplně na opačnou stranu. Do mělčin k přítokům, kde voda nepřesahuje 1,5 m hloubky. Nevím proč, ale část hejn stříbrných rybek zůstává právě zde a okouni to samozřejmě vědí. Ideální pak je, pokud tuto mělčinu protíná hlubší koryto přítoku.

V našich podmínkách nemůžeme chtít, aby nás na přítomnost hejn rybiček a v nich lovících okounů upozorňovali rackové. Spolehlivý indikátor však přece existuje. Vějíře! Tyto útvary vytváří právě lovící okouni, kteří společnou taktikou obklopí hejno ze stran a začnou je stahovat k sobě, čímž je postupně donutí vyjet k hladině, kde v poslední fázi dochází za hlasitého srkání k útoku. Hromadný úprk vyskakujících rybek pak připomíná vějíř.

Má první vycházka za okouny se koná bez prutu, jen s dalekohledem. Ano, hledám na mělčinách vějíře, které mi v dalších dnech téměř 100% zajistí ojedinělé rybářské zážitky a v podstatě omezí stovky planých hodů na hloubkách (o utržených nástrahách ani nemluvě).

Okouni jsou v těchto partiích nejaktivnější krátce po rozednění, a poté až před stmíváním, kdy se uloví největší exempláře. V podstatě se však vyplatí pohybovat se na mělčinách po celý den, neboť vějíře se objevují nepravidelně stále. Pokud chceme ulovit i větší exempláře, je nutné nenechat se strhnout reflexem nahození do středu prchajících rybek, ale svou nástrahu směřovat spíše k okraji vějíře, kde starší a zkušenější ryby trpělivě čekají na svou příležitost. Často dojde k situaci, kdy doslova běhám od vějíře k vějíři, a tak odlovuji pruhované dravčíky doslova v poklusu. Pak se jedná opravdu o adrenalinový sport.

K lovu doporučuji použít velmi jemný přívlačový prut 2,70 m, 5–15 g s vlascem o průměru 0,16 – 0,19 mm. Jako výbornou nástrahou se mi osvědčili malé 3 cm „twistříky” s červenou hlavičkou, a to v barvě perleťově–zelené a bílé, žluté a v poslední době také modro–bílá "kopyta" od Relaxu.