Wobblery jsou fajn nástrahy, ale jejich ztráty v překážkách mrzí dlouho.

Štiky kontra gumy

Nejstarší a zároveň nejznámější ze skupiny měkkých nástrah je twister. Je zbytečné jej nějak podrobně popisovat, protože ho znají všichni rybáři, kteří se kdy o přívlač otřeli. Plápolání srpovitých ocásků má magický vliv na všechny dravce, a tak i mezi štikovými nástrahami patří twistery mezi favority. Jejich přednostmi jsou různorodé možnosti prezentace, široká škála barev a tvarů, a především relativně nízká cena vůči ostatním umělým nástrahám. Právě posledně jmenovaná výhoda má nemalý význam při výběru nástrah do „džunglových“ lokalit. Navázaný twister si lehkovážně troufnu nahodit i do míst, která bych s jinou cennější nástrahou prochytával jen s mrazením v zádech a zaťatými zuby. Jen díky němu se můžu během lovu věnovat oblíbeným kratochvílím, ke kterým patří těsnoty pod podemleté břehy, trefy mezi vidlice ponořených větví a spouštění nástrahy do volných ok mezi vodními rostlinami apod. Relativně vysoké riziko uváznutí vyvažuje počet záběrů od slušných až po vyloženě velké dravce. Když se pak zbytečně nestrachuji o osud nástrahy, tak u mě platí, že dobrá třetina všech ulovených štik padá na vrub právě twisterům. Jak gumy správně vodit, kdy je použít a jaký model je ten pravý - to jsou náměty následujících odstavců. 

Vlnění srpovitého ocásku se zamlouvá štikám všech velikostí.

Jak?

Twister vzhledem k jednoháčkovému vyzbrojení vázne podstatně méně než ostatní víceháčkové vláčecí nástrahy. Během lovu také lze omezit zachytávání o překážky regulováním hmotnosti nástrahy v závislosti na odlišnosti lovných míst. Jednoduše řečeno: výměnou těžší hlavičky za lehčí snadněji prochytám prostor nad zatopenými překážkami (koberce travin, zatopené keře či stromy) a automaticky tolik neváznu. Naopak twister s těžší hlavičkou umožní spolehlivě prochytat hlubší jámy a také se více hodí na vertikální přívlač. Během zvedání a spouštění twisteru poblíž překážek totiž vyšší váha nástrahy sama o sobě lépe rozpohybuje měkký ocásek a současně pomáhá udržovat citlivější kontakt rybáře s nástrahou.

Při lovu na gumy vždy vláčím se šikmo zvednutou špičkou prutu (pokud nefouká silný boční vítr), jen tak mám nástrahu pod kontrolou po celou dobu její „plavby“ a mohu též sledovat vlasec zařezávající se pod hladinu (což má význam hlavně při odhalování opatrných záběrů). Pomalu navíjím a propad či stoupání nástrahy ovládám plynulým zvedáním nebo spouštěním špičky prutu. Každé škobrtnutí nástrahy zápěstím přiseknu – může a nemusí to být záběr, ale jistota je jistota. 

Štiky totiž reagují pokaždé jinak. Někdy útočí jako fanatici, kdy prudký úder do nástrahy doprovází záblesk ryby, zavíření hladiny či gejzír kapek. Jindy gumu seberou líně, jakoby nerady a po nástraze sotva lezou – v takovém případě vlasec jen ztěžkne. „Zvadlý“ a sotva viditelný záběr přitom mívají na svědomí zvláště zkušení dravci. Mnohokrát jsem při jemném uchopení pocítil pouze krátké zaváznutí a současně si povšiml nepatrného odbočení vlasce do strany. Někdy se také stává, že štika nabere nástrahu odzadu a setrvačností pluje jejím původním směrem. Rybě vzhledem k měkkosti sousta hned nedojde, že se jedná o zradu. Až teprve ucítí vzrůstající odpor, nástrahu v mžiku vyplivne a následně se dá na ústup. Z rybářova pohledu je takový záběr špatně identifikovatelný - špička prutu se sice začne zvolna uklánět, avšak váznutí vzbuzuje celkový dojem, že twister při své vodní pouti nabral nějakou pružnou překážku (stonek rostliny, větvičku, utrhlý vlasec, apod.). Pokud rybář včas nepřisekne, potom ani nemusí postřehnout, že svou liknavostí „zazdil“ ohromnou příležitost na úlovek. Po propásnutém záběru si naopak dost adeptů přívlače oddechne, že „měkká vázka“ z háčku spadla a dál loví v nevědomosti. 

Štika během zdolávání u břehu občas vydáví dříve ulovenou kořist.

Kdy a jaké?

Štikám twistery šmakují po celou vláčecí sezónu. Ani nejsou zvlášť vybíravé, co se týká tvaru nástrahy – stejně úspěšné jsou jednoocasé i dvouocasé varianty, twistery štíhlé či objemnější. Snad jen způsob vedení, frekvence kmitání ocásku a barva nástrahy mohou více či méně ovlivnit dravcovu chuť zaútočit. 

Štiky se ale dokážou v průběhu ročního období chovat naprosto nevyzpytatelně. Například doposud úspěšný twister u nich náhle upadne „v nemilost“ a jakoby mávnutím kouzelného proutku ztratí svou výjimečnost. Posléze jej v účinnosti zastíní jiný gumový druh. Přestože neexistuje žádná šablona na úspěch v lovu, pokusím se nastínit vlastní výběr nástrah (který mě ovšem také občas nechá na holičkách). Veškerá má doporučení tedy nejsou stoprocentní zárukou, jak dostat štiku na háček a na břeh.

V letních měsících používám hlavně gumy s hodně výrazným kmitáním (široký ocásek) a nasazuji pestře zbarvené varianty (oranžová, žlutá, fluo-zelená). K podzimu už navážu spíše vzory s umírněným „plápoláním“ (úzký ocásek) a ve střízlivějším přírodním kabátě. Při zimním rybolovu se mi osvědčily modely pohybující se hodně vláčně a v průsvitném nebo jen slabě podbarveném šatě s nezbytnými glitry - napodobujícími šupinky. Za celoročně univerzální barvu považuji bílou či perleťovou gumu v kombinaci se sytě červenou hlavičkou – v podstatě se tedy jedná o „měkkou“ variantu RH (red head - rudá hlava), která je více známá u wobblerů. Pro toto kontrastní spojení barev má slabost každá štika v kterékoli denní či roční době. 

Průměrná velikost štikových twisterů se pohybuje okolo 10 cm. Začátkem sezóny, kdy jsou mělčiny plné potěru, nasazuji i menší gumky, které s postupem času a dorůstáním rybek postupně zvětšuji. Na vrcholu štičí sezóny (říjen, listopad) lovím i na gigantické twistery o délce do 20 cm! Teprve po prvních silnějších mrazech zase rozměry používaných nástrah začnu snižovat. Stále ale platí zásada, že se velká štika vždy spíše ožene po pořádné kořisti, která ji zasytí na delší dobu, než aby plýtvala energií na ulovení titěrné kořisti.

Z komerčně vyráběných twisterů lze jen doporučit všechny větší klasické druhy od firem: Mister Twister, Berkley, Relax a dalších. V posledních letech jsou překvapivě účinné tzv. „Twist-shady“ - česky řečeno rybičkové twistery, které tvoří mezičlánky mezi twistery a rippery. Nemají už totiž tělíčko „červovité“, ale spíše ve tvaru rybičky (ze stran zploštělé) - přičemž ocásek nástrahy opět tvoří tradiční srpek. Nejznámějšími zástupci twist-shadů na tuzemském trhu jsou: Banjo (fa. Relax), Curl Tail (Storm) Shad, Marmaid (Orka). Zajímavou variantou je (stejnojmenný) výrobek posledně jmenované firmy, který je vybaven jednoduchým chráničem háčku, vzdáleně připomínajícím žraločí ploutev. Po nastražení gumy na twisterovou hlavičku, se hrot zapíchne do „ploutvičky“ a ochrana umožní lovit s menšími ztrátami i v hodně nehostinných podmínkách zanedbaných tůní a ramen…

Tolik o twisterech. Příště budou „na tapetě“ rippery a ostatní gumové napodobeniny štičí potravy. Ještě zbývá tradiční příběh na závěr…

Okolí rákosových polí se nejlépe prochytá pomocí jednoháčkových nástrah. Nezachytávají se za ně tolik stébla a listy.

Den dvojitého úlovku

Nebezpečně se blížil konec roku. Veškerou snahu na chycení vánočního candáta jsem skrečoval, z důvodů jeho naprosté apatie. Byla to marná hra! Soustředil jsem se plně na náhradní ryby – na štiky, které ještě jakžtakž zobaly. V duchu jsem doufal, že snad pokořím nějakou „echt zubatou“. 

Při nahánění dravců mi po telefonu sekundoval kamarád Petr, kterého jsem pokaždé hned za čerstva informoval o všech svých (vzácných) vítězstvích i (častějších) prohrách. A jemu jsem si, jen tak mezi řečí, postěžoval, že větší šanci na ulovení pořádné štiky by asi nabídla velká nástražní ryba na vláčecím systémku. Nato Petr pravil, že za mnou dorazí následující víkend a nástražky doveze. 

Protože jsem nechtěl spoléhat jen na parťáka, pokusil jsem se nachytat nástražní ryby sám. S čeřenem jsem navštívil louži pod vypuštěným rybníkem. Jenže po měsíci od výlovu pod výpustí nezůstala ani šupinka. Rybky vybrali čeřenáři a podle silně pokáleného břehu si na své přišly i volavky. S nepořízenou jsem se vrátil na chatu a čekal na kamaráda. 

Petr dorazil navečer a na můj nedočkavý dotaz zda veze rybky, s úsměvem přikývl. Moje radost ovšem trvala jen do chvíle, než jsem otevřel víko od kbelíku. Na dně se sice krčilo asi třicet hrouzků, jenže ani jeden neměl víc než deset centimetrů. 

„Tohle maj bejt velký ryby? Takový čudly ti kudličky sežerou za dvě hodiny,“ pronesl jsem zklamaně. 

Petr se bránil, že v jejich končinách jsou přesně takoví hrouzáci nejlepšími nástrahami na velké a mazané štiky. 

No, uvidíme zítra…

Brodíme se podmáčeným terénem k rameni. Na břehu tůně našíváme na lankové systémky hrouzečky velikosti ukazováčku. Sestava se mi moc nezdá, ale třeba zubatým vadit nebude. Po uplynulé půlhodině lovu je jasné, že vláčení malých rybek je slepou uličkou, která ke kloudné rybě povede přes houfy menších dravců. Po třetí ulovené štičce v délce kolem 35 cm toho mám akorát dost. Rybičky zavrhnu! Raději vyberu velký wobbler v barvě štiky. Soudím, že jeho velikost a šat by mohl být pro velké kanibalky tou pravou pochoutkou. 

Už po další hodině lovu začínám pochybovat o správnost svého kroku. V krátkém sledu ztratím dva wobblery, a tak pokorně navazuju levnější twister. Jeho ztráta mě tolik bolet nebude. Přes všechny šarády s nástrahami jsem stále bez kontaktu, zatímco Petr s maličkými hrouzky přímo exceluje. Má na kontě už sedmou štičku do půlmetru a dva slušné okouny. Alespoň, že se chlapec baví...

Konečně mám záběr! U vyvráceného topolu dostanu šupu do prutu. Štika se okamžitě snaží narvat pod utopené větve. Silou ji stáčím mimo nebezpečné dřevo. Daří se! Ryba udělá široký oblouk a míří na volnou vodu. Cák! Od doby, kdy jsem poprvé navštívil zdejší revír, je to první „zubatka“, která se odhodlala ke skoku. Možná proto, že ze dna už zmizely trsy rostlin a zaseknutý dravec v nich nemůže hledat spásu. Druhý výskok je ještě excelentnější. Ryba provede salto snad metr nad hladinou. Po zanoření se však brzy uklidní. Provede ostrý výpad na střed ramene, ale zdárně jej ubrzdím. Vzdušnou akrobacií a únikem do hloubky vyčerpá poslední rezervu sil. Téměř bez odporu ji navedu do podběráku. Paráda! Ryba má poctivý „třičtvrtěmetr“. 

Na úlovek se přichází podívat Petr. Je na něm patrné, že teď nad výměnou nástrah pro změnu přemýšlí on. Spousta záběrů na rybky je sice fajn, ale souboj s větším kouskem je mnohem a mnohem záživnější. Kamarád se, po chvilce váhání vrací k vláčení na hrouzky doufajíc, že mu nastraženou „minirybku“ přeci jen uchvátí nějaký větší predátor. 

Netrvá to ani dlouho a Petr se dočká. Do podběráku zhoupne první lepší štiku – krásně vybarvenou „osmašedesátku“.   

Náš společný úlovek

Text: ToRo

Foto: autor a přátelé