1. Kde hledat ryby?

Řeka, rybník nebo přehrada? Toť otázka. V řece se dá relativně dobře číst. Rozhodně je ale dobré vědět, kudy se klikatí koryto. Protože ryby mají v chladném období málo energie, hledejte je v klidnějších partiích. Na škodu není pochytávání míst pod stromy či kolem jiných přírodních překážek. Další dobrou lokalitou jsou přítoky, kterými přitéká teplejší voda např. z továren či elektráren. Super fleky jsou ty, kam rodiny s dětmi chodí krmit vodní ptactvo! Ryby se rychle naučí krmiště navštěvovat a zdržují se tam, i když nemusí jít o úseky s nijak extra velkou hloubkou. Slibnými místy jsou i stromy popadané do vody, nebo sklánějící se větve nad hladinu.

Stojaté vody jsou trochu jiný level. Ryby necestují po celé ploše a je těžší je najít. Proto je důležité mít daný revír prochytaný, protože jistě budete vědět, kde jsou zlomy dna nebo hloubky či mělčiny. Na rybnících je ideální se zdržovat v okolí stavidla, kde bývá největší hloubka.

 

 

2. Kam se usadit?

Po příchodu na daný revír se snažím najít pro sebe co nejlepší místo. Jednak abych zbytečně nemrzl, nebo nebyl proti větru. Pokud svítí slunce, rád se vyhřívám, a tudíž se vyhýbám zastíněným místům, naopak pokud hodně fičí, hledám úkryt před větrem. Horší je to na holých březích, zde je dobré si najít ukryt v podobě sebemenší zátočinky. V nejzazším případě poslouží alespoň křesílko natočené opěrátkem k větru, do nějž se celý schoulím.

 

  

3. Stojánek s sebou

Pokud je opravdu tuhá zima a promrzne zem, nastává problém se zapíchnutím vidliček. Určitě se proto vyplatí vzít k vodě trojnožku. V nejhorším případě lze prut položit přes židličku. Stejně toho v zimě asi moc nenasedíte. Pokud je břeh pozvolný, vidličky se dají zapíchnout do dna pod vodu. Už par centimetrů od kraje, nebývá dno tvrdé.

 

 

4. Rukavice

Nevím jak vám, ale ruce jsou vždy první, co mi začne mrznout. Bez rukavic prostě ani ránu! Rukavice s odepínatelnými prsty si nemohu vynachválit. Snadno tak nastražím nástrahu, dám do krmítka nebo vyháčkuju rybu, aniž bych je musel neustále sundávat. Nejraději mám rukavice fleecové, naopak s neoprenovými nemám dobré zkušenosti. Udržují sice teplo, o tom žádná, ale jakmile promrznou nebo se namočí, přestávají hřát a naopak mi přijde, jako bych měl prsty v mrazáku. Zbývají ještě bavlněné rukavice, které s čistým svědomím přenechte dětem nebo manželce. Jejich nevýhoda: háčky se do nich zachytávají jako mouchy na mucholapku.

 

 

5. Na naviják pletenku nebo monofil?

Pokud venku nepanují mrazy, volím pletenku. Díky její neprůtažnosti jsem s rybou více v kontaktu, a proto vidím i více záběrů. Ovšem pokud mrzne, pletenka má tendenci zamrzat. V tom případě se musím spokojit s vlascem. Pak je ovšem lepší lovit na kratší vzdálenost.

 

 

6. Náhradní cívky vždy s sebou!

Pro případ, že bych podcenil počasí nebo se klima prudce změnilo, vždy s sebou nosím náhradní cívky naplněné vlascem.

 

 

7. Lovit co nejpřesněji

Co se opravdu nevyplatí? Odhadování odhozové vzdálenosti od oka! A to ani na řece. Vždy je třeba vlasec klipovat. Na protějším břehu si zvolit cíl a tím směrem nahazovat a dodržovat stále stejnou vzdálenost. Ryby v zimně moc v pohybu nejsou a bylo by škoda, když už je konečně najdete, abyste se „do nich“ netrefovali.

 

 

8. Krmítko

Krmítko volím podle konkrétního revíru, resp. podle množství ryb na místě. Je určitý rozdíl mezi přehradní nádrží a nějakým náhonem. Na řece volím krmítka co nejlehčí, aby se udržela na místě a objemově podle očekávaného množství ryb. Na stojáku pro změnu taková, abych pohodlně dohodil tam, kam potřebuju. Hranaté krmítko se hodí na řeku - lépe drží v proudu, ale při propadávání má tendenci ujíždět do strany. Kulaté krmítko má svoje uplatnění na stojáku, protože je aerodynamičtější, drží směr náhozu a vodním sloupcem propadá kolmo dolů.

 

 

9. Zamrzání oček

Zamrzání oček je vážným problémem, zvláště u drobných oček feederových špiček, proto doporučuji promazat očka vazelínou. Jinak už nezbývá, než před každým náhozem na ně zhluboka dýchat.

 

 

10. Připravte si návazce do zásoby

Přiznávám se, že jsem celkem lajdák a návazce si doma málokdy připravuji. Ovšem zima je úplně jiný level, to si je naopak do zásoby připravím ochotně a rád. Neexistuje totiž nic horšího, než zmrzlými prsty něco navazovat. Je to vzorová ukázka rčení: když hlava chce a tělo nemůže.

 

 

11. Izolačku s sebou!

Pokud chytáte v podjezí v tišině o metrové hloubce, tak vypadávající krmení z krmítka není na závadu. Ovšem na hluboké vodě je potřebné mít obsah krmítka v těsné blízkosti nástrahy. Jelikož jsou uzavřená krmítka jen těžko k sehnání, omotávám izolačkou otevřená krmítka, a tím mi poslouží stejně jako ta uzavřená.

  

 

12. Jaké krmení?

Slané a poměrně ostré! Samozřejmě i dobře rozpadavé a tmavé. Takové je ideální krmení na zimní vycházky. V obchodě si jistě vyberete to pravé pro vás, pokud nemáte svého favorita, doporučuji cokoli, co je určené k lovu plotic. Tmavou barvou nic e, ba naopak. Na světlé krmení se ryby bojí najíždět, protože jsou vůči světlému podkladu víc vidět a mohly by se snadno stát kořistí predátora.

 

 

13. Použij síto!

Protlačení krmení přes síto, je jednou z věcí, kterou moc neprožívám. Ovšem v zimě si ji snad nikdy neodpustím. Směs se provzdušní a ve vodě se hezky rozpadá. Síto navíc hravě zachytí hrubé složky a také rozmělní velké hrudky, které by ryby jinak sežraly a rychle by se zasytily. Nástrahy na háčku by tak zůstaly nedotčené.

 

 

14. Vnadit s mírou

Všeho moc škodí! V zimě toto pravidlo platí dvojnásob. Rybám k nasycení stačí málo. Krmením bychom je měli je zaujmout a ne nakrmit.

 

 

15. Sůl nad zlato

Na podzim, v zimě a časně zjara jedině solit! Ryby snadno rozeznají slanou chuť, navíc tato příchuť zvýrazní i jiné chutě. Některé druhy ryb slané krmení prostě zbožňují, např. ostroretky nebo podoustve.

 

 

16. Hlína

Přidání hlíny do krmení má řadu výhod a stojí za to je připomenout. Hlínou se nastavuje krmení proto, aby se ryba nepřežrala. Příměs hlíny také kalí vodu a tím přivolává ryby, které ve zvířeném sedimentu vyhledávají potravu. Krmení se automaticky zatíží a proud jej tak snadno neodplaví. Zásoby hlíny si dělám už na podzim, protože v zimě je těžko vyhledatelná.

 

 

17. Ostatní komponenty do krmení

I v zimě se vyplatí rybám přidat do krmítka něco na přilepšenou. Zvláště pak, když poslední zimy jsou povahy mírné, lze přidat kukuřici, mrtvé masňáky nebo i peletky. Ovšem je dobré tyto komponenty nenasypat rovnou do směsi, ale udělat si nejdříve v krmítku zátku, přidat např. kukuřici a zbylou směsí zazátkovat. Jde o to, že ryby to, co přidáváte, nemusí vždy chtít. Potom se nestane, že třeba kukuřice na háčku bude jedinou pochutinou z mnoha těch, co leží na dně.

 

 

18. Délka návazce

Vychytat délku návazce se někdy podaří hned napoprvé, ale jindy to bývá „boj“ na celý den. Obecně začínám chytat spíše s krátkými návazci. V prvé řadě chci vědět, zda jsou v lovišti ryby, a teprve potom, když záběry nejsem schopný proměnit, návazec prodlužuji.

 

 

19. Alkoholové esence

Pokud chcete nástrahu vytunit nějakou vůní, volte alkoholové esence. Ty na rozdíl od těch olejových se šíří i ve studené vodě.

 

 

20. Malá sousta

Je dobré začínat s malými sousty, třeba trojicí masňáků, kouskem rohlíku… Podle počtu záběrů a velikosti ulovených ryb vyzkoušejte porce zvětšit, nebo použijte i jiné nástrahy. Někdy se dopracuji až k peletkám. Obzvláště ty kořeněné mají v oblibě cejnci, kteří jsou v zimě poměrně aktivní a dokážou tak zkrátit čekaní „na třešínku“ v podobě kapříka.

 

 

21. Montáž

Osobně jsem příznivcem průběžné montáže, ale v zimním období vezmu za vděk i páternosterem. Má totiž dva zásadní klady. V zimě je lov hlavně o bílé rybě, kterou lépe zaujmou sousta vznášející se v proudu. To právě páternoster umožňuje. Druhou věcí je, že pevné krmítko pomůže seknout rybu, na jejíž záběr bychom při „průtažce“ nestihli třeba reagovat. Jsou to takové ty krátké rychlé škubance. Ale abych úplně nezazdil průběžnou montáž, tak obdobného „samoseku“ lze docílit i přicvaknutím bročku pár centimetrů nad krmítko.

V zimě je ryba ztuhlá a tudíž moc nebojuje. Návazce bych proto klidně zvolil v průměrech 0,10 – 0,12 mm. Na ně vytáhnu běžnou rybu.

Háček používám malý a z tenkého drátu, tak aby se na něj vlezli tři masňáci. V pohodě se takto nechá zdolat i slušný kapr

 

 

22. Jemné špičky

V zimě je ten správný čas, kdy je třeba sáhnout do tubusu se špičkami a vyndat ty nejjemnější, jaké vzhledem k podmínkám (síla proudu) jdou. Mnoho rybářů se obává, že udávaná tuhost, souvisí i s hmotností krmítka, které lze použít, ale není tomu tak. Takže i na stojáku můžete volit špičky s nízkou tvrdostí, i když potřebujete nahodit daleko a používáte těžká krmítka.

 

 

23. Zdolání ryby

Ryba ve studené vodě příliš nebojuje, a tak spíš než aby někde jezdila, nechá se pomalu přitáhnout. Nicméně při použití pletenky, je dobré prut nedržet příliš pevně, ale mít ho v zápěstí volně, abychom rukou tlumily všelijaké kopance, načež jsou experti zvláště cejni. Takto si při troše umu, nevyrazí ani ten nejdrobnější háček ryba z tlamky.

 

 

24. Zacházení s rybou

Ryba je v zimním období poměrně zranitelná. Je na místě se snažit ji udržovat co nejdéle ve vodě. Myslím si, že ani sítka podběráku není to pravé ořechové. Pokud to jen trošku jde, rybu beru do namočené ruky a vyháčkuji ji ve vodě. Samozřejmě větší rybu, nebo když to nedovoluje výška břehu, je třeba podebrat. Vyvarujte se válení ryby po zmrzlé zemi. K úlovku je potřeba přistupovat s úctou (což platí po celou sezónu)!

 

 

25. Péče o červíky

Pokud opravdu mrzne, nepokládejte krabičky s červy na sníh či led. Držte si je pokud možno v teple (v kapse pod bundou). Ve studené vodě sice čipernější stejně nebudou, ale aspoň nezmrznou.

 

 

Text a fota: Dušan Poliak (Duši)