První rybka po mém návratu na místa činu.

Postupuji pod Šálkovou a v proudu nad mojí oblíbenou tůní mi zabírá krásná ryba přes 90 cm. Rybu zdárně zdolám a vynáším na břeh. Chci jí prsty uvolnit trojháček z koutku tlamy. Sekunda nepozornosti, ryba trhne hlavou a našívá mi oba ownery do ruky. Ještěže mrzne a necítím takovou bolest. Horší je, že jsem nakrátko připoután k osmikilovému vzpouzejícímu se torpédu. Snažím se rybě vypáčit trojhák z koutku tlamy klacíkem, ale nedaří se mi to. Vyprošťovací kleště mám na zádech v batohu. Nakonec trojhák přece jen uvolňuji. Volnou rukou rybu chytím za ocas a položím ji do vody. Na nějaké měření ani focení nemám náladu, protože mám stále dva trojháky i s nástražním jelcem v levačce. 

Právě zažívám pocit ryby!

Cestou k autu volám Leovi, kde je v Bánské chirurgie. Příjezd do nemocnice byl impozantní. Sešlo se ke mně celé konzilium lékařů - primář, službu konající chirurg a dvě doktorky. Napřed si vyfotili mou dlaň i s našitým jelcem a teprve potom se mě ujala jedna z lékařek. Za chvíli ji vystřídal samotný primář. Během zákroku se vyptával, kde hlavatky berou. Pochlubil se přitom, že na ně chodí s kamarádem také. Po úspěšném vyjmutí trojháků se mě ptal, zda jdu znovu chytat. Když jsem přitakal, vybavil mě modrými gumovými rukavicemi a rozloučil se.

Sotva před nemocnicí usednu do auta, volá mi Leo. Prý mu to nedá a jede za mnou. Potkáváme se u Šálkové. Po krátkém přivítání zamíří pod Plavno. Tvrdí, že tam má schovanou velkou hlavatku. Já jdu kus po proudu. Hned prvním hodem dostávám 80 cm rybu. Sotva ji pustím, zazvoní mi telefon. Volá Leo: „Mám ji na prutu, přijeď mi rychle na pomoc!“ 

Vyrážím proti proudu a nad Cvičákem vidím Lea uprostřed řeky s nadoraz ohnutým prutem. Ryba mu zabrala až nad peřejí a už za ní ušel dobře 200 metrů řekou. Jenom neudělat žádnou chybu! Na sestavě visí opravdová královna řeky. Naštěstí je „hlavaňa“ dobře chycená a Leo zkušený harcovník. Zapřáhnout takovou rybu já, tak mám náběh na infarkt. Velká hlavatka je zkušená, ale Leo je zkušenější. Všichni tři pomalu postupujeme řekou. Rybě zvolna tají síly. Pak Leo zavelí: „Teď!“ A navede mi unaveného dravce ke břehu. Já hlavatku obejdu a skočím po ní. Jakmile ji uchopím, vím, že už ji nepustím. Chvíli ji držím za ocas pod vodou a pak ji vynesu na břeh. Je to úžasný pocit držet tak obrovskou rybu v dlaních. Odhaduji ji tak na 16 kilo.

Potěžkávám si Leovu královnu.

Okamžitě si vzpomenu na Malou nádrž, kde jsem si měl možnost jednu z těchto top ryb pochovat. 

Teď jsem zvědavý, jak je dlouhá. Metr ukázal 117 cm! Leo i hlavatka mají společného zápasu plné zuby. Nastává dilema, co s úlovkem. Leo se rozhodne rychle: „Nafotíme ji a vrátíme zpátky.“ 

Jsem tomu moc rád. Proběhne focení, a pak se díváme, jak královna hrdě a beze spěchu odplouvá. 

Dodatečně Leovi gratuluji. Oba se shodneme, že naše mise byla stoprocentně splněna. Současně se domlouváme, že nikdo nesmí vědět, kde byla ryba vypuštěná. Okamžitě by totiž vypukl „hon na čarodějnici“. Když si tak pomyslím, kolik tudy od zahájené prošlo rybářů, musím uznat, že velké hlavatky jsou výjimečně mazané ryby. 

S Leem potom vyrazíme dál proti proudu. Nic už nás dopředu nežene. Tušíme, že druhou takovou krasavici už sotva potkáme. Mně se ještě do večera podaří jednu osmdesátku zdolat.

Sobotu a neděli trávím na Podbrezovském úseku. Nadějnou tůň s velkou hlavatkou jsem proházel ráno, v poledne i večer. Daří se mi zde vyšťárat jednu rybu v délce 84 cm, ale opravdová vládkyně tůně nezabere. Proházím důkladně i další tři tůně nad i pod místem. Zkouším, jestli náhodou není královna někde na návštěvě nejbližšího okolí. Vždy tůně prochytávám centimetr po centimetru, měním rybky i jejich velikosti, ale domorodá „hlavaňa“ jakoby se vypařila. 

Za dva dny na Podbrezovskémém úseku chytám ještě další dvě „tubice“. Přímo v Nemecké mi padá jedna slušná ryba, mohla mít kolem 95 cm. Vracím se do Brna a v autě sám sobě slibuji, že se zpátky vrátím na Štěpána.

Štíhlá ryba z velké tůně.

Výprava pátá

Slib dodržím. Dne 26. 12. 2015 nad ránem dorazím do Bánské. Kolem deváté jsem u Majera. Pod mostem dostávám brzy dvě hlavatky kolem 80 cm. Asi to byl lovící páreček. Pak zapřáhnu jednu půlmetrovou „tubičku“ pod Šálkovou. U Plavna potkám rybáře, jak k autu vláčí mrtvou hlavatku okolo 80 cm. V duchu si říkám, jestli to není jedna z těch, co jsme zde s Leem chytili a pustili. Škoda jí, mohla ve vodě vydržet do příštího roku. Pak už by byla o mnoho lepším soupeřem. Dlouho nad tím nepřemýšlím, každý vlastník povolenky má právo ponechat si mírovou rybu. Kdybych ale měl tu možnost, určitě bych hlasoval pro zvýšení hlavatkové míry alespoň na 90 cm. K večeru se mi podaří dostat ještě jednu menší rybu. Den končím celkově se čtyřmi kusy.

Hlavatkové souboje jsou z těch, na které se nezapomíná! Čím jsou ryby větší, tím je zápas intenzivější. Škoda, že velkých dravců je jako šafránu...

Ráno vyrazím s Leem na Podbrezovský úsek. Celý den nemáme jediný kontakt. Leo balí cajk, já ještě hodlám vytrvat. Nakonec se mi skoro za tmy u Chvatinechu povede jednu sedmdesátku dostat na souš. Je patrné, že hlavatky už mají rybářů plné zuby a jsou ve střehu. Hodně jich je popíchaných a také už jsou určitě přebrané. 

Ráno jedeme s Leem na Banskobystrický úsek. Leovi se podaří zdolat v krátkém časovém úseku zdolat dvě pětasedmdesátky. Bylo to z jednoho místa, takže se asi jednalo o páreček ryb na lovu. Jen já jsem stále „hluchý“. Leo přidává ještě jednu půlmetrovou „tubičku“, takže prohrávám 3:0. 

Přejíždíme do polí pod Šálkovou. Zde se mi konečně podaří skórovat. Nevelká hlavatka zabrala v mělké proudnici a nikoli přímo v jámě. Leo má neuvěřitelné štěstí. Chytá hned několik malých hlavateček z jednoho místa. Pravděpodobně se jednalo o čerstvou násadu. Jsme rádi, že bude v budoucnu co chytat. Pokud tedy nepřiletí kormoráni, kteří by mladé ryby zdecimovali. Po obědě se s kamarádem loučím. Má neodkladné rodinné povinnosti. 

Jdu k vodě dřít sám. U cvičáku se mi do nástražní rybky zahryzne hlavatka 84 cm a večer u JZD ještě jedna sedmdesátka. Den končím s třemi rybami. 

Ráno vyrážím dolů na kaprový úsek. Zde se mi podaří chytit svou poslední hlavatku roku 2015. 

Má poslední hlavatka loňské sezóny.

Ani v nejbujnějších snech by mě nenapadlo, že se mi podaří za sezónu zdolat 28 hlavatek! Je pravda, že jsem kvůli nim najezdil spoustu kilometrů a určitě jsem i nějaký ten kilometr nachodil kolem vody, ale nelituji. Setkání s královnou vyžaduje oběti. 

Za svůj úspěch vděčím svému kamarádovi Leovi. Ten mě opravdu naučil královny řeky lovit. Bez něj bych se asi potuloval kolem Hronu bez cíle jako bludný Holanďan. 

Přeji si, aby populace hlavatek ve slovenských řekách dále stoupala. Ideální stav by nastal, kdyby se současně zvedla i velikost ryb. Toho se ale dá dosáhnout jedinou cestou – pouštěním ryb, které sotva překročily lovnou míru. 

Každému slušnému rybáři bych přál, aby si, tak jako já, zažil svou sezonu snů. Je přitom zhola jedno, jestli na hlavatkách, pstruzích či štikách. Jen by si každý měl rozmyslet, jaký úlovek si ponechá a který pustí. Protože rybu, kterou někdo zabije, už vícekrát nikdo nechytí. 

Rád bych poděkoval rybářským organizacím v Podbrezové a Banské Bystrici, že se vzorně starají o svoje revíry. Děkuji, že díky nim jsem součástí hlavatkového dění v těchto slovenských řekách a můžu ocenit jejich práci s prutem v ruce.

Bez péče o revíry a hlavatky bych byl ochuzen o nejhodnotnější rybářské zážitky. Děkuji všem, kdo mě je umožňují.

Text a fota: Vojtěch Sklenář - Brno