Hned po zahájení lovu dravců plánuji první výpravu. Lákalo mě to navštívit revír, kde jsem dosud nikdy nechytal. Na mapě jsem se snažil najít takové místo, které by na první pohled vypadalo málo navštěvované. Nakonec jsem si vybral úsek, kde se řeka klikatila lesem a byla obklopena skalními masivy. Nezbývalo už nic jiného, než sbalit věci a vyrazit.  

Na chytání nebudu sám, jede i můj kamarád Patrik. Následující den vyrážíme... 

K vodě dorazíme kolem sedmé hodiny ráno, rychle vyházíme věci z auta a šlapeme k vodě. Jdeme asi půl kilometru proti proudu a nacházíme parádní místo! Na něm strávíme čtyři dny a noci. Jako první nafoukneme člun a pak jedu prozkoumat. Řeka je hluboká v průměru dva až tři metry, žádné velké jámy nikde nejsou. První noc nejspíš zavezu bójky naslepo a v příštích dnech je přemístím tam, kde se budou nejčastěji ozývat sumci. 

Nezbývá než nachytat nástražní ryby a zavézt montáže. Konečně je vše připravené. Můžu si odpočinout. Téměř po roce se dívám na špičky prutů a doufám v záběr od nějakého říčního obra. 

Zanedlouho se u nás zastavil nějaký kolemjdoucí a prozradil nám, že včera se na našem místě chytil sumec sto padesát. Konečně nějaká pozitivní zpráva. 

Počasí ten večer bylo na sumce jako dělané, ale v okolí nebylo slyšet jediné zalovení, což mě poměrně znepokojovalo. Když padla úplná tma, počasí už tak ideální nebylo. Přihnal se silný déšť, naštěstí ale jak rychle přišel, tak i odešel. Jdu si sednout opět k prutům. V tom se špička levého prutu razantně ohne, potom narovná. Hned zaseknu! Je tam! Se sumcem si hraju přibližně deset minut. Potom se unaví a brzy se ukáže u břehu. Uchopím ho za spodní čelist a vynesu na podložku. Sumec měří hezkých 130 cm. Následuje rychlá dokumentace a sumce pouštím zpět. Slušný začátek výpravy...

 

První sumec - hezkých 130 cm.

 

Druhý den chytáme nástražní ryby, což je poměrně těžké. Mou záchranou se ukáže Patrik, který chytá kapry na jahodové boilies, ale berou mu tloušti. Přijde se za námi podívat pár místních rybářů a diskutují s námi o revíru. Dozvídáme se, že je zde opravdu hodně sumců, a tak prý ani není divu, že máme s nachytáním nástražek problém. Nakonec se nám to podaří a já konečně můžu opět zavézt. Aktivita sumců u hladiny je takřka nulová, a tak dávám jeden prut na podvodní splávek, druhý prut nastražuji trhací bójku a rybu umisťuji do poloviny vodního sloupce. Vše je připraveno a nezbývá než čekat. Blíží se noc a s ní mi houstne krev v žilách. Zanedlouho usínám v křesle. Budí mě cinkot rolničky levého prutu. Na trhačce je opět sumec! Neváhám a zasekávám. Zdolávání může začít, sumec má stejnou sílu jako ten včerejší. Po pár minutách je však u břehu, poklepu ho po hlavě, na což nereaguje, a můžu ho bezpečně vylovit. Další krásný sumec, tentokrát v délce 135 cm. Po vyfocení sumce vracím zpět vodě. 

 

Druhá noc a opět úspěšná! Tentokrát 135 cm.

 

První polovina výpravy byla za námi, čekala nás ta druhá, která už tak růžová nebyla. Na třetí noc se nám už nepodařilo ulovit ani nástražní ryby, navíc ani počasí po zbytek výpravy nepřálo. I tak naše šrámy zahojili dva ulovení sumci. Byl jsem rád, že jsem objevil novou a úspěšnou lokalitu...

Další výprava, na kterou rád vzpomínám, mě zavedla na mou oblíbenou řeku. Cílem bylo vyzkoušet nová místa. Konečně skončil pracovní týden a já jedu na ně! Na gumovém člunu splouvám s proudem, až do úseků, kde jsem nikdy nebyl a ani nechytal. Cestou míjím místo, kde jsem před týdnem přišel o velkého sumce. Zajel mi tehdy pod potopenou větev a ubrousil šňůru. Chytat tady ale nechci, protože je zde docela silný turistický ruch. Nechce se mi koukat na horolezce, kteří mi z druhé strany řeky sypou šutry do vody. Jedu tedy dál ještě asi dva kilometry. Vybírám si místo s hloubkami kolem metru a půl, kde v půlce řeky trčil z vody veliký balvan. Na protější straně je vrba, jejíž větve sahají až do vody. První prut zavážím na trhačku právě k ní. Prut si dám do stojanu a nastražuji další rybu na podvodní splávek, který umisťuji pár metrů za velký kámen. Vše je připraveno a nezbývá nic jiného než se pohodlné usadit a čekat na záběr. Něco je ale špatně, blíží se dvanáctá hodina a není slyšet jediné zalovení. Ve dvanáct vytahuji pruty. Nástražní ryby jsou ve skvělé formě, ale žádný sumec nezabral. Jdu si lehnout s pocitem neúspěchu, ale vzdávat se nebudu - ve čtyři ráno jdu opět zavážet. 

 

Na řadu přišlo zavážení nástrah.

 

Vše udělám obdobně jako včera a nezbývá už nic jiného než čekat. Po chvíli si u prutů zdřímnu a ze spánku mě probudí nejkrásnější zvuk – cinkání rolničky! Kouknu se na prut a šňůra je volná, rychle domotávám a brzy jsem s rybou v kontaktu. Souboj může začít! Sumec si bere metry z navijáku a já se ho snažím brzdit. Má namířeno do padlých větví, které lemují břehy, nechci udělat chybu jako minulý týden a sumcovi nedávám ani metr. Do prutu se opírám, co to jde. Netrvá dlouho a krásná „stočtyřicítka“ je na břehu. Mám z ní velkou radost. S ještě větší radostí jí pouštím zpět do vody.

 

Jiná voda přináší nové úspěchy v podobě 140 cm dlouhého sumce.

 

Na další noc plánuji vyrazit přibližně sedm kilometrů proti proudu. Dopoledne balím věci a vyrážím. Cestou si ještě nachytám nezbytné nástražky. Cestou mi dělají největšími problémy mělčiny, v nichž sahá voda sotva po kolena. Přes ně musím člun tahat za sebou. Ještě zbývá přenést věci a plavidlo přes dva jezy, které mi stály v cestě. Pak už mohu v klidu plout na místo, které jsem si vyhlídl na mapách. Řeka tu jde do zatáčky a uprostřed leží strom. Je tu hloubka až pět metrů! Jestli mám chytit velkého sumce, tak to bude tady, pomyslel jsem si... 

S velkou nadějí jdu zavážet trhačku, zavezu ji k padlému stromu a rybu dám půl metru pod hladinu. Druhý prut nastražím těsně ke dnu pomocí podvodního splávku. Vše je připraveno a nezbývá než čekat. V noci se spustí déšť. Jediné pod co se mohu schovat je můj gumový člun. Noc byla bohužel bez záběru, ale určitě se vzdávat nebudu, tohle místo jsem určitě nenavštívil naposled.

Letošní sezóna lovu sumců je za mnou a já jí ukončil s dobrým svědomím, že jsem se dostal na většinu nových i osvědčených lokalit, které jsem měl v plánu na začátku sezóny navštívit. Nechytil jsem na nich žádné velikány, ale vím o nich a jednoho z nich jsem měl dokonce na prutu. Mám se tedy v té příští sezóně na co těšit. Rád se s vámi o výsledcích mých dalších výprav podělím. 

 

Text a fota: Lukyn