Nejběžnější rybářské maso - lančmít, játra a žrádlo pro domácí mazlíčky.

 

Není maso jako maso!

Tím nemyslím žížaly, rybky nebo pelety s masovou příchutí, ale třeba obyčejný lančmít. Je pravda, že v tuzemsku nemá používání těchto masových výrobků skoro žádnou tradici a valná většina rybářů proto na ně kouká skrz prsty. Zato v Anglii, právě zmíněný luncheon meat, jede ve velkém. Je prověřený, vyzkoušený a lze na něj chytat s úspěchem velké cejny, kapry, líny, parmy a také tlouště. Zvláště pak ty největší exempláře. 

 

Kapři lunchen meat milují...

 

Možná vaše bystrému oku neuniklo, že téměř každý výrobce nástrah na kapry má ve svém sortimentu příchuť kořeněné klobásy, frankfurtské klobásy, apod. Napadlo vás vyzkoušet přímo „originál“? Na háček lze nastražit kus klobásy, párku nebo salámu, výborný je třeba gothaj nebo právě luncheon meat. Právě s posledně jmenovaným mám nejvíce osobních zkušeností. Vyrábí se dokonce lančmít přímo i pro rybářské účely, ale ta cena...

 

...stejně jako líni, parmy, cejni a jelci.

 

V obchodě s potravinami seženete levněji a můžete si dokonce vybírat z několika druhů. Jenže co mě osobně překvapilo nejvíc, byl fakt, že luncheon meat pro ryby z Anglie je mnohem libovější než ten, který seženete u nás v obchodě s potravinami. Tím, že je libovější, se také mnohem lépe krájí a lépe drží na háčku (či pod ním). 

Pokud jsem vás přesvědčil a plechovku s „masem“ máte zakoupenou, nabízí se otázka, co s ní. Pokud máte tučnější lančmít, doporučuji ho uložit do ledničky, aby ztuhl a dal se lépe krájet. Existuje taková speciální pomůcka pro rybáře-fajnšmekry, kam se luncheon meat vloží, a vyjedou vám kostičky. Jenže to znám pouze z videí. U nás jsem ji ještě nepotkal. Obyčejný nůž a trocha trpělivosti však odvedou stejnou službu, a komu se nechce krájet, tak existují vykrajovátka různých velikostí a průměrů. Nebo prostě a jednoduše si udloubnete potřebný kousek luncheon meatu přímo z plechovky – takové žmolky bez tvaru milují hlavně tloušti a plotice.  

 

Na uždíbnuté kousky lančmítu berou dobře tloušti.

 

Dipování a ochucování

Samozřejmě na luncheon meat lze nejen chytat, ale dá se s ním i krmit. Kdo to chce ještě vylepšit, tak lze připravená sousta zalít „kdečím“. Dokonce se přidávají i sladké vůně, mě však k tomu účelu nejlépe ladí kořeněné příchutě (robin red, savoury spice, the source). Ale to už je jen o mých osobních pocitech. 

 

Lančmít se dá použít i na krmení.

 

Jak na to?

Dipem zalité kostečky vložím do mikrotenového sáčku, který vložím do mrazáku. Tam kousky masa použitým posilovačem krásně nasají. Kdo opravdu rád experimentuje a zkouší i nemožné, ten si samozřejmě může pohrát i s jejich barvou pomocí potravinářských barviv. Je to prostě jen další rybářská alchymie.

Použití lančmítu má, např. oproti peletám, hned několik výhod. Nejenže si z něj můžete připravit kousky různých průměrů a tvarů, ale ve vodě je měkčí a pružnější než pelety. Což může být markantní rozdíl zvlášť ve studené vodě. Mimoto luncheon meat také do svého okolí uvolňuje atraktivní olejové aroma, tj. vytváří výraznou pachovou stopu.

 

Dipování kostiček lančmítu.

 

Jak lančmít nastražit? 

Můžete jej napíchnout přímo na háček, nebo ho nastražit na vlas. Pokud budete tuto nástrahu napichovat, doporučuju použít háček z tenkého drátu. V případě použití pod háček, je nezbytně nutné kostečku propichovat opatrně, aby ji vlasec neprořízl. V případě, že je váš luncheon meat křehčí a máte obavy, zda by vydržel případný švih náhozu, nechejte kostečky chvíli oschnout na slunci, tak se na nich vytvoří tvrdší krusta a lépe pak drží. 

V případě lovu parem doporučuji dávat větší sousta. Vůbec není na škodu hladké strany kostečky zvrásnit (třeba boilies jehlou). Funguje to podobně, jako když kapraři okrajují boilies - drobné částečky na povrchu pak fungují jako lákadlo.

Lančmít již nepatří mezi nejlevnější nástrahy, a tak plýtvat s ním je na škodu. Na druhou stranu, každý zbylý kousek se dá v pohodě zamrazit na příště.

Pokud byste luncheon meat používali k vnadění, tak skvělé ladí s drobnými peletkami, method mixem, konopím i kukuřicí. 

 

Správné nastražení.

 

Chytáme na játra

Další, asi v našich končinách známější nástrahou, jsou játra. Pro ryby mají zajímavou vůni a jsou plné šťávy - tedy jakéhosi přirozeného „dipu“. Většinou jsou spojovány s lovem jelce tlouště v zimním období. Jsou vlastně obdobou drůbežích střívek, které jsou dnes z důvodů hygienických norem prakticky nesehnatelné. 

Možná jsou játra spojována se zimním obdobím právě i díky jejich lepší udržitelnosti. Ideální je, připravovat je hned po vytažení z lednice, protože jsou nejpevnější a lépe se porcují. Osobně upřednostňuji krájení na nudličky. Snažím se krájet tak, aby každý kousek měl vnější, a tedy i pevnější, povrchovou část, za kterou háček lépe drží. Je jasné, že nástraha, která je plná krve, podléhá rychle zkáze, proto je lepší držet je v chladnu (v létě alespoň ve stínu zabalené ve vlhké látce). Ve vodě játra rychle ztrácí šťávu a blednou, proto je vhodné častěji porce měnit. Na „jatýrkách“ si kromě jelců pošmáknou i jiné ryby – cejni, cejnci, kapři, ale i sumci. Nejedná se o žádnou převratnou nástrahu, ale někdy umí překvapit…

 

Játra je dobré nakrájet na nudličky.

 

„Černý kůň“ nástrah? Ano i ne! 

Tak třeba letos na jaře jsem se vydal na řeku na pěkné cejny, což měla být hotová tutovka. Pro sichr jsem si přibalil čerstvá játra v naději, že až mě cejni přestanou bavit, zkusím na ně chytat tlouště nebo jeseny. Samozřejmě člověk míní, ale ryby mění! Za tři hodiny se špička feederu ani nehnula, dokonce nepřišel ani žádný „šňůrák“. Byl jsem přesvědčený, že cílené ryby tam prostě nejsou, takže na řadu přišly játra v naději na záběr od „čehokoli“. Netrvalo ani patnáct minut a přišla první táhlá „hokejka“, ovšem v podběráku se neobjevil jelec, ale pěkný cejn. Abych to zkrátil, na prut s játry chodily záběry pravidelně - brali cejni i cejnci malí. Když jsem na druhý prut dal cokoli jiného, bylo to marné. Do doby než jsem nastražil játra, tak bych přísahal, že tam prostě cejni vůbec nejsou… 

Nicméně fakt, že rybařina nemá logiku, se mi potvrdilo o dva víkendy později. Tentokrát už vše šlo podle plánů. Cejni a cejnci brali tak, že to až obtěžovalo. Nestíhal jsem obsluhovat dva pruty! Když už jsem se „placáků“ nabažil, zatoužil jsem chytit i něco jiného. Opět přišla na řadu játra. Ze situace, kdy jsem nestíhal dva pruty, jsem se rázem dostal do situace plné nudy. Feederové špičky jsem po jejich nastražení dokonale znehybnil...

 

Cejni játra jednou chtějí, po druhé se po nich ani neohlédnou...

 

Další „maso“

Rád bych zmínil i další masové varianty. Setkal jsem se již i s použitím žrádla pro kočky a psy. Mám na mysli takové ty kapsičky s náplní. Na ryby jsou vhodnější ty určené pro kočky, protože jejich žrádlo bývá kvalitnější než psí. Nerad bych diskriminoval „nejlepšího přítele člověka“, takže psí žrádlo pro účel lovu určitě také poslouží dostatečně.

Kapsičky je lepší propláchnout od omáčky, ve které jsou servírované. Omáčka má výrazné aroma, ale umatlání se od ní je pro rybáře jistě nežádoucí.  Kapsičky jsou na dotek měkčí, a proto se může stát, že na háčku moc držet nebudou. 

 

Proplachování masových kapsiček.

 

Granule

Něco jiného jsou granule! Stačí vybrat výrobky s otvorem, prostředkem provléct nit a máme skvělou nástrahu - něco mezi rohlíkovým boilie a peletou. Musí se však počítat s tím, že se granule ve vodě poměrně rychle rozpadne.

 

Psí granule jsou výbornou nástrahou na všechny kaprovité ryby.

 

Mořští korýši

Poměrně úspěšnou nástrahou, tedy alespoň dle literatury, mají být i krevety. Já s nimi zatím mám jen jedinou osobní zkušenost, neboť pokaždé, když jsem si je přinesl domů, tak v ledničce dlouho nezůstaly. 

Nicméně kdysi v zimě na dírkách jsem natrefil na tak mizerný den, kdy záběrů od pstruhů bylo jako šafránu. Jen jediný chlapík tahat duháky v poměrně rychlém sledu. Nám nefungovalo nic! Při odchodu se jediný úspěšný rybář s námi podělil o úspěšnou nástrahu. Jen díky ní jsme se všichni odchytali. A co bylo onou úspěšnou nástrahou? Velké syrové krevety!

 

Královské krevety se dají nastražit vcelku, po kouscích, nebo i jako doprovodné lákadlo k umělé nástraze.

 

Závěrečná myšlenka…

Je jasné, že rybář nemůže vyrazit k vodě vyzbrojen všemi nástrahami, ale je dobré, aby si občas vzal i něco méně obvyklého na zkoušku. Lov pak nebude stereotypní. Možná budete sami překvapeni na co všechno (a co všechno se dá) chytit. Určitě se najdou rybáři, kteří budou tvrdit, že tohle prostě u nás nemůže fungovat, protože na to ryby nejsou zvyklé. 

Nenechte se odradit! Dám ruku do ohně, že při správném použití i tuzemské druhy tyto nástrahy ochutnají. I když se může zdát, že masové nástrahy jsou vhodné jen do teplejší vody, není tomu tak. Zkuste je nasadit v kterémkoli ročním období, o svých kvalitách vás přesvědčí samy.

 

Chce to jen zkoušet a zase zkoušet!

 

Text a fota: Dušan Poliak (Duši)