V řece Moravě je bolenů víc než dost! Ale chytni je...

Dravec – bezdomovec?

Bolen má navíc tu výhodu, že jako jediný z tuzemských dravců nelpí na žádných úkrytech. S trochou nadsázky by se dalo tvrdit, že pokud by měl co žrát, přežil by snad i v krytém bazénu. Po většinu roku se pohybuje ve volné vodě, konkrétně v horní polovině sloupce. Někdy proto bývá označován za tuláka bez domova. Není to tak zcela pravda. Mladší ryby žijící ve skupinkách proslídí sice poměrně velkou plochu a denně jsou schopné urazit i značné vzdálenosti, ale starší kusy si drží vlastní teritorium a loví pouze v určité oblasti. Bolen tím pádem patří mezi nesnadno ulovitelné druhy ryb, zvláště pak, když je pověstný svou plachostí a nedůvěřivostí.

Význam bolena se dá posuzovat hned z několika hledisek.

Menší boleni čundrují vodou zdánlivě bez cíle. Vždy ale platí pravidlo - kde je kořist, tam je nablízku i dravec.

Význam zoologický

Ze zoologického hlediska je význam bolena v lokalitě nesmírně důležitý. Tak jako ostatní predátoři stojí na vrcholu potravinového řetězce, tudíž má za úkol regulovat případnou populační explozi drobných ryb (někdy i sebe sama). A svěřený úkolsi plní vzorně! Hlídá množství rybek stejně poctivě, jako bača své ovečky ve stádě.

Jako vrcholový predátor má bolen v revíru spoustu práce.

Význam rybářský

Z hlediska rybářského je hodnocen také vysoko – je cenným sportovním dravcem, oblíbeným hlavně u specialistů na přívlač a mušku. Ostatní rybáři, kteří neloví těmito rybolovnými technikami, bolena v lásce příliš nemají. Mnohdy ho titulují jako „přerostlou ouklej“, „vyčůraného prevíta“, „opatrnou bestii“, „zabijáka potěru“,„nejedlého kostnatce“ apod. Podobné hanlivé přezdívky si stříbřitý dravec vysloužil hlavně od jedinců, kteří ho ještě neulovili, nebo ho ani chytat neumí. Tím bolen snadno přichází o svou reputaci a je šmahem zařazen mezi méně cenné druhy ryb.

Osobně má rád bolena proto, že jeho záběr můžu očekávat kdykoli v průběhu „bílého“ dne. Tedy v čase, kdy ostatní dravci mají vrchol potravní aktivity za sebou (případně před sebou) a netečně odpočívají v úkrytech. 

Bolen je denním dravcem, tudíž se s jeho záběrem dá počítat kdykoli za světla.

Význam kulinářský

Z kulinářského hlediska je maso bolena srovnatelné s ostatními „bílými“ rybami. Je sice sušší než třeba u cejna nebo ostroretky, na druhou stranu má bolen ve svalovině podstatně méně škodlivin - těžkých kovů, PCB (než vyjmenované tučnější ryby žijící u dna). Rovněž názor, že má bolen extrémní množství mezisvalových kostí, je maličko scestný - počtem kůstek se výrazně neliší třeba od vzpomínaného cejna. Bolen se dá v kuchyni celkem chutně upravit. V podstatě stejně jako většina druhů ryb. Můžete ho vařit, smažit, péci, udit, dá se připravit na grilu, na „kyselo“, z jeho masa jsou výborné karbanátky i rybí klobásky. Dokonce známé „halaszlé“ (hustá maďarská rybí polévka) nemá bez „účasti“ bolena ten správný říz. Pokud budete chtít bolena ochutnat, rozhodně by to měl být kus chycený až na podzim, kdy je jeho maso mnohem pevnější, tučnější, a tím i chutnější. V létě totiž není nic moc...

Když už vzít bolena ke konzumaci, tak jedině na podzim! V létě si na něm moc nepochutnáte...

Význam „speciální“

Pro mě má bolen největší význam coby „pomocník“ při chytání ostatních dravců. Svými hlučnými hladinovými útoky mi odkrývá místa, kde se pohybují hejna rybek a v této oblasti potom chytám další predátory, kteří většinou operují poblíž (podobně na rozlehlých vodách lokalizují výskyt drobných rybek rackové a další rybožraví ptácinad hladinou). Zdá se, že bolen navíc ostatním vodním predátorům prokazuje službu jakéhosi „nadháněče“ potravy. Rozplašené rybky před ním prchají do hloubky, kde na ně čekají, místo záchrany, zubaté tlamy jiných dravců. Dost možná se jedná o nevědomou a oboustrannou spolupráci mezi lovci. Tak či onak,už se mi mnohokrát podařilo pod rabujícími boleny „zapřáhnout“ candáty a sumce. Vzácněji i zvědavé štiky, které neodolaly ruchu válečné vřavy. Zde je jeden příklad za ostatní...

Když boleni loví, další dravci se potulují poblíž.

„Předskokani“skutečných dravců

Je konec října. Studený vítr fičí nad řekou Moravou a zasypává hladinu přebarveným listím. Právě plovoucí listí mi kazí radost z lovu. Lepí se na vlasec, napíchává se na háčky a maří jinak perfektní chod nástrahy.

Přitom zrána všechno vypadalo tak slibně. Během chvíle jsem si povodil pár menších candátů a ostrost trojháčků otestovala i půlmetrová štička. Má radost ovšem netrvala dlouho. Rovnice: vichr + listí + přívlač= špatný výsledek rybolovu! Z mého pohledu to teď vypadá na předčasný odjezd domů.

Z chmurné nálady mě vyruší mohutné zalovení bolena u protějšího břehu. Rybky v panické hrůze skáčou až na břeh. Vrhám nástrahu k „epicentru běsnění“. Bohužel nápor větru se opře do vlasce, a tak wobbler s sebou plácne na hladinu o pořádný kus blíž, než jsem doufal. Rychle ho stahuji zpět a měním za twister. Těžká olověná hlava a aerodynamický tvar nástrahy mi pomůže nahnat potřebné metry. Sotva dotáhnu uzlík, k lovícímu bolenovi se přidávají i jeho „komplicové“. Mělká písčina přes vodu doslova vře!

Dalekým obloukem přehazuji řeku.Před dopadem ještě trochu stačím srovnat průvěs vlasce způsobený bočním větrem. Ještě že tak! Hned, jakmile se guma zanoří, následuje tvrdý úder! Zrazený bolen se sekne sám. Na místě zakličkuje a vyvalí se na hladinu. Dost drsně ho stáhnu z lovné zóny, abych mi nerozplašil ostatní soukmenovce. Teprve za půlkou toku ho nechám dosyta vyzuřit. Po intenzivním souboji dostávám rybu ke břehu. Rabující piráti si ani nevšimli, že zmizel jeden jejich druh. Bolen má lehce přes šedesát centimetrů. Rychle ho vyprostím a šoupnu do proudu. Spěchám. „Vraždění neviňátek“ naproti nepotrvá věčně. 

Druhý hod a další úspěch! Navlas stejný dravec. Decimované rybky se dávají na hromadný úprk. Hrnou se po proudu. Avšak stříbřité útočníky mají pořád nalepené na ploutvičkách. Snažím se mít boleny na dostřel, a tak klušu souběžně s nimi. Provedu několik planých náhozů. Buď nedohodím, nebo se mi na háček zavěsí dřív list než dravec. Přesto si ještě jednou vykoleduju záběr. Ryba se však po několika obrátkách odporoučí. 

Mé kroky zarazí až vysoký podemletý břeh. Dál to nepůjde. Štvanice končí. Funím jako „starej tuberák“, přesto se silou vůle koncentruji na poslední daleký hod. Pořádně se zapřu do prutu a fííí… Gumu vyšlu šikmo po vodě ve směru vzdalujících se závarů. Vítr mi teď pomáhá vlasec nadnášet. Twister letí a letí. Dopadá na hladinu jakou dělová koule. Přímý zásah mezi kruhy!

Pootočím kličkou. Bum! Gejzír! Na zlomek vteřiny jsem v rozpacích, zda ve vodě skutečně neexplodovala střela z kanónu. Hrčící brzda a důrazný tah mě vrátí zpět na zem. 

U druhého břehu spatřím zvláštní úkaz. Na mělčině se vytvoří mohutná „šipka“ z vln a boleni spolu s rybkami jí odskakují z cesty. První pocit mi říká, že mezi boleny zabloudila veliká štika. Teprve až ryba sjede do hloubky, musím názor poopravit. „Kopance“ do vlasce byly, jsou a budou výsadou zdolávaných sumců.

Vrásky na čele mi dělá neschůdný terén níž po proudu. Dravce proto moc nedrtím, spíš ho jen umírněným páčením navádím k sobě. Až když se ke mně přiblíží nanějakých deset metrů, kloudně zaberu. Sumec se poslušně poddává přikázanému směru. Pořád od něj čekám nějaký náznak odporu, ale žádný ze sebe nevyždímá. Brzy se u břehu zjeví v plné kráse. Zdá se být totálně vyždímaný. Kdoví, dost možná jeho elán přibrzdila chladná podzimní voda. 

Avšak ať už byla příčina brzkého zdolání jakákoli, mohl jsem se po necelých deseti minutách radovat z pěkného patnáctikilového fousáče. 

Dodnes jsem přesvědčený, že největší zásluhu na jeho ulovení měli právě lovící boleni, kteří mi svou překotnou žravostí pomohli sumíka nalákat na háček...

Přestože se nejednalo o cílovou rybu, úlovek mě potěšil.

Text: ToRo

Foto: autor, Milhaus a přátelé