Trocha teorie

Speciální ploché krmítko libovolné váhy (nejčastěji používaná je asi 40 g) má veškerou svou zátěž rovnoměrně rozmístěnou na zadní straně. Na přední část se pomocí speciální formičky ke krmítku (anebo jednoduše rukou) vmačkává krmítková směs tzv. method mix. Těchto method mixů je mnoho druhů od několika výrobců, co je pro ně ovšem společné, je to, že to jsou to silné, ostré směsi s rychlým nástupem účinku. Pro ryby by měly být nadmíru atraktivní a už z dálky dávají svou vůní signál, že se na dně nacházejí. Spolu s krmením se na krmítko přimáčkne i nástraha. Ta je umístěna buď na háčku, nebo pod ním. Měla by rybu přivábit svou barvou a kontrastem v krmení. Zkrátka by měla rybě jasně signalizovat: Jsem tady! Jsem to první, co si z celé hromádky vyzobneš!

 

 

Ostrý háček z tlustšího drátku je umístěn na krátkém návazci - ideálně do 10 cm. To proto, aby ryba, dříve než stihne začít rozmýšlet, zda kulička/peletka/miniboilies, které právě nasála z krmítka, je to pravé ořechové nebo ne. 

 

 

V tu chvíli už by se měla připíchnout o ostrý háček na krátkém návazci. To vyvolá její panický úprk, který se vyznačuje razantním záběrem (tzv. hokejkou) na špičce feederu. Jak s methodovým krmítkem chytám? A jak se mi s ním daří (nebo nedaří) se pokusím naznačit v následující praktické ukázce...

 

 

Trocha praxe

Popisovaná výprava se odehrála v polovině října, kdy jsem po několika výpravách k řece a dalším vodám v okolí (na kterých mě mimochodem od „zera“ zachraňovaly jen záběry cejnů a plotic) vyrazil do míst, která jsem navštěvoval celé své mládí, do chvíle než jsem se přestěhoval. 

Má pozornost se zaměřila na Otavu. Tato řeka pořád ještě dokáže nabídnout mnohá místa zatím nepoznamenaná protipovodňovými regulacemi a návštěvami velkého počtu rybářů.

 

 

Ihned po probuzení do mlžného rána přichází má klasická série úkonů, kontrol a balení. Ve chvíli kdy jsem i já, společně se všemi věcmi v autě, vyrážím na cestu. 

Cílem je nadjezí vzdálené asi 40 km. Doufám, že je tam stále tak pěkně, jak si pamatuji z dřívějška. První co mne překvapí je závora znemožňující příjezd k vodě. Nedá se nic dělat, zbytek musím po svých. Naštěstí už to není daleko...

Když zdolám pěšky v husté mlze i posledních 500 metrů, konečně usedám na břehu. Všude je naprostý klid. Vodou putuje velké množství listí, ale věřím, že se s ním nějak poperu. V klidu vybaluji, vím, že mám dost času a mohu zde strávit několik hodin. Dovlhčuji krmení a chystám první prut - mám na něm průběžnou montáž. Do krmítka budu zátkovat společně s krmením i kukuřici, bílé červy a malé peletky. 

 

 

Zakrmuji asi šesti krmítky na necelých dvacet metrů, kde tuším koryto řeky. Na další nához a do vody už letí společně s krmítkem i 40 cm dlouhý návazec ze čtrnáctky vlasce a háčkem velikosti 12 se dvěma bílými červy.

 

 

Poté chystám druhý prut - methodové krmítko se zátěží 40 g a přes obratlík připevněný krátký návazec z 16 mm vlasce. Zde mám háček velikosti 10 opatřený vlasovým přívěsem a nekonečnou zarážkou. Na přívěs dávám oranžové miniboilies. Do krmítka mačkám společně s nástrahou i method mix. Tento prut nahazuji asi na 40 m, kde u druhého břehu vidím potopený strom a tuším možný úkryt kaprů.

 

 

První hodinu lovu veškerá aktivita spočívá pouze v přehazování prutu s „průběžnou“ a dokrmování krmítkem na krmném místě. Z letargie mě probouzí několik záběrů od jelců proudníků. Jeden z nich končí i v podběráku. Dalších deset minut je úplný klid.

 

 

Panuje stále hustá mlha a zima, sluníčko se zatím marně snaží prodrat přes bílou oponu. Ve chvíli, kdy se nakláním k prvnímu prutu, abych setřásl nachytané listí, ohne se špička druhého prutu „do hokejky“. Rychle ho zvednu a ucítím odpor ryby. Ta si bere pár metrů po proudu, následně se přes odpor nechává přivést ke břehu a následně i do podběráku. Je to pěkný šupík! Jsem rád, že zase po dlouhé době vidím kapra. Rychle ho vyháčkuji a pouštím zpět do tmavé vody.

 

 

Znovu nahazuji ke vzdálenějšímu břehu, ale záběr už nepřichází. Montáž po chvíli přehazuji asi deset metrů pod krmení. 

Druhý prut v zakrmeném místě, jakoby nechtěl zůstat pozadu, se náhle prudce přihne. Ve chvíli, kdy ho uchopím do ruky, ucítím silný tah ryby. Tento protivník si přes brzdu bere více metrů než ten předešlý. Hodnou chvíli mi trvá přesvědčit ho ke změně směru. Ryba divoce vymetá partie mého břehu. Podle převislých větví nad vodou předpokládám, že pokud ji v tom nechám ještě chvilku pokračovat, neskončí to dobře. Naštěstí se mi ji daří dostat na volnější vodu a po chvíli už v menších a menších kruzích míří k mému podběráku. Končí v něm pěkný zlatý lysec. 

Položím ho na podložku a v té samé chvíli zahlédnu, jak se ukloní špička druhého prutu. Po krátkém boji přivádím malého šupináče. Pěkné double! Obě ryby vyfotím, a jelikož i slunko vítězí a prodere se skrz mlhu, mám dobré světlo na zdokumentování obou krasavců.

 

 

Opět nahazuji methodovou sestavu pod krmení a druhou sestavu do krmného místa. Vše netrvá ani pět minut a miniboilies na methodu boduje potřetí! Opět šupináč, tentokrát o velikosti klasického násaďáka. Tak vy mi stojíte pod krmením, pomyslím si a nahazuji pod krmné místo i druhý prut. Jen košíček nechávám prázdný, abych ryby zbytečně neposouval ještě níž. V průběhu následující hodiny se mi daří zdolat dalších osm kaprů, což mě po předešlých neúspěších zalévá příjemným pocitem dobře odvedené práce.

 

 

Kolem čtvrté odpolední se schovává jak slunko, tak i ryby, a proto se rozhodnu balit. 

Myslím, že především díky krátkému návazci a nemožnosti dát rybě čas na rozmýšlení vyhrál tento souboj method feeder vs. klasická průběžka v poměru 9:2!

 

 

 

Text a fota: Jan Vojta (www.honzovorybareni.cz