Krmení je na trhu nepřeberně

 

Padesát odstínů barev

S tmavým krmením nikdy neuděláte chybu, je prostě univerzální pro všechny ryby. Červenou preferují větší cejni, ale také kapři a líni. Možná jste v regálech rybářských potřeb také zahlédli zelenou krmnou směs. Poslední dobou se na trhu objevuje opravdu často. Tyto směsi bývají většinou na bázi rybích mouček a lákají tedy větší ryby.

 

Každý odstín má svůj účel a své favority.

 

Kapři mají rádi rudou!

 

Kvalita vs. kvantita

Nahrazovat kvantitu kvalitou nebo kvalitu kvantitou (kvalita=drahé krmení)? Řekl bych, že obojí je možné. Ale za určitých podmínek.

Stále se snažme držet zažitých zásad, tj. cejn má rád sladké, plotice ostré, cejnek masové příchutě atd. Jestli med nebo vanilka je celkem jedno - hlavně že je krmení sladké! Co už jedno není, je barva směsi a zejména její hrubost. Čím je směs hrubší, tím více zajímá větší ryby. Kapra neláká hledat nějaká prachová šrotová sousta, ale žádá si něco pořádného k snědku! Rovněž i barvou se dají ryby selektovat. Nad světlou směsí budou ryby ostýchavé a nenajedou do ní, protože to pro ně znamená zvýšené riziko. Já osobně používám nejčastěji tmavé krmení, u mě je to taková síla zvyku. Dnes lze sehnat cokoliv, opravdu každý si vybere to, co sedí právě jemu. Pro mě je povětšinu sezóny ideální tmavé hrubé a nějak kořeněné či masové, v zimním období tmavé jemné kořeněné. A chytám!

 

Můj oblíbenec mezi krmením.

 

Kromě mě je prožívají i proudomilné ryby.

 

Lepivost

U směsi je také důležitá lepivost. Bohužel na etiketě krmení se nikde nedočtete, jak moc je daná směs lepivá. Lepivost směsi se dá logicky odvodit podle toho, kam je směs určená. Třeba na lov v řece pro parmu bude krmení mnohem lepivější než směs určená na jezero nebo pro plotice. Pokud je sáček s krmením alespoň z části průhledný, nahlédněte do něj. Poslední čím se můžeme řídit, je složení. Čím více „lepkových“ surovin, tedy šrotů, tím bude vyšší celková lepivost. Lepivost směsi je důležitá hlavně pro rybáře, kteří loví na položenou a potřebují, aby jim krmení drželo i po dopadu na hladinu, kde směs není chráněná košíkem, nebo nedopadá na hladinu na spodní stranou method krmítka. Naopak my, feederaři, potřebujeme směs takovou, aby ve vodě pracovala v náš prospěch!

 

Lepivost ocení líni.

 

Finální úprava směsi

Často slýchám dotazy, jak správně namíchat směs. Co přidat? Kolik vody dolít? Všude na obalu se snaží všichni dočíst nějaké údaje o odměrkách. Já radím dolívat vodu s citem, přilít můžete vždy, odebrat už těžko. Rybáři co už nějaké litry krmení namíchali, mají nějaký cit vypracovaný zkušenostmi, nicméně zkušenosti je třeba získat, a tak se pokusím popsat alespoň nějaké zásady. Jak směs správně „dovlhčit“? Obecně lze říci, že s jednou směsí se dá pracovat různě, dle toho co od krmení požadujeme. Pokud budeme lovit na mělčí vodě a budeme chtít zaujmout ryby ve sloupci, je dobré udělat směs sušší, anebo ji méně umačkat. Tím se docílí „sněžení“ krmení již od hladiny, což ryby bude stahovat dolů ke dnu. Jak jsem již psal, vyrábí se krmení přímo určené na tekoucí vodu. Od takového krmení se čeká, že se bude z krmítka uvolňovat postupně a že nebude hned rozplaveno. Pokud se vám krmení snadno rozplave, znamená to, že se do něj na začátku přidalo málo vody. 

Z předchozích řádků vyplývá, že na úvodním přidání vody do krmení podstatně záleží úspěch rybolovu. Pokud se tedy do krmení vody přidá méně je to sice problém, ale snadno opravitelný. To už poznáte třeba při náhozu, že vám krmení vypadává z košíku nebo při dopadu na hladinu se uvolní. Pak stačí přilít vody a je rázem po problému. Někdy se může stát, že vše je jak má být a až po pár náhozech krmení začne dělat výše zmíněnou neplechu. Problém byl v tom, že si směs v nádobě málo „odpočinula“ a prostěčástečně vyschla. Je třeba přemýšlet, jestli na ni nesvítí sluníčko a neurychluje výpar vody. Pro tyto případy nosím s sebou mechanický rozprašovač, kterým povrch krmení dovlhčuji, a také nádobu s krmením ukládám do stínu.

 

Závěrečné dovlhčování.

 

Záchrana převlhčení směsi

Nejhorší co se může s krmením stát, je to, že se převlhčí. Pokud ještě nemáte ten správný cit v míchání, je nejlepší si ponechat trochu suché směsi v záloze pro případ, že do krmení ulijete víc vody, než jste původně chtěli. Ale stejnou „vysušovací“ službu udělá i obyčejná strouhanka nebo i (ideálně přes síto přesypaná) hlína.

 

Hlína, kromě lepivosti dokáže k háčku přilákat i parmu.

 

Fígle pro method

V posledních letech jsou INmethod krmítka. Formičky směs krásně slisují a krmení drží pohromadě. Do těchto krmítek se dají sehnat přímo určené směsi, které mají výbornou lepivost. Nicméně i tak potřebujete, aby krmítko dopadlo na hladinu placatou stranou. To docílíte tak, že ho před dopadem přibrzdíte. Nicméně někdy nastane situace, že se směs tak nalepí na formičku, že nejde vyloupnout, resp. se rozlamuje a půlka zůstane v krmítku a půlka na formičce. 

Něco podobného se stává i s peletami, pokud se připravují až u vody. Obvykle je zaliju vodou, počkám 5 minut a sliju je. Pelety jsou poté na povrchu lepivé, ale uvnitř jsou ještě suché a tvrdé. Když je hodně tisknu, pelety se lepí na stěnu formičky a krmítka, ale k sobě se moc nemají. Určitě je tedy vhodnější lepší připravit si je v předstihu doma, a než dojdete k vodě tak pěkně „dozrají“.

Možná se ptáte, proč jsem tohle téma nakousl. Jak lepivou směs, tak i na pelety existuje jedna spolehlivá pomůcka - je to obyčejný kousek igeliťáku, kterým vystelete formičku. Díky němu vždy vyloupnete parádní bábovičku.

 

Bábovička jako od mistra pekaře!

 

Jak vypadá ideální krmení?

Na závěr odtajním poslední hádanku. Jak poznáme dobře připravenou směs? Měla by jít snadno umačkat jednou rukou, a následně musí jít rozmáčknout bez vzniku nějakých hrudek. Další pomůckou je, že umačkaná kulička by měla jít rozlomit na půlky.

Samozřejmě směsi se dají spolu různě kombinovat a vylepšovat. Co se míchání týče, je třeba experimentovat a řídit se praktickými zkušenostmi. Často se míchají dohromady směsi na určitý druh ryby s nějakou lepivou směsí na řeku, zvlášť pokud vyrážíte lovit někam do proudu.Co se týče vylepšení směsi, tady se nekladou žádné meze. Jak již bylo zmíněno v předchozím díle, existují všelijaké posilovače. Ale pokud se nebudeme držet jen vůně, tak ryby ocení koberec na dně i z větších soust. O ten se můžete pokusit přidáním nějakých červů, partiklu či pelet. Je ovšem nutné myslet na to, že obohacení směsi o takové složky se také pozmění její vlastnosti.

 Červi budou směs rozbíjet, což v proudu bude na škodu, neboť se směs hned rozplaví a červi se nebudou uvolňovat postupně a odplují jen o trochu později. Proto je v tomto případě dobré do směsi přidat již červy mrtvé. Pokud chcete krmit jen červy, můžete si vypomoci lepidlem na červy, pokud se vám bude zdát, že směs se rozpadá rychle, napraví to PV1 (lepidlo na směs).

Co se týče přidání partiklu, držte si jej raději stranou od směsi a přidejte jej rovnou až do košíku. Jednak tím ovládáte přesné dávkování a jednak nehrozí, že mokrý partikl z plechovky připravenou směs převlhčí. Na stranu druhou by byla škoda tu šťávu, která je plná chutí jen tak vylít. Je dobré ji použít hned v počátku míchání krmiva k vlhčení směsi. 

Pokud vás napadne směs obohatit o peletky, i tady je dobré držet je stranou od namíchaného krmení. Peletkyby naopak ze směsi vlhkost mohly vytahovat. 

 

Optimální konzistence krmení.

 

Kukuřice v moderní podobě

Kaprovité ryby zbožňují kukuřici! To ví každý rybář. Co jim takhle naservírovat kukuřičný koláč neboli TTX. V podstatě se jedná o kukuřičný derivát s vysokým podílem olejů. TTX kukuřice se po namočení promění v kašičku, která nejenže krásně zvětší objem krmné směsi, ale dodá jí super kukuřičné aroma a také nutriční hodnotu. Právě nutriční hodnota krmení často ovlivňuje množství rybích záběrů.

 

Pár zrnek kukuřice v krmení by chybět nemělo.

 

Hodně štěstí při vybírání správných směsí a vytváření ideálního krmení.

Text: Dušan Poliak (Duši)

Fota: autor