Různé druhy parašutek

Jedinou nevýhodou parašutek je bohužel vyšší náročnost při vázání. Spousta začátečníků chce hned vázat mušky s parašutem, ale není to na začátek moc dobrá volba. Vázání parašutkových nožiček patří mezi ty náročnější techniky, protože pírko – srpek se nenatáčí kolem žádného pevného bodu jako je například ramínko háčku, ale kolem pírka nebo jiného materiálu použitého na křidélka. Problematickým krokem je pak právě ono zmíněné natáčení srpku kolem křidélek. Pírko většinou sklouzává, nožičky nedrží správnou polohu a navíc pokud je muška špatně navázaná, tak zřídka vydrží víc než jednu dvě ryby.

V dnešním pokračování ukážu jednu z možností, jak se dají snadněji vázat parašutky s křidélky z CDC.

Parašutky milují potočáci

Vhodný výběr materiálu

Jako jednu z prvních věcí je důležité vybrat vhodná pírka na křidélka. Při vázání parašutek používám standardně dvě hustá pírka s tenkým a měkkým stvolem. Pírko se potom do křidélek lépe zařízne a drží. Pokud byste použili tvrdá pírka s tuhými větvičkami, tak se potom vázání dost zkomplikuje. Pouze u menších vzorů mušek tj. je velikost háčku 16 a méně používám na křidélka jen jedno pírko, popřípadě pouze větvičky bez dříku a špičky pírka.

Výběru správného srpku je potřeba věnovat také trošku pozornosti. Důležitá není ani tak délka srpku, protože na parašutové nožičky stačí tři čtyři oviny, ale hlavně kvalita a především délka větviček. Na parašutky se používají srpky s delšími větvičkami (na rozdíl od klasicky vázaných nožiček, kde se naopak používají srpky s kratšími větvičkami). Tento fakt je důležitý pro zachování správného poměru a proporcí mušky. Vzory se svislými nožičkami se zpravidla vážou s hustými krátkými nožičkami, kdežto parašutkové mušky s delšími a řidšími nožičkami. Nejlepší je používat srpky z kvalitního skalpu. Na parašutky moc nedoporučuji používat super kvalitní dlouhé srpky ze sedlové části skalpu. Mají často příliš tvrdý stvol a natáčet takovýto srpek kolem pírka je spíš za trest. Jako celkem dobrý a nenáročný fígl proti sklouznutí srpku používám tenký kousek plovoucího foamu (pěny), který přidám ke křidélkům před natočením srpku. Srpek se do této pěny krásně zařízne, drží a navíc má muška díky kousku pěny i lepší plovoucí vlastnosti. Náročnost mušky se tak sice zvýší o jednu vázací operaci, ale určitě se to vyplatí. Nehledě na to, že samotná muška pak vydrží i více ryb. Kousek pěny by měl být samozřejmě úměrný velikosti mušky, většinou bohatě stačí malý proužek široký asi 1 mm. Na barvě ani moc nezáleží, ale dobré je používat odstíny sladěné s muškou a necpat tam za každou cenu divoké fluo barvy, zvláště pak, když chcete chytat jelce nebo potočáky.

Šedá jepka - oblíbený vzor na pstruhy a jelce

Vázání

Jako první krok se při vázání parašutek navazují křidélka. Navážeme je podobným způsobem, jako se navazovaly křidélka na májovku ze snopečků srsti. Čili křidélka navážeme směrem dopředu a pak je podvážeme křížovými oviny, aby si udržely polohu kolmo na ramínko háčku. Zbývající tvrdé stvoly odstřihneme. Vzniklý schodek zamaskujeme navázání štětů ve stejné úrovni. Tělíčko tak bude pravidelné, konické a nestane se, že si zaplácáte místo u očka. Dalším krokem je navázání štětů. Ty navážeme hned za schodek, který vznikl odstřižením stvolů. Vznikne tak potom krásné pravidelně konické tělíčko. Po tom co jsme vybrali vhodný srpek, navážeme jej na ramínko háčku. Předtím však ze srpku odtrhneme nekvalitní prachové peří a ponecháme na něm pouze kvalitní lesklé větvičky. Dále navážeme pomocí dvou pevných a dobře stažených ovinů pěnový pásek. Neustále se však snažíme šetřit místem u očka. Až po tom, co máme tyto věci pečlivě navázané, vytvoříme mušce tělíčko. Je to z toho důvodu, že tělíčkem takto můžeme krásně zamaskovat navázané materiály. Jestliže bychom napřed udělali tělíčko, potom navázali křidélka foam a pírko, tak by měla muška velkou hlavičku. Což nevypadá nikdy moc dobře - u parašutek to platí dvojnásob, křidélka se totiž navazují až v první třetině ramínka háčku. Když jednu třetinu celé mušky tvoří hlavička, která má být co nejmenší, tak to vypadá dost divně neprofesionálně. Což většina lidí samozřejmě nechce. Vázat parašutky není sice nic lehkého, ale všemu se dá přijít na kloub. Chce to strávit pár hodin u svěráčku a půjde to samo.

Pokud se vám zdá použití pěny příliš náročné, můžete se podívat na vázací postup na obr. 1 - 4.

Postup je stejný, jen se jako základ pro natáčení srpku použije jeho vlastní stvol, který jsme navázali zešikma. Po zalomení se pírko natočí kolem stvolu a zajistí vázací nití. Samotný stvol se pak odstřihne a zakápne lakem pro delší životnost.

Olivová parašutka

Ocelově modrá jepka (Iron Blue dun)

Když jsem přemýšlel který vzor dát jako ukázkový do dnešní lekce tak mě jako jedna z prvních napadla moje nejoblíbenější jepice Iron Blue dun, neboli Ocelově modrá jepka s parašutkovými nožičkami a červeným zadečkem. Je to parádní past i na ostřílené jelce. Ten, kdo na ní chytal, dá mi jistě za pravdu. Jedná se o maximálně univerzální napodobeninu jepice použitelnou po celý rok na pstruhy, jelce a další ryby. Na podzim je to v menších velikostech vynikající muška na lipany.

CDC parašutka

Vázací materiály

Suchý háček vel. 14, kousek černého foamu, dvě pírka CDC, kvalitní pírko na štěty, červená nit a pero z volavky, srpek z kohouta - zbarvení grizzly.

Vázací materiály

Postup vázání

1) Upnu suchý háček vel. 12 – 14 pevně do svěráčku.

2) Navinu vázací nit v první třetině ramínka háčku.

3) Uchopím dvě pírka CDC a přichytím je k ramínku tak, aby směřovaly směrem dopředu.

4) Po navázání pírka uchopím za špičky a překlopím je dozadu. Nití je podvážu tak, aby byly kolmé na ramínko háčku.

5) Odstřihnu přečnívající stvoly a křidélka pojistím křížovými oviny.

6) Z kvalitního pírka odtrhnu malý snopeček dlouhých větviček a navažu je na ramínko háčku. Začnu navazovat hned u místa, kde jsem odstřihl stvoly od křidélek.